Sociální pracovník převzal v postmoderní společnosti úlohu opory, jež byla v dřívějších dobách k dispozici jedincům v tíživých sociálních situacích. V očích mnoha jedinců ve společnosti se tak stal, metaforicky řečeno, novodobým superhrdinou, disponujícím mnoha kompetencemi, osobnostními specifiky a možnostmi pomoci. Vyvstávají však otázky týkající se nadměrné zodpovědnosti sociálního pracovníka, kladení požadavků na něj, a v neposlední řadě též opomíjení a zakotvení jeho práv v dokumentech relevantních pro praxi. Podnětem k zamyšlení je též nedostatek teoretického i praktického důrazu na adekvátní duševní hygienu sociálního pracovníka.
In postmodern society, social worker took over a role of support, which was earlier available to individuals in difficult social situations. In the eyes of many individuals in society, social worker thus has become, metaphorically speaking, a postmodern superhero who has many competencies, personality specifics and possibilities to help. But there are many questions regarding excessive responsibility of social worker, requirements placed on him/her, and, not least, marginalization and anchoring of his/her rights in documents relevant to practice. Another thought-provoking theme is also a lack of theoretical and practical emphasis on adequate mental hygiene of social worker.
