Susceptibility of strains of Bacteroides fragilis group (1284 isolates from cancerous and noncancerous patients in 1994–2004) showed an increase in resistance toward some antibiotics (by 9 % toward penicillin and 8 % toward clindamycin) compared with the resistance level of 10 years ago. The increase in resistance was not detected in the case of ampicillin + sulbactam and metronidazole.
A certain relationship was observed between the gastrointestinal system, arthritis and immune system. Patients with rheumatoid arthritis have an altered microflora composition and disturbed intestinal defensive barrier. Effect of probiotic bacteria (Colinfant®; COL) with known favorable effect on intestinal microflora was determined on the methotrexate (MTX) treatment of adjuvant arthritis. Rats with adjuvant arthritis were administered methotrexate 0.5 mg/kg body mass 2-times weekly per os, COL 1 mL/kg body mass every second day per os, and a combination of MTX+COL for a period of 28 d from the immunization. Levels of serum albumin, body mass, changes in hind paw swelling, and arthrogram score were estimated in rats as variables of inflammation and destructive arthritis-associated changes. Treatment with MTX, as well as with the combination treatment with MTX+COL significantly inhibited both inflammation and destructive arthritis-associated changes. The combination treatment inhibited both the hind paw swelling and arthrogram score more remarkably than MTX alone; on the other hand, the difference between combination treatment and MTX alone was not significant. Treatment with COL alone had no effect on adjuvant arthritis in rats. Colinfant® can increase the preventive effect of MTX treatment in rat adjuvant arthritis by improving its antiarthritic effects.
- MeSH
- antirevmatika aplikace a dávkování MeSH
- artritida experimentální farmakoterapie imunologie terapie MeSH
- Escherichia coli fyziologie MeSH
- financování organizované MeSH
- kombinovaná terapie MeSH
- krysa rodu rattus MeSH
- lidé MeSH
- methotrexát aplikace a dávkování MeSH
- modely nemocí na zvířatech MeSH
- potkani inbrední LEW MeSH
- probiotika aplikace a dávkování MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- krysa rodu rattus MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- zvířata MeSH
Autoři v souhrnném referátu uvádí rozbor problematiky chronického folikulárního zánětu spojivky a obdobných stavů z hlediska možné alergické a infekční etiologie. Všechna tato onemocnění provází převážn ě mukopurulentní sekrece a mezi subjektivními obtížemi pacientů se objevuje svědění, řezaní a pocit cizího tělíska. Chronickou folikulární přestavbu spojivky doprovází tři klinické jednotky oční alergie. Vernální katar a gigantopapilární konjunktivitidu charakterizuje různě rozsáhlá hyperplastická přestavba horní tarzální ploténky. Do klinického obrazu celoroční chronické alergické konjunktividy patří zduření dolní přechodné řasy spojivky, zvýšená vinutost cév a přítomnost folikulů . Lignózní a flyktenulózní konjunktivitidy jsou dalšími vzácnějšími onemocněními spojivky s hyperplastickou přestavbou především bulbární spojivky. Jedná se o reakci na blíže nespecifikovaný antigen. Mezi etiologické činitele vzniku chronických konjunktivitid s folikulární složkou patří řada patogenů , které nejsou primárně vázané na spojivku. Především se jedná o gramnegativní obligátní intracelulární bakterie rodu Chlamydia . V našem regionu do diferenciální diagnózy pro dospělou populaci patří paratrachom ( Chlamydia trachomatis ) a klasická folikulární konjunktivitida ( Chlamydia pneumoniae ). Zánět spojivek vyvolaný Chlamydii pneumoniae může navíc po jeho akutním odeznění nebo později provázet obraz syndromu suchého oka (keratokonjunktivitis sicca).
Authors in this paper analyse problems of chronic follicular conjunctival inflammation and congeneric diseases from the aspects of allergic or infectious ethiology. All this diseases are associated with mostly mucopurulent secretion and major patient complains are itchi ng, scratching and foreign body sensation. Chronic follicular conjunctival transformation is accompanied by three clinical units of ocular allergy . Vernal conjunc- tivitis, and gigantopapillary conjunctivitis is characterised by different stage of upper tarsus transformation. Clinical pictu re of chronic allergic conjunctivitis contains induration of lower transition plica of conjunctiva, increased tortuosity of veins and presence of foll icles. Ligneous and flyktenous conjunctivitis are another rare conjunctival diseases with hyperplastic transformation of mainly bulbar conjunctiva. This is a reaction to a non specified antigen. Ethiological agens of chronic conjunctivitis with follicular components cover up range of pathogens which are not primary linked to the conjunctiva. It is especially gram-negative obligatory intracellular bacteria from the Chlamydia family. In our geographical region differential diagnosis for adult population contains paratrachoma (caused by Chlamydia trachomatis ) and classic follicular conjunctivitis (caused by Chlamydia pneumonias). Conjunctivitis caused by Chlamydia pneumoniae can be in addition accompanied by clinical picture of dry eye syndrome (keratoconjunctivitis sicca).
Cíl práce: Zhodnotit dlouhodobý efekt léčby inzulinovým analogem glargin u pacientů s diabetes mellitus 1. typu a sledovat jejich další osud. Soubor nemocných a metodika: Retrospektivní sledování 114 pacientů, u nichž byl od září roku 2004 změněn bazální inzulin z NPH inzulinu na inzulin glargin. U nemocných, kteří ani po roce léčby inzulinem glargin nezlepšili kompenzaci, byla léčba změněna. Původní soubor byl tedy rozdělen na 3 skupiny, jejichž výsledky byly vzájemně porovnávány. Sledovali jsme kompenzaci diabetu (HbA1c) za 1, 2, 3 roky a změny bazální, bolusové denní dávky inzulinu a hmotnosti. Výsledky: Výsledky jsou prezentovány v podobě mediánu a 25. a 75. percentilu. Skupina A - 75 pacientů (65 %) léčených po celé období inzulinem glargin. Počáteční HbA1c byl 7,3 (6,4- 8,2) %, po roce 6,9 (6- 8,4) %, po 2 letech 7,1 (5,9- 7,9) % a po 3 letech 6,6 (5,5- 7,7) % (p < 0,001). Nedošlo k statisticky významným změnám celkové, bazální a bolusové denní dávky inzulinu ani k nárůstu hmotnosti po sledované období. Skupina B - 19 pacientů (17 %). Převod z inzulinu glargin na detemir v dávkování 2krát denně. Na počátku byl HbA1c 7,3 (6,9- 8,5) %, po 1 roce na léčbě inzulinem glargin 7,4 (6,8- 8,7) %, před změnou léčby 7,7 (7,2- 8,1) % a po 3 letech 7,8 (6,7- 8,5) % (n.s.). Denní dávka celkového, bazálního a bolusového inzulinu se nezměnila, nedošlo ani k statisticky významné změně hmotnosti. Skupina C - 17 pacientů (15 %). Převod z inzulinu glargin na léčbu inzulinovou pumpou. Tato skupina měla v úvodu lepší kompenzaci s HbA1c 6,7 (5,7- 8,6) %, po roce 6,2 (5,6- 8,1) %, před změnou léčby 7 (6- 7,4) % a po 3 letech 6,3 (5,2- 7,7) %. Celková denní dávka inzulinu: 48 (34- 60) - 38 (25- 49) IU/ den (n.s.). Bazální denní dávka inzulinu: 17,5 (13- 28) IU/ den - 23 (12- 32) IU/ den (n.s.). Bolusová denní dávka významně poklesla: z 25,5 (21- 33) na 15,5 (12- 22) IU/ den (p < 0,01). Hmotnost: 76 (71- 97) kg - 73 (72- 99) kg (n.s.). Jen 3 % pacientů se vrátilo zpět k NPH inzulinu. Závěr: Inzulin glargin vede k zlepšení kompenzace diabetu. Dávka inzulinu glargin se ve srovnání s NPH inzulinem neliší. Nebyl prokázán statisticky významný přírůstek hmotnosti po sledované období.
Aims of the study: To evaluate long-term effects of treatment with insulin analogue glargine in patients with type 1 diabetes mellitus and to follow up their further course of life. Patient sample and methodology: Retrospective evaluation of 114 patients who, from September 2004, had their basal insulin changed from NPH insulin to insulin glargine. Treatment was changed again in patients in whom a year- long treatment with insulin glargine did not bring improvement in diabetes control. The original sample was divided into 3 groups and the results compared. Compensation of diabetes (HbA1c) after 1, 2 and 3 years and changes to basal and bolus daily insulin dose and body weight were evaluated. Results: The results are presented as median and 25th and 75th percentile. Group A – 75 patients (65%) treated for the entire evaluation period with insulin glargine. Initial HbA1c was 7.3 (6.4– 8.2) %, 6.9 (6.0– 8.4) % after 1 year, 7.1 (5.9– 7.9) % after 2 years and 6.6 (5.5– 7.7) % after 3 years (p < 0.001). We did not identify any statistically signifi cant changes to total, basal or bolus daily dose of insulin or statistically signifi cant body weight increase over the evaluation period. Group B – 19 patients (17%). Switch from insulin glargine to detemir twice daily. Initial HbA1c was 7.3 (6.9– 8.5) %, 7.4 (6.8– 8.7) % after 1 year of treatment with insulin glargine, 7.7 (7.2– 8.1) % before the treatment switch and 7.8 (6.7 – 805) % (NS) after 3 years of treatment. Daily dose of total, basal and bolus insulin did not change and, similarly, no statistically signifi cant change to patients’ body weight was identifi ed. Group C – 17 patients (15%). Switch from insulin glargine to an insulin pump. This group had better initial compensation with HbA1c 6.7 (5.7– 8.6) %, HbA1c after 1 year was 6.2 (5.6– 8.1) %, 7.0 (6.0– 7.4) % before the treatment switch and 6.3 (5.2– 7.7) % after 3 years of treatment. Total daily insulin dose: 48 (34– 60) – 38 (25– 49) IU/ day (NS). Basal daily insulin dose: 17.5 (13– 28) IU/ day – 23 (12– 32) IU/ day (NS). Bolus daily dose decreased signifi cantly: from 25.5 (21– 33) to 15.5 (12– 22) IU/ day (p < 0.01). Body weight: 76 (71– 97) kg – 73 (72– 99) kg (NS). Only 3% of patients went back to NPH insulin. Conclusion: Insulin glargine brings improved control of diabetes. The dose of insulin glargine did not differ from NPH insulin. No statistically signifi cant body weight increase was observed during the evaluation period.
- MeSH
- diabetes mellitus 1. typu farmakoterapie krev MeSH
- dospělí MeSH
- financování organizované MeSH
- glykovaný hemoglobin analýza MeSH
- hypoglykemika terapeutické užití MeSH
- inzulin agonisté analogy a deriváty terapeutické užití MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- tělesná hmotnost MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Cíl práce: Familiární forma idiopatických střevních zánětů vykazuje určité odlišnosti ve srovnání se sporadickou formou. Cílem naší práce je porovnat vybraná klinická data mezi sporadickou a familiární formou idiopatických střevních zánětů. Materiál a metody: V práci byla vyhodnocena data od 248 pacientů s idiopatickým střevním zánětem, s Crohnovou chorobou (CD) 167 pacientů a s ulcerózní kolitidou (UC) 81 pacientů, sledovaných v letech 1994- 2004 na gastroenterologickém pracovišti II. interní kliniky FN Hradec Králové. Jednalo se o 222 pacientů (89,5 %) se sporadickou formou idiopatického střevního zánětu (89 % CD, 91 % UC) a 26 pacientů (10,5 %) s familiární formou (11 % CD, 9 % UC). Data klinických ukazatelů byla získána jednak z dotazníku, jednak ze zdravotnické dokumentace. Veškerá data byla zpracována bez identifikačních údajů pacientů, v souladu se zajištěním plné ochrany osobních údajů vyšetřených nemocných. Výsledky: Nebyl nalezen signifikantní rozdíl ve věku stanovení diagnózy. Mužské pohlaví se vyskytovalo častěji u familiární formy Crohnovy choroby. Nebyly nalezeny signifikantní rozdíly v distribuci onemocnění v rodině. Pacienti s Crohnovou chorobou měli častěji lokalizované onemocnění do tenkého střeva (47 % vs 20 %, p = 0,007 F). Nebyl nalezen rozdíl v rychlosti ani prvních příznacích onemocnění, v extraintestinálních příznacích, přidružených chorobách či alergii. Pacienti po appendektomii provedené před stanovením diagnózy střevního onemocnění měli častěji Crohnovu chorobu. Nebyl nalezen rozdíl při sledování závažnosti onemocnění hodnocením nutností nutriční terapie, imunosupresivní, biologické či chirurgické léčby. Závěr: V našem souboru jsme neprokázali ve většině zkoumaných znaků významné rozdíly mezi sporadickou a familiární formou idiopatických střevních zánětů. Pacienti s familiární formou měli častěji lokalizované onemocnění do tenkého střeva. Z naší práce však vyplývá, že by mužské pohlaví mohlo být rizikovým faktorem u familiární formy Crohnovy choroby.
The aim: The aim of this thesis was to elucidate more differences between a familial and sporadic infl ammatory bowel disease by comparing certain clinical data. Methods: We assessed 248 patients with infl ammatory bowel disease (IBD) observed in 1994– 2004 in the Academic Department of Gastroenterology at the Medical Faculty in Hradec Králové. To get information about the defi ned characters we obtained from the questionary and the hospital data. Results: We did not identify any relationship between the onset of the disease and a certain age group, yet males seem to be more prone to familial Crohn’s disease. The more frequent familial form of Crohn’s disease was the fi bro-stenotic one. There were no differences in the onset of the disease. We did not prove the differences in extraintestinal signs, alergy and comorbidities. We did not fi nd any differences in therapy response in relation to the type of nutrition (enteral, parenteral) and the administration of immunosupresive drugs. The bio logical therapy in sporadic and familial Crohn’s disease did not differ either. Surgical intervention was more frequent in Crohn’s patients compared to the patients with ulcerative colitis; yet no difference was identifi ed between familial and sporadic cases. Appendectomy carried out before the onset of the disease was later diagnosed as Crohn’s disease in more instances than ulcerative colitis. Conclusion: We did not prove signifi cant differences comparing certain clinical data in familial and sporadic form of infl ammatory bowel disease, yet males seem to be more prone to familial Crohn’s disease. Small bowel was involved more often in familial form of Crohn’s disease than in sporadic form.
Podle údajů naší i světové literatury je v ekonomicky vyspělých zemích největší mortalita u osob s nízkým sociálně?ekonomickým postavením. Údaje z ČR z posledních let nejsou známé. Ve všech okresech ČR jsme porovnali očekávanou střední délku života v letech 2001- 2005 s podílem osob s jen základním vzděláním a s podílem osob nezaměstnaných. Prokázali jsme významný negativní vztah - v okresech s nízkým sociálně-ekonomickým postavením je nižší očekávaná střední délka života. Závěr: Přes pokles celkové a zejména kardiovaskulární mortality u nás v posledních 20 letech zůstává největší mortalita a nejmenší očekávaná délka života v okresech s nejnižším sociálně?ekonomickým postavením, posuzovaným vzděláním a nezaměstnaností.
The highest mortality in developed countries is, according to the data from our as well as international literature, among people from low socioeconomic backgrounds. No recent data are available for the Czech Republic. We compared the estimated median life expectancy in 2001– 2005 with the proportion of people with basic education only and with the proportion of unemployed in all regions within the Czech Republic. We confi rmed signifi cant negative correlation – people in regions with low socioeconomic status had lower estimated median life expectancy. Conclusion: Despite the decline in the total and cardiovascular mortality in particular in the Czech Republic over the last 20 years, the highest mortality and shortest medium life expectancy continue to persist in the regions with the lowest socioeconomic status as measured by the educational status and unemployment.
- MeSH
- ekonomika MeSH
- kardiovaskulární nemoci etiologie mortalita psychologie MeSH
- lidé MeSH
- naděje dožití MeSH
- rizikové faktory MeSH
- senioři MeSH
- socioekonomické faktory MeSH
- stupeň vzdělání MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Cíle práce: Cílem této retrospektivní studie je rozbor úspěšnosti diagnostické a terapeutické endoskopické retrográdní cholangiopankreatikografie (ERCP) v našem souboru pacientů po resekci žaludku podle Billrotha II, kde pro výrazně změněné anatomické poměry se tento druh operace stal specifickým a mnohdy velice obtížným technickým problémem při ERCP. Materiál a metodika: Studium souboru trvalo 13 let (listopad roku 1994 - prosinec roku 2007). V práci bylo retrospektivně hodnoceno 112 pacientů po resekci žaludku podle Billrotha II, kdy indikací k provedení ERCP byla u 92 nemocných cholestáza, 12krát akutní biliární pankreatitida, 6krát akutní cholangoitida a 2krát suspicium na biliární leak po laparoskopické cholecystektomii (LCE). Výsledky: U 112 pacientů po resekci žaludku podle Billrotha II jsme při ERCP dosáhli 90,2% kanylační úspěšnosti (tedy u 101 pacientů ze 112). U 4 nemocných byl na ERCP normální nález. U zbývajících 97 pacientů byl na ERCP patologický nález (u 78 pacientů byla nalezena choledocholitiáza, u 14 maligní biliární stenóza, u 3 benigní biliární stenóza a u 2 biliární leak po LCE). U všech těchto 97 pacientů byla bezprostředně po diagnostické ERCP zahájena endoskopická léčba, jejímž úvodním krokem byla vždy endoskopická papilotomie některým ze speciálních papilotomů. Celkem byla terapeutická ERCP kompletně úspěšná u 83 pacientů z 97 (85,6 % z 97), u kterých byla původně endoskopická léčba zahájena. Závěry: ERCP po resekci žaludku podle Billrotha II je v důsledku odlišné pooperační anatomie oproti standardnímu výkonu podstatně náročnější. Úspěch ERCP je zde podmíněn dostatkem variabilního příslušenství a dále samozřejmě velkou osobní zkušeností a zručností endoskopisty. Správně prováděná ERCP u pacientů po resekci žaludku podle Billrotha II je vysoce efektivní a bezpečná metoda v diagnostice a zejména léčbě pankreatobiliárních onemocnění, kde lze dosáhnout téměř stejné úspěšnosti jako za normální anatomické situace.
Aims of the study: The aim of this retrospective study was to analyse diagnostic and therapeutic success of endoscopic retrograde cholangiopancreatography (ERCP) in our sample of patients following Billroth II gastric resection, where, due to signifi cantly modifi ed anatomic ratios, this surgery represents a specifi c and often extremely diffi cult technical problem when performing ERCP. Materials and methodology: The sample was followed up for 13 years (November 1994 – December 2007). The data on 112 patients after Billroth II gastric resection were assessed retrospectively; indications for ERCP included cholestasis in 92 patients, acute biliary pancreatitis in 12 patients, acute cholangitis in 6 patients and suspected bile leak following laparoscopic cholecystectomy (LCE) in 2 patients. Results: Cannulation success during ERCP in the 112 patients following Billroth II gastric resection was 90.2% (i.e. 101 of the 112 patients). Normal ERCP fi nding was recorded in 4 patients. The remaining 97 patients had pathological results on ERCP (choledocholitiasis was found in 78 patients, malignant biliary stenosis in 14, benign biliary stenosis in 3 a bile leak following LCE in 2). Endoscopic treatment was initiated immediately after diagnostic ERCP in all these 97 patients, the initial step was in all cases endoscopic papillotomy using one of the special papillotomes (diathermy wire). Overall, therapeutic ERCP was completely successful in 83 of the 97 patients (85.6% of 97) in whom the originally endoscopic treatment had been initiated. Conclusions: ERCP following Billroth II gastric resection is, due to modifi ed post-surgery anatomy, markedly more challenging then the conventional procedure. Availability of a variety of tools as well as, understandably, extensive experience and skill of an endoscopist are prerequisite to ERCP success in these patients. Correctly performed ERCP in patients following Billroth II gastric resection is a highly effective and safe method for diagnostics and, in particular, treatment of pancreatic- biliary diseases, in which similar success as under standard anatomic conditions can be achieved.
Podán přehled o pacientských organizacích alergiků v Evropě a o aktivitách těchto organizací v České republice.
Review of the Lay organizations of the allergic and asthmatic people in Europe and in Czech Republic.
Neuroendokrinní tumory appendixu (karcinoidy appendixu) se dělí na 1. dobře diferencované tumory s benigním nebo nejistým chováním, 2. dobře diferencované neuroendokrinní karcinomy a 3. karcinoidy s pohárkovými buňkami (goblet cell carcinoids). Karcinoidy appendixu jsou většinou diagnostikovány náhodně během appendektomie a karcinoidový syndrom je vzácný. Velikost nad 2 cm je nejvýznamnějším parametrem horší prognózy u tumoru jinak s příznivou prognózou. Většinu pacientů lze vyléčit appendektomií (tumory menší než 2 cm), tumory s průměrem větším než 2 cm je nutno léčit hemikolektomií.
According to WHO, neuroendocrine tumors of the appendix (appendiceal carcinoids) are defi ned as 1. well-differentiated endocrine tumors with benign or uncertain behavior, 2. well-differentiated endocrine carcinoma and 3. goblet cell carcinoma. These tumors are usually diagnosed incidentally during appendectomy. Carcinoid syndrome is rare in appendiceal carcinoid. Tumor size greater than 2 cm is the most important parameter for prognosis. Most patients are cured by appendectomy (appendiceal tumors ≤ 2 cm), tumors with a diameter > 2 cm should be managed by right hemicolectomy.
