PURPOSE: To demonstrate advantages of spectral dual-layer computed tomography (CT) in diagnosing pulmonary embolism (PE). To compare D-dimer values in patients with PE and concomitant COVID-19 pneumonia to those in patients without PE and COVID-19 pneumonia. To compare D-dimer values in cases of minor versus extensive PE. METHODS: A monocentric retrospective study of 1500 CT pulmonary angiographies (CTPAs). Three groups of 500 consecutive examinations: 1) using conventional multidetector CT (CTC), 2) using spectral dual-layer CT (CTS), and 3) of COVID-19 pneumonia patients using spectral dual-layer CT (COV). Only patients with known D-dimer levels were enrolled in the study. RESULTS: Prevalence of inconclusive PE findings differed significantly between CTS and CTC (0.8 % vs. 5.4 %, p < 0.001). In all groups, D-dimer levels were significantly higher in PE positive patients than in patients without PE (CTC, 8.04 vs. 3.05 mg/L; CTS, 6.92 vs. 2.57 mg/L; COV, 10.26 vs. 2.72 mg/L, p < 0.001). There were also statistically significant differences in D-dimer values between minor and extensive PE in the groups negative for COVID-19 (CTC, 5.16 vs. 8.98 mg/L; CTS 3.52 vs. 9.27 mg/L, p < 0.001). The lowest recorded D-dimer value for proven PE in patients with COVID-19 pneumonia was 1.19 mg/L. CONCLUSION: CTPAs using spectral dual-layer CT reduce the number of inconclusive PE findings. Plasma D-dimer concentration increases with extent of PE. Cut-off value of D-dimer with 100 % sensitivity for patients with COVID-19 pneumonia could be doubled to 1.0 mg/L. This threshold would have saved 110 (22 %) examinations in our cohort.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Transarteriální chemoembolizace (TACE) je jednou ze základních metod endovaskulární léčby nádorů. Je využívána především u hy-pervaskularizovaných nádorů jater, které jsou na rozdíl od normálního jaterního parenchymu dominantně zásobené arteriální krví. TACE využívá kombinace ischemizace nádorového ložiska a vysoké lokální koncentrace současně podávaného chemoterapeutika. Nejstarším agens vhodným k chemoembolizace je lipiodol, až v posledních 25 letech se objevily částice vázající a uvolňující chemoterapeutikum a degradabilní částice. Jednotlivé částice se liší především velikostí, způsobem vazby chemoterapeutika a degradabilitou. Na trhu je k dispozici několik druhů částic vhodných k chemoembolizaci, dosud ale není jednoznačně prokázána vyšší efektivita některého typu částic. V závislosti na velikosti nádoru, selektivitě přístupu a stavu pacienta ale může úspěšnost a nežádoucí účinky léčby ovlivnit volba správné velikosti částic a použití permanentních nebo degradabilních částic, přičemž degradabilní částice je možné použít i neselektivně a u pacientů s rizikovými faktory.
Transarterial chemoembolization (TACE) is one of the basic methods of endovascular treatment of cancer. It is mainly used in hypervascularized liver tumors, which are predominantly supplied with arterial blood in contrast to normal liver parenchyma. TACE uses a combination of ischemia of the tumor and high local concentration of the simultaneously administered chemotherapeutic agent. The oldest agent suitable for chemoembolization is lipiodol. In the last 25 years emerged drug eluting particles and degradable particles. Individual particles differ mainly in size, binding of the chemotherapeutic agent and degradability. Several types of particles suitable for chemoembolization are available on the market, but the superior efficacy of any type of particle has not yet been clearly demonstrated. However, depending on the size of the tumour, the selectivity of the arterial approach and the patient ́s condition, the choice of the correct particle size and the choice of permanent or degradable particles may influence the success and side effects of treatment, while degradable particles can also be used non-selectively and in patients with risk factors.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Image-guided radiofrequency ablation (RFA) is used to treat focal tumors in the liver and other organs. Despite potential advantages over surgery, hepatic RFA can promote local and distant tumor growth by activating pro-tumorigenic growth factor and cytokines. Thus, strategies to identify and suppress pro-oncogenic effects of RFA are urgently required to further improve the therapeutic effect. Here, the proliferative effect of plasma of Hepatocellular carcinoma or colorectal carcinoma patients 90 min post-RFA was tested on HCC cell lines, demonstrating significant cellular proliferation compared to baseline plasma. Multiplex ELISA screening demonstrated increased plasma pro-tumorigenic growth factors and cytokines including the FGF protein family which uniquely and selectively activated HepG2. Primary mouse and immortalized human hepatocytes were then subjected to moderate hyperthermia in-vitro, mimicking thermal stress induced during ablation in the peri-ablational normal tissue. Resultant culture medium induced proliferation of multiple cancer cell lines. Subsequent non-biased protein array revealed that these hepatocytes subjected to moderate hyperthermia also excrete a similar wide spectrum of growth factors. Recombinant FGF-2 activated multiple cell lines. FGFR inhibitor significantly reduced liver tumor load post-RFA in MDR2-KO inflammation-induced HCC mouse model. Thus, Liver RFA can induce tumorigenesis via the FGF signaling pathway, and its inhibition suppresses HCC development.
- MeSH
- cytokiny MeSH
- fibroblastové růstové faktory MeSH
- hepatocelulární karcinom * patologie MeSH
- indukovaná hypertermie * MeSH
- karcinogeneze MeSH
- katetrizační ablace * MeSH
- lidé MeSH
- myši MeSH
- nádory jater * patologie MeSH
- radiofrekvenční ablace * škodlivé účinky MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- myši MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
- Research Support, N.I.H., Extramural MeSH
Úvod: Pandemie covidu-19 měla významný dopad na zdravotní péči. Zahraniční práce poukazují na možný negativní vliv infekce covidu-19 na vznik a tíži akutní pankreatitidy. Cílem práce je analýza vlivu pandemie covidu-19 na epidemiologii, terapii a prognózu akutní pankreatitidy na populační úrovni. Metody: Srovnání parametrů hospitalizací pro akutní pankreatitidu, poskytnuté péče a výsledků léčby v době pandemie (roky 2020 a 2021) s předchozími lety (2010–2019) s využitím dat Národního registru hrazených zdravotních služeb. Výsledky: Incidence v době pandemie se signifikantně nelišila od předchozího období: 67 vs. 63 na 100 000 obyvatel. Hospitalizace pro akutní pankreatitidu v jednotlivých měsících let 2020 a 2021 nijak nekorelovaly s počty pacientů pozitivních na covid-19. Celková mortalita na akutní pankreatitidu před pandemií a při ní byla prakticky stejná 3,8 a 3,9 %. V celém hodnoceném období let 2010–2021 byl pozorován trend k poklesu počtu chirurgicky řešených pacientů, pozvolný pokles počtu ERCP a vzestup endoskopických drenáží. Hrubá mortalita pacientů hospitalizovaných pro covid-19 a současně akutní pankreatitidu byla 14,2 % a tito nemocní byli operováni v 4,7 %. Závěr: Dle pilotních populačních dat neměla pandemie covidu-19 dopad na incidenci akutní pankreatitidy v České republice. Závažnější průběh a prognóza onemocnění souvisely s časově blízkou pozitivitou covidu-19. Častější indikace chirurgické i jiné intervence pro akutní pankreatitidu u osob pozitivních na covid-19 mohla souviset s narušením standardní kvality a dostupnosti péče.
Introduction: The COVID-19 pandemic had a significant impact on health care. Previous studies point to a possible negative impact of COVID-19 infection on the development and severity of acute pancreatitis. The aim of this study is to analyze the impact of the COVID-19 pandemic on the epidemiology, treatment and prognosis of acute pancreatitis at the population level. Methods: Using data from the National Registry of Reimbursed Health Services (NRRHS) parameters of hospital admissions for acute pancreatitis, the provided health care and treatment outcomes in the pandemic period (2020 and 2021) with previous years (2010–2019) were compared. Results: The incidence during the pandemic was not significantly different from the previous period: 67 vs. 63 per 100,000 population. Hospitalizations for acute pancreatitis in each month of 2020 and 2021 did not correlate with the number of COVID-19 positive patients. The overall mortality rates for acute pancreatitis before and during the pandemic were almost identical – at 3.8% and 3.9%, respectively. There was a trend towards a decrease in the number of surgical procedures, a gradual decrease in ERCPs and an increase in endoscopic drainages throughout the 2010–2021 period. The crude mortality rate of patients hospitalized for COVID-19 and concomitant acute pancreatitis was 14.2% and these patients were operated in 4.7%. Conclusions: Based on pilot population data, the COVID-19 pandemic did not have an impact on the incidence of acute pancreatitis in the Czech Republic. A more severe course and prognosis of the disease was associated with near-term COVID-19 positivity. More frequent indication of surgical and other interventions for acute pancreatitis in COVID-19 positive individuals may have been related to the disruption of standard quality and availability of care.
- Klíčová slova
- studie PANACOTA,
- MeSH
- COVID-19 * MeSH
- incidence MeSH
- lidé MeSH
- pandemie MeSH
- pankreatitida * epidemiologie komplikace terapie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Developmental cysts are pathological epithelial-lined cavities arising in various organs as a result of systemic or hereditary diseases. Molecular mechanisms involved in the formation of developmental odontogenic cysts (OCs) are not fully understood yet; the cystogenesis of renal cysts originating from the autosomal dominant polycystic kidney disease (ADPKD) has been, however, explored in much greater detail. This narrative review aimed i) to summarize molecular and cellular processes involved in the formation and growth of developmental OCs, especially dentigerous cysts (DCs) and odontogenic keratocysts (OKCs), ii) to find if there are any similarities in their cystogenesis to ADPKD cysts, and, based on that, iii) to suggest potential factors, candidate molecules, and mechanisms that could be involved in the DC formation, thus proposing further research directions. Here we suggest a possible association of developmental OCs with primary cilia disruption and with hypoxia, which have been previously linked with cyst formation in ADPKD patients. This is illustrated on the imagery of tissues from an ADPKD patient (renal cyst) and from developmental OCs, supporting the similarities in cell proliferation, apoptosis, and primary cilia distribution in DC/OKC/ADPKD tissues. Based on all that, we propose a novel hypothesis of OCs formation suggesting a crucial role of mutations associated with the signaling pathways of primary cilia (in particular, Sonic Hedgehog). These can lead to excessive proliferation and formation of cell agglomerates, which is followed by hypoxia-driven apoptosis in the centers of such agglomerates (controlled by molecules such as Hypoxia-inducible factor-1 alpha), leading to cavity formation and, finally, the OCs development. Based on this, we propose future perspectives in the investigation of OC pathogenesis.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
- MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- lidé MeSH
- nádory slinivky břišní * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Východiska: Radiologické onkologické intervenční výkony patří mezi důležité metody terapie hepatocelulárního karcinomu. V časných stadiích lze vedle chirurgických postupů využít termální ablační metody. Při středně pokročilém onemocnění hrají významnou roli metody založené na transarteriálním přístupu, zejména transarteriální chemoembolizace. Úspěšnost intervenčních zákroků závisí nejen na biologické povaze a velikosti nádoru, na technickém provedení a reakci organizmu na léčbu, ale také na molekulárních změnách spojených s těmito procedurami. Kromě klasických prediktivních a prognostických faktorů, mezi které se řadí věk, komorbidity pacienta, Child-Pugh skóre, vlastnosti tumoru, přítomnost velkých cév v okolí a trombóza portální žíly, se ve studiích stále častěji zmiňují prognostické a prediktivní faktory molekulární a také sérové biomarkery. Rutinně užívaným prognostickým biomarkerem je v současnosti pouze a-fetoprotein. Přesto se objevují studie poukazující na nové sérové biomarkery, které mají potenciál v budoucnu pomoci ke stanovení prognózy onemocnění a predikci úspěšnosti terapie klasickým markerům a zobrazovacím metodám. Mezi tyto biomarkery se nejčastěji řadí g-glutamyltranspeptidáza, des- g-karboxyprotrombin, některé typy mikroRNA, zánětlivé a hypoxické látky, jejichž sérové hladiny jsou ovlivněny samotnými intervenčními výkony. Hodnocení těchto molekul by mohlo vést k optimalizaci lékařské intervence (volby metody terapie, načasování léčby) nebo změně managementu sledování pacientů po intervenčních výkonech. Ačkoli několik biomarkerů ukázalo slibné výsledky, většina sérových biomarkerů stále vyžaduje ověření ve velkých studiích fáze III. Cíl: Cílem této práce je podat ucelený přehled klasických a molekulárních biomarkerů, které by potenciálně mohly pomoci v prognostické stratifikaci pacienta a umožnit tak lépe predikovat úspěšnost a efekt radiologických intervenčních metod.
Background: Hepatocellular carcinoma is the most common malignant liver tumor in adults and thermal ablation and transarterial embolization are important methods of therapy. Thermal ablation can be used in early stages. Methods based on the transarterial approach, especially transarterial chemoembolization, play an important role in intermediate stage diseases. The success of procedures depends not only on the biological nature and the size of the tumor, on the technical design of the procedure and on the patient‘s response to treatment, but also on the molecular changes associated with these procedures. In addition to classic predictive and prognostic factors including age, patient comorbidities, Child-Pugh score, tumor characteristics, presence of large surrounding vessels, and portal vein thrombosis, molecular prognostic and predictive factors (serum biomarkers) are often mentioned in studies. Currently, only a-fetoprotein is routinely used as a prognostic biomarker; however, there are studies referring to new serum biomarkers that can potentially help to classical markers and imaging methods to determine the cancer prognosis and predict the success of therapy. These biomarkers most often include g-glutamyltranspeptidase, des- g-carboxyprothrombin, some types of microRNAs, inflammatory and hypoxic substances, whose serum levels are changed by the intervention therapies. Evaluation of these molecules could lead to the optimization of the medical intervention (choice of therapy method, timing of treatment) or change the management of patient follow-up after interventions. Although several biomarkers have shown promising results, most serum biomarkers still require validation in phase III studies. Purpose: The aim of this work is to present a comprehensive overview of classical and molecular biomarkers that could potentially help in the prognostic stratification of patients and better predict the success and effect of radiological intervention methods.
- Klíčová slova
- transarteriální chemoembolizace, termální ablace,
- MeSH
- chemoembolizace metody MeSH
- hepatocelulární karcinom * chirurgie diagnóza MeSH
- lidé MeSH
- nádorové biomarkery MeSH
- prognóza MeSH
- radioterapie škodlivé účinky MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
