Autoimunitní onemocnění postihují čím dál větší procento naší populace a dostávají se po nemocech oběhové soustavy a nádorových onemocněních na třetí místo příčin morbidity a mortality lidí v rozvinutých zemích. V současné době je známo více než 80 identifikovaných autoimunitních onemocnění, které představují význačný klinický problém vzhledem k jejich chronicitě, která vyžaduje dlouhodobou a často celoživotní terapii. Současné terapeutické postupy se snaží potlačit symptomy těchto nemocí, ale mají potíže zacílit na skutečné příčiny těchto onemocnění a efektivně a bez dalších vedlejších účinků je vyřešit. Přitom právě identifikace spouštěče autoimunitního onemocnění a jeho odstranění by mohlo zajistit vyléčení pacienta. Problém je, že přesná etiologie většiny autoimunitních onemocnění není zcela známá, nicméně kromě genetického profilu se na ní zřejmě podílí i životní styl jedince se spouštěcími faktory životního prostředí, jako jsou bakteriální, plísňové, parazitární a virové infekce. A právě viry, jak se ukazuje, ovlivňují vznik i klinický obraz celé řady autoimunitních onemocnění, ať už revmatologických, jako je např. systémový lupus erythematodes, revmatoidní artritida, Sjögrenův syndrom a celé řady dalších, ale i jiných včetně diabetes mellitus 1. typu, celiakie, autoimunitní tyreoiditidy a roztroušené sklerózy. Virové infekce vyvolávají silnou imunitní odpověď, která je nutná k potlačení infekce, ale v některých případech selhání regulace této imunitní odpovědi může vést ke škodlivým imunitním reakcím namířeným proti antigenům hostitele. Tento článek se zaměřuje na roli nejčastějších a nejznámějších virů a na mechanismus, kterým interagují s infikovaným imunitním systémem hostitele, což vyvolává zánětlivé reakce, které pak potencionálně vedou k rozvoji nebo exacerbaci revmatických autoimunitních onemocnění.

Autoimmune diseases affect an increasing percentage of our population and are the third leading cause of morbidity and mortality in developed countries, after cardiovascular diseases and cancer. Currently, more than 80 identified autoimmune diseases are known, which represent a significant clinical problem due to their chronicity, which requires long-term and often lifelong therapy. Current therapies seek to suppress the symptoms of these diseases but have difficulty targeting the true causes of these diseases and addressing them effectively and without further side effects. At the same time, the identification of the trigger of the autoimmune disease and its removal could ensure the cure of the patient. The problem is that the exact etiology of most autoimmune diseases is not fully known. However, in addition to the genetic profile, the lifestyle of an individual with environmental triggers, such as bacterial, fungal, parasitic, and viral infections, are probably involved. And it is the viruses that have been shown to influence the development of the clinical picture of a number of autoimmune diseases, whether rheumatological, such as systemic lupus erythematosus, rheumatoid arthritis, Sjögren’s syndrome, and many others, as well as non-rheumatic conditions including type 1 diabetes, celiac disease, autoimmune thyroiditis, and multiple sclerosis. Viral infections elicit a strong immune response, which is necessary to suppress the infection. However, in some cases, failure to regulate this immune response can lead to deleterious immune responses directed against host antigens. This article focuses on the role of the most common and well-known viruses and the mechanism by which they interact with the infected host's immune system, eliciting inflammatory responses that potentially lead to the development or exacerbation of rheumatic autoimmune diseases.

Revmatologický ústav Praha

Role of viruses in the development of autoimmune diseases