Roztroušená skleróza představuje nejčastější imunopatologické onemocnění centrálního nervového systému a zároveň nejčastější neurologickou příčinu invalidity mladých osob v našem regionu. První lék se schopností modifikovat průběh atakovité (relabující‑remitující) formy choroby – interferon beta ‒ byl uveden do praxe v roce 1993. V současnosti zahrnuje skupina těchto léčiv více než deset přípravků a jejich řada se stále rozrůstá. Dosud posledním registrovaným přípravkem je monoklonální protilátka okrelizumab (Ocrevus), který jako první lék prokázal jednoznačný efekt také u primárně progresivní formy roztroušené sklerózy. Článek podává základní informace o účinnosti, bezpečnosti a indikacích k léčbě okrelizumabem u roztroušené sklerózy, včetně prvních zkušeností a důležitých otázek z klinické praxe.

Multiple sclerosis is the most frequent immunopathological disease of the central nervous system and also the most frequent neurological condition leading to the disability of young people in our region. First disease‑modifying drug treating the relapsing‑remitting form of the disease – interferon beta ‒ was introduced in 1993. Currently, the group of these drugs comprises more than ten medications and is still growing. The last registered drug is a monoclonal antibody ocrelizumab (Ocrevus) that, for the first time, proved to be effective also in the primary progressive form of multiple sclerosis. The article provides fundamental information about the efficacy, safety and indications of ocrelizumab treatment in multiple sclerosis, including initial experiences and important questions from the clinical practice.

Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1 LF UK a VFN Praha

Ústav klinické imunologie a alergologie LF UK a FN Hradec Králové

Ocrelizumab in the treatment of multiple sclerosis - a perspective of a neurologist and an immunologist

Literatura