Peritoneální dialýza je etablovaná metoda náhrady funkce ledvin, která se v našem státě postupně rozšiřuje od počátku devadesátých let poté, co se stal dostupným spotřební materiál odpovídající světové úrovni. Peritoneální dialýza je intrakorporální metoda očišťování krve, která jako dialyzační membránu využívá peritoneum. Do dialyzačního roztoku napuštěného do peritoneální dutiny přecházejí přes peritoneum soluty na principu difuze a částečně konvekce, a dále je ultrafiltrována nadbytečná plazmatická tekutina v důsledku diference osmotických tlaků krve a dialyzačního roztoku. Jako osmotické agens se do dialyzačního roztoku obvykle přidává glukóza v koncentraci 1,36, 2,27 a 3,86 %. Nověji se však užívají roztoky se směsí aminokyselin v koncentraci 1,1 % nebo polymer glukózy icodextrin o koncentraci 7,5 %, které mají méně lokálních i systémových nežádoucích účinků, a navíc některé výhody z hlediska nutrice, respektive snazšího udržení optimálního stavu hydratace. Nejčastější formou peritoneální dialýzy je tzv. kontinuální ambulantní peritoneální dialýza (CAPD), kdy nemocní provádějí 3-5 výměn roztoku denně. Výměny roztoku je možné také zajistit pomocí přístroje, který provede sérii krátkých výměn v noci a noční cyklus je ukončen buďto napuštěním dialyzačního roztoku do břišní dutiny s následující jednou dlouhou prodlevou, nebo vypuštěním dialyzátu. Hlavními výhodami peritoneální dialýzy je metabolicky vyrovnaný stav vnitřního prostředí, delší udržení reziduální renální funkce a dále to, že odpadá nutnost cévního přístupu a častého pravidelného dojíždění do hemodialyzačního centra. Nevýhodou peritoneální dialýzy je riziko infekčních komplikací, z nichž nejobávanější je peritonitida. Její incidence se však v důsledku technologických zlepšení snížila na 0,5 epizody/pacienta /rok, přičemž některá centra dosahují ještě lepších výsledků. Peritoneální dialýza je indikována zejména při nemožnosti zajištění cévního přístupu pro hemodialýzu, u nemocných kardiovaskulárně komplikovaných a při osobní preferenci nemocného. K hlavním kontraindikacím patří peritoneální fibróza, rozsáhlé srůsty, aktivní zánětlivá střevní onemocnění a nespolupráce nemocného. Peritoneální dialýza je nedílnou součástí integrované péče o nemocné s chronickým selháním ledvin, což je strategie, kdy tito nemocní mají stejný přístup k peritoneální dialýze, hemodialýze i transplantaci a jednotlivé metody náhrady funkce ledvin využívají tak, aby optimálně vyhovovaly jejich aktuálnímu zdravotnímu stavu. Aby bylo možno integrovanou péči poskytnout co největšímu počtu, nejlépe všem nemocným s chronickým selháním ledvin v našem státě, je větší rozšíření peritoneální dialýzy u nás nezbytné.

Peritoneal dialysis is an established method of renal replacement therapy used increasingly since the early 1990s when high-quality consumables meeting international standards became available in this country. Peritoneal dialysis is an intracorporeal method of blood purification employing the peritoneum as the dialysis membrane. Solutes cross the peritoneum, on the principles of diffusion and, partly, convection, to the peritoneal cavity filled with the dialysis solution; in addition, excess plasma fluid as a result of the difference of blood and dialysis solution osmotic pressures is ultrafiltered. The osmotic agent usually added to the dialysis solution is glucose at concentrations of 1.36, 2.27, and 3.86%. More recently, solutions with a mixture of amino acids at a concentration of 1.1%, or icodextrin, a glucose polymer, at a concentration of 7.5% have been used, as they have fewer local and systemic side effects; moreover, they offer some benefits in terms of nutrition or easier maintenance of an optimal hydration status. The most common form of peritoneal dialysis is so-called continuous ambulatory peritoneal dialysis (CAPD), with 3-5 solution exchanges per day. Solution exchange can also be obtained using a device performing a series of short exchanges at night, with the night-time cycle completed either by filling the abdominal cavity with the dialysis solution and a subsequent one long dwell, or dialysate emptying. The main benefits of peritoneal dialysis are a balanced metabolic status of the internal environment, longer maintenance of residual renal function and, also, no need for vascular access and frequent, regular commuting to the hemodialysis center. The drawbacks of peritoneal dialysis include the risk for infectious complications, the most feared of which is peritonitis. However, the incidence of peritonitis has decreased, as a result of technical improvements, to 0.5 episode/patient/year, with some centers reporting even lower rates. Peritoneal dialysis is indicated particularly in cases not allowing to provide vascular access for hemodialysis, in patients with a complicated cardiovascular status, and when specifically preferred by the patient. The main contraindications include peritoenal fibrosis, extensive apositions, active inflammatory bowel disease, and lack of cooperation by the patient. Peritoneal dialysis makes an integral part of care of patients with chronic renal failure, which is a strategy providing patients with equal access to peritoneal dialysis, hemodialysis and transplantation, with the individual methods of renal replacement therapy used so as to optimally meet the patient’s current health condition. To be able to provide integrated care to the highest number of (preferably to all) patients with chronic renal failure in this country, it is imperative to increase the availability of peritoneal dialysis.

1 interní klinika LF UK a FN Plzeň

Role of peritoneal dialysis in integrated care of patients with chronic renal failure

Úloha peritoneální dialýzy v integrované péči o nemocné s chronickým selháním ledvin = The role of peritoneal dialysis in integrated care of patients with chronic renal failure : Sympozium 2. část. Nefrologie v praxi. Plzeň, 2.12.2000. /

The role of peritoneal dialysis in integrated care of patients with chronic renal failure : Sympozium 2. část. Nefrologie v praxi. Plzeň, 2.12.2000. /

Lit: 9

Souhrn: eng