Cíl studie: Cílem sdělení je seznámit čtenáře s přínosem zobrazovacích metod (ZM) orbity – konkrétně výpočetní tomografie (CT) a magnetické rezonance (MR) v diagnostice endokrinní orbitopatie (EO). Materiál a metodika: U pacientů s EO jsou ZM orbity nepostradatelným doplňkem klinického a laboratorního vyšetření. Nejčastěji používanou a zřejmě nejdostupnější metodou je ultrazvukové vyšetření orbity (UZ), které má však řadu limitů. Dalšími metodami jsou CT a MR orbity. Na základě publikovaných poznatků, které jsme implementovali do praxe, a dlouholetých zkušeností s diagnostikou a léčbou EO, poukážeme na přínos CT a MR v daných indikacích: zobrazení šíře okohybných svalů, hodnocení aktivity onemocnění, diagnostika možného útlaku zrakového nervu, či diferenciální diagnostika jiných patologických stavů v orbitě. Součástí sdělení je i naše doporučení ideálního MR protokolu ke zhodnocení aktivity onemocnění. Závěr: ZM mají svou nezastupitelnou roli nejen v časné diagnostice EO, ale i ve sledování vývoje onemocnění a odezvy na nasazenou léčbu. Při volbě vhodné ZM při této diagnóze je vždy třeba vzít v úvahu celou řadu faktorů, nejen dostupnost, nákladnost a zátěž pro pacienta, ale zejména senzitivitu a specificitu dané metody pro diagnózu EO.
The purpose is to acquaint readers with the contribution of imaging methods (IMs) of the orbit, specifically computed tomography (CT) and magnetic resonance imaging (MRI), in the diagnosis of thyroid-associated orbitopathy (TAO). Methods: IMs of the orbit are an indispensable accessory in the clinical and laboratory examination of TAO patients. The most frequently used and probably most accessible method is an ultrasound examination of the orbit (US), which, however, has a number of limitations. Other methods are CT and MRI. Based on the published knowledge implemented in our practice and several years of experience with the diagnosis and treatment of TAO patients, we would like to point out the benefits of CT and MRI in the given indications: visualisation of the extraocular muscles, assessment of disease activity, diagnosis of dysthyroid optic neuropathy and differential diagnosis of other pathologies in the orbit. Our recommendation for an ideal MRI protocol for disease activity evaluation is also included. Conclusion: IMs play an irreplaceable role not only in the early diagnosis of TAO, but also in the monitoring of the disease and the response to the applied treatment. When choosing a suitable IM for this diagnosis, a number of factors must always be taken into account; not only availability, cost and burden for the patient, but especially the sensitivity and specificity of the given method for the diagnosis of TAO.
Úvod: Měření nitroočního tlaku (NOT) u pacientů s endokrinní orbitopatií (EO) může být obtížné a zavádějící zejména u pacientů s diplopií a deviací oka nasálně či do hypotropie. I pacientům bez diplopie v primárním pohledovém směru a na první pohled bez patrné poruchy motility je však nutno věnovat při měření NOT dostatečnou pozornost. Cíl studie: Porovnat shodu měření NOT u pacientů s EO v inaktivní fázi pomocí tří rozdílných typů tonometrů: iCARE rebound tonometeru, Goldmannova aplanačního tonometru (AT) and bezkontaktního tonometru (BT). Materiál a metodika: Do studie bylo zařazeno celkem 98 očí 49 dospělých pacientů v inaktivní fázi EO (36 žen, 13 mužů) ve věku 19 až 70 let (medián 55,0). Všichni pacienti měli potvrzenou tyreopatii, anamnézu proběhlé lehké až středně těžké EO, nevykazovali žádné známky aktivního onemocnění a neměli diplopii při pohledu vpřed. Kromě komplexního oftalmologického vyšetření byl změřen NOT pomocí BT, iCARE a AT. Výsledky měření byly porovnány a statisticky zpracovány. Výsledky: Průměrný NOT měřený pomocí AT byl 18,1 ±2,4 mmHg (13–25 mmHg), pomocí BT 22,3 ±5,0 mmHg (13–35 mmHg) a pomocí iCARE 18,0 ±2,4 mmHg (13,3–26 mmHg). Pomocí Blant-Altmanovy analýzy jsme zjistili, že střední rozdíl mezi AT a iCARE byl -0,1 ±1,16 mmHg (limit shody -2,4 až 2,1), mezi AT a BT 4,2 ±3,6 mmHg (limit shody -2,8 až 11,2) a mezi iCARE a BT -4,3 ±3,7 mmHg (limit shody -11,6 až 2,9). Mezi AT a iCARE nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl (p = 1,000). Na druhé straně jsme potvrdili statisticky významný rozdíl mezi AT and BT (p < 0,0001) i mezi iCARE a BT (p < 0,0001). Závěr: Dle našich výsledků u pacientů s EO v inaktivní fázi může BT výrazně nadhodnocovat hodnoty NOT ve srovnání s AT a iCARE. Hodnoty získané pomocí iCARE tonometru u těchto pacientů ale byly srovnatelné se zlatým standardem AT.
Introduction: Intraocular pressure (IOP) measurement in patients with thyroid-associated orbitopathy (TAO) can be difficult and misleading, particularly in patients with diplopia and eye deviation (esotropia or hypotropia). However, when measuring IOP, it is also necessary to pay sufficient attention to TAO patients without diplopia in primary gaze direction and without motility disorder that might not be readily apparent. Purpose: The aim of this study was to evaluate the accuracy of measurement of intraocular pressure (IOP) using three different types of tonometers: the rebound tonometer (iCARE), the Goldmann applanation tonometer (GAT) and the non-contact airpuff tonometer (NCT) in patients with inactive TAO. Materials and Methods: A total of 98 eyes of 49 adult patients with TAO were examined. The study group included 36 females and 13 males, with an age range of 19–70 years and a median age of 55.0. All the patients had evidence of thyroid disease, a history of mild to moderate TAO, no clinical signs or symptoms of active disease, and no diplopia in direct gaze direction. In addition to a comprehensive eye examination, all the patients underwent measurement of intraocular pressure with three tonometers: NCT, iCARE, and GAT. The measurements with these three devices were compared. Results: The mean IOP was 18.1 ± 2.4 mmHg (range 13–25 mmHg) with GAT, 22.3 ±5.0 mmHg (range 13–35 mmHg) with NCT, and 18.0 ±2.4 mmHg (range 13.3–26 mmHg) with iCARE. The mean difference between the GAT and iCARE measurements (using the Bland-Altman analysis) was -0.1 ±1.16 mmHg (limits of agreement -2.4 to 2.1). The mean difference between the GAT and NCT measurements was 4.2 ±3.6 mmHg (limits of agreement -2.8 to 11.2). The mean difference between the iCARE and NCT measurements was -4.3 ±3.7 mmHg (limits of agreement -11.6 to 2.9). No significant difference was found between GAT and iCARE (p = 1.000). However, there was a significant difference between GAT and NCT (p < 0.0001), as well as between iCARE and NCT (p < 0.0001). Conclusions: In patients with TAO, NCT significantly overestimates IOP values compared to the GAT and ICare. By contrast, the iCARE rebound tonometer provides IOP measurements comparable to the gold standard GAT in these patients.
- MeSH
- diplopie MeSH
- glaukom etiologie MeSH
- Gravesova oftalmopatie * diagnóza MeSH
- lidé MeSH
- nitrooční tlak MeSH
- oční hypertenze MeSH
- tonometrie oční metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- klinická studie MeSH
Bariatric procedures are considered to be the most effective treatment options for obesity. One of them is laparoscopic sleeve gastrectomy (LSG), which is nowadays very popular and widely used. LSG leads to weight loss and metabolic improvement and also changes adipokine levels, although it is just a restrictive operation. We describe changes in pro-inflammatory (leptin, resistin, visfatin and chemerin) and anti-inflammatory adipokines (adiponectin, omentin), with adiponectin and leptin being most studied. Their levels are markedly changed after LSG and this may partially explain the weight loss seen after LSG. Adipokines are closely connected to insulin resistance and chronic inflammation both being positively influenced after LSG. Leptin regulates amount of body fat, appetite, thermogenesis and metabolic rate and its levels are positively correlated with both weight and BMI changes after operation. Resistin influences insulin sensitivity, modulates body cholesterol trafficking and its changes after operation correlate with BMI, waist circumference, fat mass, LDL cholesterol and C-reactive protein. Chemerin, an important component of immune system, decreases after bariatric surgery and its levels correlate with BMI, triglyceride levels, and blood glucose. On the other hand, pro-inflammatory adipokine adiponectin, which influences fatty acid oxidation, browning of fat tissue and energy metabolism, is declining after LSG. This decline explains improvement of glucose status after bariatric surgery in patients with diabetes and is correlated with BMI loss, waist circumference and LDL cholesterol level. Effect of LSG goes beyond calory restriction and the changes of adipokines have a great impact on health status of the bariatric patients.
- MeSH
- adipokiny MeSH
- adiponektin MeSH
- gastrektomie metody MeSH
- hmotnostní úbytek fyziologie MeSH
- inzulinová rezistence * fyziologie MeSH
- laparoskopie * metody MeSH
- LDL-cholesterol MeSH
- leptin MeSH
- lidé MeSH
- morbidní obezita * metabolismus chirurgie MeSH
- resistin MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- MeSH
- dospělí MeSH
- Gravesova nemoc diagnóza komplikace MeSH
- Gravesova oftalmopatie * diagnostické zobrazování diagnóza farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie metody MeSH
- methylprednisolon aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- poruchy zraku etiologie MeSH
- rituximab aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
The development of gestational diabetes mellitus (GDM) affects lipid metabolism during pregnancy. However, the magnitude of changes in lipid parameters is unclear. In addition, the patterns of these changes may vary based on the criteria selected for making the diagnosis of GDM. Thus, our aim was to compare the anthropometric and laboratory profiles of GDM-associated vs. GDM-free gestation with those of healthy non-pregnant women. We designed a cross-sectional study involving a group of females affected by GDM, a group of healthy pregnant controls and a group of healthy non-pregnant counterparts. GDM patients were divided into 3 subgroups according to the fulfilled diagnostic criteria, that is, those presenting with high fasting plasma glucose in the first trimester (subgroup 1), high fasting plasma glucose in the second trimester (subgroup 2) and high plasma glucose following oral glucose load in the second trimester (subgroup 3). The anthropometric and metabolic profiles of GDM subjects resembled the facets of metabolic syndrome (highest body mass index, waist circumference, C-peptide level, triglycerides) significantly more than the respective profiles of healthy non-pregnant women (p<0.0001). While total cholesterol (TC) (together with LDL-C and non-HDL-C) in pregnant women with GDM and without GDM did not differ, both groups had significantly higher levels of triglycerides (TG) than non-pregnant women (p<0.0001). Subgroup 1 had the highest fasting glucose level in the second trimester whereas subgroup 3 had the lowest fasting glucose level (p=0.019). Concentration of TG increased, being the lowest in subgroup 1 and the highest in subgroup 3 (p=0.006). Women with GDM had more pronounced features of metabolic syndrome than pregnant women without GDM. Both groups reached higher levels of TC (LDL-C, non-HDL-C) than non-pregnant controls and did not differ from each other. We found differences in TG and fasting glucose levels among different types of GDM.
- MeSH
- gestační diabetes * diagnóza MeSH
- krevní glukóza metabolismus MeSH
- LDL-cholesterol MeSH
- lidé MeSH
- metabolický syndrom * MeSH
- omezení příjmu potravy MeSH
- průřezové studie MeSH
- těhotenství MeSH
- triglyceridy MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
