Cíl: Cílem studie bylo analyzovat předozadní poměr optické mohutnosti rohovky (AP poměr), provést komparaci výsledných hodnot s hodnotami teoretických modelů oka a definovat vliv použití individuální hodnoty poměru na aproximaci celkové mohutnosti rohovky. Materiál a metody: Do souboru bylo zařazeno celkem 406 očí. Každý pacient podstoupil vyšetření na OCT (RTVue XR) s TCP módem, dle kterého byl stanoven AP poměr rohovky, dále byly stanoveny biometrické parametry oka (Lenstar LS900). Vzájemný vztah biometrických parametrů oka a individuální hodnoty AP poměru byl hodnocen pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. V analýze byly výsledky AP poměru komparovány s vybranými schématickými modely oka. Za využití Gaussových vztahů byla dosazením hodnoty AP poměru realizována teoretická kalkulace celkové optické mohutnosti rohovky (KG), která byla komparována s reálně naměřenou celkovou optickou mohutností (TCP). Výsledky: Průměrná hodnota z individuálně stanovených AP poměrů byla rovna 1,17 ±0,02. Nejčetněji zastoupeným intervalem (33,74 %) byl 1,17–1,18 hodnoty AP poměru, přičemž naprostá většina očí (79,56 %) byla v rozsahu 1,15–1,20. Teoretické hodnoty celkové optické mohutnosti rohovky se statisticky významně lišily (p < 0,05) od TCP (kromě modelu oka dle Liou-Brennana, kdy p = 0,06). Nejnižší průměrná diference hodnot byla nalezena pro schématický model dle Navarra. Závislost hodnot měřeného AP poměru a biometrických parametrů dosáhla střední negativní korelace (r = -0,50 pro p < 0,05) s parametrem zakřivení zadní plochy rohovky (Rp) a dále slabá negativní korelace s průměrem limbu WtW (r = -0,26 pro p < 0,05) a slabá pozitivní s centrální tloušťkou rohovky CCT (r = 0,17 pro p < 0,05). Závěr: Předpoklad konstantní hodnoty AP poměru dle vybraných schématických modelů oka se statisticky významně liší od reálně naměřených hodnot a byla pro něj definována pouze negativní slabá korelace s velikostí průměru limbu. Použitím výsledné průměrné hodnoty stanoveného AP poměru (1,17 ±0,02) bylo docíleno nižší diference reálné a kalkulované celkové optické mohutnosti rohovky.

Aims: The aim of the study was to analyse the values of the anteroposterior corneal optical power ratio (AP ratio), to compare the resulting values with those of theoretical models of the eye, and to define the effect of using an individual ratio value on the approximation of the total corneal power. Material and Methods: A total of 406 eyes were included. Each patient underwent an OCT (RTVue XR) examination, according to which the AP ratio of the cornea was determined, as well as the biometric parameters of the eye (Lenstar LS900). The correlation between the biometric parameters of the eye and the individual AP ratio values was evaluated using Pearson’s correlation coefficient. In the analysis, the AP ratio results were compared with selected schematic models of the eye. Using Gaussian equations, a theoretical calculation of the total corneal optical power (KG) was performed, by fitting the AP ratio value and comparing it with the actually measured total corneal power (TCP). Results: The mean value of the individually determined AP ratio was 1.17 ±0.02. The most frequently represented interval (33.74 %) was 1.17 to 1.18 AP ratio values, with the vast majority of eyes (79.56 %) in the range of 1.15 to 1.20. Individual values of total corneal optical power were statistically significantly different (p < 0.05) from the theoretical values of TCP (except in the Liu-Brennan eye model, where p = 0.06). The lowest mean difference of values was found for the Navarro schematic model. The dependence of the measured AP ratio values and biometric parameters reached a moderate negative correlation (r = -0.50 for p < 0.05) with the parameter corneal posterior surface curvature (Rp), as well as a weak negative correlation with limbal diameter WtW (r = -0.26 for p < 0.05) and a weak positive correlation with central corneal thickness CCT (r = 0.17 for p < 0.05). Conclusion: The assumption of a constant value of the AP ratio according to the selected schematic models of the eye is statistically significantly different from the actual measured values and was defined to have only a negative weak correlation with the size of the limbus diameter. Using the resulting average value of the determined AP ratio (1.17 ±0.02), a lower difference between real and calculated total corneal optical power was achieved.

České vysoké učení technické Praha Fakulta biomedicínského inženýrství Kladno

Analysis of corneal anteroposterior ratio of optical power using OCT

Citace poskytuje Crossref.org