Sekundární imunodeficience je během života získaná porucha imunitních procesů. V hematoonkologii vídáme sekundární imunodeficienci nejčastěji u pacientů s mnohočetným myelomem, u akutních leukemií, u chronické lymfatické leukemie a také samozřejmě u lymfomů. Sekundární imunodeficience vzniká jak vlivem základního onemocnění, tak vlivem podávané léčby. Dominantním typem léčby způsobující sekundární imunodeficienci je především B buněčná ablativní terapie. Klinický obraz sekundární imunodeficience zahrnuje zvýšenou frekvenci infekcí, vznik neobvyklých komplikací u běžných infekcí a výskyt infekcí způsobených oportunními patogeny. Substituce imunoglobulinů snižuje jak morbiditu, tak mortalitu.

Secondary immunodeficiency is immune failure acquired during life. In hematology is secondary immunodeficiency observed in patients with multiple myeloma, acute leukemia, chronic lymphatic leukemia and of course lymphomas. Secondary immunodeficiency arises due to both the underlying disease and the treatment being given. The most common type of secondary immunodeficiency causing treatment is primarily B-cell ablative therapy. Clinically the secondary immunodeficiency includes an increased frequency of infections generally, the development of unusual complications in common infections and the occurrence of infections caused by opportunistic pathogens. Immunoglobulin substitution reduces both morbidity and mortality.

Hematologicko onkologické oddělení FN Plzeň

When and how to treat secondary immunodeficiencies in hematooncology

Literatura