- Klíčová slova
- Askina Barrier Film,
- MeSH
- chirurgické stomie MeSH
- lidé MeSH
- ošetřovatelská péče metody MeSH
- péče o kůži metody ošetřování MeSH
- roztoky terapeutické užití MeSH
- zavedení chirurgických vývodů ošetřování MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Onemocnění nazvané eponymicky v odborné lékařské literatuře Whippleova nemoc (Whipple?s disease ? WD) popsal zevrubně v roce 1907 americký lékař - patolog dr. George Hoyot Whipple (1878-1976) a označil je prozatímním názvem ?intestinální lipodystrofie?. Podle literatury je WD vzácná, ale přesná incidence nebyla zatím stanovena. Připouští se familiární výskyt předpokládající imunogenetický základ v její patogenezi. Výskyt WD je pozorován převážně u mužů středního věku (průměrný věk 55 let), výjimečně pak v dětském věku ? u mužů a žen v poměru 3?6 : 1. Těžištěm klinického nálezu je symptomatologie v oblasti GIT, vzácněji pak extraintestinální. Klinická symptomatologie zahrnuje: abdominální bolesti spojené s trvalými průjmy (steatorea), projevy malabsorpčního rázu s úbytkem váhy, horečky, polyartritické obtíže, zvětšení lymfatických uzlin a u části pacientů hyperpigmentaci kůže. V laboratorních nálezech je zejména patrna anémie, hypoalbuminemie (snížení IgA). Vzácnější extraintestinální projevy nemoci mají s různorodou symptomatologií: kardiální léze, cerebrální léze, oční příznaky, výrazné až tumoriformní zvětšení lymfatických uzlin, léze v hemopoetickém systému. Klinický průběh WD má progredientní, případně remitující ráz a bez léčby končí smrtí nemocného Průběh a prognóza WD jsou výrazně pozitivně (až v 90 % případů) ovlivněny dlouhodobou léčbou antibiotiky, a to především kombinací tetracyklinů (doxycyklin) a kortikoidů (dexametazon); v případě cerebrální léze chloramfenikol. Z hlediska patologie WD se jedná o multisystémové infekční onemocnění (Tropheryma whipplei) týkající se především GIT, případně různých extraintestinálních lokalit. Vzhledem ke známé variabilitě klinických projevů WD nebyl zatím ustaven její klinickodiagnostický standard. Diferenciální diagnostika zahrnuje různá multisystémová onemocnění, v prvé řadě maligní lymfomy (zejména Hodgkinovu chorobu). Z patogenetického hlediska lze předpokládat buď defekt určitého cytokinu (ev. TNF?) aktivujícího makrofágy k fagocytóze, nebo při jeho normální tvorbě poruchu či defekt příslušného receptoru v buněčné membráně makrofágů. Identifikace ?Whippleovy bakterie? ? Tropheryma whipplei ? jakožto gen. nov. et sp. nov. se zdařila na základě moderních molekulárně biologických výzkumných metodických postupů. Její kultivace umožnila nejen získávání specifické protilátky, ale i detailní poznání jejího genomu (PCR, sekvencování 16S rRNA).
Cíl. Zhodnotit možnost léčby endotension po implantaci stentgrafu pro aneuryzma abdominální aorty (AAA) perkutánní translumbální punkcí vaku aneuryzmatu s aspirací jeho obsahu. Metoda. Od dubna 1996 do března 2008 bylo na našem pracovišti léčeno 214 pacientů s AAA stentgrafem. Z toho bylo 145 nemocných sledováno alespoň rok po léčbě, 25 méně než jeden rok a 45 pacientů zemřelo nebo vypadlo z evidence. U 14 nemocných došlo po implantaci stentgrafu ke zvětšení vaku aneuryzmatu, z toho u 3 pacientů byla diagnostikovaná endotension (zvětšení vaku aneuryzmatu bez známek endoleaku). Jednalo se o 3 muže ve věku 58, 70 a 70 let. Výsledky. U nemocných s diagnostikovanou endotension došlo ke zvětšení vaku výdutě po implantaci bifurkačního stentgrafu za 2, 5 a 7 let. U všech nemocných byla provedena translumbální punkce vaku a aspirován jeho obsah. Jednalo se o transudát a kultivace byla negativní. Po punkci se u všech nemocných zastavil růst vaku a došlo k jeho zmenšení. Závěr. Perkutánní translumbální punkce vaku aneuryzmatu s aspirací obsahu by mohla být jednoduchá a efektivní metoda léčby u endotension. Je ale potřeba většího souboru nemocných a dlouhodobého sledování.
Aim. To evaluate treatment option of endotension afer stentgraf implantation for abdominal aortic aneurysm (AAA) by percutaneous translumbal puncture of aortic aneurysm sac with aspiration of its contents. Method. A total of 214 patients with AAA underwent endovascular treatment from April 1996 to March 2008 in our department. From these patients, 145 were followed-up one year or more afer treatment, 25 patients were followed-up less than one year and 45 patients died or were lost from follow-up. In 14 patients aneurysm sac increased in size and in 3 patients out of them (men, age - 58, 70 and 70 years) endotension (aneurysm sac enlargement without evidence of endoleak) was diagnosed. Results. In patients with diagnosed endotension, sac enlargement was found 2, 5 and 7 years afer implantation of bifurcated stentgraf. Translumbal puncture of aneurysm sac and aspiration of its content was performed in all patients. It was transudate and its culture was negative. Sac stopped to enlarge and sac size reduced afer aspiration in all patients. Conclusion. Percutaneous translumbal puncture of aneurysm sac with aspiration of sac content could be easy and efective method of treatment in endotension. But a larger group of patients and long-term follow-up are needed.
- MeSH
- aneurysma břišní aorty komplikace patofyziologie terapie MeSH
- angioplastika metody využití MeSH
- diagnostické techniky kardiovaskulární využití MeSH
- hodnotící studie jako téma MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- punkce metody využití MeSH
- stenty škodlivé účinky využití MeSH
- výkony cévní chirurgie metody využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
BACKGROUND: The autogenous brachiocephalic or brachiobasilic arteriovenous elbow fistula is not considered to be only the secondary haemodialysis access. In patients with an unsuitable forearm vessel bundle, it is indicated as primary access and it is the method preferred to the fistula creation using a vascular prosthesis. Its rather rare complication is the development of upper extremity ischemia. AIM: To summarise current knowledge of this fistula type and its associated complications METHODS: Review of the literature. RESULTS: The creation and maturation of the fistula and occurrence of the steal syndrome is influenced by a number of factors. The analysis and awareness of such factors will provide for creation of a suitable fistula as well as for timely complication diagnostics and treatment. CONCLUSIONS: The autogenous elbow fistula utilising the brachial artery and the cephalic or basilic vein in the upper extremity represents a high-quality haemodialysis access. Its potential complication is the occurrence of the steal syndrome. Its occurrence and manifestations do not constitute indications for ligation of the access. The gathered information shows that a suitable surgical procedure can help meet the basic rule for haemodialysis access--resolving the ischemia and maintaining the access.
- MeSH
- arteria brachialis chirurgie MeSH
- arteriovenózní zkrat metody MeSH
- dialýza ledvin MeSH
- horní končetina krevní zásobení MeSH
- ischemie chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- loket MeSH
- vény transplantace MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
