BACKGROUND AND AIMS: Although coronavirus disease 2019 (COVID-19) has affected endoscopy services globally, the impact on trainees has not been evaluated. We aimed to assess the impact of COVID-19 on procedural volumes and on the emotional well-being of endoscopy trainees worldwide. METHODS: An international survey was disseminated over a 3-week period in April 2020. The primary outcome was the percentage reduction in monthly procedure volume before and during COVID-19. Secondary outcomes included potential variation of COVID-19 impact between different continents and rates and predictors of anxiety and burnout among trainees. RESULTS: Across 770 trainees from 63 countries, 93.8% reported a reduction in endoscopy case volume. The median percentage reduction in total procedures was 99% (interquartile range, 85%-100%), which varied internationally (P < .001) and was greatest for colonoscopy procedures. Restrictions in case volume and trainee activity were common barriers. A total of 71.9% were concerned that the COVID-19 pandemic could prolonged training. Anxiety was reported in 52.4% of respondents and burnout in 18.8%. Anxiety was independently associated with female gender (odds ratio [OR], 2.15; P < .001), adequacy of personal protective equipment (OR, 1.75; P = .005), lack of institutional support for emotional health (OR, 1.67; P = .008), and concerns regarding prolongation of training (OR, 1.60; P = .013). Modifying existing national guidelines to support adequate endoscopy training during the pandemic was supported by 68.9%. CONCLUSIONS: The COVID-19 pandemic has led to restrictions in endoscopic volumes and endoscopy training, with high rates of anxiety and burnout among endoscopy trainees worldwide. Targeted measures by training programs to address these key issues are warranted to improve trainee well-being and support trainee education.

• MeSH
• Betacoronavirus * MeSH
• COVID-19 MeSH
• dospělí MeSH
• endoskopie výchova   statistika a číselné údaje   MeSH
• internacionalita * MeSH
• koronavirové infekce epidemiologie   prevence a kontrola   přenos   MeSH
• lidé MeSH
• pandemie prevence a kontrola   MeSH
• profesionální vyhoření epidemiologie   MeSH
• průzkumy a dotazníky MeSH
• SARS-CoV-2 MeSH
• úzkost epidemiologie   MeSH
• virová pneumonie epidemiologie   prevence a kontrola   přenos   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Sialoendokopie (SE) je moderní diagnostická a léčebná metoda sialolitiázy vývodového systému slinných žláz. Tato metoda s sebou nese výhodu miniinvazivní léčby cestou přirozeného vývodu slinné žlázy. Cíl studie: Vyhodnocení léčby sialolitů podčelistní žlázy pomocí sialoendoskopie. Materiál a metoda: V letech 2010 – 2013 bylo na ORL klinice Fakultní nemocnice Ostrava provedeno celkem 134 SE výkonů a diagnostikováno 62 sialolitů vývodového systému podčelistní slinné žlázy. V distálních 2/3 vývodového systému bylo uloženo 34/62 (54,8 %) sialolitů. V proximální části vývodu nebo hilu bylo lokalizováno 28/62 (45,2 %) sialolitů. Výsledky: Endoskopicky košíčkem nebo chapáčkem bylo extrahováno 31/34 (91,2 %) sialolitů distálních částí vývodového systému. Transorální extrakce sialolitu (TES) v případě proximálně uložených sialolitů byla úspěšná ve 23/28 (82,1 %) případech. Z důvodů přetrvávajících problémů po výkonu nebo neúspěchu endoskopické léčby byla sialadenektomie provedena u 3/28 (10,7 %) pacientů po TES a u 1/34 (2,9 %) po endoskopické extrakci. Sialadenektomie byla provedena u 4/28 (14,3 %) pacientů po TES, kteří netolerovali výkon v lokální anestezii. Závěr: SE má se srovnání se standardními chirurgickými postupy výrazně nižší výskyt operačních komplikací, zvyšuje efektivitu léčby a zkracuje délku rekonvalescence. Nabízí pacientům alternativu chirurgického odstranění celé postižené slinné žlázy.

Introduction: Sialendoscopy is a modern interventional method used in management of submandibular salivary gland sialolithiasis. Aim of the study: Assessment of the sialendoscopic treatment of the submandibular stones. Patient and methods: One hundred and thirty-four sialendoscopies were performed at ENT Clinic University Hospital in Ostrava between 2010 – 2013. Sixty-two sialoliths were verified. Thirty-four sialoliths were localised in distal parts of submandibular duct and 28 patients were treated for lithiasis of proximal part of Wharton’s duct. All these patients underwent sialendoscopic treatment. Results: Sialendoscopic extraction interventions with wire basket or forceps were successful in 31(91.2 %) patients. Transoral removal in patients with proximal lithiasis was successful in 23 patients (82.1 %). Sialadenectomy was performed in 3 patients (10.7 %) after transoral removal and in 1 after sialendoscopic extraction. Indication criteria for sialadenectomy were persisting problems after treatment and failure of the transoral removal. Sialadenectomy was performed in 4/28 (14,3 %) patients from whom wasn´t tolerate local anaesthesia. Conclusion: Sialendoscopy is presented as gland-preserving method and it is conducted with lower number of complications contrary to standard surgical methods. This mini invasive method is more efficient than standard treatment and recovery period after surgery is shorter.

• Klíčová slova
• sialolitiáza, transorální extrakce sialolitu, sialadenektomie,
• MeSH
• dospělí MeSH
• endoskopie * metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• endoskopy MeSH
• kaménky ve slinných žlázách diagnóza   chirurgie   terapie   MeSH
• kaménky ve vývodu slinných žláz * diagnóza   chirurgie   terapie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• litiáza chirurgie   terapie   MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony MeSH
• mladiství MeSH
• podčelistní slinná žláza chirurgie   patologie   MeSH
• senioři MeSH
• stenóza chirurgie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Diagnostika a léčba zánětů čelistní dutiny v posledních letech prodělala významné změny. Autoři prezentují data získaná dotazníkovou studií, které popisují jak diagnostikují a léčí čeští otorinolaryngové záněty čelistní dutiny. Použitý dotazník obsahoval 15 otázek zaměřených na charakteristiku respondenta (věk, pohlaví, typ pracoviště, délka ORL praxe), na diagnostiku a terapii akutní rinosinusitidy, na indikace, techniku a počty prováděných punkcí čelistní dutiny a na další indikace k punkci. Poslední otázka se týkala rozšířenosti vyšetřování čichu. Většina otázek obsažených v dotazníku byla polouzavřená (tj. otázka s nabídkou předvolených odpovědí s výjimkou poslední, která je otevřená ve smyslu „Jiná odpověď, uveďte“. Návratnost dotazníků byla 19,7%, tj. přesně 100 odpovědí od 508 kolegů. Výsledky ukazují výrazný vliv délky praxe v oboru a typu pracoviště na způsob diagnostiky a léčby zánětů čelistní dutiny. Zejména ambulantní specialisté provádějí na rozdíl od nemocničních lékařů neinvazivní diagnostické metody (ultrazvukové vyšetření dutin a diafanoskopii). Podobně lékaři s praxí delší než 30 let častěji nevyužívají v praxi rinoendoskopy, naopak více odesílají pacienty s podezřením na ARS na rentgen PND a častěji punktují čelistní dutinu jak u akutního, tak u chronického zánětu. Zdá se, že studie založené na důkazech publikované v posledních letech jenom pomalu vedou ke změnám v diagnostických a terapeutických návycích českých ORL lékařů.

Based on recent advances in diagnostics and treatment of maxillary sinusitis, authors present results of a survey monitoring the common ways the Czech otorhinolaryngologists deal with maxillary sinusitis. The survey questionnaire used contained 15 questions looking at ENT surgeons characteristics (age, gender, size and type of workplace, length of ENT praxis); diagnostics and therapy of acute maxillary sinusitis; indications, technique, and numbers of antral washout. The last question asked about examination of olfactory functions among ENT surgeons. Most questions were closed ended types, i.e. respondents were provided number of options (and could volunteer and put down an option not on the list. The response rate was 19.7 %, i.e. 100 responses out of 508 letters sent out. The results clearly show significant effect of length of praxis in the specialty and of the type of workplace on the methods used. The ambulatory ENT specialists prefer non-invasive diagnostic methods, e.g. paranasal sinus ultrasound or diaphanoscopy. Similarly, colleagues with praxis longer than 30 years less likely have a rhino endoscope available in their office. Contrarily, they more often refer patients with suspected maxillary sinusitis to paranasal sinus x-ray, and perform antral washout in both acute and chronic sinusitis. It seems that conclusions of recently published evidence based studies alter daily clinical routines of ENT specialists in the Czech Republic in diagnostics and treatment of maxillary sinusitis only very slowly.

• Klíčová slova
• čelistní dutina, rinoendoskopie, délka praxe, FEESS, funkční endonazální endoskopická chirurgie dutin,
• MeSH
• antibakteriální látky terapeutické užití   MeSH
• dospělí MeSH
• endoskopie statistika a číselné údaje   statistika a číselné údaje   MeSH
• lékaři MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• odborná praxe * statistika a číselné údaje   MeSH
• průzkumy a dotazníky MeSH
• punkce statistika a číselné údaje   MeSH
• rýma diagnóza   terapie   MeSH
• senioři MeSH
• sinus maxillaris MeSH
• sinusitida * diagnóza   terapie   MeSH
• věkové rozložení MeSH
• zánět čelistní dutiny * diagnóza   terapie   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

Cíl: Cílem práce je dokumentovat možnou ztrátu onabotulinumtoxinu A (onaBTA), která vzniká při endoskopické aplikaci do detruzoru močového měchýře v léčbě neurogenní hyperaktivity detruzoru. Metoda: Soubor byl tvořen jedenácti pacienty s neurogenní hyperaktivitou detruzoru, u kterých nebyla standardní léčba anticholinergiky úspěšná. Pacienti byli léčeni endoskopickou aplikací 200 U onaBTA do 30 míst detruzoru 23 G flexibilní endoskopickou jehlou. K monitoraci ztráty onaBTA při endoskopické aplikaci jsme použili barvení roztoku léku metylenovou modří. Po vyšetření jsme spektrofotometricky stanovili koncentraci metylenové modři v lavážním roztoku po endoskopické aplikaci, ze které byla vypočítána výsledná ztráta onaBTA. Výsledky: U prvního pacienta jsme provedli ověření metody monitorace ztráty onaBTA s prokázanou ztrátou U onaBTA 13 U. V souboru dalších deseti pacientů jsme prokázali při endoskopické aplikaci onaBTA do detruzoru ztrátu 2,6 ? 1,67 U onaBTA. Závěr: V pilotní fázi studie jsme prokázali, že ztráta onaBTA při endoskopické aplikaci do detruzoru je z hlediska podané dávky zanedbatelná.

Aim: The aim of this study was to examine the possible loss of the onabotulinumtoxin A (onaBTA) in the course of endoscopic injection into the detrusor muscle in patients with neurogenic detrusor overactivity. Methods: The study group included 11 patients with neurogenic detrusor overactivity who failed standard treatment with anticholinergics. Patients were treated with endoscopic injection of 200 U onaBTA divided into 30 injection sites using a 23 G flexible endoscopic needle. In order to determine the content of onaBTA lost during endoscopic administration, methylene blue dye was added to the solution of the drug. The concentration of methylene blue was quantified using spectrofotometry in the bladder irrigant collected immediately after the final intradetrusor injection. The volume of onaBTA that was lost in the course of each procedure was subsequently calculated based the concentration of methylene blue in the solution. Results: In the first patient, the method for monitoring the loss of onaBTA was performed using a known loss of 13 U of onaBTA. In the following 10 patients there was a loss of 2.6 ? 1.67 U onaBTA during endoscopic administration onaBTA to detrusor. Conclusions: In this pilot study, we demonstrated that compared to the total injected volume, the loss onaBTA during endoscopic injection in the detrusor was negligible.

• MeSH
• botulotoxiny typu A * analýza   aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• dospělí MeSH
• endoskopie * metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• hyperaktivní močový měchýř * farmakoterapie   MeSH
• lidé MeSH
• methylenová modř analýza   diagnostické užití   MeSH
• monitorování léčiv metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• spektrofotometrie metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Nejčastější příčinou chronické obstrukční choroby slinných žláz je sialolitiáza, která dle různých autorů tvoří 60 – 80 % ze všech benigních obstrukčních patologií. V případě nehmatného konkrementu byly resekční výkony do nedávné minulosti standardním léčebným postupem. Technický pokrok v 90. letech minulého století, který umožnil začlenění endoskopie do této problematiky, stál na počátku dynamického vývoje komplexu miniinvazivní funkční léčby. V současné době jsou v miniinvazivní léčbě sialolitiázy nejčastěji užívanými metodami sialoendoskopie, miniinvazivní chirurgie a ultrasonograficky navigovaná litotripse (ESWL). Indikace jednotlivých technik se řídí konkrétním nálezem, částečně se překrývají a navzájem kombinují. V prezentovaném souboru jsme shrnuli naše první zkušenosti se sialoendoskopií. Zaměřili jsme se právě na její úlohu v diagnostice a léčbě sialolitiázy. U 160 pacientů s klinickými projevy chronické obstrukční choroby slinné žlázy jsme od poloviny roku 2009 do poloviny roku 2013 provedli celkem 183 sialoendoskopických výkonů. Studie byla retrospektivně prospektivní. Sialolitiázu jsme zjistili v 72 % případů. Endoskopicky nalezené konkrementy jsme odstraňovali sialoendoskopickou či miniinvazivní chirurgickou technikou, respektive jejich kombinací. Soubor jsme vymezili použitím pouze lokální anestezie. U konkrementů nalezených distálně od hilu žlázy měla velikost a vzdálenost od ústí vývodu vliv pouze na typ a obtížnost následně volené techniky jejich odstranění, ale neměla zásadní význam pro úspěšnost eliminace. U objemných konkrementů nalezených v hilu podčelistní slinné žlázy, jejichž velikost neumožňovala intraduktální endoskopickou manipulaci, byla lokální anestezie z našeho pohledu limitujícím faktorem úspěšné intraorální sialolitektomie. V proximálním větvení parenchymu žlázy měly jen konkrementy menší než 3 mm reálnou naději na intraduktální odstranění. Sialoendoskopie v monoterapii byla úspěšně použitelná jen u malého množství pacientů. Avšak její kombinací s technikami miniinvazivní chirurgie jsme byli úspěšní ve smyslu kompletní eliminace konkrementů již u 61 % pacientů. S použitím celkové anestezie u skupiny pacientů s objemnou hilovou litiázou podčelistní slinné žlázy, stoupá potenciál miniinvazivní léčby našeho souboru teoreticky na 82 %. V případě dostupnosti ESWL lze očekávat ještě další vzestup procentuální úspěšnosti miniinvazivní léčby. Diagnostický přínos sialoendoskopie ukázalo 21 % falešně negativních ultrasonografických vyšetření. Sialoendoskopie z naší zkušenosti jednoznačně potvrdila svůj zásadní význam v miniinvazivní léčbě sialolitiázy. Předpokladem dosažení vysoké úspěšnosti v léčbě sialolitiázy je kombinace sialoendoskopie s ostatními technikami miniinvazivní léčby a v indikovaných případech využití i celkové anestezie. KLÍČOVÁ SLOVA: sialoendoskopie, sialolitiáza, miniinvazivní léčba, lokální anestezie

Sialolithiasis is the most frequent cause of chronic obstruction of salivary glands and is responsible, according to various authors, for 60 – 80 % of all benign obstruction pathologies. Until very recently the resection intervention was the standard therapeutic procedure in cases of non palpable concrements. A technical progress in the nineties of the last century enabled endoscopy to be incorporated into these problems and made also dynamic development of mini invasive functional therapy possible. At the present time sialolithiasis, mini invasive surgery and ultrasonography navigated lithotripsy (ESWL) are the most frequently used methods in mini invasive therapy of sialolithiasis. Indications of the individual techniques are governed by a specific finding, but they partly overlap and can be combined. In the present cohort the authors summarized their first experience with sialoendoscopy. The attention was particularly devoted to its role in diagnostics and therapy of sialolithiasis. In 160 patients with clinical manifestations of chronic obstruction disease of salivary gland in authors performed 1833 sialoendoscopy interventions from the half of 2009 to the half of the 2013 year. The study was retrospectively prospective. Sialolithiasis was established in 72% of the cases. The concrements found by endoscopy were removed by sialoendoscopy or mini invasive interventions or their combination. The cohort of specified by local anesthesiology only. In the concrements found distally of the gland hilus the size and distance from the orifice of the influenced only the type and complexity of the subsequently selected technique for removal, but it did not influence success of the elimination. In sizable concrements found in the hilus of submandibular salivary gland, where the size did not enable intraductal endoscopic manipulation, local anesthesia proved to limiting factor of successful intraoral sialectomy in our view and experience. In the proximal ramification of the gland parenchyma only the concrements smaller than 3 mm had real expectation of the intraductal removal. Sialoendoscopy as a monotherapy was successfully used only in a small number of patients. However, when combined with techniques of mini invasive therapy, the elimination of concrements proved to be complete in 61% of patients. In conditions of general anesthesia in the group of patients with sizable submandibular lithiasis of submandibular salivary gland the potential for mini invasive therapy in our group theoretically increased to 82%. In the case of ESWL availability a further increase in percentual success rate may be expected to occur in mini invasive therapy. The diagnostic contribution of sialoendoscopy became obvious is 21% of falsely negative ultrasonographic examinations. In our experience sialoendoscopy univocally confirmed its principal importance in mini invasive therapy of sialolithiasis. In order to reach a high success rate in the therapy of sialolithiasis, sialoendoscopy should be combined with other techniques and, is indicated cases, with general anesthesia.

• Klíčová slova
• sialolitiáza, sialolitektomie,
• MeSH
• endoskopie * metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• falešně negativní reakce MeSH
• kaménky ve slinných žlázách a vývodech diagnóza   MeSH
• kaménky ve slinných žlázách * diagnóza   chirurgie   ultrasonografie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• lokální anestezie MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony * metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• otorinolaryngologické chirurgické výkony MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• slinné žlázy chirurgie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Epistaxe představuje běžný a v drtivé většině banální zdravotní problém, se kterým se setká většina populace. Pouze asi 10 % postižených je nuceno vyhledat lékařské ošetření. U jedné desetiny nemocných, kteří jsou ošetřeni, se jedná o závažnější krvácení ze zadních či kraniálních oddílů nosní dutiny. V tomto případě se může již jednat o závažný stav, který nemocného přímo ohrožuje na životě, a nelze-li krvácení kontrolovat tamponádou, je nutno přistoupit k chirurgickému řešení. Prezentovaná práce popisuje způsob provedení a výsledky endonazální endoskopické koagulace a. sphenopalatina.Tento výkon byl v letech 2004 - 2009 proveden na ORL klinice 3. LF UK a FNKV sedmkrát s 86% účinností. Endonazální endoskopická koagulace a. sphenopalatina představuje při adekvátní úrovni erudice a přiměřeném technickém vybavení účinnou a bezpečnou chirurgickou metodu pro léčbu závažných epistaxí, kdy předpokládáme zdroj v dorzálních oddílech nosní dutiny.

Epistaxis represents a common and in most cases a trivial health problem which meets most of the population. Only 10 % of patients are forced to seek medical help. One tenth of people visiting the physician present more severe bleeding from posterior and cranial parts of the nasal cavity. In these cases of life-threatening epistaxis, when the bleeding is not controlled by packing, a surgical intervention is necessary. The presented paper describes the surgical procedure of endonasal endoscopic coagulation of sphenopalatine artery and its results in patients who have been operated on ENT clinic of 3rd Medical Faculty of Charles University. Between years 2004-2009 this procedure was performed seven times with efficacy 86 %. Endonasal endoscopic coagulation of a. sphenopalatina represents, at certain level of surgical skills and adequate technical equipment, effective and safe surgical treatment of posterior epistaxis.

• MeSH
• arteria maxillaris chirurgie   MeSH
• chirurgie MeSH
• endoskopie metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• epistaxe chirurgie   MeSH
• hemostatické techniky MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nos chirurgie   krevní zásobení   MeSH
• pooperační komplikace epidemiologie   MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• sinus sphenoidalis krevní zásobení   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH

Benigní obstrukční choroba vývodového systému velkých slinný žláz, vzniklá na podkladě zánětu a sialolitiázy, patří k nejčastějším onemocněním slinných žláz. Zúžením nebo obstrukcí vývodového systému trpí cca 3,7 % populace (z toho sialolitiázou cca 1,2 % dospělé populace). V současnosti se diagnostika benigních obstrukcí opírá o anamnézu, palpační vyšetření a sonografický nález. Tyto metody nicméně neumožňují podrobné zhodnocení vývodového systému a léčba recidivující sialoadenitidy spočívá stále často v exstirpaci celé slinné žlázy a tím i ztrátě její funkce. Místo a stupeň obstrukce lze podstatně přesněji určit pomocí endoskopického vyšetření vývodového systému (sialendoskopie). Kromě diagnostického přínosu lze endoskopicky provést i cílenou dilataci zánětlivé stenózy či provést extrakci nebo rozdrcení sialolitu a zachovat tak funkci žlázy. Tato progresivně se rozvíjející metoda s sebou nese výhodu léčby cestou přirozeného vývodu slinné žlázy, zefektivňuje léčbu a zkracuje délku rekonvalescence.

Benign obstruction disease of salivary gland ducts due to the inflammation or sialolithiasis is the most common salivary gland disorder. Its exact incidence is not known. About 3.7 % of population suffer from salivary gland duct strictures or obstructions (sialolithiasis affects 1.2 % of adult population). The benign obstruction disease diagnostics is based on the patient history, clinical examination and ultrasound. However, these methods are not usefull for particular evaluation of salivary duct system. The treatment of reccurent salivary gland inflammation frequently is salivary gland ablation with lost of its function. The miniinvasive endoscopic method, named sialendoscopy, is more accurate in assessment of location and level of the obstruction. Sialendoscopy can be used not only for diagnosis but also for treatment of these diseases. Inflammatory stenoses can be dilatated and sialoliths removed. This progresively developing method brings advantage of the treatment via original salivary duct. It makes therapy more efficient and shortens reconvalescence period.

• Klíčová slova
• sialolitiáza,
• MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• endoskopie dějiny   metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• endoskopy klasifikace   využití   MeSH
• kaménky ve slinných žlázách diagnóza   chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• litiáza diagnóza   chirurgie   MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony metody   přístrojové vybavení   využití   MeSH
• nemoci slinných žláz diagnóza   etiologie   chirurgie   MeSH
• slinné žlázy chirurgie   patologie   ultrasonografie   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• dextrany aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• dospělí MeSH
• endoskopie metody   statistika a číselné údaje   využití   MeSH
• injekce metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• kyselina hyaluronová aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• pooperační komplikace etiologie   farmakoterapie   MeSH
• přežívání štěpu účinky léků   MeSH
• prospektivní studie MeSH
• statistika jako téma MeSH
• transplantace ledvin MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

V práci jsme provedli retrospektině-prospektivní analýzu akutních endoskopických vyšetření u pa­cientů s klinickými známkami krvácení do horní­ho zažívacího traktu provedených v endoskopickém centru Fakultní nemocnice Ostrava v letech 2002-2005. V uvedeném období činí průměrná roční incidence krvácení do horní části zažívacího traktu 168,1 případu na 100 000 obyvatel. Nejčas­tější příčinou jsou vředové leze žaludku a duodena. Na tomto vysokém počtu na tomto faktu se podílí vysoká koncentrace rizikových pacientů ze specia­lizovaných pracovišť a až u třetiny pacientů abúzus alkoholu zřejmě v souvislosti s vysokou nezaměst­naností v tradičně průmyslové oblasti. Mortalita v roce 2005 činila 8,2 %.

• MeSH
• endoskopie metody   statistika a číselné údaje   využití   MeSH
• epidemiologické studie MeSH
• gastrointestinální krvácení diagnóza   epidemiologie   etiologie   MeSH
• incidence MeSH
• interpretace statistických dat MeSH
• lidé MeSH
• prospektivní studie MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Úvod: Arteria radialis je dnes považována za etablovaný konduit v koronární chirurgii s velmi dobrými dlouhodobými výsledky průchodnosti. Endoskopický odběr arteria radialis (ERAH) reprezentuje moderní metodu odběru arteria radialis, která umožňuje minimalizovat výskyt ranných a zvláště neurologických komplikací, které jsou spojeny s tradičním odběrem arteria radialis. Metoda: ERAH byl proveden u 10 nemocných indikovaných k chirurgické revaskularizaci myokardu v období X/2005–IV/2006. K odběru bylo použito instrumentárium Vasoview 6™ (Guidant, Europe S.A., Belgium). Sedmý pooperační den byl u všech nemocných v souboru hodnocen výskyt ranných a neurologických komplikací a reziduálních otoků po odběru arteria radialis. Výsledky: Průměrný věk v souboru byl 62,7 ± 11,3, muži dominovali 60 % a diabetes mellitus byl přítomen u 50 % nemocných. Všech 10 radiálních arterií bylo úspěšně odebráno endoskopickou technikou, u žádného konduitu nedošlo k jeho poranění během odběru a žádný odběr nebyl konvertován na tradiční techniku odběru. Průměrný čas odběru byl 44,9 ± 8,2 min (32–62) a u 8 nemocných byl ERAH proveden v ischémii předloktí s průměrnou dobou ischémie 56,7 ± 9,3 min (42–74). Průměrná délka získaného konduitu byla 20,3 ± 2,2 cm. U žádného nemocného nebyly zaznamenány neurologické komplikace (0%) spojené s odběrem arteria radialis. Lokální hematom v oblasti proximální incize byl zaznamenán u 1 nemocného (10 %) a u 2 nemocných byl zaznamenán mírný otok předloktí (20 %). U všech nemocných byl ERAH velmi dobře tolerován nemocnými ze strany pooperační bolesti. Závěr: ERAH je bezpečnou metodou vhodnou k rutinnímu odběru arteria radialis. Minimalizace rizika ranných, ale především neurologických komplikací, společně s výborným výsledným kosmetickým efektem vyvažují vyšší ekonomickou náročnost tohoto výkonu.

Background: Radial artery is widely accepted for surgical myocardial revascularization due to reported better long-term patency than venous grafts. Endoscopic radial artery harvesting (ERAH) represents a modern method associated with reduction of post-harvesting complications in comparison with the traditional radial artery harvesting. Methods: From October 2005 to March 2006, ERAH was performed in a group of 10 patients employing the Vasoview 6™ system (Guidant, Europe S.A., Belgium). Patients were evaluated on 7th postoperative day for wound healing disturbances and neurological complications. Results: The mean age was 62.7 ± 11.3 years, male patients dominated (60%) and 5 patients (50%) suffered from diabetes. All 10 radial arteries were successfully harvested, no conduit was injured. No conversions were made from ERAH to traditional technique. The mean harvesting time was 44.9 ± 8.2 min (range: 32–62) and the mean time of forearm ischemia was 56.7 ± 9.3 min (range: 42–74). The mean length of the grafts was 20.3 ± 2.2 cm. The small local haematoma was recorded in one patient (10%). Neither wound disturbances such as wound infection, wound dehiscence, skin necrosis, nor neurological complications were recorded in our group of patients. Conclusion: ERAH is a safe method associated with a significant reduction of particularly neurological complications associated with traditional radial artery harvest. Full-length radial artery conduits were obtained with improved cosmetic result and patient’s satisfaction.

• MeSH
• arteria radialis chirurgie   transplantace   MeSH
• chirurgické nástroje trendy   využití   MeSH
• endoskopie metody   statistika a číselné údaje   využití   MeSH
• lidé MeSH
• pooperační komplikace prevence a kontrola   MeSH
• revaskularizace myokardu metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH