Liddleův syndrom je dědičná forma arteriální hypertenze s autozomálně dominantním typem dědičnosti. Je způsoben aktivační mutací genů kódujících epiteliální sodíkový kanál v distálním nefronu. Důsledkem mutace kanálu je zvýšená resorpce sodíkových iontů a volumová expanze rezultující v arteriální hypertenzi. Dalším typickým nálezem je hypokalemie, nízká hladina aldosteronu a metabolická alkalóza. Interindividuální variabilita těchto projevů činí diagnostiku nemoci obtížnou a neadekvátní léčba hypertenze může vést k časným orgánovým komplikacím již v mladém věku. K definitivnímu potvrzení diagnózy je zapotřebí genetické vyšetření potvrzující mutaci. Terapie je založena na podávání blokátoru epiteliálního sodíkového kanálu amiloridu.
Liddle syndrome is an inherited form of arterial hypertension with autosomal dominant pattern of inheritance. It is caused by activating mutation of genes coding of the epithelial sodium channel in distal nephron. Mutation leads to excessive reabsorbtion of sodium ions and volume expansion resulting in arterial hypertension. Antoher typical laboratory findings are hypokalaemia, low levels of serum aldosteron and metabolic alkalosis. Phenotypic variability makes it difficult to identify patients with Liddle syndrome, often resulting in misdiagnosis and severe complications at early age. Genetic studies should be done to confirm the diagnosis. Therapy of Liddle syndrome is based on administration of epithelial sodium channel blocker amilorid.
- MeSH
- aldosteron MeSH
- amilorid farmakologie terapeutické užití MeSH
- hypertenze etiologie terapie MeSH
- Liddleův syndrom * epidemiologie patofyziologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- triamteren farmakologie terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Thiazidová diuretika byla uvedena do praxe v roce 1959 a zaujala první místo v léčbě srdeční insuficience a hypertenze. Základní mechanizmus účinku thiazidových diuretik spočívá v blokádě reabsorpce natria v horním segmentu distálního tubulu. Dochází ke zvýšení diurézy redukcí intravaskulárního objemu, a tím ke snížení předtížení. Při vystupňované, silné diuréze může dojít ke kritickému poklesu minutového objemu, k hypovolémii, hypotenzi a k synkopám. Dehydratace může být provázena těžkou poruchou vodně- minerální rovnováhy. Při podávání velkých dávek kličkových diuretik, která mají stejný mechanizmus účinku lokalizovaný ve vzestupném raménku Henleovy kličky, dochází ke stejnému stavu. Navíc podávání saluretik aktivuje RAAS – proto je správné podávat diuretika v nejmenších účinných dávkách. Při neúčinnosti dosavadní terapie je třeba diuretikum vyměnit, nebo kombinovat s jiným preparátem; u saluretik přidání diuretik šetřících kalium nebo zařazení přestávky a podání preparátu, který vyrovná metabolickou poruchu – např. při neúčinnosti furosemidu se spironolaktonem podání acetazolamidu. Při dlouhodobém podávání saluretik je častá hypokalémie a hyponatrémie, při jejich kombinaci sACE-inhibitory a spirolaktonem dochází častěji než dříve k hyperkalémii. Při dlouhodobé léčbě dochází k reaktivní reabsorpci natria a diuretický efekt se ztrácí. Aby se předešlo této „rezistenci na diuretika“, je nutná restrikce soli, snížení tělesné námahy a je třeba zcela vyloučit užívání NSAID, zejména pyrazolonových derivátů, které silně retinují natrium a přispívají k retenci vody. Vedle přehledu současně užívaných diuretik je v článku též podán přehled distribuce tělesné vody a poměru intra- a extracelulární tekutiny ve vztahu ke změnám vodně-minerálního metabolizmu.
After their introduction in 1959, thiazide diuretics have become the cornerstone in the managment of heart failure and hypertension. They prevent sodium reabsorption in the upper segment of the distal tubule, increase the diuresis and, by diminishing the intravascular volume, they reduce the preload. With vigorous diuresis, cardiac output may drop under the critical level, and hypovolaemia, hypotension, syncopes and dehydratation with severe water-mineral disturbance may occur. A similar disorder takes place after aggressive administration of loop diuretics which act by the same mechanism at the ascending limb of the loop of Henle. Moreover, any chronic treatment with saluretics triggers the contraregulatory activation of RAAS. Thus, the dosing should be cautiously titrated, and with diminishing efficacy the diuretic is to be replaced by another one, or a second drug is to be added. With any potent diuretic agent, electrolyte depletion may occur; therefore, minimal active doses should be applied, potassium-sparing diuretics added or a pause should be inserted after/before furosemide with spirolactone. Hyponatraemia and hypokalaemia are common, and in combined treatment with ACE-inhibitors and spirolactone, hyperkalaemia is frequent. With long-term treatment, a rebound period of sodium reabsorption follows, and the diuretic effect is reduced or lost. To overcome this „diuretic resistance“, the dietary sodium is to be restricted, physical effort avoided and salt retaining drugs (NSAIDs and similar) eliminated. In the article, a short review of basic physiology concerning the water-electrolyte balance and the distribution of body-water is summarized.
- MeSH
- acetazolamid aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- diuretika farmakologie klasifikace terapeutické užití MeSH
- diuréza fyziologie účinky léků MeSH
- hypertenze farmakoterapie terapie MeSH
- kardiovaskulární nemoci farmakoterapie terapie MeSH
- lidé MeSH
- spironolakton analogy a deriváty farmakologie terapeutické užití MeSH
- tělesné tekutiny fyziologie účinky léků MeSH
- thiazidy farmakologie terapeutické užití MeSH
- triamteren aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Spironolakton, kompetitivní inhibitor aldosteronu na úrovni mineralokortikoidního receptoru, snižuje riziko morbidity a mortality, je-li přidán k současné konvenční léčbě nemocným s těžkým srdečním selháním, jak ukázaly výsledky prospektivní studie RALES (Randomized Aldactone Evaluation Study). Tato data zároveň potvrzují znovu, že dlouhodobé podávání ACE-inhibitorů vede ke zvýšení hladiny aldosteronu. Příznivý vliv spironolaktonu na klinický průběh těžkého srdečního selhání byl zaznamenán již na počátku šedesátých let: výsledky kombinované léčby spironolaktonem, srdečními glykozidy a saluretiky u pacientů se srdečním selháním rezistentním na dosavadní terapii ukázaly, že dochází ke zvýšené natriuréze při sníženém odpadu kalia, a tím k obnovení elektrolytové rovnováhy i citlivosti na thiazidová diuretika. Stejných výsledků bylo dosaženo také po podání triamterenu, kalium šetřícího diuretika, které nepůsobí přes aldosteronový mechanismus. Protože diuretika ztrácejí účinnost při trvalém podávání, doporučili jsme intermitentní podání léků s odlišným mechanismem účinku, tj. jejich střídání s přestávkami v léčbě. Jsou-li podávány ACE-inhibitory, je třeba pečlivě sledovat koncentraci kalia; u nemocných s refrakterními edémy musí být kontrolována též acidobazická rovnováha a albuminémie.
Spironolactone, a competitive inhibitor of aldosterone, in addition to standard therapy, reduces the risk of morbidity and death in patients with severe heart failure, as shown in Randomized Aldactone Evaluation Study (RALES). The results also emphasise that chronic treatment with ACE inhibitors leads to an increase of aldosterone production. In selected patients with refractory oedema, the effect of spironolactone (aldactone) was shown already in the sixties. By increasing the elimination of sodium and saving potassium, spironolactone restores the balance of sodiumand potassium and the sensitiveness to thiazide diuretics.With triamterene, a potassium- sparing drug via a mechanism independent of aldosterone, the same effect can be demonstrated. Since diuretics lose their efficacy during long-term treatment, we have advocated an intermittent diuretic program with resting periods and alternative use of diuretics with different mechanisms of action. When using combined treatment with ACE inhibitors, strict control of potassium plasma levels is necessary. In critically ill patients, metabolic acid-base disturbances and hypoalbuminaemia are to be corrected.
