Zájem o poruchy metabolismu glukózy, resp. glukózové tolerance pri lécbe glukokortikoidy (GK) ve srovnání s pozorností, která je venovaná vedlejším úcinkum lécby GK v oblasti metabolismu kostí, rustu detí, nebo ocních komplikací, zustává stále jen malý. Predevším chybí srovnatelná data z velkých prospektivních studií, k dispozici jsou jen výsledky malých klinických ci klinickoexperimentálních studií. Ukazují, že diabetogenní vliv GK je dán velikostí dávky, délkou doby jejich podávání, typem preparátu. O úcinku rozhoduje i stav glukokortikoidních receptoru (zvýšená citlivost u nekterých genových mutací, syndromy rezistence), rocní a denní doba aplikace. O tom, zda se vyvine porucha glukózové tolerance ci diabetes mellitus, rozhodne schopnost Langerhansových (L.) ostruvku korigovat inzulinorezistenci, vyvolanou podávanými GK. Ve vyšším veku bývá tato kompenzacní schopnost L ostruvku snížená, proto steroidní diabetes mellitus je zde nejcasteji. Poznání, že zvlášte kumulativní dávka GK je výrazne diabetogenní, vede k zvýšenému zájmu o iniciální fáze poruch metabolismu glukózy a snaze o jejich vcasnou lécbu. Vedle režimových opatrení, sulfonylurey a inzulinu pricházejí noveji v úvahu thiazolidindiony, metformin, krátkodobe pusobící sekretagoga, alfa glukosidáza, teoreticky i antiglukokortikoidy. Ve stadiu DM typu 2 pro aplikaci inzulinu mluví snaha o prevenci neketotického hyperosmolárního kómatu, u diabetu typu 1 je obvykle nutné zvýšení celkové dávky inzulinu, casto spojené se zmenou jejího denního rozložení.

The amount of attention given to the glucose metabolism disorders during treatment by glucocorticoids (GC) is small in comparison to the GC treatment side effects in the metabolism of bones, children's growth and eye complications. Comparable data from large prospective studies are not available yet. The results of small clinic or clinical experimental studies show that diabetogenic influence of GC is given by dose-response manner, the treatment period and the type of substance, as well by the condition of the CG receptors (higher sensitivity in certain genetic mutations, resistance syndromes). The season of the year and the time of day of GC administration have influence over the effects. The ability of Langerhans (L.) islets to control the GC-induced insulin resistance determines if impaired glucose tolerance ( IGT ) or diabetes mellitus ( DM ) will develop. At a higher age, the ability of L. islets is usually lowered, so the IGT/DM is frequent. Because a cumulative dose of GC is significantly diabetogenic, it is important to attempt to diagnose and intervene GC related IGT/DM from the very initial phase. Diet, sulfonylurea agents, acarbose, thiazolidinediones, metformin, short term secretogogues, and insulin are considered as possible treatments. In the stage of Type 2 diabetes mellitus, the application of insulin is favorable to the prevention of nonketotic hyperosmolar coma. In Type1 diabetes mellitus it is usually necessary to increase the total dosage of insulin and to change the structure of applications during a day.

Endokrinologický ústav Praha

Glucose metabolism during glucocorticoid treatment

Glykoregulace a glukózová tolerance při léčbě glukokortikoidy = Glucose metabolism during glucocorticoid treatment /

Glucose metabolism during glucocorticoid treatment /

Lit: 59

Souhrn: eng