Úvod: Valvuloplastika aortálnej chlopne s extenziou cípov sa rutinne používa v liečbe chýb aortálnej chlopne u detí a dospievajúcich. Materiál použitý na valvuloplastiku môže ovplyvniť funkciu aortálnej chlopne a jej trvácnosť. Ciele: Zhodnotiť dlhodobé výsledky valvuloplastiky aortálnej chlopne technikou extenzie cípov pomocou autológneho perikardu alebo polytetraflóretylénu (Ptfe) a odhaliť rizikové faktory vedúce k reoperácii aortálnej chlopne na našom pracovisku. Metódy: retrospektívna analýza 89 pacientov, ktorí sa podrobili valvuloplastike aortálnej chlopne technikou extenzie cípov pomocou autológneho perikardu alebo Ptfe na našom pracovisku v období 2005 – 2023. Výsledky: 89 pacientov (75 % mužského pohlavia) sa podrobilo valvuloplastike aortálnej chlopne technikou extenzie cípov pomocou autológneho perikardu (n = 42) alebo Ptfe (n = 47). Medián veku pacientov bol 14 rokov (iQr: 7 mesiacov – 26 rokov). Počas strednej dĺžky sledovania 13,3 roka (iQr: 1 mesiac – 18 rokov) sme zaznamenali 4 úmrtia a u 41 (46 %) pacientov bola potrebná reoperácia priemerne 7,8 ± 4,2 roka od primárnej operácie. V skupine s autológnym perikardom to nastalo u 24 (57 %) pacientov a v skupine s Ptfe u 17 (36 %) pacientov. celkové prežívanie pacientov v čase 18 rokov od operácie bolo 95 %. reoperovanosť v celom súbore v 5 rokoch od operácie bola 12,4 %, v 10 rokoch 43 % a v 15 rokoch 64,6 %. Pri multivariabilnej coxovej analýze boli identifikované nasledujúce rizikové faktory pre reoperáciu na aortálnej chlopni: aortálna insuficiencia ako primárna diagnóza, diameter aortálnej chlopne, infekčná endokarditída, dĺžka klemu na aorte a mimotelového obehu a predchádzajúca valvuloplastika v minulosti. Záver: Dlhodobé výsledky aortálnej valvuloplastiky technikou extenzie cípov pomocou autológneho perikardu alebo Ptfe u pacientov s vrodenou chybou aortálnej chlopne odrážajú vynikajúce prežívanie bez významného rozdielu z hľadiska výskytu reoperácií kvôli dysfunkcii aortálnej chlopne medzi obomi skupinami pacientov.

Background: Aortic valve repair with leaflet extension is routinely utilized in the management of aortic valve disease in children and adolescents. The material chosen may have an effect on the valve function and durability. Aims: To evaluate long-term outcomes of aortic valve repair using autologous pericardium and polytetrafluoroethylene (PTFE) leaflet extensions and to investigate risk factors for aortic valve reoperation at single centre. Methods: A retrospective single-centre review of 89 patients undergoing aortic valvuloplasty by leaflet extensions with either autologous pericardium or PTFE from 2005 to 2023. Results: Eighty-nine patients (75% male) underwent aortic leaflet extension valvuloplasty, using either autologous pericardium (n = 42) or PTFE (n = 47). Median age was 14 years (IQR: 7 months-26 years). During median follow-up duration of 13.3 years (IQR: 1 month-18 years), there were 4 deaths and 41 (46%) patients required reoperation at a mean of 7.8 ± 4.2 years, 24 (57%) within autologous pericardium group, and 17 (36%) within PTFE group. Overall survival at 18 years was 95%. Overall reoperation-free survival at 5, 10 and 15 years was 87.6%, 57%, and 35.4%, respectively. Multivariable Cox analysis identified primary diagnosis of aortic regurgitation, aortic annulus diameter, infective endocarditis, aortic cross-clamp and cardiopulmonary bypass time, and preoperative aortic surgical valvuloplasty as risk factors for aortic valve reoperation. Conclusions: Long-term results of aortic leaflet extension valvuloplasty, utilizing either autologous pericardium or PTFE, in patients with congenital aortic valve disease suggest excellent survival with no significant difference in the reoperation rate for aortic valve dysfunction between the groups.

Kontext: Procento nezralých granulocytů (immature granulocytes, iG%) je časným markerem zánětu s prognostickou hodnotou u řady onemocnění. Cíl: V této studii jsme se pokusili zjistit, zda má procento nezralých granulocytů prognostickou hodnotu z hlediska 28denní mortality pacientů s akutním koronárním syndromem (AKS). Metoda: Jednalo se o retrospektivní studii provedenou v období mezi 1. lednem 2019 a 30. červnem 2019 na Klinice urgentní medicíny lékařské fakulty univerzity v tureckém Mersinu. Do studie byli zařazeni všichni pacienti ve věku nad 18 let, kteří byli dopraveni na kliniku urgentní medicíny s bolestí na hrudi a hospitalizováni s předběžnou diagnózou AKS. Pacienti byli rozděleni do dvou skupin, na ty, kteří přežili, a ty, kteří nepřežili. Byly zaznamenány hodnoty iG% a dalších laboratorních parametrů a následně byl analyzován vztah mezi hodnotami iG% a 28denní mortalitou. Kromě toho byla pro srovnání diagnostické přesnosti hodnot iG% a dalších proměnných provedena analýza roc. Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 617 pacientů, z tohoto počtu bylo 423 (68,6 %) mužů. Průměrný věk pacientů dosahoval 63,9 ± 12,7 roku. hodnota iG% byla vyšší u nepřeživších pacientů (1,2 ± 1,4) než u přeživších (0,5 ± 0,5 ) (p = 0,007). V predikci 28denní mortality, pokud byla mezní hodnota iG% > 0,6, byla zjištěna specificita ve výši 93,70 % a senzitivita 54,55 % (Auc = 0,717; p = 0,000). V predikci 28denní mortality na AKS představovalo iG% nezávislý rizikový faktor (poměr rizik [hazard ratio, hr] 632,962; 95% interval spolehlivosti 3,389–118 206,572; p = 0,016). Závěr: u pacientů s AKS může hodnota iG% souviset s 28denní mortalitou.

Background: The percentage of immature granulocytes (IG%) is an early marker of inflammation and has a prognostic significance in many diseases. Objective: In this study, we tried to investigate whether the percentage of immature granulocytes has a prognostic value in 28-day mortality in patients with acute coronary syndrome (ACS). Method: This study was carried out retrospectively between 1.1.2019 and 30.6.2019 at Mersin University Faculty of Medicine, Department of Emergency Medicine. Patients older than 18 years who applied to the emergency department with chest pain and were hospitalized with a preliminary diagnosis of ACS were included in the study. The patients were divided into two groups as survivors and non-survivors. IG% and other laboratory parameters were recorded. The relationship between IG% and 28-day mortality was analyzed. In addition, ROC analysis was performed to compare the diagnostic accuracy of IG% and other variables. Results: A total of 617 patients, including 423 (68.6%) men, were included in the study. The mean age of the patients were 63.9 ± 12.7. IG% was higher in non-survivor patients (1.2 ± 1.4) than in surviving patients (0.5 ± 0.5) (p = 0.007). In predicting 28-day mortality, when the cut-off value for IG% was >0.6, the specifi- city was found to be 93.70% and the sensitivity to be 54.55% (AUC = 0.717, p = 0.000). In predicting 28-day mortality for ACS, IG% was an independent risk factor (hazard ratio [HR] 632.962, 95% confidence interval 3.389-118206.572, p = 0.016). Conclusion: IG% may be associated with a 28-day mortality in patients with ACS.

Kontext: Dosud se toho ví málo o možné spojitosti mezi cévním zásobením štítné žlázy a aterosklerotickou zátěží koronárních tepen u pacientů s podezřením na ischemickou chorobu srdeční. Cíle: Posoudit možnou spojitost mezi dopplerovskými parametry horní štítné tepny a markery aterosklerózy koronárních tepen včetně závažnosti stenózy, kalcifikace koronárních tepen (cAc) a rozsahu plátu zjištěného koronarografickým vyšetřením pacientů s podezřením na ischemickou chorobu srdeční (ichS) metodou multidetektorové výpočetní tomografie (MDct). Pacienti a metody: Do této průřezové studie bylo zařazeno 100 pacientů s bolestí na hrudi, u nichž byla pro vyloučení okluzivní ischemické choroby srdeční provedena koronarografie MDct. Všichni zařazení pacienti byli z klinického hlediska eutyreoidní, bez klinických známek hypotyreózy nebo hypertyreózy. u zařazených pacientů byla pro stanovení cévních parametrů včetně indexu rezistence (ri), maximální rychlosti proudění krve v systole (PSV), rychlosti proudění krve na konci diastoly (eDV) a indexu pulsatility (pulsatility index, Pi) sonograficky vyšetřena horní štítná tepna. Výsledky: Byla nalezena statisticky významná spojitost mezi sníženými hodnotami PSV (16 cm/s vs. 15 cm/s; p = 0,03) a cAc ≥ 400, a to i po další adjustaci na rizikové faktory koronárních příhod (or [ci] = 0,3 [0,1–0,8]; p = 0,03). Pacienti s významnou koronární stenózou (≥ 50%) vykazovali vyšší hodnoty ri (0,58 vs. 0,54; p = 0,04) než jedinci bez významné koronární stenózy (< 50%). Po adjustaci na jiné rizikové faktory koronárních příhod však již tato spojitost nepřetrvávala. nebyla pozorována spojitost mezi parametry vyšetření štítné žlázy dopplerovským ultrazvukem včetně PSV, eDV, ri a Pi na jedné straně, a přítomností koronárních plátů na straně druhé. Závěr: hodnoty PSV a ri v horní štítné tepně vykazovaly statisticky významnou spojitost se zátěží cAc a s významnou koronární stenózou. tyto výsledky mohou naznačovat možné spojení mezi parametry rezistence cév štítné žlázy a zátěží aterosklerózou koronárních tepen.

Background: Little is known about the potential association between thyroid vascular parameters and coronary atherosclerotic burden in patients with suspected coronary artery disease. Objectives: To assess the potential association between superior thyroid artery Doppler parameters and coronary atherosclerotic markers, including stenosis severity, coronary artery calcification (CAC), and plaque assessed by multi-detector CT (MDCT) coronary angiography among patients with suspected coronary artery disease (CAD). Patients and methods: This cross-sectional study included 100 patients with chest pain who underwent MDCT coronary angiography to exclude the presence of occlusive coronary artery disease. All of the enrolled patients were clinically euthyroid, with no clinical features of hypothyroidism or hyperthyroidism. The superior thyroid artery in enrolled patients was examined using ultrasound to assess vascular parameters, including resistive index (RI), peak systolic velocity (PSV), end-diastolic velocity (EDV), and pulsatility index (PI). Results: There was a significant association between decreased PSV values (16 cm/s vs. 15 cm/s, p = 0.03) and CAC ≥400, even after further adjustment for coronary risk factors (OR (CI) = 0.3 (0.1-0.8. p = 0.03). Patients with significant coronary stenosis severity ≥50% had higher RI values (0.58 vs. 0.54, p = 0.04) than those with a non-significant coronary stenosis <50%. However, this association did not persist after adjustment for other coronary risk factors. No significant association was observed between thyroid Doppler parameters, including PSV, EDV, RI, and PI, and coronary plaque presence. Conclusion: PSV and RI of the superior thyroid artery showed a significant association with CAC burden and significant coronary stenosis. These results may suggest a possible link between thyroid vascular resistance parameters and coronary atherosclerosis burden.

Angina pectoris bez obstrukce koronárních tepen je častý nález u pacientů s bolestmi na hrudi, v jehož patofyziologii se uplatňují zejména dva mechanismy – strukturální nebo funkční poškození mikrocirkulace či funkční poškození epikardiálních tepen, případně jejich kombinace. Souhrnný článek se zabývá dia- gnostikou koronární mikrovaskulární dysfunkce se zaměřením na kontinuální termodiluci jako bezpečnou, jednoduchou, rychlou a na operatérovi nezávislou metodu. Popisuje teoretický základ i praktické aspekty s grafickými ukázkami měření.

Angina with non-obstructive coronary artery disease is a frequent finding in patients with chest pain. Its pathophysiology involves two main mechanisms: structural and functional dysfunction of microcircula- tion, functional dysfunction of epicardial arteries, and their combination. The review article focuses on the diagnostics of microvascular dysfunction, particularly continuous thermodilution, as a safe, easy, fast, and operator-independent method. It describes both theoretical background and practical aspects with graphical examples of measurements.

Poruchy srdečního rytmu jsou velmi častým projevem transthyretinové srdeční amyloidózy. Přehledový článek se zabývá mechanismy, které vedou ke vzniku fibrilace síní, převodních poruch srdečních a komorových tachykardií, jejich incidencí a prevalencí. Je zaměřen na možnosti využití externích a implantabilních monitorovacích zařízení v detekci arytmií. Shrnuje moderní možnosti v terapii s důrazem na radiofrekvenční katetrizační ablaci a využití přímých perorálních antikoagulancií u pacientů s fibrilací a flutterem síní. Zmíněna jsou úskalí přístrojové terapie bradykardií a prevence náhlé srdeční smrti.

Arrhythmias are a very common manifestation of transthyretin cardiac amyloidosis. The review article focuses on the mechanisms that lead to the development of atrial fibrillation, cardiac conduction disorders, and ventricular arrhythmias, as well as their incidence and prevalence. It emphasizes the possibilities of using external and implantable monitoring devices in the detection of arrhythmias. It summarizes modern therapeutic approaches with particular attention to radiofrequency catheter ablation and the use of direct oral anticoagulants in atrial fibrillation and flutter. It mentions the challenges of cardiac pacing and prevention of sudden cardiac death.

Kontext: Spontánní disekce koronární tepny (spontaneous coronary artery dissection, ScAD) představuje unikátní medicínskou výzvu vzhledem k nutnosti rychle stanovit diagnózu a zahájit léčbu; vyžaduje přitom velmi dobrou znalost základních mechanismů. cílem tohoto systematického přehledového čllánku je nabídnout komplexní přehled případů ScAD u pacientů s diagnózou onemocnění covid-19. Metody: Dne 3. června 2023 jsme provedli systematický přehled článků v databázích včetně PubMed, ScienceDirect a cochrane. Do přehledu jsme zahrnuli případy ScAD u pacientů s onemocněním covid-19, v nichž byly uvedeny údaje jednotlivých pacientů. Výsledky: Studie analyzovala 12 kazuistik; u všech pacientů byla potvrzena diagnóza onemocnění covid-19, byli ve věku s mediánem 49 let, jednalo se převážně o ženy (58,3 %). Většina pacientů vykazovala klasické symptomy onemocnění covid-19 (66,7 %), přičemž těžké projevy byly pozorovány u pacientek s těhotenstvím v anamnéze. Často byly zaznamenány vysoké hodnoty troponinů (83,3 %) stejně jako změny na eKG záznamu, hlavně abnormality v úseku St a vlně t. hlavním diagnostickým nástrojem byla koronagrafie (91,7 %), přičemž nečastějším místem disekce byla přední sestupná větev levé věnčité tepny (50 %). Ve čtyřech případech byla zjištěna snížená ejekční frakce levé komory, ale po léčbě nebyly zaznamenány žádné kardiovaskulární komplikace. Závěr: tato studie popisuje charakteristiky ScAD u pacientů s infekčním onemocněním covid-19; zároveň byly pozorovány vhodné diagnostické postupy a léčebné strategie.

Background: Spontaneous coronary artery dissection (SCAD) presents a unique challenge due to its prompt diagnosis and treatment requirements, demanding an in-depth understanding of its underlying mechanisms. This systematic review aims to provide a comprehensive summary of the SCAD cases in patients diagnosed with COVID-19. Methods: We performed a systematic search across databases, including PubMed, ScienceDirect, and Cochrane, on June 3, 2023. We included reported cases of SCAD in COVID-19 patients that described individual patient data. Results: The study analyzed 12 case reports, revealing that all patients were confirmed COVID-19 cases with a median age of 49, predominantly female (58.3%). Most exhibited classic COVID-19 symptoms (66.7%), with severe presentations observed in those with a pregnancy history. High HS troponin levels were common (83.3%), as were ECG changes, namely ST and T abnormality. Coronary angiography was the primary diagnostic tool (91.7%), with the left anterior descending artery (LAD) being the most common site of dissection (50%). Four cases had reduced ejection fraction, but no cardiovascular complications occurred post-management. This study elaborates on the characteristics of SCAD in COVID-19 patients, and appropriate modalities and treatments were observed.

Kontext: cystická degenerace adventicie (cystic adventitial disease, cAD) je vzácnou příčinou stenózy tepen, které postihuje převážně popliteální tepnu. Kazuistika: K lékaři se dostavil 46letý muž s náhlou bolestí v pravém lýtku. fyzikální vyšetření a ct angiografie odhalily významnou stenózu pravé popliteální tepny. Protože se nepodařilo iniciální trombektomií odstranit trombotický materiál, bylo rozhodnuto provést hybridní výkon zahrnující PtA a implantaci stentu. Vyšetření Mr potvrdilo cAD a při kontrole po 24 měsících nebyly u pacienta zjištěny žádné příznaky. Diskuse: etiologie cAD je stále předmětem diskuse, přičemž byly předloženy teorie o místním poranění a synoviální/ganglionové cystě. tradiční léčba byla chirurgická, nicméně tato kazuistika prokazuje účinnost minimálně invazivního přístupu. Závěr: Minimálně invazivní endovaskulární léčba může být v případě CAD účinná; po výkonu je pro zajištění dlouhodobé průchodnosti tepny nezbytné pacienta pečlivě sledovat.

Background: Cystic adventitial disease (CAD) is a rare cause of arterial stenosis, primarily affecting the popliteal artery. Case presentation: A 46-year-old male presented with sudden right calf pain. Physical examination and CT angiography revealed significant stenosis of the right popliteal artery. Initial thrombectomy failed to remove thrombotic material, prompting a hybrid approach with PTA and stent implantation. MRI confirmed CAD, and the patient remained asymptomatic at 24-month follow-up. Discussion: The etiology of CAD is debated, with theories including local trauma and synovial/ganglion origin. Traditional management has been surgical, but this case demonstrates the efficacy of a minimally invasive approach. Conclusion: Minimally invasive endovascular treatment may be effective for CAD, with close monitoring needed to ensure long-term patency.

Úvod: ischemická choroba srdeční (ichS) je celosvětově hlavní příčinou úmrtí, což je jedním z důvodů významných technologických pokroků intervenční kardiologie v posledních dekádách. Kombinace intravaskulárního ultrazvuku (iVuS) a infračervenému spektru blízké spektroskopie (nirS) nabízí detailní pohled na morfologii koronárních tepen a složení aterosklerotických plátů. tyto pokročilé zobrazovací technologie umožňují přesnější hodnocení ichS a zlepšují terapeutické strategie. Cíl: nirS dokáže detekovat a určitým způsobem kvantifikovat obsah lipidů v aterosklerotickém plátu pomocí indexů lcBi (lipid-core Burden index) a maxlcBi4mm (Maximal lipid core Burden index ve 4mm segmen- tu). V této studii jsme zkoumali vztah mezi těmito indexy a progresí aterosklerotického plátu v období 9–12 měsíců od perkutánní koronární intervence (Pci) s implantací lékového stentu v kmeni levé koronární tepny. Metody: Jednalo se o prospektivní, monocentrickou studii zahrnující 27 pacientů s významnou stenózou kmene levé věnčité tepny, kteří podstoupili iVuS-nrS vedenou Pci. Sériově byly hodnoceny lcBi, maxlcBi- 4mm a objem plátu (PV) před Pci, bezprostředně po Pci a v rámci kontrolního vyšetření za 9 až 12 měsíců u 18 pacientů. Výsledky: Průměrný věk pacientů dosahoval 72,7 roku, přičemž převládali muži (88 %). Průměrný lcBi před Pci byl 128,9 ± 122,0, zatímco maxlcBi4mm byl 263,7 ± 172,0. Volumetricky pomocí iVuS měřený PV po Pci byl 418,7 ± 203,3 mm3, při kontrole se zvýšil na 454,5 ± 209,4 mm3 (p = 0,105). Analýza neodhalila významnou korelaci mezi rozdílem PV (po Pci a při kontrole) a výchozími hodnotami lcBi, resp. maxlcBi4mm (p = 0,626, resp. 0,786). Závěr: Výsledky neprokázaly statisticky významnou korelaci mezi počátečními hodnotami lcBi, resp. maxlcBi4mm a progresí PV v kmeni levé věnčité tepny. Korelační grafy však naznačují trend ke snížení PV u pacientů s vysokými výchozími hodnotami lcBi a maxlcBi4mm jako možný efekt vysoce intenzivní statinové terapie.

Background: Coronary artery disease (CAD) is the leading cause of death worldwide, which has driven significant advances in the field of interventional cardiology. The combination of intravascular ultrasound (IVUS) and near-infrared light spectroscopy (NIRS) offers a detailed view of coronary artery morphology and plaque composition. This advanced imaging capability facilitates a more accurate assessment of CAD and enhances therapeutic strategies. Objective: NIRS can detect and quantify lipid content in atherosclerotic plaque using the Lipid Core Burden Index (LCBI) and the Maximal Lipid Core Burden Index in a 4 mm segment (maxLCBI4mm). In this study, we examined the relationship between these indices and atherosclerotic plaque progression in the crucial area of the left main coronary artery (LM) during a follow-up period of 9 to 12 months after percutaneous coronary interventions (PCI). Methods: A prospective, single-centre study was conducted involving 27 patients with significant left main stenosis who underwent IVUS-NIRS guided PCI. Serial assessments of the LCBI, maxLCBI4mm, and IVUS-derived plaque volume (PV) were performed at baseline, immediately post-PCI, and during follow-up at 9 to 12 months in 18 patients. Results: The mean age of the study population was 72.7 years, with a predominance of male patients (88%). The average LCBI of the LM coronary artery before PCI was 128.9 ± 122.0, while maxLCBI4mm was 263.7 ± 172.0. The IVUS-measured PV post-PCI was 418.7 ± 203.3 mm3, increasing to 454.5 ± 209.4 mm3 at follow-up (p = 0.105). Analysis revealed no significant correlation between the difference in PV and baseline LCBI or maxLCBI4mm, with p-values of 0.626 and 0.786, respectively. Conclusion: This study found no significant association between initial LCBI and maxLCBI4mm segment values and subsequent changes in PV in the left main coronary artery. However, correlation graphs indicate a trend toward decreased PV in patients with high initial LCBI and maxLCBI4mm.

Background: Donepezil is an acetylcholinesterase inhibitor used in Alzheimer's disease management. It improves clinical symptoms but carries risks of orthostatic hypotension and bradycardia. Uncommon severe bradyarrhythmias post-discontinuation deserve attention. In addition, there have been no previous case reports regarding severe bradyarrhythmias post donepezil discontinuation. Case presentation: We report a case of a 33-year-old woman with a history of recurrent fainting. She has dementia and regularly takes donepezil. She experienced severe bradyarrhythmia with heart rate of 45 beats per minute regular on dopamine 5 μg/kg/min and unresponsive to atropine. The discontinuation of donepezil did not improve asymptomatic bradycardia. The use of temporary pacemaker (TPM) improved the patient's condition, then permanent pacemaker (PPM) was implanted. Conclusions: This case report highlights donepezil's link to severe bradyarrhythmia in dementia patients. It stresses the challenges in managing adverse effects, suggesting that stopping donepezil and anticholinergic therapy may not always be sufficient and pacemaker implantation may be required.

Hypertrofická obstrukční kardiomyopatie (HokmP) je charakterizována ztluštěním stěn a zvětšením masy myokardu nedilatované levé komory srdeční bez vysvětlujících hemodynamických příčin a přítomností gradientu ve výtokovém traktu levé komory (lVoTG). u pacientů s maximální farmakologickou terapií HokmP je indikována invazivní metoda terapie. V minulosti metodou volby k redukci septální hypertrofie byla chirurgická myektomie, kterou vystřídala alkoholová septální ablace (aSa), nyní jde o všeobecně užívanou metodu v redukci septální hypertrofie. V posledních letech se objevila nová nefarmakologická metoda, a to radiofrekvenční ablace mezikomorového septa – v literatuře uváděná jako endocardial radiofrequency ablation of septal hypertrophy (eRaSH). cílem naší kazuistiky je popsat první zkušenosti s touto metodou. Jedná se o třiačtyřicetiletého pacienta s diagnostikovanou HokmP, významným lVoTG a maximální farmakologickou terapií, který podstoupil v roce 2019 alkoholovou septální ablaci pouze s přechodným efektem na regresi lVoTG, a zároveň s nově vzniklou blokádou pravého Tawarova raménka (RBBB). V roce 2021 u pacienta při kontrolní echokradiografii perzistuje vysoká lVoTo až 127 mm Hg a progredující symptomatologie. Proto byla pacientovi navržena eRaSH, se kterou souhlasil. Během výkonu byl mapován a označen převodní systém a hranice ztluštění septa s maximem v blízkosti předního cípu mitrální chlopně s patrným dopředným pohybem předního cípu mitrální chlopně v systole (Sam). Převodní systém byl označen v anatomické mapě body, aby se předešlo jeho poškození. Radiofrekvenční ablace byla zahájena ve střední části ztluštění septa v dostatečné vzdálenosti od převodního systému. Během ablace ale došlo k intermitentní atrioventrikulární blokádě III. stupně, následně ke střídaní bifascikulární blokády charakteru preexistujícího RBBB a levého předního a zadního hemibloku, s následnou restitucí do atrioventrikulární (aV) blokády Wenckebach 3 : 2, ablace byla pro riziko poškození převodního systému ukončena. Po výkonu bylo provedeno kontrolní měření lVoTG, který dosahoval 3,1 mm Hg, po komorové extrasystole 84,4 mm Hg. Během následujících hodin došlo k restituci aV vedení, 12 hodin po výkonu byl na povrchovém ekG patrný sinusový rytmus s aV blokádou I. stupně a RBBB bez převodní poruchy vyššího stupně, na dalších kontrolách po současnost je pacient bez převodních poruch rytmu a s trvajícím nízkým gradientem v lVoT. Pacienti s RBBB po předchozí aSa se jeví jako suboptimální kandidáti eRaSH vzhledem k vysokému riziku vzniku blokády levého Tawarova raménka během výkonu eRaSH a následné kompletní aV blokády. Při eRaSH v terénu předchozí aSa mohou vznikat bizarní poruchy aV převodu jako v níže popsané kazuistice.

Hypertrophic obstructive cardiomyopathy (HOCMP) is characterized by abnormal thickening or enlargement of the left ventricular myocardium mass of non-dilated left ventricle not explained solely by loading conditions and presence of obstruction in outflow tract of left ventricle. Surgical septal myectomy was the first choice method of invasive treatment of septal hypertrophy in the past which was replaced by alcohol septal ablation in the nineties of the 20th century and nowadays it is still worldwide used, safe, and effective method in reduction of septal hypertrophy. Nowadays there is a new method of non-pharmacological treatment of septal hypertrophy which is endocardial radiofrequency ablation of septal hypertrophy (ERASH). Main goal of our case report is to describe first experiences with ERASH method in our department. A forty- -three-year-old patient with diagnosed HOCMP and severe left ventricle outflow tract gradient (LVOTG) despite maximal pharmacological treatment who underwent alcohol septal ablation (ASA) in 2019, only with transient effect on LVOTG, and the new onset of right bundle branch block (RBBB). In 2021, there was still high LVOTG present on echocardiography - 127 mmHg and progressive symptomatology. The patient agreed to undergo ERASH. Hypertrophic part of septum and conduction system have been mapped and marked to avoid destruction. Radiofrequency ablation was started in the middle part of septal hypertrophy in safe distance from conduction system, however, during ablation there was a sudden onset of atrioventri- cular block of third degree, forwarded with alternating bifascicular block RBBB and left anterior or posterior hemiblock, with restitution to AV block of the second degree 3 : 2. Ablation was terminated at this point because of risk of harming conduction system. Immediate measurements straight after procedure were LVOTG 3.1 mmHg at rest and 84.4 mmHg after ventricle extrasystole. In next hours there was a restitution of conduction system to AVB of the first degree with preexisting RBBB. Nowadays the patient is without any conduction disorders of higher degree and low LVOTG still lasts. The patients after alcohol septal ablation with preexisting RBBB seem to be inappropriate candidates for ERASH procedure due to high risk of conduction disorders of higher degree as was seen in our case report.