Východiska: Pacienti se senzitivními EGFR mutacemi jsou již standardně léčeni tyrozinkinázovými inhibitory (TKI) 1. a 2. generace. Nicméně na tyto preparáty vzniká po čase rezistence, která je u více než poloviny případů zapříčiněna EGFR rezistentní mutací T790M. Osimertinib je nová léčebná možnost, jak ji překonat. Bohužel i na tento preparát po několika měsících léčby vzniká rezistence. Jednou z jejích příčin je EGFR mutace C797S, o které pojednává naše kazuistika. Případ: Naše kazuistické sdělení přináší průkaz postupného vývoje rezistence k EGFR-TKI u pacientky s delecí na exonu 19 genu EGFR. Nejprve na základě získané mutace T790M při léčbě afatinibem a posléze na podkladě mutace C797S při terapii osimertinibem. Též se věnujeme úvahám o překonání této rezistentní mutace jak pomocí EGFR-TKI 4. generace, tak i případnými alternativními postupy (chemoterapie, imunoterapie, kombinace EGFR-TKI starších generací). Rovněž zmiňujeme vzácný případ nemocné s metastázami na peritoneu po předchozí léčbě osimertinibem. Tento nepříznivý stav jsme se vzhledem k již zhoršenému výkonnostnímu stavu nemocné pokusili ovlivnit erlotinibem, který neumožňoval podání chemoterapie. Jsou doložené případy, kdy erlotinibem byli úspěšně léčeni pacienti s peritoneálními metastázami a též nemocní s EGFR mutací C797S po progresi na afatinibu. To však v našem případě nenastalo, patrně pro přetrvávající EGFR mutaci T790M. Závěr: V naší kazuistice erlotinib nejevil účinnost po progresi na osimertinibu. Jedinou možnou léčbou se v tomto případě prozatím jeví chemoterapie u pacientů v dobrém klinickém stavu. TKI nové generace procházejí nadějným vývojem.

Background: Patients with sensitive EGFR mutations are already being treated with first and second generation tyrosine kinase inhibitors (TKIs). However, resistance to these drugs occurs over time, and over half of all cases is caused by a mutation (T790M) in the EGFR kinase domain. Osimertinib offers a new treatment option that overcomes this problem. Unfortunately, resistance to this drug also develops after several months of treatment and is caused by another mutation (C797S) in EGFR. Case report: Our case report provides evidence for the progressive development of EGFR-TKI resistance in a patient with a deletion of exon 19 in the EGFR gene. First, based on a mutation (T790M) identified after afatinib treatment and a subsequent mutation (C797S) mutation identified after osimertinib treatment. We mention overcoming this resistance (C797S) mutation by using 4th generation EGFR-TKI and other alternative procedures (chemotherapy, immunotherapy, and combinations of older EGFR-TKI generations). We also mention a rare case of peritoneal metastasis that occurred after previous treatment with osimertinib that we attempted to ameliorate by using erlotinib because the impaired condition of the patient did not allow treatment by chemotherapy. There are documented cases in which erlotinib has been successfully given to patients with peritoneal metastases and patients with the EGFR mutation C797S following progression to afatinib. This was not the case in our patient, probably because of the remaining EGFR mutation T790M. Conclusion: In our case report, erlotinib did not show efficacy after progression to osimetinib. Nowadays, chemotherapy is the only possible treatment in patients with good a performance status. The next-generation of TKIs are undergoing promising developments.

Genomac výzkumný ústav s r o

Katedra analytické chemie PřF UK Praha

Klinika pneumologie a ftizeologie LF UK a FN Plzeň

Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň

Šiklův ústav patologie LF UK a FN Plzeň

Patient with three EGFR mutations – gradual development of resistance to previous targeted treatment

Citace poskytuje Crossref.org