Spektrum renálních onemocnění, se kterými se setkává praktický lékař, se v posledních letech mění. Vedle tzv. primárních onemocnění ledvin se stále častěji setkáváme s postižením ledvin (často závažným), které je důsledkem sekundárního postižení ledvin. Jedná se především o diabetes mellitus, arteriální hypertenzi a postižení ledvin farmaky. Praktický lékař (poliklinický internista) disponuje možnostmi tzv. základního nefrologického vyšetření, ke kterému řadíme: vyšetření moči z hlediska proteinurie, močový sediment (mikroskopicky), vyšetření sérové koncentrace kreatininu (Skr) a ultrasonografické vyšetření ledvin. V indikovaných případech možno též vyšetřit moč mikrobiologicky, nativní nefrogram a sérové koncentrace elektrolytů. Tato vyšetření mohou postačovat k rozpoznání řady primárních a sekundárních onemocnění ledvin. Pokud praktický lékař není schopen na základě těchto vyšetření stanovit diagnózu a adekvátní léčení, je indikováno provedení podrobnějšího vyšetření ledvin, které je již realizováno na specializovaném nefrologickém pracovišti. K těmto vyšetřením řadíme náročnější zobrazovací metody (intravenózní urografie, počítačová tomografie, magnetická rezonance, renální arteriografie, izotopové zobrazovací metody, event. další, renální biopsie (společně s potřebným imunologickým či biochemickým vyšetřením) a podrobnější vyšetření renálních funkcí (zvláště tubulárních). Vzhledem ke skutečnosti, že stále velká část nemocných vyžadujících dialyzačně-transplantační terapii přichází k lékaři „z ulice”, je zřejmé, že postavení praktického lékaře (poliklinického internisty) se stává stále důležitější z hlediska tzv. preventivní nefrologie.

The spectrum of kidney diseases the general practitioner has to deal with today has been changing in recent years. In addition to so-called primary renal disease, we are increasingly faced with renal impairment (often serious), which is a consequence of secondary renal impairment. These conditions include, first and foremost, diabetes mellitus, arterial hypertension, and drug-induced renal impairment. The general practitioner can make what could be referred to as basic renal assessment including urinalysis with respect to proteinuria, urinary sediment (microscopic), serum creatinine levels (Scr) and renal ultrasonography. In indicated cases, urine can also be examined by microbiological examination, using a native nephrogram, and by determining serum electrolyte levels. These assessments can help identify a number of primary and secondary kidney diseases. Provided the general practitioner is unable to establish the diagnosis and develop the therapeutic strategy based on these assessments, the patient is referred to a department of nephrology to have a more detailed assessment of the kidney. The more detailed assessment requires more demanding imaging methods (intravenous urography, computer tomography, magnetic resonance, renal arteriography, nuclear imaging and, possibly, other methods), renal biopsy (combined with immunological or biochemical studies, if necessary) and a more detailed assessment of renal function (tubular function in particular). As many patients requiring dialysis/transplantation come to the physician “right from the street”, it is obvious that the position of the general practitioner is becoming increasingly important from the point of view of so called preventive nephrology.

Klinika nefrologie IKEM Praha

Methods of examination of the kidneys from the general practitioner's point of view

Nefrologické vyšetřovací postupy z hlediska praktického lékaře = Methods of examination of the kidneys from the general practitioner's point of view : Sympozium 1. část. Nefrologie v praxi. Plzeň, 2.12.2000. /

Methods of examination of the kidneys from the general practitioner's point of view : Sympozium 1. část. Nefrologie v praxi. Plzeň, 2.12.2000. /

Lit: 14

Souhrn: eng