Amyotrofická laterální skleróza (ALS) je neurodegenerativní onemocnění s progresivní ztrátou mozkových a míšních motoneuronů s postupnou generalizací. Léčba je převážně symptomatická s významným zapojením paliativní medicíny. Subjektivně obtěžující sialorea je způsobena narušením mechanismu polykání. V symptomatické léčbě se uplatňuje i terapeutické ozáření slinných žláz. Práce popisuje tři kazuistiky s využitím radioterapie v léčbě hypersalivace. Radioterapie může přispět ke zvýšení kvality života pacientů i jejich rodin.
Amyotrophic lateral sclerosis (ALS) is a neurodegenerative disease with progressive loss of cerebral and spinal motoneurons with involvement of all muscle groups limited by complete paralysis. Treatment is symptomatic, supported by the involvement of palliative medicine. Subjectively annoying is hypersalivation caused by overproduction of viscous saliva and disruption of the swallowing mechanism. Therapeutic irradiation of the salivary glands is a treatment possibility in symptomatic therapy. The work describes three case reports using radiotherapy in the treatment of hypersalivation. Radiotherapy can help improve the quality of life of patients and their families.
Mozkové metastázy jsou závažnou komplikací nádorového onemocnění. Postupem času se zvýšila radikalita a bezpečnost resekčních výkonů díky pokroku v zobrazovacích metodách mozku, peroperačnímu elektrofyziologickému monitorování a přístrojovému vybavení, a současně se snížila operační mortalita a morbidita. Chirurgická resekce je stále první zvažovanou terapeutickou možností. Indikuje se především u pacientů se solitární mozkovou metastázou v přístupné lokalizaci, v dobrém klinickém stavu a s příznivou prognózou. Relativně kontraindikována je v případě nekontrolovaného nádorového onemocnění, špatného klinického stavu, v případě radiosenzitivních nádorů, špatné prognózy onemocnění a přítomnosti více než tří mozkových metastáz. Je možné chirurgicky ošetřit i dvě nebo tři metastázy, což může být v ale některých aspektech diskutabilní. Stejně tak je tomu u rekurentních metastáz, kde jednoznačná obecná doporučení nejsou definována, a preferuje se individuální přístup se zohledněním řady prognostických faktorů.
Brain metastases are a serious complication of cancer. There has been an increase in the radicality and safety of resection procedures due to advances in brain imaging methods, perioperative electrophysiological monitoring and instrumentation, while reducing surgical mortality and morbidity. Surgical resection is still considered the first therapeutic option. It is indicated mainly in patients with solitary brain metastasis in an accessible location, in good clinical condition and with a favorable prognosis. It is relatively contraindicated in the case of uncontrolled cancer, poor clinical condition, in the case of radiosensitive tumors a poor prognosis and the presence of more than three brain metastases. It is possible to surgically treat two or three metastases, which may be debatable in some aspects. In a similar way it is for recurrent metastases, where unambiguous general recommendations are not defined, and an individual approach is preferred, taking into account a number of prognostic factors.
- MeSH
- lidé MeSH
- metastázy nádorů MeSH
- nádory mozku * chirurgie radioterapie sekundární MeSH
- neurochirurgické výkony MeSH
- radiochirurgie metody MeSH
- radioterapie metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Východiska: Při ozařování nemocných s implantovanými srdečními elektronickými přístroji (cardiovascular implantable electronical device - CIED) hrozí reálné riziko jejich poškození běžným provozem radioterapeutických přístrojů. O poruchách se v publikacích referuje od zavedení prvních lineárních urychlovačů v 60. letech 20. století. Principy zajištění ochrany se díky hlubším znalostem a analýzám příčin a frekvence poruch postupně vyvíjejí. Nejčastěji citovaná doporučení v Evropě jsou holandská doporučení dle Hurkmanse et al, resp. z nich vycházející německá doporučení DEGRO/DGK. V roce 2019 byla zveřejněna závěrečná zpráva Americké asociace fyziků v medicíně (American Association of Physicists in Medicine - AAPM), která je v několika zásadních přístupech odlišná, zejména co se týče akceptovatelné maximální dávky, ale i v opatřeních nutných během ozařování těchto pacientů, jako je nutnost EKG sledování pacienta v průběhu léčby. Ve světle současných poznatků AAPM taky upouští od indikací k chirurgické relokaci přístroje v případech, kdy nemohou být obecná doporučení dodržena. Cíl: Každé radioterapeutické pracoviště, které ozařuje pacienty s CIED, musí mít vypracovanou vnitřní směrnici, podle které v těchto případech postupuje. Naše práce podává ucelený přehled příčin a mechanizmů poruch implantovaných přístrojů i obou uvedených přístupů k managementu ozařování pacientů s CIED a hledá optimální řešení pro tvorbu doporučení platných v ČR.
Background: Patients with implanted cardiovascular implantable electronical devices (CIED) undergoing radiotherapy are at a significant risk of malfunction of the device caused by external beam radiotherapy. Device failures are reported in literature ever since first linear accelerators have been in operation in 1960s. The principles of safe irradiation of these patients are developing with a deeper cause analysis of failures. In Europe, the most cited are Dutch Hurkmans' or DEGRO/DGK guidelines. The American Association of Physicists in Medicine (AAPM) Task Group 203's Report released in late 2019 is different in several key approaches, especially in the question of maximal accepted dose to the device and the need of ECG monitoring during the treatment. In the light of current knowledge, the AAPM also reduces indications for surgical CIED's replacement if the recommendations can't be reached. Purpose: It is necessary for every radiotherapy department to adopt internal directive for CIEDs carrying patient's treatment. This report brings a complex overview of causes and mechanisms of CIED's malfunctions and, considering both different patient's managements, it offers assets for regional guidelines in the Czech Republic.
- MeSH
- defibrilátory implantabilní * MeSH
- kardiostimulátor * MeSH
- lidé MeSH
- radioterapie * metody MeSH
- směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Východiska: Glioblastom představuje nejčastější a zároveň nejagresivnější primární mozkový nádor dospělých. Radioterapii podstupuje naprostá většina pacientů s tímto onemocněním. Význam správného konturingu (stanovení cílových objemů) v radioterapii glioblastomů v současnosti stále stoupá. Dvěma základními přístupy ke konturování glioblastomů jsou postup "americký" dle Pracovní skupiny pro radioterapii v onkologii (Radiation Therapy Oncology Group – RTOG), tzv. RTOG contouring approach s definicí dvou cílových objemů, a postup "evropský" dle Evropské organizace pro výzkum a léčbu nádorových onemocnění (European Organisation for Research and Treatment of Cancer – EORTC), tzv. EORTC contouring approach s definicí jednoho cílového objemu. Oba přístupy v definování cílových objemů jsou považovány za standardní a v praxi se výběr konkrétního postupu liší i dle zvyklostí daného pracoviště. Významným parametrem hodnocení přístupu ke konturingu je prostorové hodnocení následných recidiv, tzv. patterns of failure (PoF). Cíl: Akademická klinická studie GlioART srovnává RTOG a EORTC přístupy v prospektivním nastavení a se zohledněním všech parametrů nutných pro validní hodnocení následných recidiv – definice recidiv, specifikace MR prokazujícího progresi, specifikace techniky plánované radioterapie, molekulárně biologické charakteristiky glioblastomů, rozsah resekce a lokalizace původního glioblastomu. Cílem tohoto textu je představit zmiňovanou studii GlioART a diskutovat přidružená témata spojená s definováním cílových objemů radioterapie. Závěr: Výsledky akademické studie GlioART mohou definovat doporučení ovlivňující každodenní praxi v radioterapii glioblastomů.
Background: Glioblastoma represents the most common and the most aggressive primary brain tumor in adults. Radiotherapy is indicated in almost all patients suffering with this disease. The importance of valid contouring (target volume definition) in radiotherapy of glioblastomas is currently increasing. The two basic contouring approaches in glioblastoma are the "American" approach of the Radiation Therapy Oncology Group (RTOG contouring approach defining two target volumes) and the "European" approach of the European Organization for Research and Treatment of Cancer (EORTC contouring approach with one target volume). Both mentioned approaches are considered standard of radiotherapy care. In daily radiotherapy practice, a specific contouring procedure is often chosen also according to the convention and tradition of the pertinent workplace. An important parameter in assessing the approach to contouring in radiotherapy is the evaluation of patterns of failure (PoF, spatial evaluation of subsequent relapses). Purpose: The GlioART, academic investigator initiated clinical study, compares the RTOG and EORTC approaches in a prospective setup, taking into account all parameters necessary for valid evaluation of progressions – definition of relapses, MR specification demonstrating progression, planned radiotherapy technique, glioblastoma molecular biological characteristics, resection extent and localization of the original glioblastoma. The aim of this paper is to present the GlioART study and to discuss the associated topics associated with defining the target volumes in radiotherapy.Conclusion: The results of the GlioART trial may define recommendations influencing daily clinical practice in glioblastoma radiotherapy.
Východiska: Stav výživy hraje u onkologických pacientů významnou roli. Ovlivňuje průběh onemocnění i toleranci a účinnost onkologické léčby. Významná část onkologických onemocnění vede k anorexii a hmotnostnímu úbytku. Proto je nutné provádět u všech onkologických pacientů nutriční screening a při zjištění rizika malnutrice konzultovat nutričního specialistu ke stanovení opatření ke zlepšení stavu výživy. Pacient je poučen o vhodnosti jednotlivých potravin. Je možno zařadit sipping – popíjení nutričně vyvážených farmaceutických přípravků mezi jídly. Pokud pacient nemůže polykat, je nutné přistoupit k enterální výživě cestou gastrostomie nebo jejunostomie, které jsou zavedeny před onkologickou léčbou. Pokud je narušeno vstřebávání živin ze střeva, je nutná parenterální výživa centrálním žilním katetrem nebo portem pro žilní vstup. Cíl: Cílený screening stavu výživy pacientů léčených pro maligní onemocnění a zajištění dostatečné výživy je nutnou součástí komplexní onkologické léčby. Závěr: V práci jsou uvedeny základy nutrice pro radiační onkologii.
Background: Nutritional status plays an important role in cancer patients. It affects the progression of the disease as well as the tolerance and effectiveness of the treatment. A significant proportion of oncological diseases leads to anorexia and weight loss. Therefore, it is essential to perform nutritional screening in all cancer patients. Consequently, if a risk of malnutrition is identified, a nutrition specialist is to be consulted to implement measures in order to improve the nutritional status of the patient. The patient is advised on the suitability of specific foods. It is possible to introduce sip feeding of nutritionally balanced pharmaceutical products between meals. If the patient is unable to swallow, it is essential to proceed with enteral nutrition by gastrostomy or jejunostomy which are introduced prior to the oncological treatment. In case of disrupted intestinal absorption, parenteral nutrition via a central venous catheter or a venous access port is required. Purpose: Nutritional screening is an important part in all cancer patiens to ascertain adequate nutrition during and after treatment. Conclusion: The review includes the most important basics of nutrition for radiation oncologists.
- Klíčová slova
- nádorová kachexie,
- MeSH
- enterální výživa metody MeSH
- fyziologie výživy MeSH
- kachexie * terapie MeSH
- lidé MeSH
- nádory dietoterapie radioterapie MeSH
- nechutenství terapie MeSH
- nutriční terapie metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Východiska: Operace je v současnosti stále jediným spolehlivě kurativním postupem u nádorů konečníku všech stadií. Časná stadia postihující maximálně submukózu mohou být efektivně a šetrně řešena lokálními chirurgickými postupy, bez nutnosti onkologické léčby. Většina pacientů má ale hlouběji invadující nádory, které vyžadují radikální transabdominální operaci. Velká část těchto nádorů je lokálně pokročilých, které potřebují komplexní řešení spočívající v kombinaci chirurgie, radioterapie a chemoterapie. Chirurgická a onkologická léčba těchto pacientů se liší v závislosti na stadiu a lokalizaci nádoru v konečníku. Hlavním cílem radioterapie je snížení rizika lokálních recidiv. Navzdory znatelným pokrokům v léčbě těchto pacientů zůstává nevyjasněno několik otázek. Hlavními předmětem diskuzí jsou v současnosti optimální způsob radioterapie, posloupnost léčebných modalit, dále pak chirurgický přístup k pacientům, kteří dosáhnou klinické kompletní odpovědí po neoadjuvantní léčbě. Kromě samotného onkologického výsledku je dnes považována za významný faktor pro hodnocení léčebného úspěchu kvalita života. Radioterapie nemá stejný přínos pro všechny pacienty s pokročilým tumorem rekta, navíc je třeba brát v úvahu její nežádoucí efekty, zejména pozdní. Dle současných doporučení v některých případech, zvláště u tumorů horního rekta, lze tedy radioterapii vynechat. Největším problém jsou nádory v dolní třetině konečníku. Představují hlavní terapeutickou výzvu, pokud jde o lokální kontrolu a zachování análního svěrače. Cíl: Cílem sdělení je shrnout základní poznatky o radioterapii karcinomu rekta, relevantní výsledky z klinických studií a poukázat na některé sporné nebo nevyjasněné otázky.
Background: Currently, surgery is still the only reliable curative procedure at all stages of rectal cancer. Its early stage involving the submucosa may be most effectively managed by local and gentle surgical procedures, without oncology therapy. However, most patients have deeper invading tumors that require radical transabdominal surgery. A large part of these tumors are locally advanced; they need a comprehensive solution consisting of a combination of surgery, radiotherapy and chemotherapy. The surgical and oncology treatment of these patients depends on the stage and location of the rectal tumor. The main goal of radiotherapy is to reduce the risk of local recurrences. Despite evident advances in the treatment, several issues remain unclear. The main subject of discussion is currently the best method of radiotherapy, the sequence of treatment modalities, as well as surgical approach to patients who achieve a clinical complete response after neoadjuvant treatment. The quality of life is considered to be a significant factor in assessing the therapeutic success in addition to the oncological outcome. Radiotherapy does not have the same benefit for all patients with advanced rectal cancer; in addition, it is necessary to take account of its adverse effects, especially late ones. According to current recommendations, radiotherapy may be omitted in some cases, particularly in upper rectal tumors. The tumors in the lower third of the rectum are a difficult issue. This is the main therapeutic challenge in terms of local control and preservation of the anal sphincter. Purpose: The aim of this paper is to summarize the basic knowledge about radiotherapy of rectal cancer and relevant results of clinical trials and to highlight some controversial or unresolved issues.
- MeSH
- chemoradioterapie metody MeSH
- lidé MeSH
- nádory rekta * chirurgie radioterapie MeSH
- radioterapie metody MeSH
- recidiva MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Východiska: Radioterapie se považuje za potencionální karcinogenní faktor, nicméně pacient s vyléčeným nádorem má min. 14% riziko vzniku dalšího nádoru bez ohledu na předcházející protinádorovou systémovou terapii nebo radioterapii. Na zvýšeném riziku vzniku sekundárních zhoubných nádorů mají svůj podíl protinádorová systémová léčba, radioterapie a samozřejmě i genetické predispozice; to je nepochybné. I nižší věk nemocného má vliv na zvýšení rizika vzniku radiačně indukovaných nádorů. S moderní účinnou protinádorovou léčbou lze předpokládat další prodloužení přežívání nemocných s malignitami, a tedy vyšší výskyt sekundárních nádorů. Empiricky lze konstatovat, že řada publikovaných prací, které popisují vznik sekundárních nádorů po léčbě zářením, nevychází z definice sekundárního nádoru podle Cahanových kritérií (především: sekundární nádor se musí vyskytovat v ozařovaném poli, histologicky se jedná o jiný druh nádoru a minimální doba latence má být delší než 4 roky). Cíl: V práci je uveden přehled retrospektivních studií na téma sekundárních nádorů, dále přehled častých sekundárních malignit, jejich možná příčina se zaměřením na radioterapii a možnosti snížení rizika radiačně indukovaných malignit za použití moderních technik radioterapie, použití nižších energií a redukce ozařovaných objemů. Závěr: Riziko radiačně indukovaných nádorů je často v reklamě a na sociálních sítích z komerčních důvodů zbytečně nadhodnoceno.
- Klíčová slova
- radiačně indukované nádory,
- MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lidé MeSH
- radioterapie metody MeSH
- sekundární malignity * radioterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Východiska: Cílem této retrospektivní studie je zhodnotit na neselektované skupině pacientů z reálné klinické praxe efektivitu a toxicitu extrakraniální stereotaktické radioterapie v léčbě oligometastatického postižení lymfatických uzlin lokalizovaných v mediastinu, retroperitoneu a pánvi. Materiál a metody: Z celkového počtu 50 pacientů léčených v letech 2011–2017 bylo 29 mužů a 21 žen, průměrný věk byl 62 let (medián 66 let, rozmezí 25–81 let). Pacienti byli ozařováni nejčastěji v pěti frakcích; dávka byla volena podle dávkově-objemových histogramů rizikových orgánů v okolí plánovacího cílového objemu. Primárním cílem bylo zhodnocení lo-kální kontroly (local control – LC), doby bez progrese onemocnění (progression-free survival – PFS), doby do vícečetné diseminace neumožňující využití lokálních metod léčby (freedom from widepread dissemination – FFWD) a celkového přežití (overall survival – OS). Rovněž byla zhodnocena akutní a pozdní toxicita léčby. Výsledky: Medián bio logického ekvivalentu dávky při / = 10 (BED10) byl 54 Gy (rozmezí 48–80 Gy). Medián doby sledování byl 40,4 měsíce. LC v 1 roce od ozáření byla 90 %, 3letá 75 %. Mediánu doby do lokální progrese nebylo zatím dosaženo. Pacienti ozáření vyšší dávkou měli signifikantně lepší LC onemocnění než pacienti ozáření dávkou nižší; hranicí byl medián aplikovaných dávek (tj. BED10 = 54 Gy). Lokalizace patologických uzlin na LC signifikantní vliv neměla. Medián PFS byl 8,2 měsíce (95% CI 7,4–11,6 měsíce). Jednoleté PFS bylo 38,5 % a 3leté 17 %. Medián OS byl 37,3 měsíce (95% CI 23,2–51,4 měsíce). Jednoleté OS bylo 83 % a 3leté OS bylo 51 %. Medián FFWD byl 13,6 měsíce (s rozmezím 8,7–18,5 měsíce). Jednoletá FFWD byla 55 % a 3letá FFWD 24 %. Žádný z těchto parametrů (PFS, OS, FFWD) nebyl závislý na aplikované dávce ani na lokalizaci metastáz. Nebyla zaznamenána žádná toxicita III. a IV. stupně. Závěr: Naše studie prokázala, že cílená stereotaktická radioterapie je v případě oligometastatického postižení lymfatických uzlin minimálně toxickou a vysoce efektivní lokální metodou léčby. Je schopna s minimálním úsilím pacienta oddálit indikaci cytotoxické chemoterapie a tím event. zlepšit kvalitu života pacientů. Necelá pětina takto léčených pacientů přežívá bez známek onemocnění dlouhodobě. Identifikace pacientů, kteří mají z této léčby největší prospěch, správné načasování extrakraniální stereotaktické radioterapie v léčebné strategii, popř. velikost dávky by se měly stát předmětem dalších studií.
Background: The aim of this retrospective study is to evaluate the efficacy and toxicity of extracranial stereotactic radiotherapy for the treatment of oligometastatic lymph node involvement in the mediastinum, retroperitoneum, and pelvis in a consecutive group of patients from real clinical practice. Material and methods: Of a total of 50 patients treated between 2011 and 2017, 29 were men and 21 were women, and the mean age was 62 years (median 66 years, range 25–81 years). Patients were most often irradiated in five fractions; the dose was selected according to dose-volume histograms of organs-at-risk in proximity to the planning target volume. The primary objectives were local control (LC), progression-free survival (PFS), time to multiple dissemination not allowing the use of local treatment methods (freedom from widepread dissemination – FFWD), and overall survival (OS). Acute and delayed toxicity were evaluated as well. Results: The median dose equivalent at α/β = 10 (BED10) was 54 Gy (range 48–80 Gy). The median follow-up period was 40.4 months. LC after irradiation was 90% in 1 year and 75% in 3 years. Median time to local progression was not achieved. Patients irradiated with a high dose had significantly better LC than patients irradiated with a low dose; the cut-off was the median of the applied dose (ie BED10 = 54 Gy). Pathological node localization had no significant effect on LC. The median PFS was 8.2 months (95% CI 7.4–11.6 months). PFS in 1 year was 38.5% and 17% in 3 years. The median OS was 37.3 months (95% CI 23.2–51.4 months).One-year OS was 83% and 3-year OS was 51%. The median FFWD was 13.6 months (range 8.7–18.5 months). The one-year FFWD was 55% and the 3-year FFWD was 24%. None of these parameters (PFS, OS, FFWD) was dose or localization dependent. No grade III or IV toxicity was reported. Conclusion: Our study shows that targeted stereotactic radiotherapy is a very effective low toxic treatment for oligometastatic lymph node involvement. It can delay cytotoxic chemotherapy and thus improve/maintain the quality of life of patients. Approximately one fifth of patients treated with extracranial stereotactic radiotherapy for oligometastatic lymph node involvement survived without signs of disease for prolonged periods. Future studies should aim at identifying patients who would benefit most from this treatment, adjusting the timing of extracranial stereotactic radiotherapy depending on the treatment strategy, and optimizing the dose prescription.
- Klíčová slova
- extrakraniální stereotaktická readioterapie, oligometastázy,
- MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- lymfatické metastázy * radioterapie MeSH
- radiochirurgie metody MeSH
- radioterapie metody MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Cíl: Retrospektivní hodnocení neselektované kohorty dospělých pacientů s intrinsickými mozovými nádory operovaných v Ústí nad Labem v letech 2015 -2017 se zaměřením na hodnocení pooperační morbidity. Soubor a metodika: Mezi základní hodnocené proměnné patřily neurologická morbidita, vytvoření likvorového depa nebo délka hospitalizace. V podskupině pacientů s vysokostupňovými gliomy byly dále také hodnoceny parametry organizace další onkologické terapie, jako je čekací doba do zahájení radioterapie, a dále parametry celkového přežití. Výsledky: Celkem bylo provedeno 270 operací (průměrný věk 60 let, 59 % mužů). Operace nově diagnostikovaných glioblastomů (GBM) představovaly 37,4 %, metastáz 32,6 %. Těžká neurologická morbidita byla u 18 pacientů (6,7 %). Likvorové depo bylo diagnostikováno u 13 % pacientů. Průměrná délka hospitalizace byla 6,6 dne. Plnou onkologickou léčbu absolvovalo 30 % pacientů. Medián do zahájení radioterapie byl 46 dnů po operaci (bez vlivu na přežití). Medián celkového přežití pacientů s GBM byl 8,8 měsíců (95% CI 2,2- 3,4). Signifikantně delší celkové přežití měli pacienti schopní podstoupit léčení Stuppovým režimem (22,6 vs. 4,3 měsíce, p < 0,001), po resekci vs. biopsii (12,4 vs. 4měsíce, p < 0,001) a pacienti ≤ 60 let (19,4 vs. 5,1 měsíce, p < 0,001). Závěr: V našem souboru neuroonkologických pacientů jsme pozorovali celkově nízkou pooperační morbiditu. Autoevaluace vlastních výsledků je nedílnou součástí komplexní neurochirurgické péče.
Aim: Retrospective evaluation of a consecutive cohort of adult intrinsic brain tumor patients operated in Ústí nad Labem (Czech Republic) from 2015 to 2017 focusing on the assessment of postoperative morbidity. Patients and Methods: Basic evaluated variables included neurological morbidity, subgaleal cerebrospinal fluid collection or duration of hospitalization. In the subgroup of patients with high-grade gliomas, the parameters of the organization of subsequent oncological care, such as the waiting time until the start of radiotherapy were evaluated, together with overall survival estimations. Results: A total of 270 surgeries were performed (average age 60 years, 59% men). Newly diagnosed glioblastomas (GBM) represented 37.4% of the surgeries, while metastases were 32.6% of the total. Severe neurological morbidity was observed in 18 patients (6.7%). Subgaleal cerebrospinal fluid collection was diagnosed in 13% of patients. The average length of hospitalization was 6.6 days. About 30% of patients underwent complete oncological treatment. The median waiting time for radiotherapy was 46 days after surgery (no effect on overall survival). The median overall survival of patients with GBM was 8.8 months (95% CI 2.2 - 13.4). Significantly longer overall survival was observed in patients who were able to undergo treatment according to the Stupp regimen (22.6 vs. 4.3 months, P < 0.001), those after resection vs. biopsy (12.4 vs. 4 months, P < 0.001) and younger patiens ≤ 60 years (19.4 vs. 5.1 months, P < 0.001). Conclusion: We observed overall low postoperative morbidity in our cohort of neurooncology patients. Self-evaluation of results is an integral part of complex neurosurgical care.
