V přehledovém článku se autoři zamýšlejí nad rozdíly mezi lidmi ve vnímání, prožívání a zvládání bolesti. Upozorňují, že jedním z moderátorů bolesti může být naděje, či naopak beznaděj, kterou pacient spojuje s léčbou své bolesti a s dalším vývojem nemoci. Diskutují o různých pojetích pojmu naděje (pojetí atribuční, pojmově-vztahové, kognitivně-motivační, informační, sociálně psychologické, náboženské). Předkládají různé typologické pohledy na naději. Ukazují možné diagnostické přístupy a seznamují s konkrétními dotazníkovými metodami pro dospělé i pro děti. Nejvíce pozornosti věnují modelům, které se pokoušejí odpovědět na otázku, jak může naděje působit jako analgetikum. Předkládají tři modely: model Morseové a Penrodové (1999), modifikovaný model Vlaeyena a Lintona (2000), model Nessův (1999), a ilustrují je kazuistikami. Probírají možné zdroje naděje a zdroje intervencí. Připomínají, že jsou to právě zdravotníci (lékaři i sestry), kteří mohou svým chováním a komunikováním s pacientem ovlivňovat jeho naději či beznaděj, a tedy ovlivňovat i jeho zvládání bolesti.

In a review article, the authors address the differences among people in their perception and experience of pain and the way they cope with it. The authors maintain that one of possible moderators of pain can be hope or, conversely, hopelessness, which the patient associates with his/her pain control and further development of disease. The authors discuss various interpretations of the term hope (attributive, term-related, cognitive-motivational, informative, social, psychological, religious); they also refer to various typological perspectives of hope, point to different diagnostic approaches, and introduce questionnaire-based methods intended both for adults and children. Utmost attention is given to three models presented by the authors which are an attempt to answer the question how hope can act as an analgesics. The three models include the Morse-Penrod model (1999), the modified Vlaeyen-Linton model (2000), and the Ness model (1999). All the three models are exemplified by case reports. The authors point to the fact it is the health providers (physicians and nurses) who can affect, by their behavior and communication with the patient, the patient’s level of hope or hopelessness, thus influencing the ability of the patient to cope with pain.

Ústav sociálního lékařství UK LF Hradec Králové

Hope as a moderator of pain

Naděje jako moderátor bolesti = Hope as a moderator of pain /

Lit: 35

Souhrn: eng