Komunikace lékaře s nemocným je profesionální dovednost, nutná k vykonávání lékařské praxe. Celkem 158 studentům šestých ročníků všeobecného lékařství LF MU v Brně jsem v období let 2001-2003 předložila dotazníky, jejichž cílem bylo zjistit názory na výuku komunikačních dovedností během klinických stáží, názory na chování lékařů-učitelů k nemocným a na připravenost studentů správně komunikovat s nemocným před vstupem do praxe. Z toho 83 % studentů uvedlo, že při výuce klinických oborů komunikační dovednosti probírali, ale někteří dodali, že hlavně v předmětech lékařská psychologie a etika; 82 % studentů hodnotilo chování lékařů-učitelů k nemocným během stáží jako převážně vhodné, někteří připojili výhrady k lékařům chirurgických oborů nebo naopak oceňovali jednání lékařů s nemocnými na onkologických pracovištích; 22 % studentů přiznalo, že jim význam správné komunikace s nemocným nebyl zdůrazňován a 38 % studentů uvedlo, že se necítí být před vstupem do praxe dostatečně vybaveni znalostmi a dovednostmi o komunikaci s nemocným.
The communication of physicians with patients requires a professional ability, which is necessary for medical practice. One hundred and fifty eight students of the sixth years of general medical study at the Medical Faculty MU in Brno, Czech Republic, were asked to fill out questionnaires in the years 2001-2003. The aim was to find out their opinions on the education in communication ability during clinical study visits, opinions on the behavior of physicians - teachers to the patients and on the preparedness of the students to communicate with the patient correctly before entering the medical practice. Eighty three per cent of students reported that the relevant abilities were discussed during the education in clinical branches, but some of them suggested that it concerned mainly medical psychology and ethics. Eighty two per cent of students evaluated the behavior of physicians to the patients, as observed during the study visits, as generally suitable, some of them expressed reservations to surgeons or, in contrast, appreciated behavior of the physicians dealing with patients at oncology wards. Twenty two per cent of students admitted that the importance of a correct communication with the patients was not pointed out and thirty eight per cent of them reported that they did not feel like being sufficiently equipped with the knowledge and ability to communication with the patients.
