Antrax – sněť slezinná, patří již od 40. Let 20. Století mezi nejvážnější kandidáty jak pro válečné tak teroristické použití. Jeho původce, Bacillus anthracis, vzhledem ke svým výjimečným vlastnostem, představuje i dnes velmi nebezpečnou rozbraň. Bioexperti oceňují především snadnou manipulaci s antraxovými sporami, jejich relativně jednoduchou výrobu ve velkých kvantech a stabilitu při dlouhodobém skladování. Nejobávanější hrozbu představuje rozptyl antraxových spor ve formě aerosolu vzhledem k jejich značné odolnosti v zevním prostředí a poměrně malé infekční dávce. Vdechnutí spor vyvolává v průběhu 3-10 ale až i 43 dnů inhalační antrax. Příznaky typické pneumonie se však nestačí rozvinout pro rychle se vyvíjející intoxikaci a šok. Smrtnost přesahuje 85 %. Protože bioteroristé neinformují předem o svých aktivitách, biologický útok antraxovým aerosolem, který je neviditelný, bez chuti a zápachu, by proběhl pravděpodobně utajeně. Jeho první indikací by byl náhlý a nezvyklý počet osob s těžkým chřipkovitým onemocněním, jež by u většiny z nich skončil do 48 hodin smrtí. Na rychlosti stanovení správné diagnózy a zavedení protiepidemických opatření bude záviset Život exponované populace. Zpoždění terapie jen o hodiny může podstatně snížit možnost přežití postižených osob. Protože dnes pouze málo lékařů mělo možnost vidět byť by jediný případ antraxu, jsou v článku přehledně uvedeny klinické, diagnostické a epidemiologické charakteristiky této infekce. Mimo standardní kontrolní postupy v případě bioteroristického útoku jsou rovněž uvedena nejdůležitější protiepidemická opatření včetně terapie postižených a post-expoziční profylaxe exponované populace. I když je antrax pokládán za nejsnadněji dosažitelnou a manipulovatelnou rozbraň, je jeho použití limitováno několika faktory. Především tím, že se nešíří epidemicky z člověka na člověka, že proti němu existuje účinná vakcinace, antibiotická terapie i post-expoziční profylaxe. Jejich využití na druhé straně omezuje krátká inkubační doba a rychlá progrese onemocnění. Proto pro účinnou bioobranu je rozhodující rychlost prvotní diagnózy, jež závisí především na připravenosti a diagnostických znalostech terénních lékařů.

Since the 1940s anthrax - splenic fever, inhalational or pulmonary anthrax - has been high on the list of possible biological weapons that could be used in both warfare and terrorist attacks. Because of its exceptional properties Bacillus anthracis, the cause of anthrax, remains until now a dangerous biological weapon. Experts appreciate, above all, the easy handling of anthrax spores, their relatively simple production in large quantities and their stability upon long-term storage. Given the considerable resistance of anthrax spores to the external environment and the relatively small dose necessary to set off an infection, the most terrifying threat is the dispersal of anthrax spores in aerosols. The inhaling of anthrax spores results within 3 to 10 days, but sometimes after as much as 43 days, in inhalational anthrax. Because of the rapidly advancing intoxication and shock, symptoms of typical pneumonia cannot fully develop. Mortality exceeds 85%. As bioterrorists do not announce their activities beforehand, a biological attack using an anthrax aerosol would probably pass unnoticed, the aerosol being invisible, without taste or smell. The first indication would be a suddenly high and quite unusual number of persons presenting with a severe influenza-like disorder, which in the majority of the affected subjects would end in death within 48 hours. The life of the exposed population would depend solely on an early and correct diagnosis and the implementation of anti-epidemic measures. Therapy delayed only by a few hours could substantially reduce the survival expectancy of the affected subjects. As today there are only very few physicians, who saw at least a single case of an anthrax infection, the authors explain clearly the clinical, diagnostic and epidemiological features of this infection. They mention, in addition to standard control measures in cases of abioterrorist attack, the most important anti-epidemic measures, including the treatment of the affected subjects and post-exposure prophylaxis of the exposed population. Although anthrax is seen as the most accessible and easily handled biological weapon, its use is restricted by several factors. In the first place, the infection does not spread from person to person; moreover, we have at our disposal an efficacious vaccine, antibiotic therapy and post-exposure prophylaxis. It should, however, be clearly stated that their administration is limited by the short incubation period and the rapid progression of the disease. Thus an efficacious biodefence hinges solely on the speed of establishing the primary diagnosis - and this, in turn, requires first-line physicians, who are ready for such an eventuality and are fully versed in diagnostic procedures.

Anthrax: a biological weapon of terrorists

Antrax: biozbraň teroristů = Anthrax: a biological weapon of terrorists /

Anthrax: a biological weapon of terrorists /

Lit: 43

Souhrn: eng