Cíl: Šance na dobrý výsledek mechanické trombektomie (MT) uzávěru velké mozkové tepny je přímo úměrná rychlosti jejího provedení. Cílem bylo zjistit rozdíly ve výsledcích u nemocných transportovaných do Komplexního cerebrovaskulárního centra (KCC) FN Hradec Králové primárně a sekundárně. Soubor a metodika: Z 258 konsekutivních nemocných bylo k provedení MT do KCC 171 transportováno primárně a 87 sekundárně z iktového centra. Klinická data vč. intervalů od vzniku mozkové ischemie a příjezdu do centra k léčbě jsme porovnali s klinickými studiemi a registrem STRATIS a poté v obou skupinách navzájem. Ukazatelem efektivity léčby bylo dosažení úspěšné rekanalizace (TICI ≥ 2b) a soběstačnosti ve 3 měsících (mRS ≤ 2). Výsledky: Navzdory tomu, že u sekundárně transportovaných nemocných byla MT zahájena i dokončena významně později (271,7 ± 96,8 min vs. 175,7 ± 63,9 min, resp. 321,3 ± 107,6 min vs. 226,4 ± 72,3 min; obojí p < 0,0001), měli tito nemocní statisticky nesignifikantní tendenci k vyššímu podílu soběstačnosti (63,2 vs. 46,8 %) a nižší mortalitě (14,9 vs. 21,1 %). Byli statisticky významně mladší (68,8 ± 13,2 vs. 73,4 ± 12,8 let; p = 0,007), s menším podílem pacientů > 80 let (17,0 vs. 33,3 %; p = 0,043) a vyšším podílem tandemových patologií (24,1 vs. 11,7 %; p = 0,036). Závěry: Naše výsledky nasvědčují tomu, že selekce spojená se sekundárním transportem vyřazuje z endovaskulární léčby skupinu zvýšeně rizikových nemocných.

Aim: The chance of a good result of mechanical thrombectomy (MT) for a large cerebral artery occlusion is directly proportional to the speed of its execution. The aim was to find differences in outcome in patients transported primarily and secondarily to the Comprehensive Stroke Center (CSC) of the University Hospital Hradec Králové. Patients and Methods: Out of 258 consecutive patients, 171 were transported to the CSC for MT primarily and 87 secondarily, from the primary stroke center. Clinical data, including intervals from the onset of cerebral ischemia and arrival to the center and then to treatment, were compared with clinical trials and the STRATIS registry and in both groups. The indicator of treatment effectiveness was the achievement of successful recanalization (TICI ≥ 2b) and self-sufficiency in 3 months (mRS ≤ 2). Results: Despite the fact that in secondarily transported patients MT was started and completed significantly later (271.7 ± 96.8 min vs. 175.7 ± 63.9 min, and 321.3 ± 107.6 min vs. 226.4 ± 72.3 min, resp.; both p < 0.0001), these patients had a statistically insignificant tendency towards a higher proportion of self-sufficiency (63.2 vs. 46.8%) and lower mortality (14.9 vs. 21.1%). They were statistically significantly younger (68.8 ± 13.2 vs. 73.4 ± 12.8 years; p = 0.007), with a lower proportion of patients > 80 years (17.0 vs. 33.3%; p = 0.043) and a higher proportion of tandem pathologies (24.1 vs. 11.7%; p = 0.036). Conclusion: Our results suggest that selection associated with secondary transport excludes a group of more risky patients from endovascular treatment.

Neurologická klinika Komplexní cerebrovaskulární centrum LF UK a FN Hradec Králové

Radiologická klinika Komplexní cerebrovaskulární centrum LF UK a FN Hradec Králové

Do current logistics ensure better odds and outcome in acute large vessel occlusion patients?

References provided by Crossref.org