Venózní tromboembolismus (VTE) související s těhotenstvím, který zahrnuje hlubokou žilní trombózu (DVT) a plicní embolii (PE), zůstává ve vyspělých zemích stále jednou z hlavních příčin úmrtí matek během gravidity, a to navzdory použití tromboprofylaxe u žen se zvýšeným rizikem. Přibližně polovina epizod VTE souvisejících s těhotenstvím se vyskytuje v průběhu gravidity s víceméně podobnou distribucí mezi trimestry a druhá polovina během šesti týdnů po porodu. Nejvyšší riziko výskytu VTE je okamžitě po porodu a denní absolutní riziko je vyšší v poporodním období, protože předporodní období trvá mnohem déle než poporodní. Diagnostický management VTE související s těhotenstvím je stále náročný. Současná doporučení se velmi liší v přístupu k diagnostice PE v těhotenství, protože se zakládají na vzácných a slabých důkazech. Nízkomolekulární heparin (LMWH) je v těhotenství antikoagulační léčbou první volby a má pokračovat až do šesti týdnů po porodu a dále minimálně tři měsíce. Ženy, které chtějí kojit, by se měly vyvarovat přímých perorálních antikoagulancií. Řízení porodu vyžaduje multidisciplinární přístup, aby bylo možné rozhodnout o optimálním plánu porodu. Epidurální anestezii lze použít u většiny pacientek za předpokladu, že je respektováno časové okno od poslední dávky LMWH. Ženy s VTE v anamnéze jsou vystaveny riziku recidivy v průběhu těhotenství a v poporodním období.

Pregnancy‐related venous thromboembolism (VTE), which includes deep vein thrombosis (DVT) and pulmonary embolism (PE), remains one of the leading causes of maternal death during pregnancy in developed countries, despite the use of thromboprophylaxis in women at increased risk. About half of pregnancy‐related VTE episodes occur during pregnancy, with a more or less similar distribution among trimesters, and the other half within the six weeks postpartum. The highest risk of VTE is present immediately after delivery, the daily absolute risk being higher in the postpartum period because the antepartum period lasts much longer. The diagnostic management of pregnancy‐related VTE remains challenging. Current recommendations vary widely in the approach to diagnosing PE in pregnancy, as they are based on scarce and weak evidence. Low molecular weight heparin (LMWH) is the first‐line anticoagulant treatment in pregnancy. It should be continued until six weeks postpartum and for at least three months. Women who wish to breastfeed should avoid direct oral anticoagulants. Management of delivery needs a multidisciplinary approach in order to decide on an optimal delivery plan. Regional anesthesia can be administered in most patients, provided that the time window since the last dose of LMWH is respected. Women with a history of VTE are at risk of recurrence during pregnancy and in the postpartum period.

Klinika interní geriatrie a praktického lékařství FN Brno a LF MU v Brně

Venous thromboembolism and anticoagulation therapy in pregnancy

Literatura