Úvod: Infikovaný pakloub je vážnou komplikací osteosyntézy zlomenin. Typickým příkladem je septický pakloub distální tibie jako komplikace osteosyntézy nejen zlomenin pilonu, ale i extraartikulárních zlomenin distální tibie. Přes pokroky v diagnostice, operační a antibiotické terapii jsou konečný výsledek a funkce špatně předvídatelné. Operační metody, timing a typ operační strategie u septického pakloubu tibie se mezi jednotlivými autory liší. Pro všechny metody společnou a obávanou komplikací v terapii septického pakloubu je rekurence infektu a absence kostního hojení. Další specifické komplikace jsou pak závislé na použité metodě. Cíl: Cílem práce je retrospektivní zhodnocení výsledků terapie komplexního septického pakloubu tibie za pět let ošetřených technikou dle Masqueleta v kombinaci s přenosem volného fasciokutánního laloku. Součástí práce je i přehled literatury a srovnání výsledků s literaturou. Metodika: V letech 2012 až 2016 bylo z celkového počtu sedmi pacientů (jeden pacient zemřel v průběhu sledování na kardiovaskulární komplikace) autory zhodnoceno celkem šest pacientů s komplexním septickým pakloubem tibie ošetřených technikou dle Masqueleta v kombinaci se současným přenosem volného fasciokutánního laloku. Jako „komplexní“ pseudoartróza byla označena pseudoartróza s defektem skeletu, kde byl předpoklad, že bez další intervence nedojde ke zhojení defektu a současně s defektem měkkých tkání s nutnou intervencí plastickým chirurgem. Autor článku ošetřoval skelet všech pacientů v rámci fázového protokolu. Základem terapie je dvoufázový protokol. Doba sledování se pohybovala od 18 do 60 měsíců. V první fázi byla použita kromě extrakce osteosyntetického materiálu a radikálního debriementu tzv. technika indukované membrány dle Masqueleta s cementovým spacerem v kombinaci s volným fasciokutánním lalokem při řešení defektu měkkých tkání. Cementový spacer byl současně využit jako nosič antibiotik. Ke stabilizaci skeletu byl použit v této fázi zpravidla zevní fixátor. V druhé fázi po sanaci původní infekční komplikace je po částečném odklopení laloku cementový spacer odstraněn, aplikována spongioplastika a provedena stabilní osteosyntéza. Výsledek metody byl zhodnocen na základě absence infektu, kostní konsolidace a schopnosti zátěže. Výsledky: U všech šesti pacientů v rámci použité techniky indukované membrány, která byla součástí dvoufázového protokolu, bylo dosaženo konsolidace skeletu a zhojení měkkých tkání bez známek rekurence infektu. Plnou konsolidaci skeletu bylo u většiny pacientů možné prokázat po 18 měsících, pouze jeden pacient se zhojil do šesti měsíců. Doba sledování se pohybovala v rozmezí 18 až 60 měsíců. Pět pacientů zatěžovalo po zhojení plně, jeden pacient částečně. Patogen se podařilo konvenčními mikrobiologickými metodami prokázat u všech pacientů, u dvou pacientů se jednalo o smíšenou flóru. Závěr: Fázový protokol s Masquelet technikou v kombinaci s volným fasciokutánním lalokem je v terapii komplexních septických pakloubů tibie s defektem skeletu do velikosti pěti centimetrů metodou bezpečnou s vysokým stupněm kostního zhojení bez rekurence infektu.

Introduction: Infected pseudoarthrosis presents a serious complication of fracture osteosynthesis. A typical example is a septic pseudoarthrosis of the distal tibia as a complication of osteosynthesis of not only pilon fractures but also extraarticular fractures of the distal tibia. Despite the advancements in diagnostics, surgical and antibiotic therapy, the final outcome and function are difficult to predict. The used surgical techniques, timing and type of surgical strategy in patients with septic pseudoarthrosis differ among individual authors. The common and dreaded complication in the treatment of septic pseudoarthrosis is the recurrence of the infection and absence of bone healing. Other specific complications depend on the technique used. Aim: The aim of the work is a retrospective evaluation of outcomes of treatment of complex septic pseudoarthrosis of the tibia for five years, treated with Masquelet’s technique, with a transfer of a free fasciocutaneous flap. The presented article also includes an overview of literature and comparison of outcomes with literary sources. Methods: Between 2012 and 2016, the authors evaluated a total of six patients (out of seven – one patient died during follow up due to cardiovascular complications) with a complex septic pseudoarthrosis of the tibia treated with Masquelet’s technique, with a transfer of a fasciocutaneous flap. The term “complex” pseudoarthrosis defines pseudoarthrosis with a defect of the skeleton, with the presumed non-healing of the defect without any further intervention, and at the same time a defect of soft tissues requiring an intervention by plastic surgeon. The author of the article treated the skeleton of all patients according to a staged protocol. The basis of the therapy is a two-stage protocol. The period of follow-up varied between 18 and 60 months. The first stage included, apart from extraction of the osteosynthetic material and radical debridement, also the so-called Masquelet induced membrane technique using a cement spacer in combination with free fasciocutaneous flap for management of defects of soft tissues. At the same time, the cement spacer was used as antibiotic carrier. In order to stabilize the skeleton in this stage, external fixator was usually applied. In the second stage, following sanation of the original infectious complication, the cement spacer is removed, after partially lifting off the flap, followed with spongioplasty and stable osteosynthesis. The outcomes of the technique were evaluated on the basis of absence of infection, bone consolidation and weight bearing ability. Results: The authors managed to achieve consolidation of the skeleton and healing of soft tissues, without any signs of recurrent infection in all six patients using the induced membrane technique, which was a part of the two-stage protocol. Full consolidation of the skeleton in all patients was confirmed after 18 months, only one patient healed within six months. The period of follow-up varied between 18 and 60 months. Five patients were capable of full loading after healing, one patient achieved partial loading. The pathogen was confirmed in all patients with conventional microbiological methods, two patients presented with mixed flora. Conclusion: Staged protocol with Masquelet’s technique, in combination with free fasciocutaneous flap is a safe method for treatment of complex septic pseudoarthrosis of the tibia with skeletal defects not exceeding five centimetres, with a high degree of bone healing, and without recurrence of infection.

Oddělení úrazové a plastické chirurgie Nemocnice České Budějovice a s

Oddělení úrazové a plastické chirurgie Nemocnice České Budějovice a s Oddělení úrazové a plastické chirurgie Nemocnice České Budějovice a s

Combination of Masquelet's technique with transfer of free fasciocutaneous flap in the treatment of complex septic tibial pseudoarthrosis: preliminary results, overview of literature

Literatura