Uroteliální karcinom patří v raných stadiích k nejčastějším nádorovým onemocněním, onkolog se však častěji setkává s pacienty s pokročilým onemocněním. Právě metastatický uroteliální karcinom zůstává velkou terapeutickou výzvou. Tradiční léčba byla a stále je postavena na chemoterapii obsahující platinový derivát, avšak za poslední roky i tato diagnóza prošla velkým vývojem a do léčby přibyly nové léky ze skupiny moderní imunoterapie. Zcela zásadní zlom pak přinesly kombinované režimy imunoterapie s konjugovanými protilátkami, kdy kombinace pembrolizumabu s enfortumab vedotinem přepsala doporučené postupy léčby uroteliálního karcinomu v první linii. Právě kombinovaná terapie se stane budoucností managementu uroteliálního karcinomu, tak jako je to patrné i u jiných nádorových onemocnění.

Muscle-invasive bladder cancer (MIBC) is an aggressive malignancy with a high risk of metastases and recurrence. The standard treatment involves neoadjuvant cisplatin-based chemotherapy followed by radical cystectomy, yet approximately 50 % of patients relapse within three years. Neoadjuvant chemotherapy improves overall survival (OS) and pathological complete response (pCR). Emerging treatment strategies include neoadjuvant immunotherapy, with phase II trials demonstrating increased pCR rates with pembrolizumab and atezolizumab. The recently published NIAGARA trial established that perioperative durvalumab combined with chemotherapy reduces disease progression risk by 32 % (HR = 0.68) and mortality risk by 25 % (HR = 0.75). This supports perioperative immunotherapy as the new standard of care. Ongoing studies focus on combining ADCs and ICIs and leveraging ctDNA to refine patient selection. These advancements drive personalized oncology and optimize neoadjuvant therapy.

Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

Onkologická klinika Fakultní nemocnice Olomouc

Neoadjuvant therapy of bladder cancers

Citace poskytuje Crossref.org