Úzkost je adaptivní biologický výstražný systém, který připravuje organismus po tělesné i duševní stránce k jednání v potenciálně nebezpečných situacích. Úzkost jako nemoc je abnormální reakce na relativně bezpečný svět. Trvá-li tento stav déle, dochází ke změnám v celkovém zvládání životních situací. Pak mluvíme o úzkostných duševních poruchách. V etiologii úzkostných poruch hraje roli zvýšená aktivita tzv. osy HPA (hypothalamo-hypofyzo-adrenální systém), která se aktivuje při stresu, stejně jako porucha ve funkci mozkových přenašeču (neurotransmiteru). Obě poruchy jsou podkladem neurobiologických změn v centrálním nervovém systému. Pro léčbu úzkostných poruch je k dispozici řada léčiv ze skupiny antidepresiv, benzodiazepinu a dalších účinných látek ovlivňujících úzkost, jako jsou nebenzodiazepinová anxiolytika ze skupiny azapironu, antihistaminika, b-blokátory a antikonvulziva. Z antidepresiv jsou to předevšim selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) a serotoninu + noradrenalinu (SNRI), ostatní nová antidepresiva, inhibitory monoaminoxidázy (IMAO, RIMA), v některých případech i klasická tricyklická antidepresiva.

In the evolutionary perspective, anxiety is an adaptive biological warning process, that prevents harm. This process prepares organism to act with caution and purpose in potentially dangerous situations. If signals of danger persist without a possibility to avoid them, the usual coping mechanisms in standard situations change in a manner corresponding to the onset of an anxiety disorder. Anxiety is the concurrent experiential part of neurobiological changes in the brain. The neurotransmitter dysregulation associated with stress leads to anincreased activity of the HPA axis (Hypothalamo-Hypophyso-Adrenal system) and to the dysfunctional activity of adaptive mechanisms that mediate coping with anxiety provoked by stressful life events. The treatment of anxiety is by far not restricted to benzodiazepine anxiolytics, the chronic administration of which often induce dependence and cognitive dysfunction. At present, selective inhibitors of serotonin re-uptake (SSRI) as well as serotonin and noradrenaline reuptake inhibitors (SNRI) are considered the mainstream of treatment modalities in anxiety. There are available also other new antidepressants like reversible inhibitors of monoaminooxidase (RIMA) and in refractory cases the conventional tricyclic antidepressants or MAO inhibitors may be used. There is also a number of drug groups for treatment of anxiety disorders, that belong to non-benzodiazepine anxiolytics: azapirones, antihistaminics, β -blockers and anticovulsants. Their use is supported by uneven and not always sufficient evidence.

Psychiatrická klinika FN Hradec Králové

Anxiety, stress and anxiety disorders at the beginning of 21st century

Úzkost, stres a úzkostné poruchy na počátku 21. století = Anxiety, stress and anxiety disorders at the beginning of 21st century /

Anxiety, stress and anxiety disorders at the beginning of 21st century /

Lit: 58

Souhrn: eng