Úvod: Arteria profunda femoris (APF) je důležitou tepnou, která v případě postižení arteria femoralis superficialis (AFS) zabezpečuje perfuzi tkání dolní končetiny přes tzv. kolaterální řečiště. Izolovaná angiochirurgická rekonstrukce, plastika APF (profundoplastika), je ve vědecké literatuře diskutovaným tématem, co se týče významu kolaterálního řečiště a jeho přínosu ke zlepšení klinického stavu pacienta. Cílem projektu je zhodnotit dopad izolované profundoplastiky na zlepšení prokrvení dolní končetiny, a tím přispět v rozhodovacím procesu indikace tohoto typu výkonu. Metodika: Do této prospektivní monocentrické studie byli zahrnuti pacienti se symptomatickou ischemickou chorobou dolních končetin (ICHDK) ve stadiu klaudikačních potíží, klidových bolestí nebo s tkáňovým defektem hodnoceným dle Rutherfordovy klasifikace stupněm 1 až 5. Kritériem pro zařazení byla významná stenóza APF s konkomitantním uzávěrem AFS a insuficientním výtokem pro bypass. S odstupem jednoho a šesti měsíců od výkonu byly hodnoceny změny klaudikačního intervalu, Rutherfordova klasifikace a přítomnost chronické končetinu ohrožující ischemie (CLTI). Měření transkutánní tenze kyslíku (TcpO 2 ) bylo využito k objektivizaci úrovně perfuze a oxygenace tkání. Výsledky: V průběhu dvou let byla profundoplastika provedena u 45 pacientů – u 23 pacientů klaudikantů a 22 pacientů s CLTI (9 s klidovou bolestí, 13 s ischemickým defektem). Ve skupině klaudikantů došlo k prodloužení klaudikačního intervalu ze 128 m před operací na 505 m po šesti měsících od revaskularizace. Ve skupině CLTI došlo k signifikantnímu zlepšení a vymizení klidových bolestí u všech pacientů, což bylo objektivizováno zlepšením TcpO 2 na bérci o 52 % na hodnotu 52 mm Hg a na dorzu chodidla o 143 % na hodnotu 35,8 mm Hg. Ovlivnění osudu těžších forem CLTI jenom izolovanou profundoplastikou je již obtížnější úkol a i tak došlo ke zhojení akrálního ischemického defektu u 61,5 % pacientů s přežitím bez potřeby amputace (amputation free survival) po šesti měsících 76 %, kdy tři pacienti v průběhu sledování podstoupili vysokou amputaci ve stehně. U pacientů s defektem byl pooperačně také pozorován nárůst hodnot TcpO 2 , kdy na bérci a nártu došlo k 1,3- a 1,6násobnému zvýšení hodnot (na 43 mm Hg, resp. 27 mm Hg). Závěr: Profundoplastika jako izolovaná procedura revaskularizace pacientů s ICHDK je nadále metodou volby u selektivní skupiny pacientů. Dle naší studie je nejefektivnější k léčbě klidových bolestí nebo k prodloužení klaudikačního intervalu, ale může přispět i k hojení menších akrálních defektů. V literatuře absentující konsenzus na tzv. TcpO 2 threshold pro hojení defektů byl naší studií pozorován při hodnotě 27 mm Hg, resp. 35,8 mm Hg pro vymizení klidových bolestí.

Introduction: Profunda femoris artery (PFA) is an important artery that provides perfusion of the lower limb tissues via collateral circulation in case of superficial femoral artery (SFA) occlusion. Isolated angiovascular reconstruction, APF reconstruction (profundoplasty), is a debated topic in the scientific literature regard- ing the importance of collateral circulation and its contribution to improving the patient's clinical condi- tion. This project aims to evaluate the impact of isolated profundoplasty on the improvement of lower limb perfusion and thus to contribute to the decision-making process for the indication of this type of procedure. Methods: This prospective single-center study enrolled patients with peripheral artery disease (PAD) in the stage of claudication, rest pain or presence of tissue foot ulcer assessed according to Rutherford classification grade 1 to 5. Inclusion criteria were significant AFP stenosis with concomitant AFS closure and no distal runoff to the feet. Changes in claudication interval, Rutherford classification, and presence of chronic limb-threatening ischemia (CLTI) were assessed at one and six months after surgery. Transcutaneous oxygen tension (TcpO2 ) was measured to objectify the tissue perfusion and oxygenation level. Results: During two years, profundoplasty was performed in 45 patients, 23 claudicants, and 22 CLTI patients (9 with rest pain, 13 with foot ulcer). The claudicant group’s intermittent claudication interval was prolonged from average 128 metres (m) preoperatively to 505 m six months after revascularization. In the CLTI group, there was a significant improvement and disappearance of rest pain in all patients, which was objectified by an improvement in TcpO2 on the calf by 52% to 52 mmHg and on the dorsum of the foot by 143% to 35.8 mmHg. Controlling the fate of more severe forms of CLTI by isolated profundoplasty alone is already a more difficult task, and even so, healing of the acral ischemic defect occurred in 61.5% of patients with amputation free survival at six months of 76%, with three patients undergoing high amputation in the thigh during follow-up. Postoperatively, an increase in TcpO 2 values was also observed in patients with the foot ulcer, with 1.3 and 1.6 times increases in the tibia and calcaneus (to 43 mmHg and 27 mmHg, respectively). Conclusion: Profundoplasty as an isolated procedure for revascularization of patients with PAD remains the method of choice in a selective group of patients. Our study shows it is the most effective for treating rest pain. However, it may contribute to healing of smaller acral ulcers or prolong the claudication interval. The lack of consensus in the literature on the so-called TcpO2 threshold for defect healing was observed by our study at 27 mmHg and 35.8 mmHg for resolution of rest pain, respectively.

2nd Department of Surgery Center for Vascular Diseases Faculty of Medicine Masaryk University and St Anne’s University Hospital Brno Brno

Citace poskytuje Crossref.org