V této retrospektivní studii autoři zpracovali zkušenosti s léčbou 71 nemocných, jejichž maligní pleurální výpotek byl léčen intrapleurálním podáním Corynebacterium parvum, bleomycinem anebo talkem v roztoku v období 12 let (1984 1995). 48 nemocných bylo do pleurální dutiny instilováno 7 mg lyofilizované vakcíny C. parvum, 16 jsme aplikovali 45-60 mg bleomycinu a 7 nemocným jsme intrapleurálně instilovali 5 g sterilního bezazbestového talku v roztoku. Všichni nemocní museli podstoupit opakované hrudní punkce s evakuací výpotku až do okamžiku, kdy bylo při punkci získáno méně než 300 ml. Pak byly uvedené léky injikovány intrapleurálně v jednom sezení po evakuační punkci. 9 nemocných zemřelo do 30 dnů po instilaci léků a pro krátkost přežití nebyli zahrnuti do hodnocení efektu léčby. Výpotek se nedoplnií po instilaci C. parvum u 24 ze 42 nemocných (57 %l, u 6 z 15 nemocných, kterým byl podán bleomycin (40 %), a u 4 z 5, kteří dostali talek v roztoku (80 %). Nejvíce vedlejších efektů jsme pozorovali ve skupině léčené talkem: 1 nemocný zemřel na progresivní kardiorespirační selhání 2 dny po jeho podání, další 2 nemocní uváděli velmi silné bolesti na hrudníku. Ve skupině nemocných s C. parvum byl nejčastějším vedlejším efektem febrilní stav. Po podání bleomycinu jsme pozorovali nejméně vedlejších účinků léčby. Na základě dosavadních zkušeností autoři soudí, že intrapleurální podání C. parvum je dostatečně účinnou léčbou maligních pleurálních výpotků. Intrapleurální podání roztoku talku 7 nemocným v této studii bylo doprovázeno význačnými vedlejšími efekty a vedlo k ukonCení tohoto způsobu léčby. Autoři soudí, že vedlejší účinky po podání talku těmto nemocným mohou souviset s velikostí částic talku použitého v této studii.

Authors refer in this retrospective study their results in 71 consecutive patients whose malignant pleural effusions were treated with intrapleural Corynebacterium parvum, bleomycin or talc slurry between 1984 and 1995. Forty-eight of the patients received 7 mg heat killed C. parvum, 16 patients received 45-60 mg bleomycin, and 7 patients received 5 g sterile talc in a slurry. All patients were subjected to repeated thoracenteses until the amount of aspirated fluid was less than 300 ml. Then the medications were injected intrapleurally at the end of the procedure. Nine of the patients died within 30 days of the procedure and were not included in the evaluation of the treatment efficacy. The one injection completely controlled the effusion in 24/42 patients 157 %1 receiving C. parvum, in 6/15 (40 %) receiving bleomycin and in 4/5 (80 %) receiving talc. Side effects were most troublesome with talc; one patient died of progressive respiratory failure and two patients had very severe chest pain. The primary side effect with C. parvum was a febrile reaction. Bleomycin was associated with the fewest side effects. From this study the authors conclude that the intrapleural injection of C. parvum is an effective therapy for malignant pleural effusion. The intrapleural administration of talc slurry in the present series was associated wath severe side effects that led us to abandon the use of this agent. They speculate that the side effects from talc in the present series may have been related to the particular type of talc that was used.

UK 1 LF Pneumologická klinika Praha Veleslavín

Experiences with Corynebacterium parvum, bleomycin and talc in the treatment of malignant pleural effusions

Zkušenosti s Corynebacterium parvum, bleomycinem a talkem v léčbě maligních pleurálních výpotků = Experiences with Corynebacterium parvum, bleomycin and talc in the treatment of malignant pleural effusions /

Experiences with Corynebacterium parvum, bleomycin and talc in the treatment of malignant pleural effusions /

Lit: 26

Souhrn: eng