Na akutní urologickou ambulanci se dostavil 93letý pacient stěžující si na obtékající permanentní močový katétr a bolesti podbřišku. Mezi pro případ relevantní pacientovy diagnózy patřily velmi vysoce rizikový uroteliální karcinom močového měchýře po opakovaných transuretrálních resekcích a recentně také výplaších intravezikální chemoterapií, diabetes mellitus druhého typu na dvojkombinaci perorálních antidiabetik a recidivující močové infekce. Pro suspekci na perforaci močového měchýře či komunikaci močového měchýře se střevem, při sterkorálně zapáchající moči, bylo doplněno kontrastní CT s vylučovací fází a CT cystogram. Perforaci či píštěl jsme neprokázali, avšak na základě zobrazovacích vyšetření jsme stanovili diagnózu emfyzematózní cystitidy. Tato kazuistika má za cíl upozornit na tuto vzácnou, mnohdy nenápadně se projevující, avšak potenciálně život ohrožující urologickou nosologickou jednotku.
A 93-year-old male presented to the urology outpatient clinic with complaints of a leaking indwelling urinary catheter and suprapubic pain. Our patient had a history of urothelial carcinoma of the bladder, for which he has undergone multiple transurethral resections and recent intravesical chemotherapy instillations. He also has type 2 diabetes mellitus, which is managed with a combination of oral antidiabetic medications and has a history of recurrent urinary tract infections. A CT scan with contrast and an excretory phase and CT cystogram were performed to rule out bladder perforation or a bladder-bowel fistula in the presence of foul-smelling urine. The CT scan did not show any evidence of colo-vesicalor fistula, but it did show evidence of emphysematous cystitis. This case report aims to highlight this rare, often presenting in a subtle manner, but life-threatening urological disease.
- Klíčová slova
- emfyzematózní cystitida,
- MeSH
- antibakteriální látky farmakologie terapeutické užití MeSH
- aplikace intravezikální MeSH
- cystitida * diagnóza farmakoterapie terapie MeSH
- diabetes mellitus 2. typu farmakoterapie komplikace MeSH
- diagnostické zobrazování metody MeSH
- Escherichia coli patogenita MeSH
- hypoglykemika farmakologie terapeutické užití MeSH
- karcinom z přechodných buněk chirurgie farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- nádory močového měchýře * chirurgie farmakoterapie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Cíl: Cílem této retrospektivní studie je ověřit, zda provedení vícečetné transuretrální resekce (reTUR) u pacientů s T1 uroteliálním karcinomem močového měchýře nevede ke zhoršení prognózy, dále zhodnotit význam jednotlivých prognostických faktorů při první a druhé reTUR. Metoda: Do retrospektivní studie bylo zařazeno celkem 363 pacientů s diagnózou T1 uroteliál- ního karcinomu v letech 2001 až 2022, z toho 260 pacientů podstoupilo aspoň jednu reTUR, u 103 pacientů nebyl reTUR proveden. Standartně v případě nálezu pT1 nádoru v TUR byla indikována reTUR až do doby, kdy byl výsledek histologie pT0, pTa, CIS nebo byl diagnostikován svalovinu infiltrující nádor (stadium pT2 a více). Ke srovnání jednotlivých skupin dle počtu reTUR jsme použili Kaplan-Meierovu metodu odhadu distribuční funkce přežití a Log-rank test. Vliv jednotlivých prognostických faktorů při vícečetné reTUR byl testován pomocí Coxova regresního modelu. Výsledky: Při srovnání skupin pacientů bez provedené reTUR se skupinou s jednou reTUR, se dvě- ma reTUR a se třemi a více reTUR nebyl v rámci celého souboru 363 pacientů zjištěn významný rozdíl v celkovém přežití (OS), pro nemoc specifickém přežití (DSS) a přežití bez progrese (PFS). Přežití bez recidivy (RFS) se významně prodlužovalo s počtem provedených výkonů (p = 0,02). Podání intravezikální léčby vakcínou BCG bylo v multivariantní analýze jediným z nezávislých prognostických faktorů ve vztahu k OS a PFS. U 147 pacientů s T1 uroteliálním karcinomem léčených intravezikální vakcínou BCG rovněž nebyl zjištěn významný rozdíl v OS (p = 0,72), DSS (p = 0,75), PFS (p = 0,76), ani RFS (p = 0,85) při srovnání odpovídajících skupin pacientů. Podání intravezikální léčby vakcínou BCG u pacientů s nálezem T0, Ta a CIS v reTUR významně souviselo s delším OS (p = 0,03) a PFS (p = 0,01). Nález karcinomu během první a druhé reTUR zvyšoval riziko budoucí recidivy. Závěr: Provedení další doby transuretrální resekce v případě opakovaného nálezu T1 karcinomu v reTUR je možné považovat za bezpečné. Dle našich dat, případné komplikace plynoucí z provedení další doby TUR či oddálení případné intravezikální terapie, nezhoršují OS. Nález nádoru při první a druhé reTUR je u pacientů s T1 karcinomem močového měchýře rizikem pro budoucí recidivu.
Aim: The aim of this retrospective study is to investigate whether multiple transurethral resection (reTUR) in patients with T1 urothelial carcinoma of the bladder leads to worse prognosis and to evaluate the significance of individual prognostic factors in the first and second reTUR. Methods: A total of 363 patients diagnosed with T1 urothelial carcinoma between 2001 and 2022 were included in this retrospective study, of whom 260 patients underwent at least one reTUR and 103 patients did not undergo reTUR. By default, if a pT1 tumor was found in TUR, reTUR was indicated until histology was pT0, pTa, CIS, or a muscle-infiltrating tumor was diagnosed (stage pT2 or more). We used the Kaplan-Meier survival distribution function estimation method and the log-rank test to compare each group according to the number of reTURs. The effect of individual prognostic factors in multiple reTUR was tested using Cox regression model. Results: When comparing the groups of patients without reTUR with the groups with one reTUR, two reTUR, and three or more reTUR, there was no significant difference in overall survival (OS), disease-specific survival (DSS), and progression-free survival (PFS) in the entire cohort of 363 patients. Recurrence-free survival (RFS) significantly increased with the number of procedures performed (p = 0.02). Administration of intravesical BCG vaccine was the only independent prognostic factor in multivariate analysis in relation to OS and PFS. In 147 patients with T1 urothelial carcinoma treated with intravesical BCG vaccine, there was also no significant difference in OS (p = 0.72), DSS (p = 0.75), PFS (p = 0.76), or RFS (p = 0.85) when comparing matched groups of patients. Administration of intravesical BCG vaccine in patients with T0, Ta and CIS findings in reTUR was significantly associated with longer OS (p = 0.03) and PFS (p = 0.01). Finding cancer during the first and second reTUR increased the risk of future recurrence. Conclusion: Performing an additional period of transurethral resection in case of recurrence of T1 carcinoma at reTUR can be considered safe. According to our data, potential complications resulting from performing an additional TUR period or delaying any intravesical therapy do not worsen OS. Tumor finding at first and second reTUR is a risk for future recurrence in patients with T1 bladder cancer.
- MeSH
- BCG vakcína MeSH
- karcinom z přechodných buněk chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- miniinvazivní chirurgické výkony metody MeSH
- nádory močového měchýře * chirurgie MeSH
- prognóza MeSH
- reoperace MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- staging nádorů MeSH
- transuretrální resekce močového měchýře * metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
V onkourologii využíváme řadu biomarkerů v diagnostice, monitoraci léčby, předpovědi relapsu či rezistence na terapii. Nejčastěji užívaným biomarkerem v onkourologii je prostatický specifický antigen (PSA) u léčby karcinomu prostaty. Další markery se uplatňují u nádorů varlat, konkrétně alfa‐fetoprotein (AFP), beta‐podjednotka lidského choriogonadotropinu (beta‐hCG) a laktátdehydrogenáza (LD). U karcinomu močového měchýře využíváme vyšetření cytologie moči, jejímž úskalím je však i přes dobrou senzitivitu a specificitu v záchytu high‐grade uroteliálního karcinomu nízká senzitivita při detekci low‐grade lézí. U ostatních onkourologických onemocnění nám však stále specifické biomarkery chybí. V současné době probíhá výzkum cirkulujících nádorových buněk (circulating tumor cells – CTC), které jsou odebírány pomocí tzv. „tekuté biopsie“ a mohly by se stát slibnými biomarkery v řadě onemocnění. V této práci podáváme přehled aktuálního využití CTC u onkourologických onemocnění.
In oncourology, we use a number of biomark‐ ers for diagnosis, monitoring treatment, predicting relapse or resistance to therapy. The most commonly used biomarker in oncourology is prostate specific antigen (PSA) in the treatment of prostate cancer. Other markers used in testicular tumours are alpha‐fetoprotein (AFP), beta‐subunit of human chorionic gonadotropin (betahCG) and lactate dehydrogenase (LD). For bladder cancer we use urine cytology test, which despite good sensitivity and specificity in detecting high‐grade urothelial carcinomas has the disadvantage of low sensitivity in detecting low‐grade lesions. However, we still lack specific biomarkers for other oncological diseases. Currently, research is being conducted on circulating tumour cells (CTCs), which are collected by a so‐called “liquid biopsy” and could be promising biomarkers for a number of diseases. In this paper, we provide an overview of the current use of CTCs in oncourological diseases.
Metastatický karcinom prostaty (mKP) je heterogenní skupinou onemocnění s mediánem přežití 42 měsíců. Základ léčby mKP tvoří vždy kombinace androgen deprivační terapie (ADT – androgen deprivation therapy) s novými antiandrogeny (ARTA – androgen receptor targeted agents), jako jsou enzalutamid, apalutamid, darolutamid, nebo s novým blokátorem syntézy testosteronu abirateron acetátem (AA) či s chemoterapií (docetaxel, kabazitaxel). Pro stanovení prognózy užíváme prognostické faktory, které korelují s délkou přežití bez ohledu na systémovou terapii. V této práci podáváme přehled aktuálně využívaných prognostických faktorů.
Metastatic prostate cancer (mPC) is a heterogeneous group of diseases with a median survival of 42 months. The basic treatment of mPC is always a combined treatment with androgen deprivation therapy (ADT - androgen deprivation therapy) with new antiandrogens (ARTA - androgen receptor targeted agents) such as enzalutamide, apalutamide, darolutamide or with the new testosterone synthesis blocker abiraterone acetate (AA) or with chemotherapy (docetaxel, cabazitaxel). To determine prognosis, we use prognostic factors that correlate with survival independent of systemic therapy. In this article, we provide an overview of the currently used prognostic factors.
- MeSH
- karcinom diagnóza terapie MeSH
- lidé MeSH
- metastázy nádorů diagnóza terapie MeSH
- nádory prostaty * diagnóza komplikace terapie MeSH
- prognóza MeSH
- prostatický specifický antigen analýza MeSH
- sarkopenie diagnóza MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
BACKGROUND/AIM: Serum thymidine kinase 1 (STK1) is a proliferation biomarker that has been used as a diagnostic marker of several malignant diseases. However, there are limited data for prostate cancer (PCa). PATIENTS AND METHODS: In this study, we retrospectively analysed serum samples from 169 patients with biopsy confirmed PCa, who had been indicated for radical prostatectomy (RP) between 2013-2016. The results were compared with those in serum samples from 39 healthy men. We used commercially available enzymatic immunoassay to determine the levels of STK1. The patients were divided into groups according to the Gleason score (GS) and risk factors for adjuvant radiotherapy (aRT), which were defined as GS 8-10, pT3, and a positive surgical margin. RESULTS: The median serum level of STK1 in PCa patients was 0.289 pmol/l. In the control group, the median value was 0.0116 pmol/l (p<0.001). By comparing the patients with GS≤6 vs. 7 vs. ≥8 (p=0.01), we found statistically significant differences. In the correlation of STK1 values with risk factors, we found statistically significant differences both in comparison of 0 vs. 1 vs. 2 vs. 3 risk factors (p=0.021), as well as ≤1 vs. 2≥ risk factors (p=0.009). CONCLUSION: The levels of STK1 are significantly higher in patients with PCa than those in healthy controls. Furthermore, STK1 values correlate with GS and predefined risk factors for aRT. Therefore, STK1 can be considered as a potential tumour marker of PCa diagnosis and risk stratification.
- MeSH
- lidé MeSH
- nádorové biomarkery * MeSH
- nádory prostaty * patologie MeSH
- prostata patologie MeSH
- prostatektomie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- stupeň nádoru MeSH
- thymidinkináza MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
V prvních měsících po narození je u dětí pozorováno období vysoké hormonální aktivity (tzv. minipuberta), hladiny vyšetřovaných hormonů v této době dosahují pubertálních hodnot. Aktivace hypotalamo-hypofyzo-gonadální osy probíhá u obou pohlaví, v případě chlapců mezi prvním a třetím měsícem života, u dívek vyšší hladiny některých hormonů trvají déle. Toto období má důležitou funkci v souvislosti s vývojem genitálu a vyzráváním gonád. Defektní průběh minipuberty je spojován s poruchou transformace spermatogonií v případě nesestouplého varlete (kryptorchismus), což může být jednou z příčin infertility v dospělosti až u třetiny standardně chirurgicky léčených orchidopexí. Studium minipuberty a možnosti zlepšení jejího průběhu hormonální suplementací u chlapců s nesestouplým varletem jsou objektem zkoumání. Zatímco hormonální léčba s cílem spontánního sestupu není pro nízkou efektivitu doporučována, mohla by být cíleně podávána jako doplňková k chirurgické léčbě za účelem zlepšení vyzrávání spermatogonií.
It is possible to measure higher hormonal activity (so called minipuberty) during first months of life, hormonal levels during this period are as high as in true puberty. The hypothalamo-pituitary-gonadal axis is activated in both sexes, in boys the peak is between first and third month of life, in girls this period is longer. This hormonal surge has an important impact on the development of external genitalia and on gonadal maturation. Defective minipuberty is connected with failed transformation of spermatogonia in undescended testis, which may be one of reasons for future infertility in 30% of succesfully surgical only treated men. Further investigation of minipuberty and its hormonal substitution as an option how to improve infertility risk in these patients is necessary.
- Klíčová slova
- minipuberta,
- MeSH
- antimülleriánský hormon fyziologie krev MeSH
- časná diagnóza MeSH
- gonadotropiny analýza terapeutické užití MeSH
- hormonální substituční terapie MeSH
- inhibiny fyziologie krev MeSH
- kryptorchismus * patologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- orchidopexe MeSH
- systém hypotalamus-hypofýza * embryologie fyziologie MeSH
- vývoj dítěte MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
