Cíl práce: Zhodnotit dlouhodobý efekt léčby inzulinovým analogem glargin u pacientů s diabetes mellitus 1. typu a sledovat jejich další osud. Soubor nemocných a metodika: Retrospektivní sledování 114 pacientů, u nichž byl od září roku 2004 změněn bazální inzulin z NPH inzulinu na inzulin glargin. U nemocných, kteří ani po roce léčby inzulinem glargin nezlepšili kompenzaci, byla léčba změněna. Původní soubor byl tedy rozdělen na 3 skupiny, jejichž výsledky byly vzájemně porovnávány. Sledovali jsme kompenzaci diabetu (HbA1c) za 1, 2, 3 roky a změny bazální, bolusové denní dávky inzulinu a hmotnosti. Výsledky: Výsledky jsou prezentovány v podobě mediánu a 25. a 75. percentilu. Skupina A - 75 pacientů (65 %) léčených po celé období inzulinem glargin. Počáteční HbA1c byl 7,3 (6,4- 8,2) %, po roce 6,9 (6- 8,4) %, po 2 letech 7,1 (5,9- 7,9) % a po 3 letech 6,6 (5,5- 7,7) % (p < 0,001). Nedošlo k statisticky významným změnám celkové, bazální a bolusové denní dávky inzulinu ani k nárůstu hmotnosti po sledované období. Skupina B - 19 pacientů (17 %). Převod z inzulinu glargin na detemir v dávkování 2krát denně. Na počátku byl HbA1c 7,3 (6,9- 8,5) %, po 1 roce na léčbě inzulinem glargin 7,4 (6,8- 8,7) %, před změnou léčby 7,7 (7,2- 8,1) % a po 3 letech 7,8 (6,7- 8,5) % (n.s.). Denní dávka celkového, bazálního a bolusového inzulinu se nezměnila, nedošlo ani k statisticky významné změně hmotnosti. Skupina C - 17 pacientů (15 %). Převod z inzulinu glargin na léčbu inzulinovou pumpou. Tato skupina měla v úvodu lepší kompenzaci s HbA1c 6,7 (5,7- 8,6) %, po roce 6,2 (5,6- 8,1) %, před změnou léčby 7 (6- 7,4) % a po 3 letech 6,3 (5,2- 7,7) %. Celková denní dávka inzulinu: 48 (34- 60) - 38 (25- 49) IU/ den (n.s.). Bazální denní dávka inzulinu: 17,5 (13- 28) IU/ den - 23 (12- 32) IU/ den (n.s.). Bolusová denní dávka významně poklesla: z 25,5 (21- 33) na 15,5 (12- 22) IU/ den (p < 0,01). Hmotnost: 76 (71- 97) kg - 73 (72- 99) kg (n.s.). Jen 3 % pacientů se vrátilo zpět k NPH inzulinu. Závěr: Inzulin glargin vede k zlepšení kompenzace diabetu. Dávka inzulinu glargin se ve srovnání s NPH inzulinem neliší. Nebyl prokázán statisticky významný přírůstek hmotnosti po sledované období.

Aims of the study: To evaluate long-term effects of treatment with insulin analogue glargine in patients with type 1 diabetes mellitus and to follow up their further course of life. Patient sample and methodology: Retrospective evaluation of 114 patients who, from September 2004, had their basal insulin changed from NPH insulin to insulin glargine. Treatment was changed again in patients in whom a year- long treatment with insulin glargine did not bring improvement in diabetes control. The original sample was divided into 3 groups and the results compared. Compensation of diabetes (HbA1c) after 1, 2 and 3 years and changes to basal and bolus daily insulin dose and body weight were evaluated. Results: The results are presented as median and 25th and 75th percentile. Group A – 75 patients (65%) treated for the entire evaluation period with insulin glargine. Initial HbA1c was 7.3 (6.4– 8.2) %, 6.9 (6.0– 8.4) % after 1 year, 7.1 (5.9– 7.9) % after 2 years and 6.6 (5.5– 7.7) % after 3 years (p < 0.001). We did not identify any statistically signifi cant changes to total, basal or bolus daily dose of insulin or statistically signifi cant body weight increase over the evaluation period. Group B – 19 patients (17%). Switch from insulin glargine to detemir twice daily. Initial HbA1c was 7.3 (6.9– 8.5) %, 7.4 (6.8– 8.7) % after 1 year of treatment with insulin glargine, 7.7 (7.2– 8.1) % before the treatment switch and 7.8 (6.7 – 805) % (NS) after 3 years of treatment. Daily dose of total, basal and bolus insulin did not change and, similarly, no statistically signifi cant change to patients’ body weight was identifi ed. Group C – 17 patients (15%). Switch from insulin glargine to an insulin pump. This group had better initial compensation with HbA1c 6.7 (5.7– 8.6) %, HbA1c after 1 year was 6.2 (5.6– 8.1) %, 7.0 (6.0– 7.4) % before the treatment switch and 6.3 (5.2– 7.7) % after 3 years of treatment. Total daily insulin dose: 48 (34– 60) – 38 (25– 49) IU/ day (NS). Basal daily insulin dose: 17.5 (13– 28) IU/ day – 23 (12– 32) IU/ day (NS). Bolus daily dose decreased signifi cantly: from 25.5 (21– 33) to 15.5 (12– 22) IU/ day (p < 0.01). Body weight: 76 (71– 97) kg – 73 (72– 99) kg (NS). Only 3% of patients went back to NPH insulin. Conclusion: Insulin glargine brings improved control of diabetes. The dose of insulin glargine did not differ from NPH insulin. No statistically signifi cant body weight increase was observed during the evaluation period.

Diabetologické centrum 1 interní klinika LF UK a FN Plzeň

Long-term evaluation of patients with type 1 diabetes mellitus treated with insulin glargine

Lit.: 35