Exokrinní pankreatická nedostatečnost se vyvíjí plynule, avšak iniciální snížení sekrece není prakticky diagnostikovatelné, pokročilejší stadia, většinou kopírující změny morfologické, lze stanovit testy, posuzujícími exokrinní pankreatickou kapacitu. Při významné devastaci pankreatu a náhradě funkčního parenchymu vazivem je přítomna steatorea a tento nález odpovídá snížení exokrinní pankreatické sekrece pod 10 % fyziologické sekrece. Testy exokrinní pankreatické sekrece nejsou stále dostatečně citlivé pro diagnostiku časných stadií postižení pankreatu, a proto se k diagnostice nehodí, navíc nález snížené exokrinní sekrece nic neříká o etiologii onemocnění, např. zánět/nádor. Nejpřesnějším testem je ekonomicky nákladný test se stimulací žlázy enterohormony, ale pro posuzování efektu terapie exokrinní nedostatečnosti jsou doporučovány testy dechové. Terapie exokrinní pankreatické nedostatečnosti spočívá v podávání léků s obsahem pankreatinu (amyláza, lipáza, peptidáza), a to nejen u osob se steatoreou anebo manifestní pankreatickou nedostatečností. Jako standard jsou doporučeny preparáty ve formě kapslí, které obsahují mikročástice 1,0–2,0 mm velké, s ochranným obalem proti inaktivaci v mikročásticích obsažených enzymů žaludeční kyselinou chlorovodíkovou. Lék má být podáván při každém jídle, tj. několikrát denně. Nejčastější chybou v léčbě pankreatickými enzymy je jejich poddávkování. Platí, že při trávicí nedostatečnosti, při tzv. hlavních jídlech, má být podáno 40 000–50 000 j lipázy, při dopoledních anebo odpoledních svačinách 25 000 j lipázy. Nejlépe je podat lék během jídla. Nedostatečná léčba a dávkování je spojena s nedostatečným trávením a vstřebáváním řady látek a s obrazem pankreatické malabsorpce.
Exocrine pancreatic insufficiency develops steadily; however, the initial reduction in secretion is practically not diagnosable. More advanced stages, which usually replicate morphological changes, can be determined with tests which asses the exocrine pancreatic capacity. Substantial damage of the pancreas and replacement of viable parenchyma with connective tissue is accompanied by the occurrence of steatorrhoea. This corresponds to a reduction in exocrine pancreatic secretion below 10% of physiological secretion. Exocrine pancreatic secretion tests are still not sufficiently sensitive for diagnosing early stages of pancreas defects and thus are not suitable for diagnostics. Furthermore, detecting reduced exocrine secretion does not provide any information about the aetiology of the disease, e.g. inflammation/tumor. The most precise test is a costly examination, including a stimulation of the gland with enterohormones; however, breath tests are usually recommended for the assessment of exocrine insufficiency therapy. Exocrine pancreatic insufficiency therapy consists of administering drugs containing pancreatin (amylase, lipase, and peptidase) to patients diagnosed with steatorrhoea, manifest pancreatic insufficiency. As standard, capsules containing microparticles of 1–2mm are recommended. They have a protective coating that prevents inactivation in the microparticles of the contained enzymes by gastric hydrochloric acid. The drug should be administered during each meal, i.e. several times a day. The most common mistake during pancreatic enzyme therapy is underdosage. The following rule applies to patients with digestive insufficiency: 40,000–50,000 UNT of lipase are to be administered during “main meals” and 25,000 UNT of lipase during morning or afternoon snacks. The drug should be taken during the meal; insufficient treatment and dosage are associated with insufficient digestion and absorption of a number of substances and also with pancreatic malabsorption.
- Klíčová slova
- pankreatická sekrece, testy pankreatické sekrece, pankreatické enzymy,
- MeSH
- cholecystokinin analýza sekrece MeSH
- duodenum enzymologie metabolismus MeSH
- enzymová substituční terapie metody MeSH
- exokrinní pankreatická insuficience * diagnóza farmakoterapie patofyziologie MeSH
- funkční testy pankreatu * metody MeSH
- lidé MeSH
- lipasa aplikace a dávkování metabolismus terapeutické užití MeSH
- pankreas enzymologie patofyziologie sekrece MeSH
- pankreatin analýza sekrece MeSH
- sekretin analýza sekrece MeSH
- steatorea etiologie metabolismus MeSH
- střevní sekrety enzymologie účinky léků MeSH
- vztah mezi dávkou a účinkem léčiva MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Cíle práce: Cílem této retrospektivní studie je zhodnotit naše zkušenosti s použitím jednobalónkového enteroskopu při diagnostické a terapeutické endoskopické retrográdní cholangiografii (ERC) u pacientů s Roux-Y hepatikojejunoanastomózou (HJA). Oproti standardní endoskopické retrográdní cholangiopankreatikografii (ERCP) je u takto výrazně pooperačně změněných anatomických poměrů provedení ERC podstatně náročnější. Soubor nemocných a metodika: Studium souboru probíhalo od ledna roku 2009 do září roku 2011. V práci bylo retrospektivně hodnoceno 14 pacientů s Roux-Y HJA, u kterých byly přítomny projevy biliární obstrukce. U těchto 14 pacientů s Roux-Y HJA bylo provedeno celkem 21 ERC, kdy byl ve všech případech použit jednobalónkový videoenteroskop Olympus SIF Q 180. Výsledky: Kanylačního úspěchu při diagnostické ERC bylo dosaženo u 11 pacientů ze 14 (79% úspěšnost diagnostické ERC). U 1 pacienta z 11 byl na ERC normální nález. U zbývajících 10 nemocných byl na ERC některý z patologických nálezů, který byl v 1 případě (cystická dilatace žlučovodu) řešen následně chirurgicky. U zbývajících 9 pacientů (4krát stenóza HJA, 2krát choledocholitiáza a 3krát současně přítomna stenóza HJA a choledocholitiáza) byla bezprostředně po diagnostické ERC zahájena endoskopická léčba, která byla úspěšná u 8 pacientů z 9 (89% úspěšnost terapeutické ERC). K provedeným endoskopickým terapeutickým výkonům patřily: balónková dilatace stenózy HJA – 9krát (u 6 pacientů), extrakce choledocholitiázy – 5krát (u 5 pacientů), zavedení biliárních plastových stentů – 5krát (u 3 pacientů), odstranění námi endoskopicky zavedených biliárních stentů – 5krát (u 3 pacientů). V našem souboru 14 pacientů se nevyskytly žádné komplikace. Závěry: ERC za použití jednobalónkového enteroskopu u pacientů s Roux-Y HJA je v důsledku odlišné pooperační anatomie podstatně obtížnější než standardní ERCP. V našem souboru pacientů jsme dosáhli 79% úspěšnosti diagnostické ERC a 89% úspěšnosti terapeutické ERC. Je třeba počítat s větším množství času na jednotlivé výkony, u kterých je navíc nezbytně nutná přítomnost anesteziologa (hluboká analgosedace). Jedná se o technicky velmi náročnou metodu, která je ale efektivní a bezpečná a významně rozšiřuje možnosti řešení biliární patologie u těchto stavů.
Aims of the study: The aim of this retrospective study was to evaluate our experience with using a single-balloon enetroscope for diagnostic and therapeutic endoscopic retrograde cholangiography (ERC) in patients with Roux-en-Y hepatico jejunal anastomosis (HJA). Due to the considerably changed anatomic circumstances after the surgery, ERC is, in comparison to the standard endoscopic retrograde cholangiopancraeaticography (ERCP), significantly more difficult to perform. Patient sample and methodology: The sample was followed upFrom January 2009 to September 2011. The study retrospectively reviewed 14 patients with Roux-en-Y HJA with symptoms of biliary obstruction. A total of 21 ERCs were performed in these 14 Roux-en-Y HJA patients using the single-balloon videoenetroscope Olympus SIF Q 180. Results: Diagnostic ERC cannulation was successful in 11 of the 14 patients (79% success rate for the diagnostic ERC). One of the 11 patients had a normal finding on the ERC. The remaining 10 patients had a pathological finding on ERC that, in one patient (cystic dilatation of bile duct), was subsequently managed surgically. Endoscopic treatment was initiated in the remaining 9 patients (HJA stenosis in 4, choledocholithiasis in 2 and concurrent HJA stenosis and choledocholithiasis in 3) immediately after the diagnostic ERC; the surgery was successful in 8 of the 9 patients (89% success rate for the therapeutic ERC). The performed endoscopic therapeutic procedures included: balloon dilatation of HJA stenosis 9 times (6 patients), choledocholithiasis extraction – 5 times (5 patients), biliary plastic stent placement – 5 times (3 patients), removal of biliary stents placed by us – 5 times (3 patients). We did not observe any complications in our sample of 14 patients. Conclusions: ERC using a single-balloon enteroscope in patients with Roux-Y HJA is significantly more difficult than the standard ERCP due to different post-surgical anatomy. In our sample of patients, we achieved 79% success rate for the diagnostic ERC and 89% success rate for the therapeutic ERC. Additional time should be allowed for the individual procedures. Furthermore, the presence of an anaesthesiologist during these operations (deep analgosedation) is essential. This is a technically very demanding technique that, however, is effective and safe and importantly extends the options available for the management of biliary pathologies in these patients.
- Klíčová slova
- endoskopická léčba,
- MeSH
- cholangiopankreatografie endoskopická retrográdní metody přístrojové vybavení MeSH
- dospělí MeSH
- ductus hepaticus communis chirurgie MeSH
- jejunum chirurgie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nemoci žlučových cest diagnóza MeSH
- Rouxova Y-anastomóza MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Pankreatický karcinom patří mezi onemocnění s neobyčejně špatnou prognózou. Důvodem je především pozdní diagnostika nemoci, protože jedinou efektivní kurativní metodou je stále chirurgická resekce a ta při diagnostice není možná. Je známo, že pětileté přežití nemoci není vyšší než 5,0 %, a stejně tak platí, že počet nových diagnóz ve světě za kalendářní rok se rovná počtu úmrtí za kalendářní rok – tj. 300 000 osob. Dosud neexistuje žádný efektivní screening pankreatického karcinomu u asymptomatických osob. Jistou nadějí se proto zdá být identifikace rizikových faktorů a jejich nositelů vzhledem k možné indukci nádorového bujení. Mezi tyto faktory patří dědičná onemocnění, jako je Peutz-Jeghersův syndrom, familiární střevní polypóza, melanoma mole, hereditární pankreatitida nebo rodinný výskyt karcinomu pankreatu. Nejen faktory genetické, ale i řada iniciálně benigních onemocnění, jako je chronická pankreatitida, diabetes mellitus anebo obezita, patří rovněž mezi rizikové faktory. V současné době mezinárodní konzorcium účastníků z 15 států připravilo tuto alternativu screeningu, jejímž cílem je aktivní identifikace nádorem pankreatu ohrožených osob, vyšetření členů jejich rodin a následná pravidelná dispenzarizace při využití především CECT a endosonografie.
Pancreatic cancer is a disease with exceptionally poor prognosis. This is mainly due to late diagnosis; surgical resection, as the only currently available curative method, cannot be performed if diagnosed late. It is known that 5-year survival does not exceed 5.0% and, similarly, the number of new diagnoses worldwide per calendar year equals the number of deaths per calendar year, i.e. 300,000 people. So far, no effective screening for pancreatic cancer is available in asymptomatic people. Therefore, identification of risk factors with respect to possible induction of cancerous growth, and their bearers, provides some hope. These factors include hereditary diseases such as Peutz-Jeghers syndrome, familial intestinal polyposis, melanoma mole, hereditary pancreatitis or family history of pancreatic cancer. In addition to the genetic factors, a number of initially benign diseases, such as chronic pancreatitis, diabetes mellitus or obesity, are also among risk factors. An international consortium of representatives from 15 countries has recently developed this screening alternative with the aim to actively identify people who are at risk of pancreatic cancer, examine their family members and provide subsequent regular follow-up using mainly the CECT and endosonography.
- Klíčová slova
- karcinom pankreatu, chronický zánět, genetická onemocnění,
- MeSH
- chronická pankreatitida * komplikace MeSH
- diabetes mellitus MeSH
- genetická predispozice k nemoci * epidemiologie genetika MeSH
- hodnocení rizik MeSH
- lidé MeSH
- nádory slinivky břišní * epidemiologie genetika patologie MeSH
- obezita MeSH
- pankreatitida * komplikace MeSH
- prospektivní studie MeSH
- rizikové faktory * MeSH
- životní styl MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Chronická pankreatitida patří mezi nemoci s mírně, ale trvale narůstající incidencí. V současné době je nejčastějším rizikovým faktorem alkohol, ale zvláště pozorně jsou sledovány nové formy tzv. nealkoholické chronické pankreatitidy, jako je pankreatitida geneticky indukovaná a autoimunitní forma nemoci. Alkohol je sice stále nejčastější příčinou nemoci, ale faktem je, že alkohol je pouze faktorem rizikovým a teprve v součinnosti s dalšími faktory, např. genetickými, nemoc indukuje. V diagnostice mají zásadní roli metody zobrazovací, neinvazivní magnetická rezonance a CT, již invazivní, ale bezpečná endosonografie a diagnosticky jen výjimečně ERCP, které je právě kvůli své invazivitě dnes metodou především terapeutickou. Kromě toho jsou využívány markery genetické – CFTR mutace, SPINK 1 a PRRS 1 gen, u autoimunitní formy stanovení především imunoglobulinu G4 a event. pankreatická biopsie. Konzervativní terapie léčí symptomy nemoci, tj. pankreatickou malabsorpci (enzymy s vysokým obsahem lipázy) a pankreatickou bolest, kdy je jako první lék volby doporučen paracetamol, později tzv. synaptická analgetika. Alternativou terapie je léčba endoskopická (drenážní výkony) a léčba chirurgická – drenáž a resekce. Chronická pankreatitida hereditární a nehereditární patří mezi významné rizikové faktory indukce pankreatického karcinomu, a proto je dispenzarizace osob s těmito nemocemi nutná.
The incidence of chronic pancreatitis grows slowly but steadily. At present, alcohol is the most frequent risk factor, although the new forms of so called non-alcoholic chronic pancreatitis, such as genetically induced pancreatitis and its autoimmune variety, are carefully watched. Alcohol consumption continues to be most closely associated with the disease, though it is no more than a risk factor and other aspects, e.g. genetic predisposition, are prerequisite to the disease development. Imaging methods play a fundamental role in diagnosing the disease; non-invasive magnetic resonance and CT, invasive but safe endosonography, and diagnostically rarely used ECRP that, because of its invasive nature, is currently predominantly used for therapeutic purposes. Genetic markers are also exploited, including CFTR mutation, SPINK 1 and PRRS 1 gene, immunoglobulin G4 in the autoimmune form of the disease as well as, alternatively, pancreatic biopsy. Disease symptoms, i.e. pancreatic malabsorption (enzymes with high lipase content) and pancreatic pain are treated conservatively, with paracetamol as the first line therapy for pain followed, if necessary, by so called synaptic analgesics. Alternatively, endoscopic techniques (drainage) or surgery (drainage and resection) are applied. Hereditary and non-hereditary chronic pancreatitis is among the risk factors for pancreatic cancer and thus patients with these diseases should be closely followed up.
- Klíčová slova
- pankreatické enzymy, TIGARO klasifikace, hereditární pankreatitida,
- MeSH
- autoimunitní pankreatitida MeSH
- chronická pankreatitida diagnóza etiologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
