Hepatocelulárny karcinóm (HCC) predstavuje najčastejšiu primárnu malignitu pečene, tvorí približne 75–80 % všetkých prípadov rakoviny pečene. Globálny výskyt hepatocelulárneho karcinómu sa zvyšuje v dôsledku rastúceho počtu základných ochorení, čo vytvára významnú rakovinovú záťaž a významnú klinickú výzvu v dôsledku jeho často neskorého prejavu a obmedzených účinných možností liečby. Inhibítory imunitného kontrolného bodu spôsobili revolúciu v prístupe k liečbe rôznych malignít. Pri liečbe pokročilého hepatocelulárneho karcinómu sa imunoterapia ukázala byť účinnejšia ako inhibítory tyrozínkinázy, ktoré boli možnosťou liečby už desaťročie. Klinické štúdie ako HIMALAYA a IMbrave150 preukázali významné prínosy prežitia a preukázali vyššiu účinnosť v porovnaní so sorafenibom. Napriek týmto sľubným výsledkom nie všetci pacienti s HCC reagujú na imunoterapiu rovnako. Je potrebné hľadať spoľahlivé prognostické a prediktívne biomarkery, ktoré môžu pomôcť predpovedať, ktorí pacienti budú s najväčšou pravdepodobnosťou profitovať z imunoterapie, a tým personalizovať liečbu a zlepšiť výsledky. Účelom tohto článku je poskytnúť súhrn klinických štúdií imunoterapie pre rôzne štádiá hepatocelulárneho karcinómu.

Hepatocellular carcinoma (HCC) represents the most common primary liver malignancy, accounting for approximately 75–80% of all liver cancer cases. The global incidence of hepatocellular carcinoma is increasing due to rising rates of underlying diseases, creating a significant cancer burden and a significant clinical challenge due to its often late presentation and limited effective treatment options. Immune checkpoint inhibitors have revolutionized the treatment approach in various malignancies. In the treatment of advanced hepatocellular carcinoma, immunotherapy has proven to be more effective than tyrosine kinase inhibitors, which have been a treatment option for a decade. Clinical trials such as the HIMALAYA and IMbrave150 have demonstrated significant survival benefits, showing superior efficacy compared to sorafenib. Despite these promising results, not all HCC patients respond to immunotherapy equally. There is a need to search for reliable prognostic and predictive biomarkers that can help predict which patients are most likely to benefit from immunotherapy, thereby personalizing treatment and improving outcomes. The purpose of this article is to provide a summary of clinical trials on immunotherapy for various stages of hepatocellular carcinoma.

• MeSH
• hepatocelulární karcinom * farmakoterapie   MeSH
• imunoterapie * MeSH
• inhibitory kontrolních bodů terapeutické užití   MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• lidé MeSH
• monoklonální protilátky terapeutické užití   MeSH
• nádory jater farmakoterapie   MeSH
• protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie MeSH
• sorafenib terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Možnosti léčby hepatocelulárního karcinomu po letech stagnace od zavedení sorafenibu se zejména v posledních letech výrazně rozšiřují. V současnosti máme několik možností volby léčby v 1. linii (sorafenib, lenvatinib, atezolizumab + bevacizumab, tremelimumab + durvalumab) a rovněž více možností v léčbě ve 2. linii (regorafenib, kabozantinib, ramucirumab, pembrolizumab). Čím dál více do léčby pacientů s hepatocelulárním karcinomem promlouvá imunoterapie. Tento článek má za cíl podat přehled současných možností léčby tohoto onemocnění se zaměřením na léčbu pokročilých stadií v 1. a 2. linii systémové léčby.

After years of stagnation since the introduction of sorafenib, the treatment options for hepatocellular carcinoma have expanded significantly, especially in recent years. There are now several first-line treatment options (sorafenib, lenvatinib, atezolizumab + bevacizumab, tremelimumab + durvalumab) as well as more options in second-line treatment (regorafenib, cabozantinib, ramucirumab, pembrolizumab). Immunotherapy is increasingly making its way into the treatment of patients with hepatocellular carcinoma. This article aims to provide an overview of the current treatment options for this disease with a focus on the treatment of advanced stages in first and second line systemic therapy.

• MeSH
• bevacizumab terapeutické užití   MeSH
• cílená molekulární terapie metody   MeSH
• hepatocelulární karcinom * terapie   MeSH
• inhibitory tyrosinkinasy terapeutické užití   MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• lidé MeSH
• protinádorové látky imunologicky aktivní terapeutické užití   MeSH
• protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie terapeutické užití   MeSH
• sorafenib terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Hepatocelulární karcinom (hepatocellular carcinoma, HCC) patří mezi méně časté malignity. Lokoregionální léčba představuje jedinou terapeutickou možnost poskytující pacientům šanci na dlouhodobé přežívání. V případě pacientů, u nichž jsou možnosti této léčby vyčerpány nebo progredují po lokoregionální léčbě, je systémová léčba možností volby, ovšem pouze s paliativním záměrem. Sorafenib byl dlouhá léta základní molekulou pro léčbu HCC, nicméně byl vystřídán, podobně jako u jiných diagnóz, příchodem imunoterapie. Kombinace atezolizumabu s bevacizumabem prokázala v klinické studii IMbrave150 lepší výsledky ve srovnání se sorafenibem a stala se tak novým standardem v první linii léčby HCC. Současně získala úhradu z veřejného zdravotního pojištění v této indikaci. Rozhodnutí o léčebné strategii v druhé a vyšší linii léčby je ovlivněno samozřejmě tím, jaká molekula byla použita v první linii a současně výkonnostním stavem pacienta spolu s funkčním stavem jeho jaterního parenchymu.

Hepatocellular carcinoma (HCC) represents less frequent cancer. Unfortunately, locoregional treatment is the only treatment providing the patients with chance for long term survival. In the case the locoregional treatment is not possible or patients progressed after this systemic treatment is only treatment of choice however only with palliative intention. Sorafenib was for years the gold standard for the treatment of HCC, however was replaced similarly as in other tumor types with immunotherapy. The combination of atezolizumab with bevacizumab proven the benefit compared with sorafenib in clinical trial IMbrave150 and changed the treatment algorithm for HCC. At the same time this combination gained the healthcare reimbursement in this indication. The decision about the molecule which should be used in further lines depends of course on the treatment used in the first line and also on the patient performance status and liver function status.

• Klíčová slova
• atezolizumab, studie IMbrave150, studie HIMALAYA, studie CHeckMate 040, studie KEYNOTE-355, studie CHECKMATE 459,
• MeSH
• bevacizumab farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• hepatocelulární karcinom * chirurgie   farmakoterapie   imunologie   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lidé MeSH
• protinádorové látky imunologicky aktivní * klasifikace   MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• sorafenib farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• úhrada zdravotního pojištění MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Možnosti léčby hepatocelulárního karcinomu se po dlouhém období stagnace od zavedení sorafenibu zejména v posledních letech výrazně rozšiřují. V současnosti máme k dispozici tři možnosti volby v první linii léčby (sorafenib, lenvatinib a atezolizumab + bevacizumab) a tři možnosti volby v druhé linii léčby (regorafenib, cabozantinib a ramucirumab). Výrazně do léčby pacientů s hepatocelulárním karcinomem promlouvá imunoterapie. Tento článek má za cíl podat přehled současných možností léčby tohoto onemocnění se zaměřením na léčbu pokročilých stadií.

In the last few years there is progress in treatment for patients with hepatocellular carcinoma. Nowadays, we do have three treatment options for first line setting (sorafenib, lenvatinib and atezolizumab + bevacizumab) and three treatment options for second line setting (regorafenib, cabozantinib and ramucirumab). Immunotherapy has important role for hepatocellular carcinoma patients. This review aims to summarize current treatment options focusing on advanced stages of disease.

• MeSH
• analýza přežití MeSH
• antitumorózní látky * aplikace a dávkování   klasifikace   MeSH
• doba přežití bez progrese choroby MeSH
• hepatocelulární karcinom * farmakoterapie   MeSH
• imunoterapie MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• sorafenib terapeutické užití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• Klíčová slova
• atezolizumab,
• MeSH
• antitumorózní látky aplikace a dávkování   MeSH
• bevacizumab aplikace a dávkování   MeSH
• hepatocelulární karcinom * farmakoterapie   mortalita   MeSH
• humanizované monoklonální protilátky aplikace a dávkování   MeSH
• inhibitory kontrolních bodů aplikace a dávkování   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie * MeSH
• lidé MeSH
• sorafenib aplikace a dávkování   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• klinické zkoušky, fáze III MeSH
• multicentrická studie MeSH
• randomizované kontrolované studie MeSH

• Klíčová slova
• tremelimumab, durvalumab,
• MeSH
• analýza přežití MeSH
• antitumorózní látky aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• dospělí MeSH
• hepatocelulární karcinom * farmakoterapie   MeSH
• humanizované monoklonální protilátky aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie * MeSH
• lidé MeSH
• nežádoucí účinky léčiv epidemiologie   MeSH
• sorafenib aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• klinické zkoušky, fáze III MeSH
• multicentrická studie MeSH
• randomizované kontrolované studie MeSH

BACKGROUND: Hepatocellular carcinoma (HCC) is one of the most common and lethal malignant tumours worldwide. Sorafenib (SOR) is one of the most effective single-drug systemic therapy against advanced HCC, but the identification of novel combination regimens for a continued improvement in overall survival is a big challenge. Recent studies highlighted the crucial role of focal adhesion kinase (FAK) in HCC growth. The aim of this study was to investigate the antitumor effects of three different FAK inhibitors (FAKi), alone or in combination with SOR, using in vitro and in vivo models of HCC. METHODS: The effect of PND1186, PF431396, TAE226 on cell viability was compared to SOR. Among them TAE226, emerging as the most effective FAKi, was tested alone or in combination with SOR using 2D/3D human HCC cell line cultures and HCC xenograft murine models. The mechanisms of action were assessed by gene/protein expression and imaging approaches, combined with high-throughput methods. RESULTS: TAE226 was the more effective FAKi to be combined with SOR against HCC. Combined TAE226 and SOR treatment reduced HCC growth both in vitro and in vivo by affecting tumour-promoting gene expression and inducing epigenetic changes via dysregulation of FAK nuclear interactome. We characterized a novel nuclear functional interaction between FAK and the NuRD complex. TAE226-mediated FAK depletion and SOR-promoted MAPK down-modulation caused a decrease in the nuclear amount of HDAC1/2 and a consequent increase of the histone H3 lysine 27 acetylation, thus counteracting histone H3 lysine 27 trimethylation. CONCLUSIONS: Altogether, our findings provide the first evidence that TAE226 combined with SOR efficiently reduces HCC growth in vitro and in vivo. Also, our data highlight that deep analysis of FAK nuclear interactome may lead to the identification of new promising targets for HCC therapy.

• MeSH
• epigeneze genetická genetika   MeSH
• hepatocelulární karcinom farmakoterapie   MeSH
• lidé MeSH
• morfoliny farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• myši inbrední NOD MeSH
• myši MeSH
• nádorové buněčné linie MeSH
• nádory jater farmakoterapie   MeSH
• proliferace buněk MeSH
• protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• sorafenib farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• myši MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Východiská: Translokačný renálny karcinóm (TRCC) je raritná forma RCC postihujúca predovšetkým deti a mladých dospelých s výskytom 1–5 % všetkých karcinómov obličky. Tieto karcinómy sú asociované s translokáciami na krátkom ramene chromozómu X v regióne 11.2, ktoré vyústia do genetickej zmeny p ramienka obsahujúceho gén pre transkripčný faktor E3. Metodika: V tejto práci prezentujeme kazuistiku pacientky s diagnózou translokačného renálneho karcinómu so zvýšenou expresiou génu c-Met, ktorá bola liečená viacerými líniami cielenej liečby a imunoterapie. Kazuistika: Dvadsaťosem-ročná žena bez významného predchorobia podstúpila ľavostrannú nefrektómiu pre TRCC. O 7 mesiacov sa u nej vyvinula systémová recidíva ochorenia, pre ktorú bola následne liečená viacerými líniami cielenej liečby vrátane sunitinibu, everolimusu, sorafenibu, crizotinibu, pazopanibu a tiež PD-L1 protilátkou nivolumabom, pričom pri tejto terapii bolo u pacientky možné pozorovať terapeutickú odpoveď maximálne vo forme stabilizácie ochorenia. Najdlhšiu stabilizáciu ochorenia pacientka dosiahla pri liečbe sorafenibom; táto stabilizácia trvala 18 mesiacov. Pacientka zomrela 81 mesiacov od stanovenia diagnózy a 74 mesiacov od diagnostikovania metastatického ochorenia. Záver: Zlepšené prežívanie pozorované u našej pacientky môže súvisieť s efektivitou podávaných tyrozín-kinázových inhibítorov, avšak nie m-TOR inhibítora, i keď najlepšou odpoveďou na podávanú liečbu bola stabilizácia ochorenia. Pri tomto ochorení je potrebná identifikácia nových cieľov liečby.

Background: Translocation renal cell carcinoma (TRCC) is a rare form of RCC affecting mostly children and young adults with the occurrence of only 1-5% of all renal cell carcinomas. These carcinomas are associated with different translocations on a short arm of chromosome X in the region 11.2, which results in genetic modification of the p arm containing the transcription factor E3 gene. Methods: Herein we report a case of a patient who was diagnosed with TRCC with c-Met overexpression and was treated with multiple targeted therapy agents and immunotherapy. Case: A 28-year old woman without a significant past medical history underwent left sided total nephrectomy for TRCC. Seven months later, she developed systemic relapse and was treated with multiple lines of targeted therapy including sunitinib, everolimus, sorafenib, crizotinib, and pazopanib as well as with anti-PD-L1 antibody nivolumab, with stable disease as a best response. The most pronounced disease stabilization was achieved with sorafenib, which lasted 18 months. The patient died 81 months after initial diagnosis and 74 months from the diagnosis of metastatic disease. Conclusion: Improved survival observed in our patient could be related to the effectivity of tyrosine-kinase inhibitors, but not m-TOR inhibitors, even though disease stabilisation was observed as a best response. Identification of new treatment targets are warranted in this rare disease.

• MeSH
• cílená molekulární terapie MeSH
• dospělí MeSH
• imunoterapie metody   MeSH
• karcinom z renálních buněk * farmakoterapie   genetika   MeSH
• krizotinib farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• sorafenib farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• translokace genetická MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Východiská: Synchrónne primárne malignity sú definované ako dve alebo viac malignít bez zistenia podriadeného vzťahu v rôznych orgánoch pacienta. Správy týkajúce sa pacientov s primárnymi malignitami s hepatocelulárnym karcinómom sú zriedkavé. Prípad: Popíšeme priebeh ochorenia u 71-ročného pacienta so synchrónnym výskytom dvoch histopatologicky odlišných malígnych nádorov. Záver: Dôsledným skríningom je možné zachytiť jednotlivé nádory včas. Porozumenie klinicko-patologickým vlastnostiam a prognostickým faktorom u synchrónnych malignít je dôležité pre uľahčenie liečby.

Background: Synchronous primary malignancies are defined as two or more malignancies without finding a subordinate relationship in different organs of the patient. Reports of patients with primary malignancies with hepatocellular carcinoma are rare. Case: We describe the course of the disease in a 71-year-old patient with a synchronous occurrence of two histopathologically different malignancies. Conclusion: Consistent screening can detect individual tumors early. Understanding the clinicopathological properties and prognostic factors in synchronous malignancies is important to facilitate the treatment.

• MeSH
• hepatocelulární karcinom diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• lidé MeSH
• mnohočetné primární nádory * MeSH
• nádory prostaty diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• senioři MeSH
• sorafenib terapeutické užití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

BACKGROUND: Predictive markers can help tailor treatment to the individual in metastatic renal cell carcinoma (mRCC). De Ritis ratio (DRR) is associated with oncologic outcomes in various solid tumors. OBJECTIVE: To assess the value of DRR in prognosticating survival in mRCC patients treated with tyrosine-kinase inhibitors (TKI). METHODS: Overall, 220 mRCC patients treated with TKI first-line therapy were analyzed. An optimal cut-off point for DRR was determined with Youden's J. We used multiple strata for DRR, performed descriptive, Kaplan-Meier and multivariable Cox-regression analyses to assess associations of DRR with progression-free (PFS) and overall survival (OS). RESULTS: Patients above the optimal cut-off point for DRR of ≥ 1.58 had fewer liver metastases (p = 0.01). There was no difference in PFS (p > 0.05) between DRR groups. DRR above the median of 1.08 (HR 1.42; p = 0.03), DRR ≥ 1.1(HR 1.44; p = 0.02), ≥ 1.8 (HR 1.56; p = 0.03), ≥ 1.9 (HR 1.59; p = 0.02) and ≥ 2.0 (HR 1.63; p = 0.047) were associated with worse OS. These associations did not remain after multivariable adjustment. In the intermediate MSKCC group, DRR was associated with inferior OS at cut-offs ≥ 1.0 (HR 1.78; p = 0.02), ≥ 1.1 (HR 1.81; p = 0.01) and above median (HR 1.88; p = 0.007) in multivariable analyses. In patients with clear-cell histology, DRR above median (HR 1.54; p = 0.029) and DRR ≥ 1.1 (HR 1.53; p = 0.029) were associated with OS in multivariable analyses. CONCLUSION: There was no independent association between DRR and survival of mRCC patients treated with TKI in the entire cohort. However, OS of patients with intermediate risk and clear-cell histology were affected by DRR. DRR could be used for tailored decision-making in these subgroups.

• MeSH
• alanintransaminasa analýza   krev   MeSH
• analýza přežití MeSH
• aspartátaminotransferasy analýza   krev   MeSH
• cytoredukční chirurgie metody   MeSH
• indazoly * aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• inhibitory proteinkinas aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• karcinom z renálních buněk * krev   farmakoterapie   patologie   chirurgie   MeSH
• Karnofského skóre MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nádory ledvin * krev   farmakoterapie   patologie   chirurgie   MeSH
• nefrektomie metody   MeSH
• prediktivní hodnota testů MeSH
• prognóza MeSH
• pyrimidiny * aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• sorafenib aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• staging nádorů MeSH
• stupeň nádoru MeSH
• sulfonamidy * aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• sunitinib * aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH