Selhávání dechových funkcí, při němž dýchací ústrojí není schopno zabezpečit dostatečnou výměnu plynů. Stav vedoucí v krvi pouze k poklesu parciálního tlaku kyslíku v arteriální krvi hypoxemii se označuje jako r. i. I. typu (parciální); dochází-li současně též k vzestupu oxidu uhličitého (hyperkapnii), jde o r. i. II. typu (globální). R. i. způsobují závažná akutní i chronická postižení plic nebo poruchy dýchání. I. typ spojený s hypokapnií bývá u chorob s postižením plicního parenchymu, např. ARDS, plicní fibrózy, pneumonie, plicního edému. Hypoxemie stimuluje dýchací centrum a zvýšená hyperventilace vede k současné hypokapnii. Progrese či vyčerpání může snižovat hyperventilaci, což se projeví vzestupem tenze oxidu uhličitého. II. typ (tj. hypoxemie kombinovaná s hyperkapnií) bývá zejm. u poruch alveolární ventilace (např. CHOPN, postižení hrudní stěny a pleurální dutiny, útlum dechového centra). Déle trvající hyperkapnie snižuje citlivost dechového centra, které je pak stimulováno zejm. současnou hypoxemií. Příznaky kromě základního onemocnění vyplývají z hypoxie tkání a event. hyperkapnie. U obou typů je narušena i acidobazická rovnováha. Léčba r. i. se kromě terapie příčiny soustřeďuje na dostatečnou oxygenaci a v těžších či akutních případech se provádí i dechová podpora. (cit. Velký lékařský slovník online, 2012 http://lekarske.slovniky.cz/ )

Failure to adequately provide oxygen to cells of the body and to remove excess carbon dioxide from them. (Stedman, 25th ed)

Anotace

do not confuse with RESPIRATORY DISTRESS SYNDROME, NEWBORN in newborn inf

DUI

D012131 MeSH Prohlížeč

CUI

M0018897