chemoterapie Dotaz Zobrazit nápovědu

Pro svou vysokou frekvenci výskytu a letální povahu onemocnění se plicní karcinom řadí k nejzávažnějším soudobým medicínským i společenským problémům. I časná stadia nemalobuněčného plicního karcinomu (NSCLC) ve srovnání s nádory jiných lokalizací mají relativně nepříznivou prognózu, a to i v případě, že se nemocní podrobí radikální operační léčbě. Většina nemocných umírá na rozvoj vzdálených metastáz. Nejpravděpodobnější příčinou této skutečnosti je přítomnost klinicky nedetekovatelných mikrometastáz již v době resekce, i když je veškerý makroskopicky viditelný nádor chirurgicky odstraněn. Úsilí zlepšit výsledek chirurgické léčby časných stadií nemocných s NSCLC se proto soustředilo na neoadjuvantní předoperační a adjuvantní pooperační chemoterapii. Současná doporučení týkající se adjuvantní chemoterapie NSCLC vyplývající z výsledků doposud provedených studií jsou následující. U nemocných s NSCLC stadia IA je prognóza relativně příznivá a v současnosti neexistují důkazy, že by adjuvantní chemoterapie zlepšovala přežití. Adjuvantní chemoterapie je tedy indikována po radikální operaci NSCLC stadia IB – II. Adjuvantní chemoterapie by měla obsahovat kombinaci paklitaxelu, docetaxelu, vinorelbinu nebo gemcitabinu s platinovým derivátem. Nemocným v dobrém klinickém stavu by měly být aplikovány celkem 4 cykly chemoterapie v třítýdenních intervalech. Léčba by měla být zahájena nejpozději do 6 týdnů po operaci. Mělo by být vyvinuto maximální úsilí podat chemoterapii v plánované dávce a v plánovaném časovém rozvrhu. Role adjuvantní chemoterapie u nemocných s NSCLC ve stadiu IIIA zůstává nejistá. Nejracionálnějším přístupem k těmto nemocným se jeví neoadjuvantní chemoterapie nebo chemoradioterapie s následnou chirurgickou léčbou.

For its high incidence and lethality lung cancer represents one of the most serious medical and social problems. Even the early stages of non-small cell lung carcinomas (NSCLC) in comparison with tumours of other location have comparatively unfavourable prognosis, even if the patient undergoes radical surgical treatment. Most of patients die from remote metastases. Most probably it is due to the presence of clinically undetectable micro-metastases developing already in the time of surgery, which progress when the primary tumor was removed. Endeavour to improve results of surgical treatment in early stages of NSCLC disease is aimed at neoadjuvant preoperative and adjuvant postoperative chemotherapy. Present recommendations concerning the adjuvant NSCLC chemotherapy result from recent studies. Prognosis of patients in NSCLC stage IA is comparatively favourable and no evidence has been presented that adjuvant chemotherapy improves survival. Adjuvant chemotherapy is therefore indicated after the radical surgery of NSCLC stage IB-II. Adjuvant chemotherapy should include combination of paclitaxel, docetaxel, vinorelbine or gemcitabin with platin derivates. Patients in good clinical conditions should receive four cycles of chemotherapy in three weeks intervals. Treatment should start at latest 6 weeks after the surgery. Maximal effort to administer the planned dose of chemotherapy in the planned schedule should be given. The role of adjuvant chemotherapy in NSCLC patients of stage IIIA remains indeterminate. The most rational approach to those patients is the neoadjuvant chemotherapy or chemoradiotherapy with subsequent surgical treatment.