Biologická léčba namířená proti interleukinu 5 (IL‑5) určená pro pacienty s těžkým refrakterním astmatem eozinofilního fenotypu se stává díky velmi dobré účinnosti a dostupnosti zlatým standardem terapie těchto nemocných. Vzhledem k dobré toleranci a příznivému bezpečnostnímu profilu je uvedená terapie jednoznačně preferována před udržovací léčbou perorálními kortikosteroidy. Jednou z anti‑IL‑5 monoklonálních protilátek určených k léčbě těžkého refrakterního astmatu je mepolizumab. Prospektivní multicentrická jednoramenná observační studie REALITI‑A představuje jednu ze studií navazujících na randomizovaná klinická hodnocení. Primárním cílem zde prezentované analýzy bylo zhodnotit a porovnat četnost klinicky významných exacerbací v období 12 měsíců před zahájením terapie mepolizumabem a 12 měsíců po zahájení této léčby. Jako sekundární cíle byly ve stejném období hodnoceny četnost exacerbací vyžadujících hospitalizaci a/nebo návštěvu pohotovosti či pouze hospitalizaci, podíl pacientů z celkového počtu, kteří při léčbě mepolizumabem neprodělali žádnou klinicky významnou exacerbaci, podíl pacientů z celkového počtu, u nichž došlo k poklesu počtu exacerbací o více než 50 %. Výsledky studie potvrzují bezpečnost i dobrou účinnost mepolizumabu v široké populaci pacientů s těžkým refrakterním eozinofilním astmatem.

Biological therapy targeted at interleukin 5 (IL‑5) for patients with severe refractory eosinophilic asthma is becoming the gold standard thanks to very good efficacy and bioavailability. Due to high tolerance and beneficial safety profile, the therapy is unequivocally preferred to maintenance therapy with oral corticosteroids. Mepolizumab is one such anti‑IL‑5 monoclonal antibodies for the treatment of severe refractory asthma. Prospective, multicentric, single‑arm observational study REALITI‑A represents one of the studies extending randomized clinical trials. The primary endpoint of the presented analysis was to evaluate and compare the rate of clinically significant exacerbations during 12 months before initiating therapy with mepolizumab and 12 months after the initiation. Secondary endpoints in the same interval were the rate of exacerbations requiring hospitalization and/or a visit to the emergency room or solely hospitalization, a fraction of all patients treated with mepolizumab without any clinically significant exacerbation and a fraction of all patients with more than 50% reduction in the number of exacerbations. The results of the study confirm safety and high efficacy of mepolizumab in wide population of patients with severe refractory eosinophilic asthma.

Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN a LF UP Olomouc

Mepolizumab in the treatment of severe asthma ‒ prospective study from real clinical practice REALITI‑A

Literatura