Endokrinní orbitopatie je závažná progresivní oční komplikace asociovaná s autoimunitním onemocněním štítné žlázy; nejčastěji se vyskytuje u Gravesovy-Basedowovy tyreotoxikózy. V závažných případech může vést k trvalému poškození zrakových funkcí, exoftalmu, diplopii, periorbitálnímu edému s rizikem poklesu vizu až úplné ztráty zraku. Vzhledem k autoimunitní povaze onemocnění jsou v léčbě využívána především imunosupresiva a protizánětlivě působící látky, jakými jsou zejména kortikosteroidy, v ojedinělých případech pak cyklosporin A a analoga somatostatinu. Prakticky bez účinku, s převahou nežádoucích účinků jsou výsledky léčby cyclophosphamidem a azathioprinem; specifická biologická anticytokinová léčba je zatím pouze v experimentálním testování. Léčba endokrinní orbitopatie vyžaduje multidisciplinární přístup, který individuálně optimalizuje léčebnou strategii podle závažnosti a aktivity onemocnění.

Endocrine orbitopathy is a serious progressive ocular complication associated with autoimmune thyroid disease; most commonly found in Graves-Basedow thyrotoxicosis. In severe cases, it can lead to permanent impairment of visual function, exophthalmos, diplopia, periorbital edema with the risk of visual impairment and even complete loss of vision. Due to the autoimmune nature of the disease, immunosuppressants and anti-inflammatory agents, such as corticosteroids, are most commonly used, and in rare cases cyclosporin A and somatostatin analogues. Practically without effect and with the prevalence of adverse reactions, the results of treatment with cyclophosphamide and azathioprine, a specific biological anticytokine treatment is currently only in experimental testing. Treatment of endocrine orbitopathy requires a multidisciplinary approach that individually optimizes the treatment strategy according to the severity and activity of the disease.

2 interní klinika LF MU a FN u sv Anny Brno

Endocrine orbitopathy

Literatura