- MeSH
- chronická pankreatitida diagnostické zobrazování diagnóza MeSH
- enzymová substituční terapie MeSH
- exokrinní pankreatická insuficience * diagnóza farmakoterapie patofyziologie MeSH
- funkční testy pankreatu metody MeSH
- léky s prodlouženým účinkem terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- pankreatické extrakty terapeutické užití MeSH
- směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
- steatorea etiologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Exokrinní pankreatická insuficience je projevem nedostatku pankreatických enzymů zapříčiněného úbytkem funkčního parenchymu či nemožnosti jejich uplatnění z důvodů jiných poruch a onemocnění. Zcela nejčastější příčinou je chronická pankreatitida. Důsledkem je porucha trávení manifestující se průjmovitou stolicí s nestrávenými zbytky a deficience mikronutrientů. Specifická diagnostika zahrnuje funkční testy. V minulosti byl standardem sekretinový test, který byl z důvodů netolerance prakticky opuštěn. Nyní je nejužívanější vyšetření elastázy ve stolici. Léčba pankreatické insuficience spočívá v dietních opatřeních, zákazu požívání alkoholických nápojů a kouření a substituci pankreatických enzymů. Zásadní omezení příjmu tuků bylo opuštěno, protože se prohlubuje nedostatek mikronutrientů a úbytek hmotnosti. Doporučuje se substituce vitaminů a hypoteticky ohrožených mikronutrientů, ta však nemůže být úspěšná bez substituce enzymů. Jednotlivé produkty pankreatické substituce se liší výší dávky a galenickou úpravou ve smyslu rezistence vůči kyselému prostředí, promísení s tráveninou a uvolnění v místě požadovaného působení. Ke korekci maldigesce je třeba přibližně 5-10 % stimulované pankreatické sekrece, což odpovídá nejméně 30 000 jednotek lipázy na jedno jídlo. Základní dávkou by mělo být 40-50 000 jednotek lipázy na jeden hlavní pokrm a 10-25 000 jednotek na přesnídávku/svačinu. Tato dávka nemusí být dostatečná z důvodu žaludeční hypersekrece a snížení sekrece bikarbonátu, což vede k urychlené inaktivaci lipázy. Pak je třeba buď dávkování zvýšit, nebo přidat léky snižující žaludeční sekreci. Pankreatická substituce se hypoteticky může uplatnit v léčbě bolesti, nicméně výsledky kontrolovaných studií jsou nepřesvědčivé. Substituční léčba může napomoci léčbě diabetu, neboť ten bývá spojen s hypotrofií pankreatu a substituce zlepšuje nutriční parametry. Pankreatická substituce se dále zvažuje u nespecifických střevních zánětů a celiakie. Nežádoucí účinky substitučních přípravků jsou vzácné, nicméně léčba nevede k uspokojivému výsledku u 10-20 % nemocných. Příčin může být více a uplatnění jiných zdrojů lipázy, než je vepřový pankreatin, není pravděpodobné.
Exocrine pancreatic insufficiency is a manifestation of pancreatic enzyme deficiency caused by the ltheir utilisation due to other disorders and illnesses. The most common cause is chronic pancreatitis. The result is a digestive disorder manifested by a diarrhea faeces with undigested residues and deficiency of micronutrients. Specific diagnostics include functional tests. In the past, the standard was a secretin test that was virtually abandoned for reasons of intolerance. Screening of the elastase in faeces is being the most commonly used test. Treatment of pancreatic insufficiency consists of dietary measures, a ban on alcoholic beverages and smoking, and pancreatic substitution. The essential limitation of fat intake has been abandoned because it deepens the lack of micronutrients and weight loss. Substitution of vitamins and hypothetically threatened micronutrients is recommended but this can not be successful without enzyme substitution. The individual products of pancreatic substitution differ in dosage and galenic formulation in terms of resistance to acidic environment, mixing with chyme and release at the site of the desired action. Approximately 5-10% of stimulated pancreatic secretion, corresponding to at least 30 000 units of lipase per meal, is required to correct maldigestion. The basal dose should be 40-50 000 lipase units per single main meal and 10-25 000 U for snack. This dose may not be sufficient due to gastric hypersecretion and decreased bicarbonate secretion, resulting in accelerated lipase inactivation. Then either increasing dosing or administering drugs that reduce stomach secretion is necessary. Pancreatic substitution can be hypothetically applied in the treatment of pain, however, the results of controlled trials are not convincing. Substitution treatment can help treat diabetes, as it is associated with pancreatic hypotrophy and substitution improves nutritional parameters. Pancreatic substitution is further considered in non-specific intestinal inflammation and celiac disease. The adverse effects of substitution preparations are rare, however, treatment does not result in complete substitution in 10-20% of patients. There may be more causes and the use of other lipase sources than pork pancreatin is unlikely.
- MeSH
- avitaminóza etiologie farmakoterapie MeSH
- chronická pankreatitida komplikace MeSH
- dietoterapie MeSH
- enzymoterapie MeSH
- enzymy MeSH
- exokrinní pankreatická insuficience * diagnóza etiologie farmakoterapie MeSH
- funkční testy pankreatu metody MeSH
- lidé MeSH
- pankreas enzymologie MeSH
- pankreatická lipasa * aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- steatorea etiologie farmakoterapie MeSH
- vitaminy terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- chronická pankreatitida diagnóza etiologie farmakoterapie MeSH
- enzymová substituční terapie * MeSH
- exokrinní pankreatická insuficience * diagnóza etiologie farmakoterapie MeSH
- funkční testy pankreatu MeSH
- lidé MeSH
- pankreas exokrinní fyziologie sekrece MeSH
- pankreatická lipasa * aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- pankreatin farmakologie terapeutické užití MeSH
- steatorea etiologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Bile acid malabsorption (BAM) is a common but an underestimated and often neglected sign of inflammatory bowel diseases (IBDs), especially those affecting the distal ileum. Clinically relevant BAM is most often present in patients with Crohn's ileitis and particularly in ileal-resected Crohn's disease patients. However, deterioration of bile acid (BA) metabolism occurs also in patients with IBD without ileal disease or in those in clinical remission, and the role of BAM in these patients is not well appreciated by clinicians. In a majority of cases, BAM in IBD is caused by impaired conjugated BA reabsorption, mediated by apical sodium/BA cotransporting polypeptide, localized at the luminal surface of the ileal enterocytes. As a consequence, numerous pathological sequelae may occur, including the malfunction of lipid digestion with clinical steatorrhea, impaired intestinal motility, and/or significant changes in the intestinal microflora environment. In this review, a detailed description of the pathophysiological mechanisms of BAM-related diarrhea is presented. Although BAM is present in a significant number of patients with Crohn's disease, its laboratory assessment is not routinely included in diagnostic workups, partially because of costs, logistical reasons, or the unavailability of the more sophisticated laboratory equipment needed. Simultaneously, novel findings related to the effects of the BA signaling pathways on immune functions (mediated through TGR5, cell membrane G protein-coupled BA receptor 1, nuclear farnesoid X receptor, nuclear pregnane X receptor, or nuclear vitamin D receptor) are discussed along with intestinal metabolism in its relationship to the pathogenesis of IBD.
Exokrinní pankreatická nedostatečnost se vyvíjí plynule, avšak iniciální snížení sekrece není prakticky diagnostikovatelné, pokročilejší stadia, většinou kopírující změny morfologické, lze stanovit testy, posuzujícími exokrinní pankreatickou kapacitu. Při významné devastaci pankreatu a náhradě funkčního parenchymu vazivem je přítomna steatorea a tento nález odpovídá snížení exokrinní pankreatické sekrece pod 10 % fyziologické sekrece. Testy exokrinní pankreatické sekrece nejsou stále dostatečně citlivé pro diagnostiku časných stadií postižení pankreatu, a proto se k diagnostice nehodí, navíc nález snížené exokrinní sekrece nic neříká o etiologii onemocnění, např. zánět/nádor. Nejpřesnějším testem je ekonomicky nákladný test se stimulací žlázy enterohormony, ale pro posuzování efektu terapie exokrinní nedostatečnosti jsou doporučovány testy dechové. Terapie exokrinní pankreatické nedostatečnosti spočívá v podávání léků s obsahem pankreatinu (amyláza, lipáza, peptidáza), a to nejen u osob se steatoreou anebo manifestní pankreatickou nedostatečností. Jako standard jsou doporučeny preparáty ve formě kapslí, které obsahují mikročástice 1,0–2,0 mm velké, s ochranným obalem proti inaktivaci v mikročásticích obsažených enzymů žaludeční kyselinou chlorovodíkovou. Lék má být podáván při každém jídle, tj. několikrát denně. Nejčastější chybou v léčbě pankreatickými enzymy je jejich poddávkování. Platí, že při trávicí nedostatečnosti, při tzv. hlavních jídlech, má být podáno 40 000–50 000 j lipázy, při dopoledních anebo odpoledních svačinách 25 000 j lipázy. Nejlépe je podat lék během jídla. Nedostatečná léčba a dávkování je spojena s nedostatečným trávením a vstřebáváním řady látek a s obrazem pankreatické malabsorpce.
Exocrine pancreatic insufficiency develops steadily; however, the initial reduction in secretion is practically not diagnosable. More advanced stages, which usually replicate morphological changes, can be determined with tests which asses the exocrine pancreatic capacity. Substantial damage of the pancreas and replacement of viable parenchyma with connective tissue is accompanied by the occurrence of steatorrhoea. This corresponds to a reduction in exocrine pancreatic secretion below 10% of physiological secretion. Exocrine pancreatic secretion tests are still not sufficiently sensitive for diagnosing early stages of pancreas defects and thus are not suitable for diagnostics. Furthermore, detecting reduced exocrine secretion does not provide any information about the aetiology of the disease, e.g. inflammation/tumor. The most precise test is a costly examination, including a stimulation of the gland with enterohormones; however, breath tests are usually recommended for the assessment of exocrine insufficiency therapy. Exocrine pancreatic insufficiency therapy consists of administering drugs containing pancreatin (amylase, lipase, and peptidase) to patients diagnosed with steatorrhoea, manifest pancreatic insufficiency. As standard, capsules containing microparticles of 1–2mm are recommended. They have a protective coating that prevents inactivation in the microparticles of the contained enzymes by gastric hydrochloric acid. The drug should be administered during each meal, i.e. several times a day. The most common mistake during pancreatic enzyme therapy is underdosage. The following rule applies to patients with digestive insufficiency: 40,000–50,000 UNT of lipase are to be administered during “main meals” and 25,000 UNT of lipase during morning or afternoon snacks. The drug should be taken during the meal; insufficient treatment and dosage are associated with insufficient digestion and absorption of a number of substances and also with pancreatic malabsorption.
- Klíčová slova
- pankreatická sekrece, testy pankreatické sekrece, pankreatické enzymy,
- MeSH
- cholecystokinin analýza sekrece MeSH
- duodenum enzymologie metabolismus MeSH
- enzymová substituční terapie metody MeSH
- exokrinní pankreatická insuficience * diagnóza farmakoterapie patofyziologie MeSH
- funkční testy pankreatu * metody MeSH
- lidé MeSH
- lipasa aplikace a dávkování metabolismus terapeutické užití MeSH
- pankreas enzymologie patofyziologie sekrece MeSH
- pankreatin analýza sekrece MeSH
- sekretin analýza sekrece MeSH
- steatorea etiologie metabolismus MeSH
- střevní sekrety enzymologie účinky léků MeSH
- vztah mezi dávkou a účinkem léčiva MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Pankreatická maldigesce je projevem nedostatečné zevní sekrece břišní slinivky, poruchy synchronizace trávicích procesů v horní části trávicí trubice nebo snížení digestivní účinnosti pankreatických enzymů v tenkém střevě. Klíčovou úlohu v patofyziologii těchto procesů má pankreatická lipáza. Maldigesce postihuje všechny základní živiny, liposolubilní vitaminy, vápník a kobalamin. Hlavními projevy jsou úbytek tělesné hmotnosti, průjmy, steatorea, periferní edémy, snížení sérového albuminu, cholesterolu a triglyceridů. Funkční diagnostika používá v současné době pouze nepřímé testy (stanovení pankreatických enzymů ve stolici a dechový test s 13C-smíšeným triglyceridem). Terapie zahrnuje především dietní opatření a substituční terapii pankreatinem. Všechny dostupné preparáty (minimikropeletyTM, minitablety a tablety běžné velikosti) jsou enterosolventní. Digestivní potence minimikropelet je vyšší ve srovnání s většími částicemi. Substituční terapie je indikována při poklesu tělesné hmotnosti a obtížích spojených se steatoreou. Dostatečná substituční terapie ovlivňuje nejen maldigesci, ale uplatňuje se v určité míře také na tlumení bolesti, syntéze a sekreci některých gastrointestinálních hormonů. Nežádoucí vedlejší účinky pankreatických enzymů jsou vzácné.
The causes of pancreatic maldigestion include decreased exocrine pancreatic secretion, altered synchronization of digestion in the upper digestive tube, and decreased digestive potency of pancreatic enzymes in the small intestine. Maldigestion affects basic foodstuffs, liposoluble vitamins, calcium, and cobalamin. Functional diagnostics are limited at present to indirect tests (pancreatic enzymes in stools and 13C-breath test with mixed triglyceride). Therapy includes mainly dietary regimen and pancreatin replacement therapy. All available preparations (minimicrospheresTM, minitablets, and usual size tablets) are enterosolvent. The digestive potency of minimicrospheres is higher in comparison with larger particles. Replacement therapy is indicated with decreased body mass and complaints in relation to steatorhea. Treatment failure requires a systematic approach to find its cause. Adequate replacement therapy improves not only maldigestion, but it may influence to a certain extent pancreatic pain as well as synthesis and secretion of some gastrointestinal hormones. Undesired side effects of pancreatin are infrequent.
Poslední desetiletí přineslo zásadní změny v pochopení mechanismu tvorby žluče, transportu jednotlivých složek žluče ze sinusoidální do bazolaterální membrány a do žluče. Pokrok nastal objevením specifických transportních nosičů a vyvrcholil pochopením významu nukleárních receptorů při tvorbě žluče. Původně pouze empirická léčba je nyní opřena o přesně definované mechanismy zásahu do jednotlivých transportních mechanismů. Do popředí se dostalo studium adaptačních mechanismů provázejících cholestázu. Nové terapeutické možnosti vycházejí především z podpory a posílení adaptačních mechanismů. Centrální postavení v léčbě chronických cholestatických onemocnění zaujímá kyselina ursodeoxycholová (UDCA). Po prvých rozpacích při její aplikaci je dnes léčba opřena jak o experimentální výsledky, tak o dlouhodobé randomizované studie. Je možno konstatovat, že kyselina ursodeoxycholová změnila život nemocných s dlouhodobou cholestázou. Daří se, především při zahájení léčby v časném stadiu onemocnění, tyto nemocné dlouhodobě stabilizovat a zabránit rychlé progresi onemocnění. Další dosud nevyužité možnosti jistě přináší i dlouhodobá aplikace rifampicinu. Vzhledem k tomu, že obě tyto látky uplatňují svůj léčebný efekt přes různé skupiny transportérů, je v krátké době možno očekávat výsledky kombinované léčby UDCA s rifampicinem. Zcela nové možnosti přináší objevení centrální role nukleárních receptorů v mechanismu tvorby žluče a při adaptačních procesech při chronické cholestáze. Především využití vysoce účinných agonistů FXR by v brzké době mělo přinést další pokrok v léčbě těchto závažných stavů. Aplikace byly již provedeny experimentálně a výsledky prvých klinických studií je možno očekávat v krátké době. Chronická cholestáza je klasickým příkladem promítnutí výsledků základního výzkumu do oblasti terapie. Je to cesta dlouhá, ale velmi účinná.
The last decade brought about great advances in understanding the mechanism of bile formation and transport of bile constituents from the sinusoidal membrane to the basolateral membrane and to bile. The most important steps in this regard were discovering specific transport carriers and understanding the role of nuclear receptors in bile formation. The treatment, initially solely empirical, is currently based on the specifically defined mechanisms of intervention in the particular transport mechanisms. The study of adaptive mechanisms associated with cholestasis has become of concern. New therapeutic possibilities include primarily the promotion and enhancement of adaptive mechanisms. Ursodeoxycholic acid (UDCA) is of greatest relevance to the treatment of chronic cholestatic diseases. After the initial hesitations, the current therapy is supported by both experimental results and long-term randomized studies. It can be stated that ursodeoxycholic acid has changed the life of patients with prolonged cholestasis. We have succeeded, primarily by instituting the treatment at early stages of the disease, in stabilizing these patients on a long-term basis and in preventing rapid progression of the disease. Another so far unused potential is in long-standing administration of rifampicin. As the tharapeutic activity of both drugs is achieved through different groups of transporters, outcomes of the combined treatment with UDCA and rifampicin should be available in the foreseeable future. Completely new prospects have opened up with the discovery of the pivotal role of nuclear receptors in the mechanism of bile formation and adaptive processes in chronic cholestasis. Mainly the highly effective FXR agonists should contribute to further advances in the treatment of these serious conditions in the foreseeable future. They have already been used experimentally and soon, results of the first clinical trials should be reported. Therapy of chronic cholestasis is a classic example of the application of fundamental research outcomes to the treatment. Going this way is long but highly effective.
- MeSH
- cholestáza farmakoterapie klasifikace patofyziologie MeSH
- kyselina ursodeoxycholová farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- rifampin farmakologie terapeutické užití MeSH
- steatorea patofyziologie patologie MeSH
- žloutenka etiologie patofyziologie terapie MeSH
- žlučové kyseliny a soli sekrece škodlivé účinky toxicita MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- chronická nemoc MeSH
- dietoterapie metody využití MeSH
- lidé MeSH
- pankreatitida diagnóza terapie MeSH
- steatorea terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- směrnice pro lékařskou praxi MeSH
- MeSH
- cholecystektomie MeSH
- chronická pankreatitida farmakoterapie krev MeSH
- diabetes mellitus 2. typu etiologie farmakoterapie MeSH
- dieta s omezením tuků MeSH
- lidé MeSH
- malabsorpční syndromy * diagnostické zobrazování etiologie patologie MeSH
- omeprazol aplikace a dávkování MeSH
- pankreatická lipasa aplikace a dávkování MeSH
- pankreatitida chirurgie komplikace MeSH
- senioři MeSH
- steatorea diagnóza MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- MeSH
- laktasa MeSH
- laktózový toleranční test MeSH
- lidé MeSH
- nesnášenlivost laktózy * diagnóza epidemiologie etiologie klasifikace komplikace patofyziologie terapie MeSH
- osteomalacie etiologie terapie MeSH
- osteoporóza etiologie terapie MeSH
- průjem etiologie terapie MeSH
- steatorea etiologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
