Úvod: Depresivní porucha, jako jedno z nejčastějších duševních onemocnění, nepříznivě ovlivňuje životy a zdravotní stav mnoha lidí po celém světě. Vyskytuje se v jakémkoliv věku, nejčastěji však mezi 20. a 40. rokem života. Celosvětově trpí každoročně depresivními poruchami přibližně 100 milionů lidí, přičemž u řady jedinců je terapie doprovázena částečnou léčebnou odpovědí nebo přímo rezistencí k léčbě, což trvale zvyšuje potřebu hledání efektivních strategií prevence a léčby, ale také průběžné monitorování a vyhodnocování aktuálně využívaných přístupů v běžné klinické praxi. Materiály a metody: Šířeji koncipovaná studie s pracovním názvem UMBRELLA byla neintervenční, observační, multicentrická studie, jejíž první etapa je zaměřená na tzv. "real world evidence" důvodů pro změnu psychofarmakologické léčby a jejího detailního charakteru u pacientů trpících depresivní epizodou periodické depresivní poruchy. Do závěrečného vyhodnocení byla zařazena data 267 pacientů léčených v psychiatrických ambulancích v České republice, které na sondě mapující reálnou klinickou praxi participovaly. Výsledky: Analyzována byla data od 74 mužů (27,7 %) a 193 žen (72,3 %) s průměrným věkem 49 let. Změny léčby byly prováděny lékařem na základě vyhodnocení přítomných reziduálních příznaků onemocnění, přičemž nejčastějšími problémy byly perzistující depresivní nálada, únava a anhedonie. Nejčastěji používané léčivé přípravky zahrnovaly antidepresiva (např. escitalopram, venlafaxin, sertralin), atypická antipsychotika (např. quetiapin) a klasická antipsychotika (např. chlorprothixen). Úprava farmakologické léčby byla nejčastěji provedena manipulací s antidepresivy, změnou účinné látky či úpravami jejich denních dávek. Diskuse a závěr: Předkládaná naturalistická observační studie zmapovala důvody pro změnu farmakologického přístupu a vlastní charakter nově zvolené léčebné strategie. Zjištěná heterogenita způsobů manipulace s farmakologickou léčbou potvrzuje, že léčba depresivních epizod v klinické praxi probíhá individualizovaným postupem u každého jednotlivého pacienta. Zde narážíme na snahu po uplatňování doporučených postupů v léčbě tohoto rozšířeného duševního onemocnění, které velmi efektivně popisují léčbu iniciálních epizod a v případě opakovaných epizod by také měly obsahovat základní principy terapeutického přístupu k řešení této problematiky. Zjištění, že i v rámci opakovaných epizod periodické depresivní poruchy lze efektivně zasáhnout zvýšením dávky antidepresiva nebo jeho změnou, podporuje snahu po edukaci specialistů i praktických lékařů v těchto bazálních postupech léčby. Celkově studie přináší informace reflektující běžnou klinickou praxi a podtrhuje význam iniciace strategie změny farmakologického přístupu u každého pacienta, v kterékoliv etapě léčby tohoto duševního onemocnění.

Introduction: Depressive disorder, as one of the most common mental illnesses, adversely affects the lives and health of many people around the world. It occurs at any age, but most commonly between the ages of 20 and 40. Worldwide, approximately 100 million people suffer from depressive disorders each year, with many individuals experiencing partial treatment response or treatment resistance, which continually increases the need to find effective prevention and treatment strategies, as well as to monitor and evaluate currently used approaches in routine clinical practice. Materials and methods: The more broadly conceived study, working title UMBRELLA, was a non-interventional, observational, multicentre study, the first phase of which focused on the so-called "real world evidence? of reasons for changing psychopharmacological treatment and its detailed nature in patients suffering from a depressive episode of periodic depressive disorder. The final evaluation included data from 267 patients treated in psychiatric outpatient clinics in the Czech Republic that participated in the probe into their own clinical practice. Results: Data from 74 men (27.7%) and 193 women (72.3%) with a mean age of 49 years were analysed. Changes in treatment were made by the physician based on an assessment of the residual symptoms present, with persistent depressed mood, fatigue and anhedonia being the most common problems. The most commonly used medications included antidepressants (e.g., escitalopram, venlafaxine, sertraline), atypical antipsychotics (e.g., quetiapine), and classic antipsychotics (e.g., chlorprothixene). Adjustments to pharmacological treatment were most commonly made by manipulating antidepressants, changing the active ingredient, or modifying their daily doses. Discussion and conclusion: The present naturalistic observational study mapped the reasons for the change in pharmacological approach and the actual nature of the newly chosen treatment strategy. The observed heterogeneity of pharmacological treatment manipulation patterns confirms that the treatment of depressive episodes in clinical practice follows an individualized approach for each individual patient. Here, we encounter a desire for the application of recommended practices in the treatment of this widespread mental illness, which very effectively describe the treatment of initial episodes and, in the case of recurrent episodes, should provide the basic principles of a therapeutic approach to the management of this problem. The finding that, even in the context of recurrent episodes of periodic depressive disorder, effective intervention can be achieved by increasing the dose of antidepressant medication or changing it, supports the drive to educate specialists and practitioners in these basic treatment approaches. Overall, the study provides information that reflects common clinical practice and underscores the importance of initiating a strategy to change the pharmacological approach in any patient, at any stage of the treatment of this mental illness.

KRKA ČR s r o Praha

Psychiatrická klinika 1 LF UK a VFN Praha

Natural observation study of reasons and methods of changing of psychopharmacological treatment of depressive disorder in psychiatric outopatients

Literatura