Záměrem sdělení je popsat stručný přehled soudobého vědeckého pojetí selektivního mutismu. Od první průkopnické práce doktora Kussmaula z roku 1877 a pozdější práce dětského psychiatra Tramera z roku 1934 doznalo povědomí o selektivním mutismu významných změn. Tato přehledová studie nabízí souhrn moderních vědeckých poznatků o SM. Hlavním cílem je upozornění na skutečnost, že současné studie a analýzy nabízí zařazení SM mezi neurovývojové poruchy, jelikož je selektivní mutismus heterogenní, komplexní a mnohostranná porucha. Zařazení mezi úzkostné poruchy se nejeví jako zcela přiléhavé. Text zároveň nabízí návrh subtypů pro SM, ze kterého vyplývá nutnost multimodální intervence. V popředí vědeckého zkoumání je nyní snaha odhalit vztah mezi úzkostí a selektivním mutismem: zda jde o etiologický mechanismus, či symptom. Vyjasnění této problematiky by pravděpodobně vedlo k reklasifikaci této relativně vzácné úzkostné poruchy.
The aim of this article is to describe a brief overview of the current scientific concept of selective mutism. Professional awareness of selective mutism has undergone significant changes since the first pioneering work of Dr. Kussmaul in 1877 and the later work of child psychiatrist Tramer in 1934. This review study provides a summary of the current scientific knowledge on selective mutism. The main goal is to draw attention to the fact that current studies and analyzes offer the classification of selective mutism among neurodevelopmental disorders, as selective mutism is a heterogeneous, complex and multifaceted disorder. Classification among anxiety disorders does not appear to be entirely appropriate. At the same time, the text offers a proposal of subtypes for selective mutism, which implies the necessity of a multimodal intervention. At the forefront of scientific research is now the effort to uncover the relationship between anxiety and selective mutism – whether it is an etiological mechanism or a symptom. Clarification of this issue would probably lead to the reclassification of this relatively rare anxiety disorder.
- MeSH
- lidé MeSH
- mutismus * terapie MeSH
- psychoterapie metody MeSH
- řečová terapie metody MeSH
- úzkostné poruchy terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Cílem práce je popsat roli paradigmatu neurodiverzity ve vnímání autismu a zhodnotit jeho implikace pro klinickou praxi. Diagnostická kritéria a konceptualizace autismu prošla během posled- ního století řadou změn. Původně byl autismus součástí konceptu schizofrenie, následovalo Kannerovo pojetí, které bylo později rozšířeno o Aspergerův syndrom. Výrazné generalizační změny v klasifikaci autismu jsou patrné v 5. vydání DSM i 11. revizi MKN. Tradiční medicínské modely autismu, jako je triáda postižení a teorie mysli, v důsledku štěpicí povahy medicínského jazyka nedostačují k popisu celku autistické zkušenosti. Štěpení může ovlivňovat způsoby intervence, stejně jako rodičovský i odborný přístup ke klientovi a jeho vlastní identitu. Přínos diagnostiky pro klinickou praxi je tak limitovaný, diagnostické nástroje autismu převážně nejsou koncipovány pro správnou diferenciaci souběžně se vyskytujících diagnóz, zejména traumatu. Práce s diagnózou nese riziko, že části klientovy zkušenosti budeme přisuzovat diagnóze, namísto abychom je viděli jako smysluplné v kontextu individuálního vývoje. Přínosem paradigmatu neurodiverzity je to, že nabízí jazyk, skrze který se můžeme vztahovat k celku klientovy zkušenosti.
The aim of this review is to describe the role of the neurodiversity paradigm in the perception of Autism and other neurodevelopmental phenomena and to evaluate its implications for clinical practice. The diagnostic criteria and conceptualisation of Autism have undergone a number of changes over the past hundred years. Initially, Autism was part of the concept of schizophrenia, followed by Kanner's concept, which was later expanded to include Asperger's syndrome; significant generalising changes in the classification of Autism are evident in the 5th edition of the DSM and the 11th edition of the ICD. Traditional medical models of Autism, such as the Triad of Impairments and the Theory of Mind are insufficient in describing a client's autistic experience, due to the splitting nature of medical language. Splitting may influence intervention modalities, as well as how parents and professionals approach the client, and the client's own identity. The contribution of diagnosis to clinical practice is therefore limited; diagnostic tools for Autism are largely not designed to correctly differentiate co-occurring conditions, particularly trauma. Working off the diagnosis involves the risk of confusing events meaningful in the context of the client's individual development for attributes tied to the diagnosis. The language of the neurodiversity paradigm provides a way to relate to the totality of the client's experience.
- Klíčová slova
- neurodiverzita,
- MeSH
- autistická porucha * MeSH
- hyperkinetická porucha * MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Selektivní mutismus je klasifikován jako méně častá úzkostná porucha. Tento typ poruchy je vysoce rušivý a limituje kvalitu života. Včasné odhalení a vhodně zvolená terapie je proto zásadní. Terapie by měla stát na dvou základních lidských potřebách: VZTAH a BEZPEČÍ. V současnosti se dominantně využívá terapie se zapojením více modalit. Vědecky je potvrzená účinnost zejména behaviorální terapie a využití „nesoustředěné“ komunikace (Oerbeck et al., 2014; Driessen et al., 2020). Multimodální přístup jsme v našem případě rozšířili o senzomotorickou arteterapeutickou metodu Práce v hliněném poli®. Jde o komplexní metodu zaměřenou na tělo a bazální smysly. Jde o tzv. „bottom-up“ terapii. Při jejím využití sledujeme na našem pracovišti významné zmírnění symptomatologie selektivního mutismu u dětí předškolního věku v krátkodobém horizontu. Práce v hliněném poli® by tedy mohla být dalším uznaným terapeutickým přístupem u dětí se selektivním mutismem
The aim of this article is to describe a brief overview of the current scientific concept of selective mutism. Professional awareness of selective mutism has undergone significant changes since the first pioneering work of Dr. Kussmaul in 1877 and the later work of child psychiatrist Tramer in 1934. This review study provides a summary of the current scientific knowledge on selective mutism. The main goal is to draw attention to the fact that current studies and analyzes offer the classification of selective mutism among neurodevelopmental disorders, as selective mutism is a heterogeneous, complex and multifaceted disorder. Classification among anxiety disorders does not appear to be entirely appropriate. At the same time, the text offers a proposal of subtypes for selective mutism, which implies the necessity of a multimodal intervention. At the forefront of scientific research is now the effort to uncover the relationship between anxiety and selective mutism - whether it is an etiological mechanism or a symptom. Clarification of this issue would probably lead to the reclassification of this relatively rare anxiety disorder.
- Klíčová slova
- práce v hliněném poli,
- MeSH
- arteterapie metody MeSH
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- mutismus * terapie MeSH
- předškolní dítě MeSH
- psychoterapie metody MeSH
- řečová terapie metody MeSH
- úzkostné poruchy terapie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- předškolní dítě MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Dementia is a syndrome caused by a brain disease in which higher cortical functions, including memory, thinking, orientation, learning, language, judgement, and others are impaired. The impairment of these functions causes significant limitations in the patient’s self-sufficiency over time. The number of cases is increasing exponentially due to the ageing population. This diagnosis significantly negatively affects the quality of life not only of patients, but also of their caregivers. Therefore, emphasis is now being placed on comrehensive therapy. This article serves as a brief overview of the pharmacological treatment. However, non-pharmacological approaches are also a very important part of therapy
Demence je syndrom způsobený onemocněním mozku, při kterém dochází k narušení vyšších kortikálních funkcí, k nimž patří paměť, myšlení, orientace, schopnost učení, jazyk, úsudek a další. Porucha těchto funkcí způsobuje časem významné omezení soběstačnosti pacienta. Počet případů vzhledem ke stárnoucí populaci exponenciálně narůstá a tato nemoc výrazně negativně ovlivňuje kvalitu života nejen pacientů, ale i jejich pečovatelů. Proto je v současné době kladen velký důraz na komplexní terapii této choroby. Článek slouží jako stručný přehled farmakologické léčby, nicméně velmi důležitou součástí terapie jsou i nefarmakologické přístupy.
- MeSH
- disertace jako téma MeSH
- duševní poruchy MeSH
- klinická logopedie * MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- bibliografie MeSH
Úvod: Zajakavosť predstavuje komplexné narušenie komunikačnej schopnosti, zvyčajne sa objavuje už v predškolskom veku. Napriek tomu, že u niektorých detí môže dôjsť k spontánnej náprave, považujeme za dôležité venovať sa terapii zajakavosti už v predškolskom veku, nakoľko u mnohých detí môže bez terapie pretrvávať problém do neskoršieho veku až dospelosti. Cieľ: V našom výskume sme sa rozhodli zmerať a porovnať prejavy zajakavosti pred začatím terapie a po 5mesiacoch menej priamej terapie podľa Yarussa a Reardon-Reeves (2017) a zhodnotiť, či terapia pozitívne ovplyvnila príznaky zajakavosti u dvoch detí vo veku 3 a 4,8 rokov. Ďalším cieľom bolo zhodnotiť, či sa znížila miera obáv rodičov po terapii. Metódy: Na vylúčenie vývinovej jazykovej poruchy sme použili Korálkový test opakovania pseudoslov a GAPS – subtest opakovanie viet. Na potenciálne odhalenie narušenia zvukovej roviny reči sme zhodnotili zrozumiteľnosť reči meranú Škálou ICS. Prejavy zajakavosti sme identifikovali z rečovej vzorky z uvedených subtestov opakovania viet a pseudoslov, z rozprávania príbehu podľa obrázkovej predlohy (MAIN), z automatizmov, dokončovania viet a z nahrávky spontánnej rečovej vzorky z domáceho prostredia. Na 5bodovej škále sme hodnotili aj mieru obáv rodičov. Rovnako, na 5bodovej škále, rodičia hodnotili aj plynulosť svojho dieťaťa za každý deň v domácom prostredí. Terapeutická metodika Yarussa a Reardon-Reeves (2017) vychádza z multifaktorálneho modelu zajakavosti a pozostáva z dvoch prístupov k terapii zajakavosti u detí v predškolskom a mladšom školskom veku – menej a viac priameho prístupu. V prezentovanom výskume sme využili menej priamu terapiu u dvoch detí vo veku 3 a 4,8 rokov v prvej fáze terapie. Cieľom menej priamej terapie je vytvoriť pre dieťa prostredie podporujúce plynulosť reči. Pre tento účel sa rodičia učia päť komunikačných stratégií. Výsledky: U oboch detí sa po fáze menej priamej terapie znížili neplynulosti reči vo všetkých sledovaných oblastiach. U prvého dieťaťa sa neplynulosti znížili v priemere o 34,11 % a u druhého dieťaťa o 9,13 %. U oboch detí sa znížili obavy rodičov aj hodnotenie neplynulostí v domácom prostredí, ktoré realizovali rodičia. Záver: Adaptovali sme metodiku Yarussa a Reardon-Reeves (2017) na slovenské pomery a overili efektivitu menej priamej terapie na dvoch deťoch. Podľa pilotných výsledkov môžeme povedať, že u týchto dvoch detí bola terapia efektívna, na overenie efektivity menej priamej terapie je však potrebný ešte ďalší výskum, podrobnejšia analýza aktuálne získaných dát a sledovanie dlhodobého efektu terapie.
Introduction: Stuttering is a complex speech disorder, appearing already at preschool age. Despite the fact that spontaneous correction may occur, we consider it important to devote therapy to this disorder already at this age. Objective: We decided to measure and compare stuttering symptoms before and after therapy, thus to determine whether the less-direct stuttering therapy according to Yaruss and Reardon-Reeves (2017) was effective and had a positive effect on stuttering symptoms in two children aged 3 and 4.8 years. We also wanted to determine whether the parents’ concerns decreased after therapy. Methods: Firstly, an examination was conducted to rule out a developmental language disorder or a speech and sound disorder. Dysfluencies were evaluated in speech samples gathered by different speech tasks: non-word and sentence repetition, sentence completion, automatic speech tasks and spontaneous speech recordings (home and MAIN). We also assessed the level of the parents’ concerns on a 5-point scale. Further, on a 5-point scale, parents evaluated their child’s fluency for each day in the home environment. Less-direct therapy (Yaruss and Reardon-Reeves, 2017) is based on a multidisciplinary model of stuttering and consists of two approaches to the therapy of stuttering in children – less direct and more direct. In our research, we used less-direct therapy in two children aged 3 and 4.8 years at the time the therapy started. The aim of less-direct therapy is to create an environment for the child that supports his/her fluency. Parents learn 5 communication strategies. Results: In both children, there was a reduction of dysfluencies in all examined areas. In the case of the first child, dysfluencies decreased by 34.11% and, in the case of the second child, by 9.13%. In both children, the parents’ concerns and the assessment of dysfluencies in the home environment decreased. Conclusion: We adapted the methodology of Yaruss and Reardon-Reeves (2017) to Slovak conditions and verified the effectiveness of less-direct therapy on two children. Based on our results, we can state that the therapy was effective for these two children. However, further research, more thorough analyses of the data and monitoring of the long-term effect of the therapy are needed.
- MeSH
- koktavost * terapie MeSH
- lidé MeSH
- předškolní dítě MeSH
- řečová terapie metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- předškolní dítě MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Součástí psychiatrických onemocnění jsou některé logopedické diagnózy. K jejich pochopení je nezbytné odlišit řeč, jazyk a sociální komunikaci, jejichž deficity jsou zároveň ukazateli dalších duševních poruch. Narušením vývoje jazyka vznikne vývojová porucha jazyka, v zahraničí čím dál více známá pod zkratkou DLD, v ČR pod termínem vývojová dysfázie. Tato porucha náleží k neurovývojovým poruchám (NVP), které jsou charakteristické silným genetickým pozadím, strukturálními abnormitami v mozku a tendencí přetrvávat celoživotně. Protože mezi společné znaky NVP patří i vzájemné překrývání, DLD vytváří komorbidní spojení s ostatními NVP. Přehledový článek upozorňuje na perzistentně sníženou kvalitu života u jedinců s DLD, a tím na závažně vysokou prevalenci typických psychiatrických onemocnění i sociální patologie u této populace. Zároveň analyzuje hlavní příčinu tohoto komorbidního spojení a v diskusi hledá společné řešení. Z toho důvodu je příspěvek určen klinickým logopedům a pedopsychiatrům, aby nové poznatky uplatnili v klinické praxi a společně se zasadili o systémové řešení – změnou vlastního přístupu a osvětou.
Psychiatric diseases include some logopaedic diagnoses. To understand them, it is necessary to distinguish between speech, language and social communication, deficits of which are also indicators of other mental disorders. Disruption of language development results in developmental language disorder, increasingly known abroad under the abbreviation DLD, and in the Czech Republic under the term "developmental dysphasia". This disorder belongs among neurodevelopmental disorders (NDDs), which are characterised by a strong genetic background, structural abnormalities in the brain, and a tendency to persist throughout life. Because common features of NDDs have a mutual overlap, DLD creates a comorbid connection with other NDDs. This review article draws attention to the persistently reduced quality of life in individuals with DLD, and thus to the seriously high prevalence of typical psychiatric diseases and social pathology within this group of people. At the same time, it analyses the main cause of this comorbid connection and looks for a common solution within the discussion. For this reason, the paper is intended for clinical speech-language pathologists and paediatric psychiatrists, so that they can apply new findings in clinical practice and jointly advocate a systemic solution - by changing their own approach and raising public awareness.
Pro určení míry vývojového opoždění v oblasti řeči či jazyka je možné využít rodičovské dotazníky. Můžeme odlišit dva základní typy. První využívá položkové hodnocení jednotlivých kategorií, bývá obvykle standardizovaný a obsahuje normy. V rámci pilotní studie jsme využili druhý typ dotazníku, ve kterém rodiče dětí od- povídali na otázky související s faktory prostředí, rodinnou a osobní anamnézou a vývojem řeči a jazyka. Cílem výzkumného šetření bylo navrhnout rodičovský dotazník a určit, zda má dostatečně dobré psychometrické vlastnosti (senzitivita, specificita, ROC křivka), aby dokázal odlišit děti s významnými obtížemi ve vývoji jazyka a mohl být využit pro široký sběr dat v rámci České republiky. Metodologie: V pilotní fázi studie se dotazníkového šetření zúčastnilo celkem 99 rodičů dětí (59 chlapců a 40 dívek ve věku 5,5–6,5 let). U všech dětí byla provedena komplexní logopedická diagnostika a na základě výsledků logopedické diagnostiky byly děti rozděleny do čtyř skupin. Výsledky: Pomocí Fisherova exaktního testu byl prokázán statisticky významný rozdíl mezi skupinami v odpovědích na otázky z III. části testu cílící na specifické oblasti jazykového vývoje. Podle ROC analýzy bylo stanoveno cut-off skóre ve výši 2 body se senzitivitou 96,1 % a specificitou 91,4 % a vysokou hodnotou AUC 0,985 pro účely odlišení dětí bez deficitů v oblasti vývoje jazyka od dětí s vývojovou poruchou jazyka. Rozlišovací schopnost dotazníku je velmi dobrá. Závěr: Podařilo se navrhnout rodičovský dotazník, který vykázal v pilotní studii dostatečně dobré psychometrické vlastnosti. Asociace klinických logopedů (AKL ČR) tedy tento dotazník schválila a finančně podpořila následný celorepublikový dotazníkový sběr za účelem zjištění prevalence řečových a jazykových obtíží v populaci u dětí ve věku 5,5–6,5 let.
Questionnaires are commonly used to determine the degree of developmental delay in speech or language. Two basic types can be distinguished. The first uses item ratings for each category, is usually standardised and contains norms. In our pilot study, we used the second type of questionnaire, in which parents of children answered questions related to environmental factors, family and personal history, and speech and language development. The aim of the research investigation was to design a parental questionnaire and to determine whether it had sufficiently good psychometric properties (sensitivity, specificity, ROC curve) to distinguish children with significant difficulties in language development, and whether it could be used for broad data collection in the Czech Republic. Methodology: All children were subjected to a comprehensive speech therapy diagnosis and, based on the results of the speech therapy diagnosis, were divided into four groups. Results: According to ROC analysis, a cut-off score of 2 points was determined with a sensitivity of 96.1% and specificity of 91.4%, and a high AUC value of 0.985 to distinguish children without deficits in language development from children with developmental language disorders. The discriminatory ability of the questionnaire is very good. Conclusion: The parental questionnaire showed sufficiently good psychometric properties in the pilot study. Therefore, the Association of Clinical Speech and Language Therapists (AKL CR) approved and financially supported the subsequent nationwide questionnaire collection.
- MeSH
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- předškolní dítě MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- vývojové poruchy řeči * MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- předškolní dítě MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
