elektronický časopis
- MeSH
- Molecular Chaperones MeSH
- Drug-Related Side Effects and Adverse Reactions MeSH
- Cell Survival MeSH
- Conspectus
- Farmacie. Farmakologie
- NML Fields
- toxikologie
- farmacie a farmakologie
- NML Publication type
- elektronické časopisy
- elektronické časopisy
Viabilní myokard je definován jako dysfunkční myokard schopný obnovit po zajištění adekvátního koronárního průtoku kontraktilní funkci. Jeho detekce je v současné době revaskularizační chirurgie a intervenční kardiologie nedílnou součástí vyšetřovacího procesu pacientů s ischemickou chorobou srdeční s poruchou funkce levé komory. Revaskularizace těchto pacientů s viabilním myokardem snižovala v metaanalýze roční mortalitu o 79,6 % (ze 16 % na 3,2 %) ve srovnání s konzervativní léčbou. Na druhou stranu při revaskularizaci pacientů bez viability byl zachycen statisticky nevýznamný trend zhoršení jednoroční mortality (ze 6,2 % na 7,7 %). Metody nukleární kardiologie využívají při detekci viability několik různých principů. K nejdostupnějším patří detekce reziduální perfuze a neporušenosti buněčných membrán (scintigrafie s 201Tl a s 99mTc značenými perfuzními radiofarmaky), k nejcitlivějším patří průkaz přítomnosti metabolismu v dysfunkčním myokardu (scintigrafie s 18F-FDG).
Viable myocardium is defined as a dysfunctional myocardium that can restore its contractile function as its coronary supply become adequate. Its detection is an important issue in the work-up of patients with ischemic heart disease in the stage of cardiac failure in the era of revascularization surgery and interventional cardiology. Revascularization of such patients with viable myocardium decreased yearly mortality of 79.6 % (from 16 % to 3.2 %) comparing to conservative therapy; on the other hand, revascularization of patients without viable myocardium slightly increased yearly mortality (from 6.2 % to 7.7 %). Methods of nuclear cardiology use several different principles for myocardial viability assessment. Detection of residual perfusion and cell membrane integrity are the most available methods, detection of cell metabolism is the most sensitive one.
- Keywords
- nanomateriál, viabilita,
- MeSH
- Cells MeSH
- Humans MeSH
- Melanoma MeSH
- Nanoparticles adverse effects therapeutic use toxicity MeSH
- Cell Proliferation drug effects MeSH
- Prospective Studies MeSH
- Silver adverse effects therapeutic use toxicity MeSH
- Sonication utilization MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
Východiská: Inhibícia chaperónového systému je sľubnou protinádorovou stratégiou, ktorá využíva zvýšené metabolické nároky neoplastických buniek potrebné pre ich rýchlu proliferáciu a kompenzáciu vysokej miery proteotoxického stresu. V súčasnosti sa v klinických štúdiách nachádza niekoľko inhibítorov HSP90, chaperónu, ktorý hrá kľúčovú úlohu pri nadobudnutí správnej konformácie širokého spektra de novo syntetizovaných proteínov. Jedným z jeho klientov je aj tumor supresorový proteín p53, ktorého mutácia je spoločným znakom väčšiny nádorových ochorení. Cieľom tejto práce bolo preto porovnať efekt inhibície HSP90 pomocou inhibítora NVP-AUY922 na modeli bunkovej línie karcinómu prsníka s aktívnou formou p53 a z nej odvodenej línie, kde bol p53 mutáciou inaktivovaný. Metódy: Prietoková cytometria bola použitá na analýzu viability pomocou fluorescein diacetate (FDA) assay a na analýzu bunkového cyklu. Western blotting bol použitý na analýzu expresie proteínov p53 a p21. Výsledky: Analýza viability a bunkového cyklu ukázala vyššiu senzitivitu na inhibíciu HSP90 u línie s wild-type p53, ktorá sa na rozdiel od línie s mutovaným p53 prejavila nielen blokom v G2/M, ale aj v zníženej schopnosti proliferácie buniek. Po inhibícii HSP90 sme vo wild-type línii oproti línii s mutovaným p53 pozorovali tiež indukciu proteínu p21. Záver: V regulácii bunkového cyklu v podmienkach zvýšeného proteotoxického stresu spôsobeného inhibíciou HSP90 pravdepodobne hrá úlohu aj proteín p53, čo podporuje aj vo wild-type línii pozorované zvýšenie hladiny negatívneho regulátora bunkového cyklu p21, ktorého expresia je priamo kontrolovaná aktivitou p53. Naše výsledky naznačujú, že status mutácie p53 v nádoroch prsníka môže ovplyvniť liečbu pomocou inhibítorov chaperónu HSP90.
Background: Chaperone system inhibition is a recent promising strategy for cancer treatment that exploits increased metabolic needs required for rapid proliferation as well as higher level of proteotoxic stress in neoplastic cells. Chaperone HSP90 plays a key role in proper folding of many de novo synthesized proteins, so-called clients, including tumor suppressor p53 which is commonly mutated in majority of cancers. Aim of this work was therefore to understand the impact of HSP90 inhibition by NVP-AUY922 on breast cancer cell lines with wild-type and mutated p53. Methods: Flow cytometry was used to analyze cell viability by fluorescein diacetate assay and changes in cell cycle. Western blotting was used to analyze expression of p53 and p21 proteins. Results: Analysis of cell viability after HSP90 inhibition revealed higher sensitivity of cell line with wild-type p53. Cell cycle analysis then showed that both cell lines undergo increase in G2/ M block of the cell cycle, but wild-type cell line had also substantial decrease in proliferative capacity of treated cells. We also observed increased expression of negative cell cycle regulator p21 in cell line with wild-type p53. Conclusions: Since p21 is directly regulated by p53, our results suggest that mutation status of p53 can be important factor in treatment of breast cancer cells by HSP90 chaperone inhibition and that wild-type p53 can increase sensitivity to HSP90 inhibition.
- MeSH
- Cell Cycle MeSH
- Genes, p53 MeSH
- Isoxazoles analysis antagonists & inhibitors MeSH
- Humans MeSH
- Microbial Viability MeSH
- Molecular Chaperones antagonists & inhibitors therapeutic use MeSH
- Tumor Suppressor Protein p53 analysis MeSH
- Breast Neoplasms therapy MeSH
- HSP90 Heat-Shock Proteins * analysis MeSH
- Flow Cytometry methods utilization MeSH
- Blotting, Western MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
Východisko. Pooperační hypoparatyreóza po paratyreoidektomiích (PTE) se jeví dle našich vlastních zkušeností se 243 výkony na příštítných tělíscích (PT) u nemocných se všemi typy hyperparatyreóz (HPT) jako závažný problém, i když jsou v případě totální PTE standardně prováděny implantace částí tkáně (de facto autologní transplantace), kryokonzervace a od roku 1995 i reimplantace kryokonzervovaných tkání. V poslední době zvažujeme terapii nejzávažnějších případů pooperačních hypoparatyreóz transplantací tkáně příštítných tělísek. Cílem této práce bylo zjistit viabilitu kryokonzervované autologní tkáně PT, „čerstvé“ autologní tkáně odebrané při PTE a tkáně multiorgánových dárců, určené k eventuálně uvažované alogenní transplantaci. Metody a výsledky. Skupinu 1 tvoří 55 kryokonzervovaných vzorků získaných od 41 nemocných po PTE (22 mužů, 19 žen, průměrný věk 46±11 let). Průměrná délka kryokonzervace tkáně byla 84±49 měsíců. Skupinu 2 tvoří tzv. čerstvá tkáň PT, odebraná během PTE a uchovaná v ledové tříšti. Viabilita byla vyšetřována v určitých časových intervalech u 42 nemocných s HPT (11 mužů, 31 žen, věk 55±13 let). Skupinu 3 tvoří 14 kadaverózních dárců tkáně PT (7 mužů, 7 žen, věk 31±5 let), která byla odebrána v rámci multiorgánových odběrů (teplá ischémie 32 minut). Vyšetření byla prováděna průtokovou cytometrií na přístrojích Coulter Epics a Becton Dickinson po dezintegraci tkáně a kvantifikaci počtu buněk v suspenzi, a to pomocí propidium jodidu, který jsou viabilní buňky schopny vyloučit. Histologickým vyšetřením zbytků tkáně po dezintegraci a cytospinů vyšetřovaných suspenzí bylo potvrzeno, že byla vyšetřena skutečně tkáň PT. Zjištěná viabilita ve skupině 1 byla v průměru 36,9±24,7%. Nebyl prokázán významný vztah viability a délky skladování kryokonzervované tkáně. Průměrná viabilita všech vzorků ve skupině 2 byla 51,4±24 %, nebyla zde prokázána závislost na čase, ani rozdíl ve viabilitě dle použitého média. Viabilita ve 3. skupině byla 66,8±32 %. Mezi skupinami 1 vs. 2 byl zachycen statistický rozdíl s p<0,05, mezi skupinami 2 a 3 nebyl statistický rozdíl prokázán (při hraničním p=0,06) a mezi skupinami 1 a 3 byl prokázán rozdíl s p<0,001. Závěry. Nejvyšší viabilita tkáně PT byla nalezena u tkáně kadaverózních dárců, nejnižší u kryokonzervované tkáně, a to bez ohledu na délku jejího skladování.
Background. Postoperative hypoparathyroidism after the total parathyroidectomy (PTX) remains a problem, no matter our experiences with 243 operations on parathyroid glands (PG). Implantation of „fresh“ tissue, cryopreservation and reimplantation of cryopreserved tissue are performed with uncertain results. The aim of this project was to compare viability of cryopreserved tissue of parathyroid glands with „fresh“ tissue obtained during parathyreoidectomy and with tissue from cadaverous donors. Methods and Results. Group 1 included 55 cryopreserved samples obtained from 41 patients after PTX (22M, 19F, a mean age of 46±11 years). Average duration of storage in liquid nitrogen was 84±49 months. Group 2 included „fresh“ tissue of PG, harvested during PTX. Viability was measured in different time in samples from 42 patients with hyperparathyroidism (11M, 31F, a mean age of 55±13 years). Group 3 included tissue of 14 cadaverous donors obtained during multiorgan harvesting (7M, 7F, a mean age of 31±5 years, WIT 32 min). Viability was measured by flow cytometry with propidium iodide after dissociation of tissue. Evaluation of PG tissue was proven by histology. Average viability in group 1 was 36,9±24,7 %, no correlation with the duration of storage in liquid nitrogen was found. Average viability in group 2 was 51,4±24 %. Viability in group 3 was 66,8±32 %. Group 1 vs. group 2 were different with p<0.05, group 2 vs. 3 did not reach significance (with marginal p=0.06) and group 1 vs 3 were different with p<0.001. Conclusions. The highest viability was found in tissue of cadaverous donors, the lowest in cryopreserved tissue (with no correlation to the duration of storage in liquid nitrogen).
- MeSH
- Transplantation, Autologous MeSH
- Tissue Donors MeSH
- Research Support as Topic MeSH
- Hypoparathyroidism pathology therapy MeSH
- Cryopreservation methods MeSH
- Humans MeSH
- Parathyroid Glands physiology surgery MeSH
- Parathyroidectomy adverse effects MeSH
- Flow Cytometry methods MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
Klinische Wochenschrift, ISSN 0023-2173 Suppl. VII, 64. Jahr., 1986
A2, 154, A5 s. : il., tab., grafy ; 26 cm
- MeSH
- Gastrointestinal Diseases prevention & control MeSH
- Mucous Membrane drug effects cytology MeSH
- Cell Survival drug effects MeSH
- Publication type
- Congress MeSH
- Conspectus
- Patologie. Klinická medicína
- NML Fields
- gastroenterologie
Stem cell therapies have emerged as a promising treatment strategy for various diseases characterized by ischemic injury such as ischemic stroke. Cell survival after transplantation remains a critical issue. We investigated the impact of oxidative stress, being typically present in ischemically challenged tissue, on human dental pulp stem cells (hDPSC) and human mesenchymal stem cells (hMSC). We used oxygen-glucose deprivation (OGD) to induce oxidative stress in hDPSC and hMSC. OGD-induced generation of O2•- or H2O2 enhanced autophagy by inducing the expression of activating molecule in BECN1-regulated autophagy protein 1 (Ambra1) and Beclin1 in both cell types. However, hDPSC and hMSC pre-conditioning using reactive oxygen species (ROS) scavengers significantly repressed the expression of Ambra1 and Beclin1 and inactivated autophagy. O2•- or H2O2 acted upstream of autophagy, and the mechanism was unidirectional. Furthermore, our findings revealed ROS-p38-Erk1/2 involvement. Pre-treatment with selective inhibitors of p38 and Erk1/2 pathways (SB202190 and PD98059) reversed OGD effects on the expression of Ambra1 and Beclin1, suggesting that these pathways induced oxidative stress-mediated autophagy. SIRT3 depletion was found to be associated with increased oxidative stress and activation of p38 and Erk1/2 MAPKs pathways. Global ROS inhibition by NAC or a combination of polyethylene glycol-superoxide dismutase (PEG-SOD) and polyethylene glycol-catalase (PEG-catalase) further confirmed that O2•- or H2O2 or a combination of both impacts stems cell viability by inducing autophagy. Furthermore, autophagy inhibition by 3-methyladenine (3-MA) significantly improved hDPSC viability. These findings contribute to a better understanding of post-transplantation hDPSC and hMSC death and may deduce strategies to minimize therapeutic cell loss under oxidative stress.
- MeSH
- Adaptor Proteins, Signal Transducing metabolism MeSH
- Apoptosis MeSH
- Autophagy * MeSH
- Beclin-1 metabolism pharmacology MeSH
- Glucose metabolism MeSH
- Stem Cells metabolism MeSH
- Oxygen pharmacology MeSH
- Humans MeSH
- Oxidative Stress MeSH
- Hydrogen Peroxide * pharmacology MeSH
- Reactive Oxygen Species metabolism MeSH
- Cell Survival MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
The anti-proliferative activitiy of Hypogymnia physodes methanol extracts (ME) and its main constituents, physodalic acid (P1), physodic acid (P2), and 3-hydroxy physodic acid (P3), was tested on human cancer HeLa cell lines. Three lichen depsidones, P1, P2 and P3, were isolated from H. physodes ME using column chromatography and their structures were determined by UV, ESI TOF MS, 1H and 13C NMR. The content of P1, P2 and P3 in ME was determined using reversed-phase highperformance liquid chromatography with photodiode array detection. P1-3 represented even 70 % of the studied extract. The HeLa cells were incubated during 24 and 72 h in the presence of ME and depsidones P1, P2 and P3, at concentrations of 10-1000 μg/ml. Compounds P2 and P3 showed higher activity than compound P1. Half maximal inhibitory concentrations (IC50, μg/ml) of P1, P2, P3 and ME for 24-h incubation were 964, 171, 97 and 254 μg/ml, respectively, while for 72-h incubation they were 283, 66, 63 and 68 μg/ml. As far as we know, this is the first report on the effect of H. physodes ME and their depsidones on HeLa cells.
