Intersticiální plicní postižení je častou orgánovou manifestací systémových chorob pojiva, jako jsou systémová sklerodermie, idiopatické zánětlivé myopatie či revmatoidní artritida. Byť tyto formy plicního postižení mají lepší prognózu než idiopatická plicní fibróza, představují i tak hlavní determinantu zvýšené morbidity a mortality revmatických chorob. V současnosti je třeba přehodnotit roli, která se připisuje metotrexátu v souvislosti s rozvojem intersticiálního plicního onemocnění. Z nově publikovaných studií vyplývá, že rozvoj intersticiálního plicního postižení není spojen s užíváním metotrexátu, ba naopak, jeho užívání může u nemocných rozvoj této manifestace pravděpodobně zpomalit. Historicky i v současnosti jsou manifestace intersticiálního plicního postižení u revmatických chorob léčeny především širokou paletou protizánětlivých léčiv, jejichž preference se u jednotlivých chorob liší. Je možné použít glukokortikoidy, cyklofosfamid, mykofenolát mofetil, azathioprin, kalcineurinové inhibitory či rituximab. Nová data poukazují také na efekt tocilizumabu v léčbě intersticiálního plicního postižení u sklerodermie. Efekt těchto léků je však nízký u fibrotizujících forem, kde se začínají uplatňovat antifibrotické léky používané již dříve v terapii idiopatické plicní fibrózy. Nintedanib je intracelulární inhibitor tyrozinkináz, který je již zavedenou léčebnou modalitou u idiopatické plicní fibrózy. Klinické studie prokázaly jeho efekt na zpomalení progrese intersticiálního plicního postižení u systémové sklerodermie, jakož i u dalších systémových chorob pojiva.

Interstitial lung disease is a common organ manifestation of systemic connective tissue diseases such as systemic scleroderma, idiopathic inflammatory myopathies or rheumatoid arthritis. Although these forms of pulmonary involvement have a better pro­gnosis than idiopathic pulmonary fibrosis, they are still a significant determinant of increased morbidity and mortality in rheumatic diseases. The role of methotrexate in the development of interstitial lung disease needs to be reconsidered. Newly published studies show that the development of interstitial lung disease is not associated with its use; on the contrary, its use in patients is likely to slow down the development of this manifestation. Historically and today, the manifestations of interstitial lung disease in rheumatic diseases are treated primarily by a wide range of anti‐inflammatory drugs, whose preferences vary from disease to disease. Glucocorticoids, cyclophosphamide, mycophenolate mofetil, azathioprine, calcineurin inhibitors or rituximab may be used. The new data also point to the effect of tocilizumab in the treatment of interstitial lung disease in scleroderma. However, the effect of these drugs is low in fibrotic forms, where antifibrotic drugs used previously in the treatment of idiopathic pulmonary fibrosis are beginning to be used. Nintedanib is an intracellular tyrosine kinase inhibitor, an established treatment modality in idiopathic pulmonary fibrosis. Clinical studies have shown its effect in slowing disease progression in interstitial lung disease in systemic scleroderma as well as in other systemic connective tissue diseases.

3 interní klinika nefrologická revmatologická a endokrinologická FN a LF UP Olomouc

Klinika chorob plicních a tuberkulózy FN a LF UP Olomouc

Broadening zthe treatment possobilities of interstitial lung damage in systemic connective tissue diseases

Literatura