Kyselina močová (UA) se převážně tvoří v játrech, střevech a cévním endotelu jako konečný produkt metabolismu purinů získaných exogenně z potravy a endogenně z poškozených nebo mrtvých buněk. Ledviny hrají hlavní roli ve vylučování UA, eliminují asi 70 % denní produkce. Zbytek (přibližně 30 %) je vylučován střevem. Pokud tvorba UA překračuje její vylučování, vzniká hyperurikemie. Hyperurikemie je silně spojena s rozvojem a závažností metabolického syndromu. Nadměrná exprese urátového transportéru 1 (URAT1) a glukózového transportéru 9 (GLUT9) a narušení glykolýzy kvůli inzulinové rezistenci mohou souviset s rozvojem hyperurikemie u metabolického syndromu. Dříve se hyperurikemie po- važovala pouze za hlavní příčinu dny a dnavé artritidy. Také se předpokládalo, že hyperurikemie u pacientů s renálními onemocněními je důsledkem nedostatečného vylučování UA kvůli ledvinnému selhání, a proto nebyla cílem intenzivní léčby. Základní vědecké poznatky nyní naznačují, že hyperurikemie hraje patogenní roli při vzniku chronického onemocnění ledvin a kardiovaskulárních onemocnění, protože způsobuje endoteliální dysfunkci, proliferaci cévních hladkých svalových buněk a aktivaci renin-angiotenzinového systému. Další nashromážděné údaje naznačují, že léčba snižující hladinu UA zpomaluje progresi těchto onemocnění. Snížení hladiny UA je účinnou metodou pro zlepšení stavu, ale ne všechny látky snižující hladinu UA fungují stejně. V klinické praxi je třeba tyto látky používat s opatrností.
Uric acid (UA) is predominantly formed in the liver, intestine and vascular endothelium as an end product of the metabolism of purines derived from food and endogenously from damaged or dead cells. The kidneys play a major role in the excretion of UA, eliminating about 70 % of the daily production. The remainder (approximately 30 %) is excreted by the intestine. If the production of UA exceeds the capacity of its excretion, hyperuricaemia results. Overexpression of urate transporter 1 (URAT1), glucose transporter 9 (GLUT9) and impaired glycolysis due to insulin resistance may be related to the development of hyperuricaemia in metabolic syndrome. Hyperuricemia is associated with the development and severity of metabolic syndrome. Previously, hyperuricaemia was thought to be the main cause of gout and gouty arthritis only. It was also assumed that hyperuricemia in patients with renal disease was a consequence of inadequate UA excretion due to renal failure and therefore was not a target for intensive treatment. Basic scientific evidence now suggests that hyperuricemia plays a pathogenic role in the development of chronic kidney disease and cardiovascular disease by causing endothelial dysfunction, vascular smooth muscle cell proliferation, and activation of the renin- angiotensin system. Lowering UA levels is an effective method for improving the condition, but not all UA lowering agents work the same. In clinical practice, these agents should be used with caution. Further accumulating data suggest that UA-lowering therapy slows the progression of these diseases.
- MeSH
- alopurinol aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- antiuratika antagonisté a inhibitory farmakologie terapeutické užití MeSH
- febuxostat aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- hyperurikemie farmakoterapie komplikace MeSH
- kardiovaskulární nemoci prevence a kontrola MeSH
- kyselina močová krev MeSH
- lidé MeSH
- metabolický syndrom * diagnóza etiologie terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Diferencovaný karcinom štítné žlázy (DTC) je nejčastější endokrinní malignitou, jejíž incidence v posledních 30 letech stoupá. Mezi nově diagnostikovanými nádory jsou hlavně diferencované nádory štítné žlázy (DTC) vycházející z folikulárních buněk štítné žlázy. Papilární, folikulární a Hürthleho karcinomy představují dnes 95 % všech nových případů. Pro pokrok v léčbě těchto nádorů je prognóza pacientů většinou velmi dobrá. Standardní péče o pacienty s DTC je multidisciplinární a zahrnuje přístup dle stratifikace rizika, jehož součástí jsou informace z histopatologie, genetických markerů, pooperačních hladin tyreoglobulinu (Tg) a zobrazovacích vyšetření. Včasná identifikace reziduálních uzlinových a/nebo vzdálených metastáz je zvláště důležitá pro úspěšnou léčbu metastatického onemocnění radiojodem, protože pacienti, kteří dosáhnou remise, mají podstatně vyšší míru přežití než pacienti se strukturální neúplnou odpovědí. V případě radiojod refrakterního onemocnění přichází na řadu moderní biologická terapie multikinázovými inhibitory.
Differentiated thyroid carcinoma (DTC) is the most common endocrine malignancy and its incidence has been increasing over the last 30 years. Among the newly diagnosed tumours, differentiated thyroid tumours (DTC) arising from thyroid follicular cells are the most common. Papillary, follicular and Hürthle cell carcinomas now account for 95% of all new cases. Because of advances in the treatment of these tumours, the patients’ prognosis is usually very good. The standard care for patients with DTC is multidisciplinary and involves a risk stratification approach that includes information about histopathology, genetic markers, postoperative thyroglobulin (Tg) levels, and imaging examinations. Early identification of residual nodal and/or distant metastases is particularly important for successful treatment of metastatic disease with radioiodine, as patients who achieve remission have a significantly higher survival rate than patients with structural incomplete response. In the case of radioiodine-refractory disease, modern biologic therapy with multikinase inhibitors has come to the fore.
Osteoporóza patří mezi nejčastější metabolická kostní onemocnění, postihující celosvětově každou 3. ženu a každého 5. muže. Nejzávažnější komplikací osteoporózy jsou nízkotraumatické fraktury, které jsou zodpovědné za významnou morbiditu a mortalitu a vysoké ekonomické náklady. Terapie je založena na 3 pilířích – režimových opatřeních, suplementaci vápníku a vitaminu D a specifické antiosteoporotické léčbě, která je schopna snížit riziko fraktury na polovinu. Romosozumab, humanizovaná monoklonální protilátka proti sklerostinu, je nejnovějším z antiosteoporotik s dominantně osteoanabolickým účinkem, které vstoupilo na český trh. Romosozumab je indikován a hrazen z prostředků veřejného zdravotnictví u postmenopauzálních pacientek s denzitometricky prokázanou osteoporózou a nízkotraumatickou frakturou v anamnéze, které neprodělaly infarkt myokardu nebo cévní mozkovou příhodu. V následujícím textu je shrnut přehled originálních prací, vyhledaných v databázích PubMed a Medline Plus pomocí kombinací klíčových slov, které sledují účinnost romosozumabu ve specifických klinických situacích sekundární osteoporózy
Osteoporosis represents the most common metabolic bone disease, which affects every third woman and every fifth man worldwide. Low-trauma fractures represent the most serious complications of osteoporosis, responsible for significant morbidity, mortality and increased economical costs. Therapy of osteoporosis is based on three pillars – lifestyle changes, suplementation of vitamin D and calcium and specific antiosteoporotic treatment, which is able to decrease the fracture risk in a half. Romosozumab, a humanized monoclonal antibody against sclerostin has been the most recent anabolic treatment introduced to the Czech market. I tis indicated and reimbursed in postmenopausal women with densitometry osteoporosis and with history of low-trauma fracture, who did not experienced myocardial infarction or stroke. In the following text, original data from studies, identified in PubMed and Medline Plus based on combinations of key words, focusing on the efficacy of romosozumab in specific clinical settings of secondary osteoporosis, is presented.
- Klíčová slova
- romosozumab, sekundární osteoporóza,
- MeSH
- chronická renální insuficience komplikace MeSH
- glukokortikoidy škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- klinické zkoušky, fáze III jako téma MeSH
- lidé MeSH
- monoklonální protilátky * aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- osteoporóza * chemicky indukované farmakoterapie MeSH
- revmatické nemoci komplikace MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
BACKGROUND: Hypertension is a leading cause of cardiovascular disease. This review examines the literature on hypertension control in the Czech Republic from 1972 to 2022 addressing limited data on its effectiveness. METHODS: A literature review was conducted covering the period from 1972 to 2022, utilizing MEDLINE (PubMed), Web of Science, and Scopus databases. Articles were selected based on title and abstract evaluations, with full-text reviews performed as needed. Thirteen studies involving 44,990 participants were included in this review. RESULTS: Control rates increased from 2.8% (men) and 5.2% (women) in 1985 to 32.3% (men) and 37.4% (women) from 2015 to 2018. Women showed better blood pressure control. Specialised centres achieved higher success (48%) than general practitioners (18.4%). Diabetic patients had a lower percentage (29.1%) of patients meeting their target values (<130/80 mmHg) compared to non-diabetic patients, who had a higher percentage (60.6%) meeting their target values (<140/90 mmHg). CONCLUSION: Hypertension treatment success rate in the Czech Republic improved significantly over the last 50 years and is currently comparable to that of other European countries with similar healthcare resources. However, it still remains suboptimal and lags behind the countries with the most successful treatment outcomes (Tab. 3, Fig. 1, Ref. 37).
Kazuistika komplikovaného pacienta s diabetem 1. typu (snížená adherence k léčbě, dialyzační program, jednostranná amauróza, chabé sociální zázemí) sloužila osmi respondentům kvalitativní studie jako podklad k úvaze, zda moderní terapie pomocí hybridního uzavřeného okruhu může podobným pacientům pomoci a jak s nimi dále pracovat. Důraz na motivaci pacienta, zapojení blízkého okolí do péče, výběr vhodného přístroje, kvalitní postupná edukace, zvýšená frekvence kontrol v úvodu terapie a pravidelné hodnocení průběhu léčby byly zmiňovány jako zásadní prvky pro efektivní léčbu.
A case study of a complicated patient with type 1 diabetes (reduced adherence to treatment, dialysis programme, unilateral amaurosis, poor social background) served as a basis for eight respondents of a qualitative study to consider whether modern hybrid closed-loop therapy can help similar patients and how to work with them further. Emphasis on patient motivation, involvement of the close family in care, selection of an appropriate device, good quality step-by-step education, increased frequency of check-ups at the beginning of therapy, and regular assessment of treatment progress were mentioned as essential elements for effective treatment.
