Cíl: Předsudky a diskriminující postoje vůči lidem s duševním onemocněním jsou běžné mezi laickou i zdravotnickou veřejností. Cílem studie bylo zjistit postoje psychiatrů vůči pacientům v České republice a ověřit souvislost mezi stigmatizujícími postoji a proměnnými týkajícími se profese, jako jsou například poskytování psychoterapie a zájem o kazuistické semináře, supervizi nebo balintovské skupiny. Materiál a metoda: Tato průřezová studie je součástí celoevropského mezinárodního výzkumu zaměřeného na stigmatizaci lidí s duševním onemocněním mezi psychiatry. V České republice se výzkumu účastnilo 222 psychiatrů pro dospělé a dětských a dorostových psychiatrů. Respondenti vyplnili Škálu stigmatizujících postojů pro poskytovatele zdravotní péče (Opening Minds Stigma Scale for Health Care Providers; OMS-HP-CZ). Sběr dat probíhal formou online dotazníkového šetření v srpnu a září 2020. Výsledky: Soubor 222 psychiatrů sestával z 64,3 % žen, 86 % psychiatrů pro dospělé, 32 % respondentů bylo ve věku mezi 24 a 35 lety a 53,6 % pracovalo v lůžkových zařízeních. Polovina respondentů uvedla, že zažila diskriminaci kvůli své profesi. V celkovém skóre škály OMS-HC-CZ dosahovali psychiatři příznivého výsledku, tedy v dolní polovině skórovacího rozmezí (43,7 % skóru). Méně stigmatizující postoje vůči lidem s duševním onemocněním byly statisticky významně spjaty s vlastní zkušeností s psychickými problémy, s vyhledáním psychiatrické léčby a s existencí přátel se zkušeností s duševním onemocněním. Statisticky významně příznivější postoje byly asociovány s poskytováním psychoterapie a zájmem o účast v kazuistických seminářích, supervizi nebo balintovských skupinách. Psychiatři zaměstnaní na lůžkových odděleních vykazovali méně stigmatizující postoje než ti ambulantní, byť rozdíl nedosáhl statistické významnosti. Závěr: Výsledky studie podporují význam psychoterapie, kazuistických seminářů, supervizí a balintovských skupin v redukci stigmatizujících postojů psychiatrů vůči pacientům. Tyto aktivity jsou v zájmu psychiatrů i jejich pacientů, a proto by se měly stát součástí celoživotního vzdělávání i každodenního klinického provozu, jelikož mohou kultivovat pracovní prostředí, předcházet syndromu vyhoření a minimalizovat tak chronický stresor, jímž stigmati-zující postoje vůči pacientům nepochybně jsou. Destigmatizace psychiatrické profese je ve veřejném zájmu, jelikož je zdrojem diskriminujících postojů vůči psychiatrům a překážkou rozvoje oboru.
Aim: Prejudice and discriminatory attitudes towards people with mental illness are common among the general public and the medical community. The aim of the study was to determine the attitudes of psychiatrists towards patients in the Czech Republic and to examine the association between stigmatizing attitudes and variables related to the profession, such as the provision of psychotherapy and interest in supervision or Balint groups. Material and method: This cross-sectional study is part of an international study on the stigmatization of people with mental illness among psychiatrists in Europe. In the Czech Republic, 222 adult and child and adolescent psychiatrists participated in the research. Respondents completed the Opening Minds Stigma Scale for Health Care Providers (OMS-HP-CZ). Data collection was conducted via an online questionnaire survey in August and September 2020. Results: The sample of 222 psychiatrists consisted of 64.3% women, 86% adult psychiatrists, 32% of respondents were aged between 24-35 years and 53.6% worked in inpatient settings. Half of the respondents reported having experienced discrimination because of their profession. In the overall OMS-HC-CZ score, psychiatrists scored favourably, in the lower half of the scoring range (43.7% of the score). Less stigmatizing attitudes toward people with mental illness were statistically significantly associated with their own experience of mental health problems, seeking psychiatric treatment, and having friends with experience of mental illness. Statistically significantly more favorable attitudes were associated with the provision of psychotherapy and interest in participating in supervision, or Balint groups. Psychiatrists employed in inpatient wards showed less stigmatising attitudes than outpatient psychiatrists, although the difference was not statistically significant. Conclusion: The results of the study support the importance of psychotherapy, supervision and Balint groups in reducing stigmatizing attitudes of psychiatrists towards patients. These activities are in the interest of both psychiatrists and their patients and should therefore become part of lifelong learning and daily clinical practice, as they can cultivate the work environment, prevent burnout syndrome, and minimize the chronic stressor that stigmatizing attitudes towards patients undoubtedly are. The destigmatisation of the psychiatric profession is necessary as it can contribute to discriminatory attitudes towards psychiatrists and is an obstacle to the development of the profession.
Hrozící či již manifestní násilné jednání plynoucí z duševního onemocnění je jednou z příčin hospitalizace. Syndrom násilného jednání zahrnující psychotické, impulzivní a predační násilí vyžaduje správnou diagnostiku daného konání a specifické intervence k zabránění manifestace násilí. V současné době převažuje posouzení míry rizika násilného jednání prostým klinickým hodnocením, na druhou stranu se nabízí široká paleta diagnostických škál. Tyto nástroje ulehčují diagnostiku a zefektivňují kroky léčby násilného jednání i přístup celého ošetřovatelského týmu. Zavádění takových nástrojů dává naději na tzv. patient-tailored medicine, ve smyslu ovlivnění konkrétních symptomů, interakcí či organizace péče. Cílem našeho nesystematického přehledového článku je poskytnout základní přehled efektivních škál pro hodnocení rizika násilného jednání.
The threat or manifestation of violent behaviour as a result of mental illness is one of the reasons for hospitalisation. The syndrome of violent behaviour, including psychotic, impulsive and predatory violence, requires a correct diagnosis of the behaviour and specific interventions to prevent the manifestation of violence. At present, the assessment of the risk of violent behaviour is mainly based on a simple clinical assessment, but a number of diagnostic scales are available. These tools facilitate diagnosis and make the treatment of violent behaviour and the approach of the whole care team more effective. The introduction of such tools offers the hope of patient-tailored medicine, in the sense of influencing the specific symptoms, interactions or organisation of care. The aim of our text is to provide a nonsystematic review of effective scales for assessing the risk of violent behaviour.
Cíl: Cílem byla analýza individuálních změn koncentrace glukózy před zahájením ketogenní diety (KD) a během prvních 5 dnů jejího užívání u jednotlivých nediabetických dětí s farmakorezistentní epilepsií. Soubor a metodika: 10 dětských pacientů s farmakorezistentní epilepsií se zahájením KD podle non-fasting protokolu KD s ketogenním poměrem (KP), který se postupně den po dni zvyšoval z 1 : 1, 2 : 1, 3 : 1 ke 3,5 : 1. Kontinuální monitorace glykemie (continuous glucose monitoring; CGM) probíhala 36 h před zahájením a poté v průběhu 5 dnů během zvyšujících se KP. Výsledky: Odhady střední hodnoty glykemie pro jednotlivé dietní poměry se pohybovaly od 6,03 (interval spolehlivosti [confidence interval; CI] 95 %: 5,92–6,14) mmol/l při obvyklé stravě po 2,56 (CI 95%: 2,46–2,66) mmol/l při KD v KP 3,5 : 1 v rámci všech měřených hodnot a od 4,91 (CI 95%: 4,75–5,06) mmol/l při běžné stravě po 1,85 (CI 95%: 1,53–2,17) mmol/l při KD v KP 3,5 : 1 v rámci hodnot měřených nalačno v období mezi 5:00 a 6:00 ráno. CGM zachytila hypoglykemii v průběhu zahájení KD u devíti pacientů. Závěr: Analýza dat jednotlivých pacientů ukázala trend postupně se snižující glykemie s narůstající hodnotou KP. Tento trend se zdá být silnější pro všechna získaná data v porovnání s glykemiemi nalačno (období 05:00–06:00). U většiny pacientů byly během iniciace diety zachyceny epizody asymptomatické hypoglykemie.
Aim: The aim was to analyze individual changes in glucose concentration before starting the ketogenic diet (KD) and during the first 5 days of its use in individual non-diabetic children with drug-resistant epilepsy. Subjects and methodology: Ten pediatric patients with pharmaco-resistant epilepsy started on KD according to a non-fasting KD protocol with a ketogenic ratio (KR) that gradually increased day by day from 1 : 1, 2 : 1, 3 : 1 to 3.5 : 1. Continuous glucose monitoring (CGM) was performed 36 h before initiation and then over 5 days during increasing KR. Results: Mean glycemic control estimates for each dietary ratio ranged from 6.03 (95% confidence interval [CI] 5.92–6.14) mmol/l on a normal diet to 2.56 (CI 95%: 2.46–2.66) mmol/l on 3.5 : 1 KR within all measured values and from 4.91 (CI 95%: 4.75–5.06) mmol/l on a normal diet to 1.85 (CI 95%: 1.53–2.17) mmol/l on 3.5 : 1 KR within fasting values measured between 5:00 a.m. and 6:00 a.m. CGM showed hypoglycemic events during KD initiation in 9 patients. Conclusion: Analysis of individual patient data showed a trend of gradually decreasing glycemia with increasing KR. This trend seems to be stronger for all data obtained compared to those during fasting (period 5.00–6.00 am). In most patients, episodes of asymptomatic hypoglycemia were captured during diet initiation.
Hypoglykemie je relativně častá komplikace léčby diabetu mellitu inzulinem či některými jeho sekretagogy. Změny kognitivních funkcí při hypoglykemii byly testovány např. testem nahrazování čísel symboly (Digit Symbol Substitution Test; DSST) nebo Working-Memory testem (WMT) za současného zobrazení funkčními metodami – Blood-Oxygen-Level-Dependent funkční MR (BOLD-fMR) nebo PET-CT. Studie ukázaly, že během hypoglykemie může být narušena distribuce průtoku krve mozkem, což vede k méně efektivnímu zapojení určitých oblastí mozku do kognitivních procesů a nižšímu skóre v testech. Nicméně ne vždy došlo k očekávanému poklesu tohoto skóre při hypoglykemii ve srovnání s normoglykemií nebo byl pokles skóre pouze malý. Tento fenomén může být vysvětlen korelátem ze zobrazovacích metod, kdy v zapojených mozkových oblastech došlo ke kompenzatornímu zvýšení průtoku krve a tento nárůst byl větší v hypoglykemii než v normoglykemii. Zda je tato kompenzace dostatečná (a nedojde tedy k horšímu výsledku v testu), nebo nikoliv, je zřejmě individuální a závisí to na dalších faktorech. Oblasti, ve kterých došlo při hypoglykemii ke zmiňovaným změnám průtoku, byly závislé na použitém kognitivním testu. Patří sem např. aktivace striata, frontostriatální dráhy a prefrontálního kortexu, které odrážejí funkce pracovní paměti, nebo parietální asociační oblast zodpovědná za komplexnější plánovací procesy. Naopak byla u diabetiků v hypoglykemii pozorována porucha deaktivace těch oblastí mozku, které byly pro danou aktivitu nepodstatné.
Hypoglycemia is a relatively common complication of diabetes mellitus treatment with insulin or with some of its secretagogues. Changes in cognitive functions have been tested by e.g. Digit Symbol Substitution Test (DSST) or Working Memory Test (WMT), whilst using functional imaging techniques – Blood-Oxygen-Level-Dependent functional MRI (BOLD-fMRI) or PET-CT. Studies have shown that during hypoglycemia, blood flow distribution through the brain can be disrupted, leading to less efficient engagement of certain brain regions in cognitive processes and lower test scores. However, there was not always the expected decrease in test scores during hypoglycemia compared to normoglycemia, or the decrease in scores was only small. This phenomenon may be explained by a correlation from imaging, where there was a compensatory increase in blood flow in the brain regions involved, and this increase was greater in hypoglycemia than in normoglycemia. Whether or not this compensation is sufficient (and therefore does not result in a worse test result) is probably individualized and depends on other factors. The areas where flow changes occurred during hypoglycemia depended on the cognitive test used. These included activating the striatum, frontostriatal pathway, and prefrontal cortex (those reflect working memory functions), or the parietal association area responsible for more complex planning processes. Conversely, impaired deactivation of brain regions irrelevant to the activity has been observed in diabetics in hypoglycemia.
- MeSH
- centrální nervový systém patofyziologie MeSH
- diabetes mellitus diagnóza MeSH
- hypoglykemie * diagnóza farmakoterapie MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- kognitivní dysfunkce * diagnóza patofyziologie MeSH
- komplikace diabetu diagnóza klasifikace patofyziologie MeSH
- lidé MeSH
- mozek patofyziologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Deficit a1-antitrypsinu (AATD) je autozomálně kodominantní onemocnění projevující se rozvojem emfyzému plic v mladém věku a onemocněním jater. Bodová mutace genu SERPINA1, který a1-antitrypsin (AAT) kóduje, způsobuje defektní sekundární strukturu proteinu, který se následně hromadí v endoplazmatickém retikulu hepatocytů a není transportován do krve a tělesných tekutin. Nedostatek AAT, který blokuje neutrofilní elastázu v plicích, tak umožní proteolytické poškození pojivové tkáně plic, což vede k rozvoji emfyzému plic. Jaterní onemocnění je způsobeno hromaděním mutovaného AAT v jaterních buňkách, což vede k proteotoxickému jaternímu poškození, které může vést až k jaterní cirhóze. Transplantace jater (LT) představuje jedinou kurativní metodu, po LT má příjemce jaterního štěpu fenotyp dárce orgánu a normální sérové koncentrace AAT. Indikace k LT má být zvážena u všech pacientů s AATD a konečným stadiem selhání jater. Tito nemocní mají být odesláni do transplantačního centra v okamžiku vzniku závažných komplikací, jako jsou variceální krvácení, ascites, encefalopatie, hepatorenální syndrom. U pacientů s hepatocelulárním karcinomem je LT optimální léčebnou metodou v případě časného, neresekabilního tumoru. Načasování LT je zcela zásadní, LT má být provedena dříve, než pacient vyvine život ohrožující komplikace jaterního onemocnění. LT má být zvažována u pacientů Child- -Pughovy klasifikace B a C a při MELD (Model of End-Stage Liver Disease) skóre 15 a vyšším. Přežití nemocných po LT je v současné době excelentní.
Alpha-1-antitrypsin deficiency (AATD) is an autosomal codominant genetic condition which manifests with lung emphysema at young age and with liver disease. A point mutation in the SERPINA1 gene, which encodes a1-antitrypsin (AAT), causes a defective secondary structure of the protein, which subsequently accumulates in the endoplasmic reticulum of hepatocytes and is not transported into the blood and body fluids. Deficiency of AAT, which inhibits neutrophil elastase in the lung, thus allows proteolytic damage to the connective tissue of the lung, leading to the development of emphysema. Liver disease is caused by the accumulation of the mutant AAT in liver cells, contributing to proteotoxic liver injury that can lead to liver cirrhosis. Liver transplantation (LT) is the only curative method; after LT, the recipient has the phenotype of the donor organ and normal serum AAT concentrations. The indication for LT should be considered in all patients with AATD and end-stage liver disease. The patients should be referred to the transplant centre when severe complications of liver cirrhosis, such as variceal bleeding, ascites, encephalopathy, and hepatorenal syndrome. In patients with hepatocellular carcinoma, LT represents an optimal treatment modality in the case of an early, unresectable tumour. The timing of LT is crucial; LT should be performed before the patient develops life-threatening complications of end-stage liver disease. LT should be considered in patients of Child-Pugh classification B and C and MELD score of 15 points or higher. Survival of patients after LT for AADT is excellent.
- MeSH
- deficit alfa1-antitrypsinu * diagnóza patologie terapie MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- nemoci jater etiologie komplikace terapie MeSH
- plicní emfyzém MeSH
- selhání jater terapie MeSH
- transplantace jater * MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
V kazuistice je popsán případ 51leté pacientky s 10 let trvajícími bolestmi hlavy charakteru migrény, u které bylo prokázáno na zobrazovacím vyšetření mozku pomocí magnetické rezonance množství nespecifických gliových jizev a místy splývající mapovitá ložiska, která neměla návaznost na kalózní těleso a neměla charakter demyelinizačních plak. Bylo vysloveno podezření na přítomnost foramen ovale patens (FOP), které bylo verifikováno doplněným transezofageálním ultrazvukem srdce. Pacientce byl následně na kardiologickém oddělení proveden katetrizační uzávěr FOP a byla jí nasazena antiagregancia, v odstupu tří měsíců od provedeného výkonu neměla pacientka žádný záchvat migrény. Další vývoj stavu ukáže delší časový odstup od výkonu a kontrolní magnetická rezonance mozku.
The case report describes a 51-year-old female patient with 10 years of migraine headaches, who showed a number of non-specific glial scars on magnetic resonance imaging of the brain, locally confluent map-like foci with no connection to the corpus callosum and no demyelinating plaques. The presence of patent foramen ovale (PFO) was suspected and verified by supplemented transoesophageal cardiac ultrasound. The patient subsequently underwent catheterisation closure of the PFO and was put on antiplatelet agents, and the patient had no migraine attacks at three months from the time of the procedure. Further development of the patient’s condition will be shown by a longer time interval from the procedure and a follow-up MRI of the brain.
- MeSH
- echokardiografie transezofageální MeSH
- foramen ovale apertum chirurgie diagnóza MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie MeSH
- migréna * etiologie MeSH
- paradoxní embolie MeSH
- sekundární bolesti hlavy etiologie MeSH
- srdeční katetrizace MeSH
- terapeutická embolizace MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
V posledních letech roste incidence gastroenteropankreatických neuroendokrinních tumorů (GEP NET) a objevují se nové možnosti terapie těchto nádorů. Zavedenými metodami terapie tohoto onemocnění je chirurgická léčba, radioterapie a u méně diferencovaných typů chemoterapie, ke kompletní remisi onemocnění však dochází pouze asi u 5 % pacientů. V posledních třech letech byla proto v ČR zavedena nová terapeutická modalita nukleární medicíny – jedná se o (177 Lu)oxodotreotid, radiofarmakum vykazující vysokou afinitu vůči somatostatinovým receptorům typu 2 (SST2) zvýšeně exprimovaným maligními buňkami GEP NET. Článek podává základní souhrnné informace o peptidové receptorové radioterapii pomocí (177 Lu)oxodotreotidu (Lutathera).
In recent years, the incidence of gastroenteropancreatic neuroendocrine tumours (GEP- NETs) has been increasing, and new treatment options for these tumours are emerging. The established methods of therapy for this disease are surgical treatment, radiotherapy and, in less differentiated types, chemotherapy. However, complete remission of the disease only occurs in about 5% of patients. Therefore, in the last three years, a new therapeutic modality of nuclear medicine was introduced in the Czech Republic – it is (177Lu)oxodotreotide, a radiopharmaceutical showing a high affinity for somatostatin receptors type 2 (SST2) that are highly expressed by malignant GEP-NET cells. The article provides basic summary information about peptide receptor radiotherapy using (177 Lu)oxodotreotide (Lutathera).
