Úvod: Rozsáhlé resekční výkony na játrech jsou spojeny s rizikem vývoje jaterního selhání. V rámci indikace k operačnímu výkonu je využívána řada přímých i nepřímých metod k hodnocení funkce jaterního parenchymu i předpokládaného poresekčního rezidua. Řešená problematika: Morfologické metody odhadují funkci zejména na základě informace o objemu budoucího rezidua, laboratorní testy posuzují spíše globální funkci a nemusejí vždy korelovat s prognózou pacientů. Ze scintigrafické diagnostiky mají potenciál postupy založené na sledování akumulace derivátů iminodioctové kyseliny (IDA), zejména se jedná o stanovení hepatální extrakční frakce a výpočet rychlosti nárůstu aktivity v jaterním parenchymu. Druhý uvedený postup umožňuje identifikovat pacienty v potenciálním riziku jaterního selhání po resekčním výkonu i díky literárně definovaným hraničním hodnotám. Závěr: Scintigrafické metody mohou být využity v odhadu funkčního stavu budoucího rezidua jater, a tím i sloužit v algoritmu indikace pacientů k rozsáhlým resekčním výkonům. Z možných vyšetření umožňuje identifikovat pacienty v riziku jaterního selhání po operačním výkonu zejména výpočet rychlosti akumulace derivátu IDA v jaterním parenchymu.
Introduction: Extensive resections in liver parenchyma can lead to the liver dysfunction or liver failure due to the insufficient postoperative remnant. Indication process involves direct and indirect methods for the assessment of liver function. Topic solved: Morphological imaging methods estimate the liver remnant function mainly based on the volume calculations. Laboratory tests asses rather global function and they may not always correlate with the patient’s prognosis. Scintigraphic methods include monitoring of accumulation of iminodiacetic acid derivatives (IDA), especially determination of hepatic extraction fraction (HEF) and calculation of IDA uptake rate in liver parenchyma. Conclusion: Scintigraphic methods can be used for the estimation of the liver remnant function during the indication for the extensive liver resections. Especially the calculation of IDA uptake rate in liver parenchyma is potent to identify patients in a higher risk of future liver failure.
BACKGROUND: Solitary fibrous tumour of the liver is a rare mesenchymal tumour, occurring usually in women and with various symptomatology. The symptoms mostly result from pressure of the tumour mass on surrounding organs. Due to unknown biological behaviour and gradual increase of tumour volume, surgical resection is mostly the preferred treatment option. CASE: A 75-year-old woman with a history of endometrial cancer, presenting with an incidental finding of a liver mass, initially considered of infectious origin (either echinococcosis or cysticercosis). Further diagnostics did not clarify the aetiology, a surgical revision was rejected at the time. The subsequent follow-up was interrupted by the development of symptoms of gastrointestinal and renal obstruction, which led to a complete surgical removal of the tumour, sized 30 × 25 × 20 cm. A histopathological examination showed a CD34 and STAT6 positivity, leading to a diagnosis of a giant solitary fibrous tumour of the liver. The patient recovered well, without any signs of recurrence. CONCLUSION: The solitary fibrous tumour of the liver is a rare, often incidental finding. It is considered benign, but malignant growth was also reported. A gradual growth mostly results in pressure on other organs. A surgical resection is the treatment of choice. Transarterial embolization is another treatment possibility. Due to indeterminate malignant potential a regular follow-up is necessary, including tumour markers and imaging methods.
- MeSH
- játra patologie MeSH
- lidé MeSH
- nádorové biomarkery MeSH
- senioři MeSH
- solitární fibrózní tumory * diagnóza chirurgie patologie MeSH
- transkripční faktor STAT6 MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- kazuistiky MeSH
Úvod: Automatické aplikační systémy pozitronových radiofarmak se stávají běžnou součástí pracovišť PET. Jejich provoz může mít určitá specifika, včetně používání speciálního spotřebního materiálu. Cílem práce je analyzovat optimální počet vyšetřených pacientů z jedné dodávky 18F-FDG v automatickém systému Medrad Intego a zhodnotit možné faktory ovlivňující efektivitu využití radiofarmaka. Materiál a metody: Automatický aplikátor má dané určité technické vlastnosti a s tím spojené limitace týkající se práce s radiofarmakem. Vytvořili jsme modely plánů vyšetření pro 1 až 14 pacientů a hledali model s nejnižší průměrnou zpracovanou aktivitou na jedno vyšetření při uvažování několika schémat aplikací a objemových aktivit radiofarmaka (2–3,5 MBq/kg, intervaly aplikací 20–35 minut, objemové aktivity radiofarmaka 750, 1000 a 1250 MBq/ml). Dále jsme provedli modelace těchto schémat pro plán 8 vyšetřených pacientů, hledali jsme schéma s nejnižší potřebnou aktivitou vůči aktivitě skutečně aplikované a závislosti spojené s objemovou aktivitou radiofarmaka. Modelace byly počítány využitím rozšíření aplikace MS Excel Řešitel. Výsledky: Počet vyšetření s minimální průměrnou aktivitou přepočtenou na jedno vyšetření byl závislý nejen na zvoleném schématu, ale i objemové aktivitě radiofarmaka. Pro objemovou aktivitu 750 MBq/ml byl tento počet v rozmezí 4 až 7 pacientů, pro objemovou aktivitu 1000 a 1250 MBq/ml v rozmezí 5 až 8 pacientů. U provedených modelací plánu 8 vyšetření z dodávky se rozdíl aktivit potřebné a skutečně aplikované pohyboval u objemové aktivity 750 MBq/ml v rozmezí 1648,6 až 4104,7 MBq, u objemové aktivity 1000 MBq/ml 1933,6 až 4389,7 MBq, u objemové aktivity 1250 MBq/ml pak 2218,6 až 4674,7 MBq. Potvrdili jsme lineární závislost potřebné aktivity pro splnění plánu na objemové aktivitě dodávaného radiofarmaka. Závěr: Při zvažování ekonomické výhodnosti využití aplikátoru je nutno uvažovat celkové náklady na provoz pracoviště. Jedním z důležitých parametrů, který se podílí na skutečné spotřebě radiofarmaka u systému Medrad Intego, je i objemová aktivita radiofarmaka.
Introduction: Automatic positron radiopharmaceutical infusi - on systems are becoming a common part of PET departments. The aim of this work is to analyze the optimal number of examined patients from one batch of 18F-FDG in the Medrad Intego automatic infusion system and to evaluate possible factors influencing the efficiency of radiopharmaceutical utility. Material and methods: The automatic infusion system has certain technical properties and associated limitations concerning the work with radiopharmaceuticals. We created situational models of examination plans for 1 to 14 patients and looked for the model with the lowest average processed activity per examination, considering several application schedules and specific activities of the radiopharmaceutical (2–3.5 MBq/kg, application intervals 20–35 minutes, specific activities of radio - pharmaceutical 750, 1000 and 1250 MBq/ml). We also modeled these schemes for a plan of 8 patients under investigation, looking for the scheme with the lowest activity consumed versus the activity actually administered and the dependencies associated with the specific activity of the radiopharmaceutical. The modeling was calculated using the MS Excel Solver extension. Results: The number of examinations with the minimum average activity per one administration was dependent on the selected scheme, but also on the specific activity of the radiopharmaceutical. For specific activity of 750 MBq/ml, this number ranged from 4 to 7 patients; for specific activity of 1000 and 1250 MBq/ml number was in range from 5 and 8 patients. In the modeling plan of the 8 examination, the difference in activity required and actually administered ranged from 1648.6 to 4104.7 MBq for specific activity of 750 MBq/ml, for specific activity of 1000 MBq/ml from 1933.6 to 4389.7 MBq, for a specific activity of 1250 MBq/ml from 2218.6 to 4674.7 MBq. We confirmed the linear dependence of the required activity to meet the plan on the specific activity of the supplied radiopharmaceutical. Conclusion: When considering the economic aspects of using an automatic infusion system, it is necessary to consider the total cost of operating the department. One important parameter that contributes to the actual consumption of a radiopharmaceutical in the Medrad Intego system is the specific activity of the radiopharmaceutical.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Úvod: Výskyt poranení žlčových ciest vyžadujúcich chirurgickú rekonštrukciu sa stabilizoval medzi 0,3−0,7 %. U pacientov s týmto zriedkavým, ale závažným poranením môže rekonštrukcia vykonaná chirurgom so skúsenosťou v hepatobiliárnej chirurgii viesť k lepším krátko-, ale aj dlhodobým výsledkom. Metódy: Táto práca predkladá retrospektívnu analýzu osobnej skúsenosti autora s rekonštrukciou žlčových ciest pre iatrogénnu léziu v období rokov 2007−2016. Rekonštrukcia pozostávala z biliodigestívnej anastomózy na exkludovaný segment jejuna extramukóznou technikou bez použitia transanastomotickej drenáže. Pacienti s peroperačne poznaným poranením žlčových ciest podstúpili rekonštrukciu okamžitú, pacienti prezentujúci sa biliárnym leakom rekonštrukciu včasnú a u pacientov s prezentáciou vo forme striktúry žlčovodu bolo načasovanie rekonštrukcie dané stupňom cholestázy, prítomnosťou cholangitídy a možnosťou endoskopickej, alebo perkutánnej intervencie. Perioperačné komplikácie boli hodnotené podľa Dindo-Clavien a ISGLS klasifikácie, efekt rekonštrukcie podľa McDonald kritérií. Výsledky: Za uvedené obdobie bolo vykonaných 15 biliodigestívnych anastomóz u 14 pacientov. Pooperačné komplikácie sa vyskytli u viac ako polovice pacientov (53,33 %), z toho závažné v dvoch prípadoch. Úmrtie sme zaznamenali u 82-ročného pacienta, ktorý podľahol pooperačným komplikáciám priamo nesúvisiacim s biliodigestívnou rekonštrukciou. Biliárny leak sa v súbore vyskytol u troch pacientov (20 %), hlboká ranová infekcia (fascitída) u štyroch pacientov (33,33 %). Priemerná dĺžka hospitalizácie bola 12,13 dňa. Žiadny z pacientov nepodstúpil reoperáciu počas iniciálnej hospitalizácie. Do 90 dní od rekonštrukcie boli rehospitalizovaní 2 pacienti (13,33 %). Aktuálna priemerná dĺžka sledovania v súbore je 4,01 roka, sledovaní sú všetci pacienti. Rekonštrukciu hodnotíme ako úspešnú u 92,86 % pacientov, reintervenciu vo forme re-hepatikojejunoanastomózy podstúpil jeden pacient (7,14 %). Podľa McDonald kritérií sme vynikajúci efekt dosiahli u 6 pacientov (42,86 %), dobrý u ďalších 5 pacientov (35,71 %) a dvoch pacientov sme indikovali k perkutánnej intervencii na rekonštrukcii (14,28 %). Záver: Pri porovnávaní výsledkov rekonštrukcií na rôznych pracoviskách je potrebné brať do úvahy 1. skúsenosť pracoviska/chirurga, 2. spektrum riešených prípadov (exaktná klasifikácia lézií), 3. načasovanie rekonštrukcie, 4. spôsob hodnotenia výsledkov a 5. dĺžku sledovania súboru. Rekonštrukciu na našom pracovisku považujeme za úspešnú, pokiaľ nález u pacienta v priebehu celého sledovania spĺňa kritériá zodpovedajúce McDonald A, resp. B. Hodnotenie podskupiny pacientov McDonald C ako úspech, či neúspech rekonštrukcie ostáva diskutabilné aj keď je väčšinou autorov považované za úspech.
Introduction: The incidence of biliary duct injuries requiring surgical reconstruction has stabilised between 0.3−0.7%. Biliary reconstruction in the hands of a trained hepatobiliary surgeon may lead to better short- and long-term outcomes in patients with this infrequent, but serious complication. Methods: This study presents a retrospective analysis of single surgeon experience with biliary injury repair during the period of 2007−2016. Extramucosal hepaticojejunostomy on the excluded segment of the jejunal loop was performed without the use of any transanastomotic drain. Immediate reconstruction of on-table recognised injuries was carried out; patients presenting with biliary leak were reconstructed early and patients presenting with biliary stricture underwent reconstruction depending on the degree of obstruction, presence of cholangitis and feasibility of endoscopic or percutaneous intervention. Postoperative complications were evaluated using Dindo-Clavien and ISGLS classification, and the effect of reconstruction was assessed according to McDonald criteria. Results: 15 biliary reconstructions in 14 patients were performed during the study period. More than a half of the patients experienced some postoperative complication (53.33%); serious complication occurred in 2 patients. One patient (82 years old) died of non-surgical postoperative complications. Biliary leak occurred in three patients (20%), and deep surgical site infection (fasciitis) in four patients (33.33%). The average length of stay was 12.13 days. There was no revisional surgery during the index hospitalisation in any of the patients. There were two readmissions up to 90 days after biliary reconstruction (13.33%). The patients are currently followed up for an average of 4.01 years; compliance with follow-up is 100%. Successful reconstruction was achieved in 92.86% of patients; one patient required rehepaticojejunostomy (7.14%). According to McDonald criteria excellent results were accomplished in 6 patients (42.86%), good results in another 5 patients (35.71%) and 2 patients underwent percutaneous intervention on the reconstruction (14.28%). Conclusion: When comparing results among various centres, we should take into account: 1. Experience of the centre/surgeon; 2. Case-mix (exact classification); 3. Timing of reconstruction; 4. Criteria for successful reconstruction; and 5. The length of follow-up. Patients in our centre who fulfil McDonald A and B criteria during the whole follow-up period are considered to have a successful repair. Reconstruction in McDonald C patients is also considered as a success by some authors, although this remains debatable as an early intervention on the reconstruction may be appropriate.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Úvod: Správné zhodnocení jaterních pseudolézí pomocí multidetektorového CT či MR je velmi důležité z důvodu odlišení těchto benigních změn od primárních či sekundárních malignit v jaterním parenchymu. Metoda: Autoři provedli systémový přehled literatury v databázi PubMed s vyhledáváním slov játra, pseudoléze v angličtině a češtině od roku 2000 do roku 2014. Výsledky: Autoři předkládají přehled literatury. Dále autoři retrospektivně zhodnotili soubor pacientů léčených pro jaterní onemocnění ve FN Ostrava, kdy se setkali s touto abnormalitou celkem v 7 případech. U 3 pacientů byla provedena diagnostická laparoskopie s vizuální kontrolou léze, s upřesněním diagnostiky pomocí peroperační ultrasonografie (IOUS) a s excizí části ložiska pro následné histologické vyšetření. Histologický nález u všech 3 pacientů odpovídal steatotickému postižení jater. Další 2 pacienti byli operováni pro jiná ložiska metastazujícího kolorektálního karcinomu a revize suspektní léze byla provedena během operačního výkonu otevřenou cestou. Kromě vizuální kontroly a peroperačního IOUS byla provedena excize k histologickému vyšetření, které prokázalo známky velkokapénkové i malokapénkové steatózy a nepřítomnost maligních změn. Poslední dva pacienti jsou dále sledováni v hepatologické poradně a jsou v rámci dispenzarizace kontrolováni v 6měsíčních intervalech. Závěr: Autoři prezentují vlastní zkušenosti získané v rámci mezioborové spolupráce na multidisciplinárních konferencích a připojují literární údaje o této neobvyklé problematice. Správným vyhodnocením nálezů této variety zejména u onkologických pacientů je možno zabránit zbytečným biopsiím, duplicitním vyšetřením a diagnostickým laparoskopiím či explorativním laparotomiím.
Introduction: Accurate detection of hepatic pseudolesions using multi-detector CT and MRI examinations is crucial for the differentiation of benign alterations from primary and secondary malignant lesions in hepatic parenchyma. Method: The authors conducted a systematic literature review in PubMed. “Liver“ and “pseudolesion“ were used as keywords in English and Czech, and papers/articles published from 2000 to 2014 were retrieved. Results: The authors presented a literature review. In addition, the authors performed a retrospective evaluation of a group of patients treated for liver disease at University Hospital Ostrava where this anomaly was encountered in 7 cases. In 3 of the patients, diagnostic laparoscopy was done, with visual examination of the lesion accompanied by intraoperative ultrasound exam (IOUS) and partial excision, to establish the diagnosis. Subsequent histological assessment of the specimens confirmed the diagnosis of a steatotic lesion in each of these 3 patients. Additional 2 of the 7 patients underwent liver surgery for concurrent metastatic lesions of colorectal cancer and an open-access revision of the suspected lesions was performed. Visual inspection and intraoperative ultrasound (IOUS) was followed by excisional biopsy. The histology revealed macro- and micro-vesicular steatosis and excluded malignant changes. The last 2 patients still continue to be followed–up regularly on a 6-month routine check-up basis at our hepatology unit. Conclusion: The authors presented their own experience gained through inter-disciplinary cooperation at Multidisciplinary conferences. A literature overview of this unusual subject is also included. Particularly in oncologic patients, correct interpretation of these pseudolesions may help to avoid unnecessary biopsies, further imaging examinations and diagnostic laparoscopies and/or explorative laparotomies.
- MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- játra * anatomie a histologie krevní zásobení patologie ultrasonografie MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie využití MeSH
- nádory jater * diagnóza MeSH
- počítačová rentgenová tomografie využití MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senzitivita a specificita MeSH
- ztučnělá játra MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
