• Klíčová slova
• populárně naučná publikace, křesťanské pojetí,
• MeSH
• deprese MeSH
• duševní poruchy MeSH
• pastorační péče MeSH
• spiritualita MeSH

• Klíčová slova
• senioři - Česko, křesťanské pojetí,
• MeSH
• důstojnost lidského života MeSH
• kvalita života MeSH
• kvalitativní výzkum MeSH
• lidé MeSH
• náboženství MeSH
• pastorační péče MeSH
• senioři MeSH
• spiritualita MeSH
• stárnutí MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• monografie MeSH

• Konspekt
• Náboženství

Kniha je volným souborem sedmi samostatných studií, které propojuje téma pravoslaví a nacionalismu. Úvodní stať je věnována významu křesťanské víry v současném světě z pravoslavného pohledu, následuje rozbor poměru pravoslavné církve k nacionalismu obecně a speciálně v řecké pravoslavné církvi. Další kapitoly se zabývají nacionalismem v prostředí svaté hory Athos, národnostní problematikou v pojetí vybraných zástupců pravoslavné církve, osobností biskupa-mučedníka sv. Gorazda a mezemi náboženské tolerance v pravoslavné perspektivě.

Aurelius Augustinus (354-430) není jen největším teologickým učitelem západního křesťanství, ale zároveň originálním filosofickým myslitelem, který v mnohém navázal na antické zdroje platonské, stoické a částečně aristotelské a v zajímavé křesťanské syntéze je zprostředkoval středověkému i novověkému myšlení. Stěží bychom našli téma evropské filosofie, pro něž by Augustin nebyl jednou z hlavních inspirací, ať už je to motiv času, svobody nebo lásky, ba dokonce hlubiny lidského nevědomí. Tato kniha si v sedmi dílčích studiích všímá nejen těchto typicky augustinovských témat, ale i některých méně známých otázek, jako je pozornost mysli, promýšlení aristotelské kategorie relace nebo pojetí umění.

Velikonoční vyznání, že Ježíš byl vzkříšen, je zásadním východiskem jak pro křesťanskou víru, tak pro křesťanskou teologii. Tato kniha proto začíná touto zásadní vnitřní perspektivou křesťanství, využívá vhledů interního realismu a sémiotiky a bere v potaz postmoderní dobu s její neredukovatelnou pluralitou. Na tomto základě se snaží vystavět současné pojetí toho nejústřednějšího teologického tématu - christologie; snaží se tedy odpovědět na otázku, kdo byl a je Ježíš Kristus a jaký je jeho význam pro celek skutečnosti. Christologii pojímá jako christologii ontologickou. Gallus se proto v textu kriticky zabývá jak tradiční chalcedonskou christologií, tak také christologickými koncepty posledních dekád a předkládá vlastní originální řešení. Jeho koncepce je založena na přesvědčení, že konzistentní christologie je možná pouze na pozadí důsledně trojičního myšlení a dynamického pojetí Boha i člověka. Přichází s modelem Boží akomodace, která je základem pro pojetí inkarnace i Ježíšovy smrti jako smrti Boha, a dotahuje důsledky tohoto modelu až do antropologie, soteriologie, eschatologie a mezináboženského dialogu.

Profesionalita jako všeobecně užívaný pojem je svého druhu výzvou pro pracovníky a organizace v pomáhajících profesích i pro profesní etiku jako obor. Autor zprvu poukazuje na některé nevýhody obecně chápaného profesionalismu ve srovnání s důrazem na osobnostní kvality profesionála v duchu etiky sociální práce Sarah Banksové. Tyto aristotelsky inspirované profesní ctnosti pak propojuje se zajímavými rysy křesťansky chápaného povolání a představuje hlubší pojetí profesionality, které spíše vystihuje požadavky pomáhajících profesí a diakonické a charitativní práce.

• Klíčová slova
• Sociálně zdravotnický pracovník,
• MeSH
• ctnosti MeSH
• křesťanství MeSH
• pomáhající chování MeSH
• profesionální etika MeSH
• zaměstnání MeSH

• NLK Obory
• etika, bioetika, lékařská etika

Kniha je první ucelenou monografií o duchovní péči v českém jazyce. Představuje historické kontexty, rozmanitá zdůvodnění, různá pojetí, cíle, metody i oblasti duchovní péče. Tou rozumí v širokém slova smyslu realizovanou starost o druhého, existenciální komunikaci či pomoc na cestě k samostatnosti a svobodě. Lidské konflikty, obtížné sociální role či mezní situace, do nichž duchovní péče přichází s nabídkou blízkosti či doprovázení, vnímá především skrze křesťanskou spiritualitu a víru.

Kniha Rétorika v evropské kultuře i ve světě vymezuje postavení rétoriky v systému kultury a vzdělanosti od starověku po dnešek. Zkoumá pokles jejího významu v období racionalismu a osvícenství, uvádí příčiny, v jejichž důsledku byly rétorice (redukované na soustavu řečnických triků) přisuzovány negativní konotace, a vysvětluje, proč si rétorika ve 20. století dokázala své pozice znovu vydobýt. Dokládá, že prestiž rétoriky prudce klesá, když je redukována na recept k rafinovanému klamání publika, a naopak stoupá, když se chápe jako vědecká disciplína, která se vydává napříč humanitními obory - filozofií, logikou, sémiotikou, literární vědou, lingvistikou, naukou o médiích apod. V tomto pojetí rétorika usiluje o všestranné poznávání a kultivování řečového projevu, mluveného i psaného, a to nejen jeho produkce, ale i recepce a interpretace. V takové renesanci zájmu se rétorika jeví ne jako pouhý návod k řečové dovednosti, ale jako komplexní teoretický obor zkoumající chování člověka ve společenské komunikaci. Kapitoly 1-9 charakterizují vývoj rétoriky od jejích řeckých, helénistických a římských počátků k rétorice v kontextu křesťanské kultury středověku, dále k období humanismu, osvícenství, baroka; závěrečné kapitoly se pak věnují rétorice v 18., 19, a 20. století. Přitom se uplatňuje zřetel geografický, zahrnující dějiny rétoriky ve Francii, Španělsku, Itálii, Německu, Anglii, Skotsku, Polsku, v Rusku, v Čechách, na Moravě a na Slovensku, od 19. století pak i ve Spojených státech.Poslední, 10. kapitola předkládá odpověď na otázku, zdali se odpovídající systémy rétorických poznatků utvářely i za hranicemi středomořské antiky. Na vybraných příkladech teoretických prací o "umění řeči" pocházejících z území Indie, Blízkého východu, Číny, Koreje a Japonska se ukazuje, že každé jazykové společenství si vytváří svou vlastní představu, teorii a praxi přesvědčivého a sugestivního řečového vystupování. Mnohdy se takové poznatky spíš než na návody k stylizaci a přednesu mluvených projevů soustřeďují na analýzu písemných památek, v nichž lze nalézt jak specifické kategoriální prostředky dané kultury (tak je tomu např. u komentářů k staroindickým védským textům), tak tropy a figury charakteristické pro rétoriku řeckou a římskou, např. u hebrejských a aramejských textů Starého zákona.

Výbor z prací Paula Ludwiga Landsberga, německého filozofa 20. století, zahrnuje všechna podstatná témata jeho myšlenkového světa. Zabývá seživotem a vniřní zkušeností, mýtem, smyslem jednání, křesťanským pojetím osoby, zkušeností smrti či morálním problémem sebevraždy.

• MeSH
• dějiny MeSH
• filozofie MeSH
• náboženství a psychologie MeSH
• násilí MeSH
• sebevražda MeSH
• smrt MeSH
• životní změny MeSH

• Konspekt
• Filozofie
• Etika. Morální filozofie
• NLK Obory
• humanitní vědy a umění
• NLK Publikační typ
• výbory

Štěstí je dnes předmětem zvýšeného zájmu společenských věd i široké veřejnosti. Také teologie se pokouší najít k němu opět cestu a prokázat, že křesťanská víra nejen odkazuje k posmrtné blaženosti, ale také významně přispívá ke zvládání pozemského života. Kniha reflektuje současné teologie štěstí a poukazuje na rozdílný přístup v protestantské a katolické tradici. Jako klíčové se ukazuje být hodnocení významu lidského jednání pro dosažení zdařilého života. Pojem Božího požehnání, vztahující se k lidskému činu, dokáže propojit lásku k bližnímu a sebelásku v jeden celek, který zkušenost štěstí umožňuje.