Úvod: Staphylococcus aures (S. aureus) je grampozitívny fakultatívne anaeróbny kok, ktorý je schopný vyvolať infekčné ochorenie zvierat aj ľudí. Zvlášť nebezpečné sú multirezistentné formy s nižšou, alebo aj žiadnou odpoveďou na dostupnú liečbu. Ciele: Cieľom práce je overiť vplyv enzybiotík v hojení S. aureus infikovaných kožných rán na exprimentálnom modeli prasiat. Metodika: Do pokusu boli zaradené dve prasatá, ktorým boli na chrbtovej oblasti vyrezané rany (10x/1prasa) o veľkosti 5x5 cm s 2 cm odstupmi. Rany boli infikované methicilin (Oxacilin) a amoxicilin resistentným kmeňom S. aureus baktérie (MRSA). Experimentálne skupiny pozostávali z jednotlivých rán, ktoré boli infikované jedným sekvenčným typom baktérie S. aureus v koncentrácii 2x10 9 CFU/ml. Dve rany ostali neliečené (N), štyri rany boli liečené hydrogélom doplneným lyzostatínom (L) a štyri boli liečené hydrogélom doplneným lyzostatínom a endolyzínom (LE). Následne boli na štvrtý, siedmy, jedenásty a štrnásty deň odoberané vzorky z jednotlivých rán. Materiál bol spracovaný štandardnou histologickou technikou formou parafinových bločkov a rezy boli farbené hematoxylínom-eozínom. Výsledky: Z výsledkov vyplýva, že ide o defekty s celým spektrom reparačných zmien s reepitelizáciou so striedaním úsekov nekróz a novovytvoreného granulačného tkaniva s doprevádzajúcim guľatobunečným zápalovým infiltrátom na podklade edematózneho tkaniva a povrchovými chrastami. Na povrchu rán a tiež v menších skupinkách v novovytvorenom granulačnom tkanive sú viditeľné kokovitné útvary charakteru S. aureus. V hydrogélových krytoch, ktoré obsahujú lyzostafín, alebo kombináciu lyzostafínu s endolyzínom sa porovnaním s neliečenými ranami zachytávajú väčšie množstvá kolónie S. aureus kokov, ktoré tu vo veľkej miere následne odumierajú. Záver: Enzybiotiká môžu mať potenciál v topickej terapii MRSA infikovaných kožných rán.
POZOR! při kopírování abstrakt kontrolovat slova na konci řádků originálu!!!
Předkládané sdělení popisuje případ systémové infekce vyvolané Pasteurella multocida. Infekce byla prokázána u 79letého muže, který byl do nemocničního zařízení dovezen po pádu z gauče. Onemocnění se projevilo rozvojem febrilního stavu, zimnicí, bolestmi kloubů a pádem. Laboratorně byla zjištěna elevace CRP, mírné zvýšení dusíkatých metabolitů, v krevním obraze hraniční leukocytóza, trombocytopenie. Agens bylo prokázáno v hemokultuře a v kultivačním vyšetření ve stěru z rány. Pacient byl léčen v úvodu cefalosporinem III. generace (cefotaxime), doléčován Xorimaxem. Článek je doplněn informacemi o etiologickém agens, jeho historii a přehledem literatury dokumentovaných komplikovaných případů pasteurelózy.
POZOR! při kopírování abstrakt kontrolovat slova na konci řádků originálu!!!
Cíl práce: Cílem práce je zhodnotit výskyt methicilin-rezistentních kmenů Staphylococcus aureus (MRSA) ve Fakultní nemocnici Olomouc (FNOL) za období 10 let (2013-2022). Materiál a metody: Data byla získána z laboratorního informačního systému ENVIS LIMS (DS Soft, Česká republika, Olomouc) Ústavu mikrobiologie FNOL za období 1. 1. 2013 – 31. 12. 2022. K identifikaci byly použity standardní mikrobiologické postupy s využitím systému MALDI-TOF MS (Biotyper Microflex, Bruker Daltonics). Citlivost k antibiotikům byla stanovena standardní diluční mikrometodou podle kritérií EUCAST. Všechny kmeny Staphylococcus aureus byly testovány na rezistenci k methicilinu pomocí selektivně diagnostické chromogenní půdy (Colorex/TM/MRSA, TRIOS) a imunochromatografického testu na průkaz PBP2a (PBP2a SA Culture Colony Test, AlereTM ). Pozitivní výsledky byly potvrzeny detekcí genu mecA. U izolátů z roku 2022 byla provedena molekulárně-biologická typizace pro stanovení klonality/příbuznosti kmenů pomocí pulzní gelové elektroforézy (PFGE). Výsledky: Prevalence MRSA ve FNOL nevykazuje rostoucí trend a pohybuje se mezi 3-6 %. Nejvyšší prevalence MRSA byla zachycena u materiálů z krevního řečiště (6 %), dále z dolních cest dýchacích (5 %), sekretů z ran a punktátů (5 %). Z jednotlivých oddělení FNOL byla nejvyšší prevalence MRSA na Oddělení geriatrie a II. interní klinice. Profil antibiotické rezistence u souboru izolátů MRSA byl následující: erytromycin 89 %, klindamycin 86 %, ciprofloxacin 80 %, tetracyklin 18 %, gentamicin 13 %, kotrimoxazol 7 %, tigecyklin 1 %. Rezistence k antibiotikům volby v případě závažné infekce způsobené kmenem MRSA (vankomycin, ceftarolin, linezolid) byla 0-1 %. Genetická analýza dvaceti tří izolátů MRSA z roku 2022 pomocí PFGE odhalila jednu pětici, dvě trojice a dvě dvojice se shodným restrikčním profilem. Závěr: Prevalence MRSA ve FNOL je stále nízká, a proto se lze v iniciální terapii infekcí s pravděpodobnou etiologií Staphylococcus aureus spolehnout na oxacilin, případně kombinované aminopeniciliny (amoxicilin/kys. klavulanová, ampicilin/sulbaktam) nebo cefazolin.
POZOR! při kopírování abstrakt kontrolovat slova na konci řádků originálu!!!
Cíl práce: Staphylococcus aureus je součástí lidské mikrobioty, současně je však schopný vyvolat širokou škálu onemocnění. Z důvodů stále se šířící rezistence k antimikrobním přípravkům a existence kmenů S. aureus rezistentních na methicilin (MRSA), je reálná možnost nosičství i této rezistentní bakterie, která následně může způsobit závažnou infekci. Detekce MRSA je součástí mikrobiologických vyšetřovacích postupů, přičemž je vhodné i použití zrychlených metod pro jeho identifikaci, zejména u rizikových pacientů. Materiál a metody: Do předkládané studie byly zařazeny klinické materiály z dýchacích cest pacientů Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a III. interní kliniky Fakultní nemocnice Olomouc. Tyto byly souběžně zpracovány standardními mikrobiologickými metodami a automatizovaným systémem BD MAXTM určeným pro kvalitativní detekci bakterií přímo z klinických vzorků pomocí metody real-time PCR. Výsledky: Standardními mikrobiologickými postupy byl S. aureus identifikován v 7 % a MRSA v 1 % vyšetřených vzorků z dýchacích cest. Pomocí automatizovaného systému BD MAXTM kitem StaphSR byla DNA S. aureus detekována v 28 % testovaných vzorků a DNA MRSA ve 2 %. Závěr: Testování systémem BD MAXTM StaphSR přímo z klinického materiálu pacientů může napomáhat při prevenci a kontrole infekcí vyvolaných S. aureus a MRSA, zejména ve zdravotnických zařízeních. Mezi důležité výhody tohoto systému patří i skutečnost, že výsledek je k dispozici ve stejný den, kdy je klinický materiál doručen k mikrobiologickému vyšetření.
POZOR! při kopírování abstrakt kontrolovat slova na konci řádků originálu!!!
Chřipka je infekční onemocnění způsobené chřipkovými viry A, B a někdy i C. Onemocnění lze předcházet ve všech věkových skupinách díky každoročnímu sezónnímu očkování. Mezi skupiny obyvatelstva s vysokým rizikem závažného onemocnění s komplikacemi patří senioři, těhotné ženy a malé děti. Jak ukazuje naše kazuistika, neočkovaná osoba v produktivním věku v dobrém zdravotním stavu může při neléčené chřipce utrpět život ohrožující komplikace. Mezi nejčastější komplikace patří bakteriální pneumonie vedoucí k respirační insuficienci a kardiovaskulárním problémům. Odhaduje se, že v souvislosti s chřipkou dojde každoročně až k 645 000 úmrtí.
x
V článku je popsán fenomén multirezistentní formy HIV-1 infekce, možné příčiny jeho vzniku a terapeutické možnosti v těchto situacích. Následná kazuistika uvádí úspěšné použití preparátu lenakapaviru u non-adherentního pacienta s HIV infekcí sledovaného v HIV centru Kliniky infekčních nemocí Fakultní Nemocnice Bulovka, Praha.
x
Corynebacterium ulcerans může být vedle C. diphtheriae původcem záškrtu u člověka a jeho výskyt v posledních letech znepokojivě stoupá. Zdrojem a rezervoárem těchto infekcí je široké spektrum domácích a volně žijících zvířat, u nichž je C. ulcerans asociováno jak s asymptomatickým nosičstvím, tak i závažnými respiratorními a kožními infekcemi. Následující review se pokouší shrnout nové poznatky o patogenitě a epidemiologii tohoto emergentního zoonotického druhu.
x
Cíl práce: Období pandemie covid-19 výrazně ovlivnilo zdravotnický systém, včetně dopadu na dodržování principů racionální antibiotické politiky, zejména v souvislosti s nozokomiálními pneumoniemi, kdy bylo velmi obtížné odlišit případnou bakteriální superinfekci od závažné zánětlivé reakce vyvolané virem SARS-CoV-2. Cílem předložené studie byla analýza antimikrobiální rezistence bakteriálních agens izolovaných z dolních cest dýchacích a jejich klonality u pacientů v intenzivní péči v roce 2022 a porovnání s předchozím covidovým obdobím. Materiál a metody: Do studie byly zahrnuty bakteriální kmeny izolované z dolních cest dýchacích (DCD) pacientů hospitalizovaných na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Olomouc (KARIM) v období tří let (1. 1. 2020 – 31. 12. 2022). Citlivost k antibiotikům byla stanovena standardní diluční mikrometodou podle kritérií EUCAST, u vybraných izolátů bylo provedeno porovnání pomocí pulzní gelové elektroforézy (PFGE). Výsledky: Rezistence nejčastějších bakteriálních agens izolovaných z DCD pacientů hospitalizovaných na KARIM se během covidového (2020-2021) a pocovidového (2022) období výrazně nezměnila, s výjimkou Serratia marcescens a Enterococcus faecium. Tato dvě species vykázala nárůst počtu kmenů během pandemie covid-19 a rovněž významný vzestup podílu rezistentních kmenů. V případě Serratia marcescens došlo k následnému poklesu počtu izolátů i jejich rezistence v roce 2022. V případě Enterococcus faecium celkový počet izolátů rovněž významně klesl, ale četnost vankomycin-rezistentních izolátů (VRE) se nadále zvyšovala. V období pandemie covid-19 lze zvýšený záchyt VRE spojit s klonálním šířením, v roce 2022 se však výrazná klonalita již nepotvrdila. Porovnání podobnosti pomocí PFGE u dalších bakteriálních druhů rovněž neodhalilo významnější horizontální přenos mezi pacienty v pocovidovém období, neboť většina izolátů (85 %) vykazovala jedinečný restrikční profil. Závěr: Výsledky naznačují, že frekvence i antimikrobiální rezistence většiny nejčastějších bakteriálních agens z dolních cest dýchacích pacientů hospitalizovaných na KARIM v pocovidovém období zůstává srovnatelná s dobou před propuknutím pandemie covid-19 i během ní. Výjimkou je druh Enterococcus faecium, u něhož došlo k nárůstu rezistence k vankomycinu v kovidovém i pocovidovém období
x
