oto stanovisko vypracovali odborníci České pneumologické a ftizeologické společnosti z odborné sekce pro nemoci s bronchiální obstrukcí. Stanoviska a doporučení vycházejí jak z výsledků randomizovaných kontrolovaných studií, tak z údajů průřezových a prospektivních studií z reálné klinické praxe, aby se co nejvíce přiblížila každodenní klinické praxi a současnému systému zdravotní péče v České republice. Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je heterogenní syndrom s řadou plicních i mimoplicních klinických příznaků a doprovodných chronických onemocnění, kterým lze předcházet a které lze léčit. Toto onemocnění je spojeno s významnou úmrtností, morbiditou a sníženou kvalitou života. Mezi hlavní charakteristiky patří přetrvávající respirační příznaky a pouze částečně reverzibilní obstrukce průtoku vzduchu, která vzniká v důsledku abnormální zánětlivé reakce plic na škodlivé částice a plyny. Oxidační stres, nerovnováha proteáz a antiproteáz a zvýšený počet prozánětlivých buněk (především neutrofilů) jsou hlavními příčinami především neinfekčního zánětu u CHOPN. Kromě kouření jsou důležitými rizikovými faktory vzniku CHOPN také znečištění ovzduší v domácnosti, profesní expozice, nízká porodní hmotnost, časté respirační infekce v dětství a také genetické faktory. Progresivní omezení průtoku vzduchu a remodelace dýchacích cest vedou k zadržování vzduchu, statické a dynamické hyperinflaci, poruchám výměny plynů a snížené výkonnosti. Různé rysy onemocnění se u jednotlivých pacientů projevují nerovnoměrně, což vede k různým typům projevů onemocnění, které se projevují jako koncept „klinických fenotypů“ (pro specifické klinické charakteristiky) a „léčitelných rysů“ (pro léčitelné charakteristiky). Odhadovaná prevalence CHOPN v České republice je přibližně 6,7 %, přičemž ročně je hlášeno cca 3 200–3 500 úmrtí. Základními požadavky pro stanovení diagnózy CHOPN jsou spirometricky potvrzená postbronchodilatační obstrukce dýchacích cest (FEV1/VCmax < 70 %) a hodnocení respiračních symptomů [dušnost (škála mMRC), omezení fyzické výkonnosti, kašel a/nebo produkce sputa (skóre CAT)]. Pro stanovení definitivní diagnózy CHOPN by mělo být provedeno pětistupňové hodnocení, které zahrnuje: 1. posouzení inhalačního rizika, 2. zhodnocení příznaků, 3. funkční vyšetření plic, 4. laboratorní vyšetření a 5. zobrazovací vyšetření. Současně by měly být vyloučeny všechny alternativní diagnózy. Pro klasifikaci onemocnění se v tomto stanovisku používají jak stadia GOLD (1 až 4), tak skupiny GOLD (A až D, respektive E) a hodnocení klinického fenotypu (fenotypů). Posouzení prognózy by mělo být provedeno u každého pacienta. Pro tento účel doporučujeme použít index BODE nebo CADOT. Rozpoznává se šest základních klinických fenotypů, mezi něž patří chronická bronchitida, častý exacerbátor, emfyzematózní překryv astmatu a CHOPN (ACO), překryv CHOPN s bronchiektáziemi (BCO) a plicní kachexie. V našem pojetí jsou všechny tyto klinické fenotypy považovány také za samostatně léčitelné znaky. Pro každý léčitelný rys jsou v tomto dokumentu definovány konkrétní farmakologické a nefarmakologické terapie. U jednoho jedince může dojít ke koincidenci dvou nebo více klinických fenotypů (tj. léčitelných znaků), což dává možnost plně individualizované, fenotypově specifické léčby. Léčba CHOPN by měla odrážet složitost a heterogenitu onemocnění a měla by být přizpůsobena jednotlivým pacientům. Hlavními cíli léčby CHOPN jsou redukce symptomů a snížení rizika exacerbace. Strategie léčby se dělí do pěti vrstev: eliminace rizika, základní léčba, léčba specifická pro daný fenotyp, léčba respiračního selhání a paliativní péče a léčba komorbidit. Eliminace rizik zahrnuje zásahy proti kouření tabáku a environmentálním/profesním expozicím. Základní léčba je založena na bronchodilatační terapii, plicní rehabilitaci, očkování, péči o vhodnou výživu, inhalačním tréninku, vzdělávání a psychosociální podpoře. Adekvátní léčba specifická pro jednotlivé fenotypy se liší fenotyp od fenotypu a zahrnuje více než deset různých farmakologických a nefarmakologických strategií. Pokud je přítomen více než jeden klinický fenotyp, měla by se strategie léčby řídit projevy každého fenotypového označení zvlášť. U takových pacientů je zapotřebí multikomponentních terapeutických režimů, které vedou k plně individualizované péči. V budoucnu je třeba přijmout přísnější opatření proti kouření, zlepšit ochranu zdraví při práci a v životním prostředí, zavést strategie včasné diagnózy a identifikovat biomarkery pro pacienty, kteří reagují na specifickou léčbu. Očekává se, že nové třídy léčby (inhalační inhibitory PDE3/4, jednomolekulární duální bronchodilatátory, protizánětlivé léky, molekuly pro úpravu genů nebo nové bronchoskopické postupy) vstoupí do klinické praxe během několika málo let.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- MeSH
- COVID-19 rehabilitace MeSH
- lidé MeSH
- pohybová aktivita MeSH
- rehabilitace metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- úvodníky MeSH
- MeSH
- COVID-19 rehabilitace MeSH
- lidé MeSH
- pohybová aktivita MeSH
- rehabilitace metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- úvodníky MeSH
Karcinom prsu patří (vyjma nádorů kůže) k nejčastěji diagnostikovaným nádorům u žen. Téměř u 30 % pacientek s časným stadiem nemoci dojde během života k metastatickému rozsevu. V současné době, zejména v důsledku preventivních prohlídek a mamografického vyšetření, vzrůstá incidence karcinomu prsu, která v roce 2017 byla 146 žen / 100 000 obyvatel, nicméně díky novým možnostem léčby a rozšíření armamentaria klesá mortalita. V roce 2017 byla mortalita 34,7 žen / 100 000 obyvatel.1
- Klíčová slova
- atezolizumab,
- MeSH
- analýza přežití MeSH
- antitumorózní látky aplikace a dávkování škodlivé účinky MeSH
- humanizované monoklonální protilátky aplikace a dávkování škodlivé účinky MeSH
- kombinovaná farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- nežádoucí účinky léčiv epidemiologie MeSH
- paclitaxel aplikace a dávkování škodlivé účinky MeSH
- triple-negativní karcinom prsu farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- randomizované kontrolované studie MeSH
S narůstajícím počtem hospitalizovaných geriatrických pacientů vyvstává mnohem častěji otázka vhodné cévního vstupu. Důležité je již vstupně zhodnotit, zda bude nutný centrální nebo periferní žilní vstup, jak dlouho bude tento vstup využíván a jaké má pacient přidružené choroby, které by mohly volbu cévního vstupu ovlivňovat. Mnohem častěji jsou nyní indikovány dlouhodobé cévní vstupy, které jsou právě u delších hospitalizací křehkých geriatrických pacientů komfortnější pro pacienty a ekonomicky výhodnější pro poskytovatele zdravotní péče. V tomto přehledovém článku předkládáme popis nejčastěji používaných cévních vstupů, které jsou vhodné v geriatrii, spolu s doporučeným algoritmem při volbě cévního vstupu dle Společnosti pro porty a katétry (dále již jen SPPK).
With the growing number of hospitalized geriatric patients, the question of appropriate vascular access arises much more often. It is important to evaluate initially whether central or peripheral venous access will be required, how long this access will be used, and what patients have associated diseases that could affect the choice of vascular access. Much more often, long-term vascular access is now indicated, which is more comfortable for patients and has more economic benefits for healthcare providers, especially in longer hospitalizations of fragile geriatric patients. In this review article, we present a description of the most commonly used vascular inputs, which are suitable in geriatrics, together with the recommended algorithm for the selection of vascular access according to the Society for Ports and Catheters (hereinafter referred to as SPPK).
S narůstajícím počtem hospitalizovaných geriatrických pacientů vyvstává mnohem častěji otázka vhodné cévního vstupu. Důležité je již vstupně zhodnotit, zda bude nutný centrální nebo periferní žilní vstup, jak dlouho bude tento vstup využíván a jaké má pacient přidružené choroby, které by mohly volbu cévního vstupu ovlivňovat. Mnohem častěji jsou nyní indikovány dlouhodobé cévní vstupy, které jsou právě u delších hospitalizací křehkých geriatrických pacientů komfortnější pro pacienty a ekonomicky výhodnější pro poskytovatele zdravotní péče. V tomto přehledovém článku předkládáme popis nejčastěji používaných cévních vstupů, které jsou vhodné v geriatrii, spolu s doporučeným algoritmem při volbě cévního vstupu dle Společnosti pro porty a katétry (dále již jen SPPK).
With the growing number of hospitalized geriatric patients, the question of appropriate vascular access arises much more often. It is important to evaluate initially whether central or peripheral venous access will be required, how long this access will be used, and what patients have associated diseases that could affect the choice of vascular access. Much more often, long-term vascular access is now indicated, which is more comfortable for patients and has more economic benefits for healthcare providers, especially in longer hospitalizations of fragile geriatric patients. In this review article, we present a description of the most commonly used vascular inputs, which are suitable in geriatrics, together with the recommended algorithm for the selection of vascular access according to the Society for Ports and Catheters (hereinafter referred to as SPPK).
- MeSH
- cévní přístupy MeSH
- katétry MeSH
- křehký senior MeSH
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Východiska: Kombinace radioterapie s modulovanou intenzitou svazku (intensity modulated radiation therapy – IMRT) a obrazem řízené radioterapie (image guided radiotherapy – IGRT) hraje díky šetření zdravých tkání v léčbě karcinomu prostaty významnou roli. Prezentujeme zde klinické výsledky a nežádoucí účinky u 260 mužů léčených eskalovanou dávkou záření pomocí techniky IGRT. Materiál a metody: Od září 2008 do února 2012 podstoupilo 260 pacientů s lokalizovaným karcinomem prostaty radikální radioterapii. Dvě stě nemocných bylo léčeno technikou IGRT na oblast prostaty a báze semenných váčků dávkou 78 Gy ve 39 frakcích adaptivním protokolem kombinujícím trojrozměrné zobrazení konickým svazkem (cone-beam computed tomography – CBCT) s kilovoltážními snímky a individuálním bezpečnostním lemem. Šedesát mužů podstoupilo léčbu identickou dávkou technikou RapidArc s izocentrickým lemem 6 mm při denní online verifikaci nastavení pacienta pomocí CBCT. Pozdní toxicita byla hodnocena prospektivně dle RTOG/FC-LENT škály. Výsledky: U 18 pacientů (6,9 %) se projevila akutní gastrointestinální toxicita 2. stupně. Toxicita 3. ani 4. stupně nebyla zaznamenána. Akutní genitourinární toxicita 2., resp. 3. stupně se projevila u 39 (15 %), resp. 6 nemocných (2,3 %).Genitourinární toxicita 4. stupně byla přítomna u 5 mužů (1,9 %), u všech pro nezbytnost přechodného zavedení permanentního močového katetru. Při mediánu sledování 84,2 měsíce byla kumulativní incidence chronické gastrointestinální a genitourinární toxicity 2. a vyššího stupně v 7 letech 4,4, resp. 7,1 %. Přežití bez relapsu prostatického specifického antigenu v 7 letech u pacientů s nízkým rizikem bylo 97,1 %, se středním rizikem 83,6 % a u nemocných s vysokým rizikem 75 %. Závěr: Kombinace IMRT a IGRT umožňuje dosahovat velice nízké toxicity léčby.
Background: The combination of intensity modulated radiation therapy (IMRT) and image guided radiotherapy (IGRT) plays a significant role in sparing normal tissue during prostate cancer treatment. We report the clinical outcomes of 260 patients treated with high-dose IGRT as well as the toxicity of high-dose IGRT in these patients. Materials and methods: From September 2008 to February 2012, 260 men with clinically localized prostate cancer underwent radical radiotherapy. Two hundred patients were treated with IMRT (78 Gy in 39 fractions) to the prostate and base of seminal vesicles using an adaptive protocol combining cone-beam computed tomography (CBCT) and kilovoltage image matching with individualized safety margin calculation. Sixty patients underwent treatment with the same prescribed dose using RapidArc with a reduced safety margin of 6 mm and daily online matching using CBCT. Late toxicity was scored prospectively according to the RTOG/FC-LENT scale. Results: Eighteen patients (6.9%) experienced acute grade 2 gastrointestinal toxicity. There was no acute grade 3 or 4 gastrointestinal toxicity. Thirty-nine patients (15%) experienced acute grade 2 genitourinary toxicity and 6 patients (2.3%) had grade 3 gerourinary toxicity. Genitourinary toxicity grade 4 was observed in 5 (1.9%) patients, due to installation of a urinary catheter. At a median follow up of 84.2 months, the estimated 7-year cumulative incidences of grade 2 gastrointestinal and genitourinary toxicity were 4.4 and 7.1% respectively. The estimated 7-year prostate specific antigen relapse free survival was 97.1% for low-risk disease, 83.6% for intermediate-risk disease and 75% for high-risk patients. Conclusion: The use of IMRT in combination with IGRT results in a low rate of late toxicity.
- MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nádory prostaty radioterapie MeSH
- protokoly protinádorové léčby MeSH
- radioterapie řízená obrazem metody škodlivé účinky MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
