Celý koncept SpA je nesmírně dynamicky se vyvíjející, a to ve všech jeho aspektech, jako jsou časná diagnostika, hodnocení aktivity a prognózy nemoci, prediktivní faktory odpovědi, nové léky, nové strategie léčby, aspekty strukturální progrese, uplatnění zobrazovacích metod a bezpečnost léčby. Paleta léků pro léčbu axiálních spondyloartritid se značně rozšířila a lze je rozdělit na tři skupiny. První jsou inhibitory TNF-α, druhou inhibitory IL-17 a třetí inhibitory Janusových kináz. Při výběru léku hodnotíme formu axSpA, aktivitu nemoci, postižení jednotlivých domén, extraskeletální manifestace a komorbidity. Strategie léčby je prezentována v doporučeních EULAR z roku 2022. V první linii biologické léčby se doporučují v jedné rovině inhibitory TNF-α a inhibitory IL-17, přičemž anti-TNF preparáty jsou vhodnější u pacientů s extraskeletálními manifestacemi (uveitidy, idiopatické střevní záněty) a inhibitory IL-17 u pacientů s výraznější psoriázou. Inhibitory JAK jsou doporučovány ve druhé linii po selhání linie první. Důvodem je menší dostupnost bezpečnostních dat o inhibitorech JAK při dlouhodobé léčbě. Novými léky registrovanými v indikaci axSpA jsou duální inhibitor IL-17 A-F – bimekizumab, inhibitor JAK 1–3 – tofacitinib a inhibitor JAK 1 – upadacitinib.
The concept of spondyloarthritis (SpA) continues to evolve rapidly across all dimensions, including early diagnosis, disease activity assessment, prognostic evaluation, predictive markers of therapeutic response, novel pharmacologic agents, treatment strategies, structural progression, imaging modalities, and treatment safety. The therapeutic landscape for axial spondyloarthritis (axSpA) has significantly expanded and now includes three major classes of agents: tumor necrosis factor (TNF) inhibitors, interleukin-17 (IL-17) inhibitors, and Janus kinase (JAK) inhibitors. Drug selection is based on the specific form of axSpA, disease activity, domain involvement, extra-musculoskeletal manifestations, and comorbid conditions. The 2022 EULAR recommendations guide current treatment strategies. For first-line biologic therapy, both TNF and IL-17 inhibitors are considered equally effective. TNF inhibitors are generally preferred in patients with extra-musculoskeletal manifestations such as uveitis or inflammatory bowel disease, whereas IL-17 inhibitors are more suitable for patients with prominent psoriasis. JAK inhibitors are typically recommended as second-line therapy following inadequate response to first-line agents, primarily due to limited long-term safety data. Recently approved therapies for axSpA include the dual IL-17A/F inhibitor bimekizumab, the pan-JAK inhibitor tofacitinib (JAK1–3), and the selective JAK1 inhibitor upadacitinib.
- MeSH
- Axial Spondyloarthritis * drug therapy pathology MeSH
- Biological Therapy * MeSH
- Molecular Targeted Therapy MeSH
- Drug Evaluation MeSH
- Janus Kinase Inhibitors administration & dosage pharmacology therapeutic use MeSH
- Interleukin-17 antagonists & inhibitors administration & dosage therapeutic use MeSH
- Humans MeSH
- Tumor Necrosis Factor-alpha antagonists & inhibitors therapeutic use MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Inhibitory Janusových kináz (JAK) patří k novějším terapeutickým modalitám v léčbě zánětlivých revmatických onemocnění. Našly si své místo v terapii u nemocných s refrakterním onemocněním, u kterých došlo k selhání nejen konvenčních chorobu modifikujících léků, ale i biologik. Nitrobuněčná signalizace prostřednictvím JAK je aktivována navázáním celé řady cytokinů na odpovídající buněčné receptory a dochází k aktivaci transkripčních proteinů (signal transducer and activator of transcription protein, STAT) a v konečné fázi dochází k transkripci genů zapojených do imunitní odpovědi. Filgotinib je inhibitor JAK s pětinásobně vyšší selektivitu pro JAK1 než pro JAK2, JAK3 a TYK2. V současné době je schválen v České republice pro terapii revmatoidní artritidy a ulcerózní kolitidy.
Janus kinase (JAK) inhibition is a newer therapeutic approach for treating autoimmune inflammatory rheumatic diseases. It has found its place in the therapy of patients with refractory disease, in whom not only conventional disease-modifying drugs have failed, but also biologics. JAKs activate intracellular signaling by binding to cellular receptors and activating signal transducers and activator of transcription (STAT) proteins, which ultimately lead to the transcription of genes involved in the immune response. Filgotinib is a JAK inhibitor with fivefold higher selectivity for JAK1 than for JAK2, JAK3, and TYK2. It is currently approved in the Czech Republic for the treatment of rheumatoid arthritis and ulcerative colitis.
Praktičtí lékaři a gynekologové zajišťují léčbu perorálními aminobisfosfonáty u lidí, kteří podle anamnézy, klinického a laboratorního vyšetření a výsledku osteodenzitometrie (BMD v některém ze standardních míst skeletu ≤ 2,5 T skóre) trpí primární (involuční nebo postmenopauzální) osteoporózou nebo utrpěli nízkotraumatickou zlomeninu, ale nemají velmi vysoké riziko zlomenin. Pacienty, u kterých je zjištěna suspektní sekundární osteoporóza, a pacienty s velmi vysokým rizikem zlomenin při primární osteoporóze předávají do péče ambulantních specialistů. Zejména však mají praktičtí lékaři a gynekologové nezaměnitelné postavení při včasné prevenci primární a sekundární osteoporózy, která zůstává vzhledem k nákladnosti screeningu, diagnostiky a léčby onemocnění v rozsáhlé populaci osob starších 50 let rozhodujícím opatřením pro snížení incidence nízkotraumatických zlomenin. Článek zmiňuje populační program časného záchytu osteoporózy, doporučené postupy a praktické aspekty léčby primární osteoporózy perorálními aminobisfosfonáty.
General practitioners and gynecologists provide treatment with oral aminobisphosphonates in people who, according to their medical history and results of clinical, laboratory, and bone densitometry examinations have primary (involutionary or postmenopausal) osteoporosis, or have suffered a low-traumatic fracture but do not have a very high risk of fractures. Patients who are diagnosed or suspected of secondary osteoporosis and patients with a very high risk of fractures in primary osteoporosis are referred to outpatient specialists. In particular, however, general practitioners and gynecologists have an unmistakable position in the early prevention of primary and secondary osteoporosis, which remains a decisive measure for reducing the incidence of low-traumatic fractures due to the cost of screening, diagnosis, and treatment of the disease in a large population of people over 50 years of age. The article mentions the population-based program for early detection of osteoporosis, recommended procedures, and practical aspects of the treatment of primary osteoporosis using oral aminobisphosphonates.
- MeSH
- Medication Adherence MeSH
- Bisphosphonate-Associated Osteonecrosis of the Jaw etiology prevention & control therapy MeSH
- Densitometry MeSH
- Fractures, Bone etiology prevention & control MeSH
- Bone Density Conservation Agents pharmacology adverse effects therapeutic use MeSH
- Humans MeSH
- Organophosphonates pharmacology adverse effects therapeutic use MeSH
- Osteoporosis * epidemiology etiology drug therapy prevention & control MeSH
- Risk MeSH
- Preventive Health Services methods MeSH
- Statistics as Topic MeSH
- Calcium administration & dosage MeSH
- Vitamin D administration & dosage MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
- Review MeSH
Panel odborníků z České republiky a Slovenské republiky s přispěním profesora C. Borghi z Boloňské univerzity projednal klinický postup pro vyšetřování a léčbu hyperurikemie (HU) u pacientů se zvýšeným kardiovaskulárním (KV) rizikem. Vzhledem k tomu, že zvýšená hladina kyseliny močové (KM) modifikuje KV riziko, je potřeba ji považovat za významný modifikující faktor KV rizika a identifikovat pacienty, u nichž může její terapeutické snížení zlepšit KV výsledky. Absence selekce vhodných pacientů je zřejmě důvodem dosavadních nejednotných výsledků studií, které hodnotily klinické výsledky antihyperurikemické léčby. Panel odborníků navrhuje léčit HU danou zvýšením aktivity xantinoxidázy (XO), která je spojena se zvýšením KV rizika, nikoliv HU vzniklou v důsledku snížené renální exkrece KM, která není z KV pohledu tak riziková. Pro odlišení navrhuje používat nový index poměru sérové hladiny KM a kreatininu (sKM/sCr), který prokázal korelaci s výskytem KV příhod. Hladinu KM doporučuje za účelem KV prevence vyšetřovat u pacientů se zvýšeným KV rizikem (s hypertenzí, diabetem, dyslipidemií, chronickým onemocněním ledvin, akumulací KV rizikových faktorů či KV onemocněním) a při hodnotě indexu sKM/sCr > 3,6 zahájit intervenci k cílovým hodnotám KM v séru < 360 μmol/l u mužů a < 300 μmol/l u žen. Intervence spočívá v edukaci pacienta a úpravě životního stylu, optimalizaci léčby dalších KV rizikových faktorů a podávání inhibitoru XO, v 1. linii alopurinolu. Dávku alopurinolu je třeba postupně titrovat v rozmezí obvykle 100–300 mg/den podle dosažení cílové hladiny KM při pravidelných kontrolách 1× za 4–6 týdnů. Po stabilizaci stavu je doporučena pokračující léčba za pravidelného monitorování 1× za 6 měsíců.
A panel of experts from the Czech and Slovak Republics, with the contribution of Professor C. Borghi from the University of Bologna, discussed the clinical approach for the investigation and treatment of hyperuricemia (HU) in patients with increased cardiovascular (CV) risk. Since elevated uric acid (UA) modifies CV risk, it should be considered as an important modifier of CV risk and patients in whom its therapeutic reduction may improve CV parameters should be identified. The lack of selection of suitable patients is probably the reason for the inconsistent results of studies evaluating the clinical outcomes of antihyperuricemic therapy to date. The expert panel suggests treating HU due to an increase in xanthine oxidase (XO) activity, which is associated with an increase in CV risk, rather than HU due to decreased renal excretion of UA, which is not as risky from a CV perspective. To differentiate, he proposes to use a new index of the ratio of serum UA to creatinine (sUA/sCr), which has been shown to correlate with the incidence of CV events. For the purpose of CV prevention, it is recommended to investigate UA levels in patients with increased CV risk (hypertension, diabetes, dyslipidemia, chronic kidney disease, accumulation of CV risk factors or CVD) and to initiate intervention to target serum UA levels < 360 μmol/l in men and < 300 μmol/l in women with sUA/sCr index > 3.6. Intervention consists of patient education and lifestyle modification, optimization of treatment of other CV risk factors and administration of an XO inhibitor, allopurinol in the first line. The dose of allopurinol should be gradually titrated, usually in the range of 100-300 mg/day, according to the achievement of the target level of UA, with regular checks every 4-6 weeks. Aer stabilization of the condition, continued treatment with regular monitoring every 6 months is recommended.
- MeSH
- Allopurinol pharmacology therapeutic use MeSH
- Hyperuricemia * diagnosis complications therapy MeSH
- Uric Acid analysis metabolism MeSH
- Humans MeSH
- Heart Disease Risk Factors MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Panel odborníků (PO) z České republiky a Slovenské republiky s přispěním profesora C. Borghi z Boloňské univerzity projednal klinický postup pro vyšetřování a léčbu hyperurikemie (HU) u pacientů se zvýšeným kardiovaskulárním (KV) rizikem. Vzhledem k tomu, že zvýšená hladina kyseliny močové (KM) modifikuje KV-riziko, je potřeba ji považovat za významný modifikující faktor KV-rizika a identifikovat pacienty, u nichž může její terapeutické snížení zlepšit KV-parametry. Absence selekce vhodných pacientů je zřejmě důvodem dosavadních nejednotných výsledků studií, které hodnotily klinické výsledky antihyperurikemické léčby. Panel odborníků navrhuje léčit HU danou zvýšením aktivity xantinoxidázy (XO), která je spojena se zvýšením KV-rizika, nikoliv HU vzniklou v důsledku snížené renální exkrece KM, která není z KV-hlediska tak riziková. Pro odlišení navrhuje PO používat nový index poměru sérové hladiny KM a kreatininu (sKM/sKr), který prokázal korelaci s výskytem KV-příhod. Hladinu KM doporučuje PO za účelem KV-prevence vyšetřovat u pacientů se zvýšeným KV-rizikem (s hypertenzí, diabetem, dyslipidemií, chronickým onemocněním ledvin, akumulací KV-rizikových faktorů či KV-onemocněním) a při hodnotě indexu sKM/sKr > 3,6 zahájit intervenci k cílovým hodnotám KM v séru < 360 μmol/l u mužů a < 300 μmol/l u žen. Intervence spočívá v edukaci pacienta a úpravě životního stylu, optimalizaci léčby dalších KV-rizikových faktorů a podávání inhibitoru XO, v 1. linii alopurinolu. Dávku alopurinolu je třeba postupně titrovat v rozmezí obvykle 100–300 mg/den podle dosažení cílové hladiny KM při pravidelných kontrolách 1krát za 4–6 týdnů. Po stabilizaci stavu je doporučena pokračující léčba za pravidelného monitorování 1krát za 6 měsíců.
A panel of experts from the Czech and Slovak Republics, with the contribution of Professor C. Borghi from the University of Bologna, discussed the clinical approach for the investigation and treatment of hyperuricemia (HU) in patients with increased cardiovascular (CV) risk. Since elevated uric acid (UA) modifies CV risk, it should be considered as an important modifier of CV risk and patients in whom its therapeutic reduction may improve CV parameters should be identified. The lack of selection of suitable patients is probably the reason for the inconsistent results of studies evaluating the clinical outcomes of antihyperuricemic therapy to date. The expert panel suggests treating HU due to an increase in xanthine oxidase (XO) activity, which is associated with an increase in CV risk, rather than HU due to decreased renal excretion of UA, which is not as risky from a CV perspective. To differentiate, he proposes to use a new index of the ratio of serum UA to creatinine (sUA/sCr), which has been shown to correlate with the incidence of CV events. For the purpose of CV prevention, it is recommended to investigate UA levels in patients with increased CV risk (hypertension, diabetes, dyslipidemia, chronic kidney disease, accumulation of CV risk factors or CVD) and to initiate intervention to target serum UA levels < 360 μmol/l in men and < 300 μmol/l in women with sUA/sCr index > 3.6. Intervention consists of patient education and lifestyle modification, optimization of treatment of other CV risk factors and administration of an XO inhibitor, allopurinol in the first line. The dose of allopurinol should be gradually titrated, usually in the range of 100–300 mg/day, according to the achievement of the target level of UA, with regular checks every 4–6 weeks. After stabilization of the condition, continued treatment with regular monitoring every 6 months is recommended.
- MeSH
- Allopurinol administration & dosage MeSH
- Phenotype MeSH
- Hyperuricemia * diagnosis complications physiopathology therapy MeSH
- Cardiovascular Diseases * complications prevention & control MeSH
- Creatinine blood MeSH
- Uric Acid blood metabolism MeSH
- Humans MeSH
- Heart Disease Risk Factors MeSH
- Practice Guidelines as Topic MeSH
- Xanthine Oxidase antagonists & inhibitors MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
