Tooth attachment
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Poranění závěsného aparátu patří mezi časté úrazy stálých zubů. Při poranění bývají v různém stupni poškozena periodontální vlákna, zubní dřeň, cement, alveolární kost i okolní měkké tkáně. Hojení jednotlivých struktur ovlivňuje včasné a správné ošetření akutního úrazu, stupeň vývoje kořenového hrotu a prostupnost dentinu pro bakterie a jejich toxiny. Cílem prezentované studie je vyhodnocení různých faktorů souvisejících s poraněním závěsného aparátu u 447 stálých zubů. Analýza ukázala, že věk pacientů v době úrazu byl 7–65 let a nejčastější příčinou poranění stálých zubů byly různé sportovní aktivity, zejména jízda na kole. Nekróza zubní dřeně byla u sledovaného souboru nejčastějším poúrazovým následkem. Z celkového počtu 447 poranění byla zjištěna u 192 zubů. V případě laterálních luxací se vyskytla signifikantně častěji u zubů s dokončeným vývojem zubního kořene (P<0,0001). Rentgenologické vyšetření prokázalo u 49 poraněných zubů obliteraci kořenového kanálku. Zevní resorpce kořene byla zjištěna celkově u 96 zubů a z toho u 23 zubů se jednalo o povrchovou resorpci, u 24 zubů o resorpci s náhradou kosti a u 49 zubů o resorpci zánětlivou. Tento typ resorpce byl nejčastěji nalezen u replantovaných zubů (26,53 %) a zubů postižených laterální luxací (11,59 %). Rozsáhlá periapikální ložiska byla nejčastěji nalezena u pacientů starších 15 let, kteří nedodrželi doporučené poúrazové kontroly.
Injury of the attachment (suspension) apparatus belongs to frequent injuries of permanent teeth. As a result of injury, periodontal fibers are damaged to various degree as well as dental pulp, cement, alveolar bone and surrounding soft tissues. The healing of individual structures is influenced by early and correct treatment of the acute injury, degree of development of the root apex and penetrability of dentin to bacteria and their toxins. The objective of the present study was to evaluate various factors associated with the injury of the attachment apparatus in 447 permanent teeth. The analysis made it clear that age of the patients at the time of injury was 7 to 65 years and the most frequent cause of the injury to permanent teeth were various sport activities, especially bicycle riding. Necrosis of the dental pulp was the most frequent consequence in the cohort under observation. From the total number of 447 injuries it became evident in 192 teeth. In the case of lateral luxations (dislocations) it occurred significantly more often in the teeth with completed development of the root (P< 0.0001). Radiological examination demonstrated obliteration of the root canal in 49 injured teeth. External resorption of the root was detected in 96 teeth, and in 23 teeth there was a surface resorption, in 24 teeth the case was a resorption with replacement of the bone and in 49 teeth there was an inflammatory resorption. This kind of resorption was most frequently found in replanted teeth (26.53%) and teeth affected by lateral luxation (11.59%). Extensive periaplical foci were encountered most often in patients over the age of 15 years, who did to adhere to recommended post-injury control examinations.
Chameleon teeth develop as individual structures at a distance from the developing jaw bone during the pre-hatching period and also partially during the post-hatching period. However, in the adult, all teeth are fused together and tightly attached to the jaw bone by mineralized attachment tissue to form one functional unit. Tooth to bone as well as tooth to tooth attachments are so firm that if injury to the oral cavity occurs, several neighbouring teeth and pieces of jaw can be broken off. We analysed age-related changes in chameleon acrodont dentition, where ankylosis represents a physiological condition, whereas in mammals, ankylosis only occurs in a pathological context. The changes in hard-tissue morphology and mineral composition leading to this fusion were analysed. For this purpose, the lower jaws of chameleons were investigated using X-ray micro-computed tomography, laser-induced breakdown spectroscopy and microprobe analysis. For a long time, the dental pulp cavity remained connected with neighbouring teeth and also to the underlying bone marrow cavity. Then, a progressive filling of the dental pulp cavity by a mineralized matrix occurred, and a complex network of non-mineralized channels remained. The size of these unmineralized channels progressively decreased until they completely disappeared, and the dental pulp cavity was filled by a mineralized matrix over time. Moreover, the distribution of calcium, phosphorus and magnesium showed distinct patterns in the different regions of the tooth-bone interface, with a significant progression of mineralization in dentin as well as in the supporting bone. In conclusion, tooth-bone fusion in chameleons results from an enhanced production of mineralized tissue during post-hatching development. Uncovering the developmental processes underlying these outcomes and performing comparative studies is necessary to better understand physiological ankylosis; for that purpose, the chameleon can serve as a useful model species.
- MeSH
- fibroblasty chemie imunologie MeSH
- Haplorrhini MeSH
- parodont MeSH
- prořezávání zubů MeSH
- spojovací epitel anatomie a histologie cytologie MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Cíl: Úkolem této studie bylo zjistit rozdíly v účinku malých a velkých intruzních sil na morfologii alveolárního výběžku vv okolí intrudovaných zubů. Materiál a metodika: Do souboru studie bylo zahrnuto celkem 34 premolárů u 17 pacientů. Na kontralaterální zuby bylo působeno malou intruzní silou 50 cN (g) (light force, LF) a velkou intruzní silou 150 cN (g) (heavy force, HFJ, aktivovanou v měsíčních inten/alech. Byly hodnoceny celkem 3 klinické parametry a 7 parametrů na Cone Beam CT. Změny parametrů bylyly posuzovány v čase před experimentem (T0) a po 6měsíční intruzi zubů (TI). Rozdíly mezi skupinami byly vyhodnoceny statisticky dvouvýběrovým t-testem. Výsledky: Velikost intruze byla signifikantně větší při aktivaci velkou silou (p=0.0001), a to téměř trojnásobná ve srovnání s aktivací silou lehkou (4,64 mm oproti 1,53 mm). Po aplikaci intruzní síly následoval apikálni posun attachemenřotu („bone sulcus" - BS) a cementosklovinné hranice vzhledem k vrcholu alveolárního výběžku (cementoenamel junction to peak of alveolar bone - CEA). Tato změna byla statisticky signifikatně větší u skupiny HF (p-0.001). Bylo o nalezeno také signifikantně větší prohloubení gingiválního sulku (p=0.0001) doprovázené ekvivalentním zkrácením klinické korunky zubu (p=0.004). Závěr: Velké síly způsobují větší intnjzi a sní spojenou výraznější remodelaci alveolárního hřebene, větší prohloubení gingiválního sulku a zkrácení klinické korunky zubu. Jestliže je klinicky vyžadována větší intruze zubu fnapř. korekce supraokluze molám), aplikace větší síly může být doporučena i s vědomím některých nežádoucích doprovodných jevů jako je prohloubení gingiválního sulku nebo resorpce hrotu kořene intrudovaného zubu.
Aim: The aim of our study was to identify differences in the use of light and heavy intmsive forces on the alveolar ridge morphology adjacent to the intruded teeth. Material and methods: The sample included 17 patients, we worked with 34 premolars. Light intrusive force (LF) 50 cN (g) and heavy force (HF) 150 cN (g) was used on contra-lateral teeth. The force was activated in onemonth intervals. 3 clinical parameters and 7 CBCTparameters were evaluated at time before the experiment (TO) and after 6-mo intrusion (T1). The differences were statistically processed with two-sample t-test. Results: The extent of intrusion was significantly greater during heavy force activation (p=0.0001); it was almost 3 X higher in comparison with light force (4.64 mm compared to 1.53 mm). After the application of orthodontic force the attachment moved apically („bone sulcus" - BS) and cemento-enamel junction to peak of alveolar bone - CEA). This change was significantly higher in HF (p=0.001). Gingival sulcus deepened (p=0.0001), it was accompanied with the reduced clinical crown of the tooth (p=0.004). Conclusion: Heavy forces lead to a more extensive intmsion accompanied with a more profound remodeling of alveolar ridge, deeper gingival sulcus, and reduced clinical tooth crown. In case a more extensive tooth intrusion is required (e.g. during the correction of molar supraocclusion), heavier force application should be recommended in spite of some adverse effects, e.g. deeper gingival sulcus, increased tooth root apex resorption.
- MeSH
- lidé MeSH
- meziální putování zubů terapie MeSH
- ortodontická extruze metody přístrojové vybavení škodlivé účinky MeSH
- posun zubů * metody přístrojové vybavení škodlivé účinky MeSH
- premolár * MeSH
- processus alveolaris * anatomie a histologie MeSH
- putování zubů terapie MeSH
- remodelace kosti * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ohlazení zubního kořene MeSH
- parodontální dlahy MeSH
- povrchové vlastnosti MeSH
- prospektivní studie MeSH
- proteiny zubní skloviny * MeSH
- replantace zubu * metody MeSH
- resorpce alveolární kosti MeSH
- senioři MeSH
- viklavost zubů chirurgie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- ztráta parodontálního úponu chirurgie MeSH
- zubní kořen * účinky léků MeSH
- zubní kyretáž MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Před zavedením aktivního tahu na retinovaný špičák je třeba rozhodnout o způsobu chirurgického přístupu. Při zavedení aktivního tahu se užívají dva způsoby: 1. tunelizace, 2. s překrytím laloku. Výhody tunelizace: snadný postup, menší chirurgický výkon a tedy i méně nepříjemných pocitů , menší poškození parodontu, protože gingiva s rohovějícím epitelem je zachována v rozsahu nejméně 2 - 3 mm. Nevýhody tunelizace: granulace vrůstající z okraje rány, pokud je během výkonu lepen zámek, dochází k hromadění plaku a gingivální hyperplasii, která je většího rozsahu a rychlejší, než kdyby byl chirurgický výkon větší. Tunelizace se zpravidla používá při palatinální retenci. U vestibulámí retence jsou možné dva postupy: patefakce a excize. Při patefakci se obnažuje 4 - 5 mm korunky zubu a lalok s rohovějící gingivou se reponuje apikálně nad korunku. Při tomto postupu připojená nebo rohovějící gingiva pokrývá celou krčkovou část zubu. Při druhém postupu, excicsi se nad korunkou zubu vytne okénko. Tento způsob se již nepoužívá pro velkou ztrátu připojené gingivy a vzniku chobotu. Ve sdělení se diskutuje o způsobech chirurgické terapie jak palatinání, tak vestibulární retence. Na kasuistikách jsou demonstrovány jednotlivé postupy krok za krokem a výhody a nevýhody těchto postupů.
After our decision for exposing impacted canine surgically and before bonding and orthodontic traction, it is important to decide type of exposure. Two types of surgical procedures are used to expose impacted maxillary canine: 1 .Excisional procedure: Limited excisional procedure: Window approach. 2. Flap procedure: Repositioning flap. Advantages ot excisional procedure are: Easy to perform. Less surgical treatmen thus less postsurgical discomfort and less damage to periodontal tissues because more keratinized area left which is at least 2 to 3 mm. Disadvantages of excisional procedure are: Postsurgical overgrowth of soft tissue from the wound edge rapidly occurs and if a direct bond is placed at the time of surgery, the plaque accumulate leading to gingival hyperplasia and overgrowth of the exposed area more quickly than when the exposed area is larger. The excisional procedure is usually used in palatal impactions. For labially impacted canines two surgical procedures are done: First, apically positioned flap, which is used to maintain, keratinized tissue over the labially impacted tooth. Raising a flap from the keratinized tissue over the labially impacted tooth and ridge until 4-5 mm of the cusp tip is uncovered and then sutures the flap. In this way the connective tissue or keratinized gingiva will cover cervical portion of the crown. Second an excisional procedure (Window surgery) to expose 4-5 mm of the tooth. This type of window surgery for labial impactions is no further done due to loss of epithelial attachment, which may lead to gingival recession. The presentation will discuss types of surgical exposure of impacted canines either labially or palatally. Some cases will be presented showing the techniques step by step, advantages and disadvantages of each procedure.
Úvod a cíl: Diastema mediale je poměrně často se vyskytující jev. V určité fázi vývoje čelistí a prořezávání chrupu jej lze považovat za jev fyziologický. Přetrvává-li ve stálém chrupu, stává se ortodontickou vadou. V jeho etiologii hraje roli mnoho faktorů, často bývá za jeho příčinu považován hluboký úpon uzdičky horního rtu (frenulum labiale). Proto se v terapii v některých případech uplatňuje frenulektomie nebo frenotomie. Cílem práce bylo shrnout spektrum názorů uváděných v literatuře na význam frenula v etiologii diastematu a na význam frenulektomie v jeho léčbě. Materiál a metody: K vyhledávání odborných článků bylo využito programu Metalib, s jehož pomocí bylo provedeno hledání v databázích: PubMed, Medline (Ovid), Lippincott Williams & Wilkins (LWWonline) (Ovid), Evidence Based Medicine, Biological Abstracts, a služby Google Scholar s umožněním přístupu k elektronickým zdrojům Masarykovy univerzity (MU) v Brně. Další prameny byly získány hledáním v seznamech použité literatury dostupných plných textů článků a hledáním v časopisech a monografických publikacích přístupných v knihovně MU. Výsledky: Do přehledu bylo zařazeno 13 článků a 8 monografických publikací odpovídajících požadovaným kritériím. Závěr: Z literárního přehledu vyplývá velká názorová rozdílnost v pohledu na indikaci frenulektomie v léčbě diastematu. Většina autorů doporučuje rozvážný individuální přístup založený na zhodnocení příčin diastematu, uvážení možnosti spontánní úpravy hlubokého úponu frenula během ortodontického posunu zubů a růstu alveolárního výběžku a na potřebě poléčebné retence. Autoři se shodují na tom, že frenulektomie by měla být prováděna až po prořezání stálých postranních řezáků.
Introduction: Diastema mediale is quite a frequent phenomenon. At a certain stage of development of the jaws and eruption of teeth, it can be regarded as a physiological phenomenon. If diastema persists also in the permanent dentition, it becomes orthodontic anomaly. Many factors are applied in its etiology. Often is considered a cause the deep insertion of the upper lip frenum (frenulum labiale). Therefore, it is sometimes in its therapy suggested frenulectomy or frenotomy. Objective: To summarize the range of views on the importance frenum in the etiology of the diastema and on the importance of the frenulectomy in its treatment, which are reported in the literature. Material and methods: It was used for the searching for scientific articles Metalib program, through which were carried out searches in the databases: PubMed, Medline (Ovid), Lippincott Williams & Wilkins (LWWonline) (Ovid), Evidence-Based Medicine, Biological Abstracts. It also was used Google Scholar with granted access to electronic resources Masaryk University (MU). Additional sources were obtained by searching the bibliographies of available full-text articles and searching in journals and monographic publications available in the library at MU. Results: The survey includes 13 articles and 8 monographic publications corresponding to the required criteria. Conclusion: The literature review shows a great difference of opinion in view of the indication of frenulectomy in the treatment of diastema. Most authors recommend a prudent approach based on individual assessment of the causes of diastema, possibility of spontaneously modification of deep attachment of frenum during orthodontic tooth movement and growth of the alveolar process and the need of retention.
