Úvod: Je prokázáno, že rehabilitační cvičení je přínosnou formou nefarmakologické léčby pacientů se stabilní plicní arteriální hypertenzí (PAH). Většina studií hodnotila i výsledky programů nabízených v nemocnicích a prováděných pod odborným dohledem. Je třeba zajistit lepší přístup pacientů k této významné formě intervence; současně je nutno zaměřit výzkum i na dlouhodobé účinky programů cvičení prováděného samotnými pacienty v domácím prostředí. Cílem naší studie bylo zhodnotit adherenci, bezpečnost i účinek 12týdenního individualizovaného programu cvičení v domácím prostředí pro pacienty s idiopatickou PAH. Metody: Náš projekt byla prospektivní pilotní nekontrolovaná intervenční studie. Pro účast v ní bylo z lotyšského registru PAH vybráno šest pacientů s idiopatickou PAH, potvrzenou pravostrannou srdeční katetrizací. Následně byl vypracován 12týdenní cvičební program přizpůsobený každému pacientovi podle jeho funkčního stavu a domácího prostředí. Program byl zaměřen na posilování, dechová, aerobní cvičení i techniky relaxace nervového systému i svalstva, monitorování sebekontroly, každotýdenní kontrolu pacienta telefonem a osobní návštěvy v ordinaci, kde fyzioterapeut mohl upravovat režim i sledovat jeho dodržování pacientem; současně se dbalo o maximální bezpečnost pacientů. Primárními sledovanými parametry z hlediska účinku programu byly zátěžová kapacita, způsob dýchání a kvalita života, z hlediska adherence to byly dny s cvičením a z hlediska bezpečnosti jakákoli příhoda jako "varovaní" během cvičení, neúplné zotavení a zhoršení symptomů plicní hypertenze. Výsledky: Výsledky prokázaly poměrně vysokou míru adherence k předepsanému cvičebnímu režimu (průměr 92,5 %). V průběhu programu nebyly zaznamenány žádné nežádoucí příhody. Výsledky prokázaly význam zajištění optimálních dovedností jak z hlediska objektivních sledovaných parametrů, tak subjektivních symptomů. Výsledky šestiminutového testu chůze (6-minute walking test, 6MWT) prokázaly, že vypracovaný program významně zlepšuje zátěžovou kapacitu (průměrné zlepšení 39 ± 17,5 m). U čtyř účastníků (66,7 %) byl pozorován minimální klinicky významný rozdíl (minumum clinically important difference, MCID) ve vzdálenosti překonané pacienty s PAH při 6MWT (25-33 m). Statisticky významné zlepšení ve výchylkách pohybu hrudníku potvrzují změny ve způsobu dýchání naznačující větší zapojení bránice při dýchání po absolvování programu. Výsledky neprokázaly významné zlepšení v žádné z domén z dotazníku SF-36. Nicméně polovina účastníků studie dosáhla po absolvování programu hodnoty MCID (11 %) podle příslušných stupnic fyzického zdraví. Závěr: Předběžné výsledky této studie prokázaly, že vypracovaný individualizovaný program pro cvičení v domácích podmínkách je bezpečný, snadno jej lze provozovat a umožňuje postupně zvyšovat intenzitu zátěže; současně zlepšuje fyzický funkční stav klinicky stabilizovaných pacientů s idiopatickou PAH. Hypotéza této studie podporuje představu o nutnosti provádět další výzkum formou randomizovaných kontrolovaných studií s ověřováním dosud získaných výsledků. © 2019, ČKS.

Background: Exercise-based rehabilitation has been proved as a beneficial additional non-pharmacological treatment in patients with stable pulmonary arterial hypertension (PAH). Majority of studies include hospital-based supervised programs. To improve patient accessibility to this important intervention and long-term effect the research on home-based programs is warranted. The purpose of our study was to evaluate the adherence, safety, training effects of 12-week individualized home-based exercise program in patients with idiopathic PAH. Methods: This was a prospective pilot uncontrolled interventional study. Six patients with iPAH confirmed by right-heart catheterization from the Latvian PAH registry were selected. A 12-week exercise program adapt- able for each patient's functional state and home environment was created. The program included muscle strength training, respiratory, aerobic exercise and neuro-muscular relaxation techniques, self-control monitoring, weekly phone control and on-site re-assessment by physiotherapist were parts of the program to ensure both individualized adjustments and proper execution, and to maximize clinical safety. The primary outcome measures for training effects were exercise capacity, breathing pattern and quality of life, for adherence days of performance, for safety any event of "alarm sign" indicators during exercising, incomplete recovery, worsening of PH symptoms., Results: The results showed a rather high degree of adherence to the prescribed exercise regimen (in average 92.5%). No adverse events were observed during the course of the program. The results proved the importance of ensuring optimal self-control skills both for objective measures and subjective symptoms. The 6-minute walking test (6MWT) results show that the developed program significantly improves exercise capacity (mean improvement 39 ± 17.5 m). In four participants (66.7%) the minimum clinically important difference (MCID) for 6MWT distance in PAH patients was observed (25-33 m). Significant improvement in chest excursions confirm changes in breathing pattern suggesting better engagement of diaphragm dur- ing breathing after the program. Results did not show significant improvements in either SF-36 survey domain. However, half of the participants reached MCID (11%) after the program at the physical health subscales., Conclusion: The results of this preliminary study prove that the created individualized home-based exercise program is safe, easily followed and allows progression in exercise intensity and improves physical functional state in clinically stable iPAH patients. This study hypothesis supports the need for RCT to continue research and approve the results.

Department of Cardiology Pauls Stradins Clinical University Hospital Riga Latvia

Department of Rehabilitation and Physical Medicine Pauls Stradins Clinical University Hospital Riga Latvia

Riga Stradins University Riga Latvia

Citace poskytuje Crossref.org

Literatura