Geriatrický pacient je téměř vždy charakterizován polymorbiditou, polypragmazií a z toho plynoucími interakcemi lék–lék, lék–nemoc, nemoc–nemoc apod. Nemoci často probíhají atypicky – s oligosymptomatologií, mikrosymptomatologií či nespecifickými symptomy. Choroby ve stáří jsou tedy typické právě svým atypickým průběhem. V rámci holistického přístupu k pacientovi, zejména geriatrickému, logicky nejprve pomýšlíme (a snažíme se je vyloučit či potvrdit) na onemocnění a příčiny, které se v populaci vyskytují častěji. Neměli bychom však opomíjet ani nemoci vzácnější, ale klinicky významné – mezi nimi i feochromocytom.

The geriatric patient is almost always characterized by polymorbidity, polypragmatism and the resulting drug-drug, drug-disease, disease-disease, etc. interactions; often with atypical disease courses: oligosymptomatology, microsymptomatology, non-specific symptoms; i.e. diseases in old age are typically atypical. Although in a holistic approach to the patient, especially a geriatric one, we logically think first (we want to exclude or confirm) diseases and causes that “occur frequently”, we should not neglect diseases that are less frequently occurring but clinically significant – especially pheochromocytoma.